Neděle postní doby

V římské liturgii neděle postní doby byly a jsou významným místem slavení jednotlivých obřadů bezprostřední přípravy na křest. Během první neděle v postu dochází k přijetí katechumenů mezi čekatele křtu. Součástí třetí, čtvrté a páté neděle jsou skrutinia – soubor přípravných obřadů ke křtu a jeho obnově. O těchto nedělích se čtou (v roce A, ale mohou se číst i ve zbylých letech) pro křest klíčové texty evangelia podle Jana. Jedná se o perikopu, kdy Samařanka potkává Ježíše u studny (téma voda), uzdravení slepého od narození (téma světlo) a vzkříšení Lazara (téma život). Tyto oddíly jsou obsaženy prakticky ve všech historických lekcionářích různých liturgických tradic ať už během postní či velikonoční doby. Jsou obsaženy i v lekcionářích současných o 3., 4. a 5. neděli v době postní. Tyto perikopy jsou předmětem patristických kázání, jsou předmětem výtvarných pramenů. Jak se s vícevrstvými tématy vypořádával Augustin, ukazuji na příkladu výkladů na Janovo evangelium. Jak je uchopila současná liturgie, dokládám římskými prefacemi a vstupními modlitbami Presbyteriální církve USA.

Samařanka potkává Ježíše u studny (J 4,5 – 42) – 3. neděle v době postní

Struktura textu:

– voda k pití, o kterou Ježíš ženu žádá (v. 5 – 9)

– „živá“ voda jako pramen k věčnému životu, kterou Ježíš nabízí ženě (v. 10 –14)

– uctívání Boha v Duchu a v pravdě, není vázáno na místo, ale osobu mesiáše (v. 19 – 25)

– Ježíš sám je tím od Boha poslaným mesiášem (v. 26.34 – 37)

– žena uvěřila a šíří tuto zvěst dál (v. 28 – 30.39 – 42)

(Ježíš) žádá (samařskou ženu): „dej mi napít“ a přitom nabízí, že dá napít. Nemá a potřebuje dostat, a zároveň má nadbytek, že může dávat. Říká: Kdybys znala boží dar. Tímto božím darem je Duch svatý. Ježíš mluví s ženou dosud v náznacích, pozvolna však již vstupuje do jejího srdce. Snad už ji dokonce učí. Může být příjemnější a laskavější pobídka? „Kdybys znala boží dar a věděla, kdo ti říká: Dej mi napít, spíš bys poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Jakou to nabízí vodu, ne-li tu, o níž se říká „u tebe je pramen života“? A jak by mohli žíznit, „kdo pijí z hojnosti tvého domu“? Sliboval tedy nějaký nápoj a nasycení Duchem svatým, ale ona však ještě nechápala. Augustin (354 – 430), biskup v Hippo, výklad na Janovo evangelium (Tract. 15,16)

(…) Neboť on žízní po spáse světa; co kdysi slíbil ženě ze Samařska, slíbil všem, kdo v něho uvěřili: že v nich otevře studnici vody živé, tryskající do života věčného. (…)

(Z preface 3. neděle postní, cyklus A, Český misál, ČLK Praha, 1983, str. 188)

Bože, prameni života, žízní vyprahlému lidstvu nabízíš živou vodu milosti,

pramenící ze skály, našeho Spasitele Ježíše Krista.

Dopřej svému lidu dar svého Ducha,

abychom se učili s odvahou vyznávat svou víru

a s radostí zvěstovali div své lásky.

Prosíme o to skrze našeho Pána Ježíše Krista,

který, v jednotě Ducha svatého, žije a kraluje na věky věků. Amen.

(Book of Common Worship, Westminster/John Knox Press, 1993, str. 246)

Uzdravení slepého od narození (J 9,1– 41) – 4. neděle v době postní

Struktura textu:

– není jasný původ slepoty, ale Ježíš ji léčí

– Ježíš je světlo světa

– obmytí

– vyznání víry

A za kým půjdou ti, jimž byla uvolněna pouta, takže se mohou znovu napřímit, ne-li za světlem, z něhož zaznívá hlas: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě.“ Neboť Pán vrací slepým zrak. Právě tedy prohlédáme, protože máme léčivou mast víry. Předtím to už byla Ježíšova slina smíšená se zemí, kterou byl pomazán ten, který byl slepý od narození. I my jsme se z Adama narodili slepí a potřebujeme, aby nám Ježíš vrátil zrak. Smísil slinu se zemí: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Smísil slinu se zemí; proto bylo předpověděno: „Pravda povstane ze země.“ Pán však řekl: „Já jsem cesta, pravda a život.“ (Augustin (354 – 430), biskup v Hippo, výklad na Janovo evangelium (Tract. 34,9))

(…) Neboť on je světlo, které přišlo na svět, aby ti, kdo v něho věří, nechodili ve tmách. Skrze něho jsme uzdravování ze slepoty hříchu, skrze něho se ve křtu stáváme syny světla. (…)

(Z preface 4. neděle postní, cyklus A, Český misál, ČLK Praha, 1983, str. 196)

Věčný Bože, v tobě žijeme, pohybujeme se a jsme.

Stvořil jsi nás pro sebe, a neklidné je naše srdce,

dokud nespočine v tobě.

Dej nám čisté srdce a pevný cíl,

aby nám žádné sobectví nebránilo znát tvou vůli,

žádná slabost se ji držet;

abychom ve tvém světle jasně viděli,

a ve službě tobě našli dokonalou svobodu;

skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou žije a kraluje,

v jednotě Ducha svatého na věky věků. Amen.

(Book of Common Worship, Westminster/John Knox Press, 1993, str. 248)

Vzkříšení Lazara (J 11,1– 45) – 5. neděle v době postní

Struktura textu:

– smrt Lazara

– víra Marty v život věčný

– Ježíš je život věčný

– víra Marie v Ježíše

– vzkříšení Lazara

– uvěřili ostatní

Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel. Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“ A když to řekl, silným hlasem zvolal: „Lazare, pojď ven!“ Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Je větší zázrak, že vyšel s nohama svázanýma, nebo že to bylo čtyři dny po pohřbu? V obou případech to byla moc Páně, který to působil, a ne síla mrtvého. Ten vyšel, přestože byl svázán a v pohřebním rubáši, ven z hrobu. Co to znamená? Pokud pohrdáš, Kristem, padl jsi do náruče smrti; a pokud opovrhuješ milostí, zůstáváš pohřben, ale když vyznáváš hříchy, jdeš dál. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“ (Augustin [354–430], biskup v Hippo, výklad na Janovo evangelium [Tract. 49,24])

(…) Neboť on je naše vzkříšení a život; slitovává se nad námi a má s námi soucit jako se svým přítelem Lazarem; a jako jeho zavolal z hrobu, tak nás skrze křest volá ze smrti k životu. (…) (Z preface 5. neděle postní, cyklus A, Český misál, ČLK Praha, 1983, str. 204)

Všemohoucí Bože, tvůj Syn přišel na svět,

aby nás všechny osvobodil od hříchu a smrti.

Vdechni nám sílu svého Ducha,

aby nás pozvedla k novému životu v Kristu,

a sloužili ve svatosti a spravedlnosti po všechny naše dny

témuž Ježíši Kristu, našemu Pánu, který s tebou žije a kraluje

v jednotě Ducha svatého, po všechny věky věků. Amen.

(Book of Common Worship, Westminster/John Knox Press, 1993, str. 250)