Jiří

Jiří, tribun v římském vojsku, rodem z Kappadokie, přišel jednou v provincii Libyi do města, jež se jmenuje Silena. U toho města bylo jezero veliké jako moře a v něm se skrýval jedovatý drak. Ten mnohokrát zahnal na útěk lid, jenž proti němu ozbrojen vytáhl, a přicházel k hradbám města a svým dechem všechny otravoval. Obyvatelé mu proto dávali každý den dvě ovce, aby zkrotili jeho vzteklost, jinak přepadal městské hradby a zamořoval vzduch, takže velmi mnozí hynuli. Když už jim ovce, jichž nemohli mít velkou zásobu, skoro docházely, uradili se a dávali mu jednu ovci a jednoho člověka. Byli tedy dáváni synové a dcery všech podle losování a los nečinil u nikoho výjimku. Když už drak sežral skoro všechny syny a dcery, byla jednou losem vybrána jediná královská dcera a určena drakovi. Král byl zarmoucen a řekl: „Vezměte si zlato a stříbro a polovinu mého království a propusťte mou dceru, aby nezemřela takovou smrtí.“ Lid mu rozzuřen odpověděl: „Ty sám, králi, jsi vydal toto rozhodnutí, nyní jsou všichni naši synové a všechny naše dcery mrtvi, a ty chceš svou dceru zachránit? Jestliže neučiníš se svou dcerou, co jsi přikázal učinit s ostatními, sežehneme ohněm tebe i tvůj dům.“ Když to král viděl, začal plakat nad svou dcerou a řekl: „Běda mi, dcero má nejsladší, co s tebou mám učinit? Co ti mám říci? Kdy spatřím tvou svatbu?“ (…) Pak jí zlíbal a propustil ji se slovy: „Kéž bych, dcero moje, zemřel dřív než ty, než abych tě takto ztratil!“ Dcera se potom vrhla otci k nohám a prosila ho o požehnání. Když jí otec s pláčem požehnal, odešla k jezeru. Svatý Jiří jel náhodou okolo a viděl, jak pláče, proto se jí zeptal, co jí je. A ona mu řekla: „Dobrý mládenče, nasedni rychle na koně a ujeď, abys nezemřel zároveň se mnou.“ Jiří jí odpověděl: „Neboj se, dívko, ale řekni mi, nač zde čekáš před zraky všeho lidu?“ Ona mu odpověděla: „Jak vidím, dobrý mládenče, máš šlechetné srdce, proč však chceš zemřít se mnou? Rychle uprchni.“ A nato Jiří: „Já odtud neodejdu, dokud mi neprozradíš, co je s tebou.“ Když mu tedy všechno vyložila, řekl Jiří: „Dívko, neboj se, protože já ti ve jménu Kristově pomohu.“ Ona mu odpověděla: „Dobrý vojáku, jen si pospěš zachránit sám sebe, abys nezahynul se mnou! Vždyť stačí, zahynu-li sama; mne totiž vysvobodit nemůžeš a zahynul bys se mnou.“ Když takto mluvili, hle, objevil se drak a zvedl hlavu z jezera. Dívka se roztřásla zrakem a řekla: „Utíkej, dobrý pane, rychle utíkej!“ Tu nasedl Jiří na koně, pokřižoval se, odvážně zaútočil na draka blížícího se k němu, mocně se rozmáchl kopím a odporučil se do vůle Boží. Draka vážně zranil, srazil ho k zemi a řekl dívce: „Neváhej, dívko, a hoď mu na krk svůj pás.“ Když to učinila, drak šel za ní jako nejkrotší pes. Když jej takto vedla do města, zástupy vidouce to začaly utíkat přes hory a doly a volaly: „Běda nám, protože ihned všichni zahyneme“. Tu na ně svatý Jiří zamával a řekl jim: „Nebojte se, neboť mě Pán poslal k vám, abych vás zbavil pokuty, kterou splácíte drakovi. Jen uvěřte v Krista, každý z vás ať se dá pokřtít, a já toho draka zabiju.“ Tu se dal král a všechny zástupy pokřtít, svatý Jiří vytrhl meč z pochvy, draka zabil a nařídil, aby ho odklidili z města. Čtyři páry volů ho vytáhly ven na veliké pole. Pokřtěno bylo toho dne dvacet tisíc lidí, nepočítaje v to děti a ženy. Král dal na počest Panny Marie a svatého Jiří postavit podivuhodně velký kostel, z jehož oltáře tryská pramen živé vody. Kdo se jí napije, vyléčí se z jakékoli nemoci. Král nabídl Jiřímu nesmírnou sumu peněz, ten ji však nechtěl přijmout a nechal ji rozdat chudým. Pak dal králi ve stručnosti čtyři poučení: aby pečoval o chrámy Boží, aby ctil kněze, aby pilně poslouchal služby Boží a aby vždy pamatoval na chudé, potom krále políbil a odjel.

Tak vypráví legendu o svatém Jiří autor Zlaté legendy, Jakub de Voragine ve 13. století (přeložil V. Bahník). Ačkoliv se příběh o Jiřím zabíjejícím draka identifikuje s křesťanským mučedníkem, jenž byl sťat během pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána 23. 4. 303 v Palestině, je nasnadě, že svou látku čerpá z předkřesťanských mýtů. J. G. Frazer v díle Zlatá ratolest ukázal, že rituál obětování mladých dívek podzemním obludám náleží mezi magické pokusy, jak zajistit znovuobnovení vegetačních sil na jaře. Obětování princezny drakům je prastaré vodní kouzlo, které má zaručit dostatek vláhy, a tím i hojnou úrodu. Legendární podání o svatém Jiří se pak jeví jako křesťanská reinterpretace těchto pohanských rituálů. Z psychologického hlediska fantazie tohoto vyprávění čerpá z opakujících se siločar obecného lidského osudu: tématu zrození hrdiny a jeho boje za naplnění svého nadání. Tolik se podobá pohádkám, které tuto látku přinášejí do vínku malým dětem, v českém prostředí zejména v podání Princ Bajaja od Boženy Němcové.