Změny na Katolické teologické fakultě UK

V pondělí 18. února 2002 jsem se vypravil do Dejvic na avizovanou přednášku prof. Mikuláše Lobkowicze, administrátora Katolické teologické fakulty, nazvanou Změny na Katolické teologické fakultě UK v Praze. Velmi jsem ocenil možnost dozvědět se od osoby nanejvýš povolané o již provedených anebo teprve chystaných změnách na KTF. Dokumentuje to administrátorovu snahu, poskytnout nejen studentům a vyučujícím na fakultě, ale i dalším zájemcům informace o situaci, ve které se fakulta nachází. Již samo uspořádání informativního setkání je dokladem toho, že na KTF nastávají určité změny k lepšímu, neboť podobné akce se v minulosti v podstatě nekonaly, což jen podporovalo šíření různých domněnek a spekulací.

Lobkowicz nejprve vysvětlil situaci, v jaké se KTF nachází, což je snad již všeobecně známé, takže to neuvádím. [1] Dne 21. ledna 2002 pověřil rektor UK na základě svých pravomocí Lobkowicze přípravou reformy vzdělávací a vědecké činnosti fakulty a ustavil jej za administrátora KTF. Na fakultě v současnosti působí komise, jmenovaná rektorem, která má připravit novou koncepci KTF, zvláště studijních programů – tak, aby obstály v akreditačním řízení. Členy komise jsou kromě Lobkowicze biskup Dominik Duka, Lubomír Žák, Pavel Ambros, Jan Bednář, Jiří Rajmund Tretera, Karel Vrána, Petr Kubín, Artur Matuszek a Vojtěch Novotný. Prozatím se komise věnovala problematice prezenčního magisterského studijního programu Teologie a myšlence vytvořit samostatný bakalářský program jakéhosi teologického minima, na kterýby pak mohlo navazovat magisterské studium např. sociálního učení církve, manželství a rodiny atd. Lobkowicz rovněž informoval o tom, že 19. února se komise hodlá věnovat otázce magisterského studijního programu Dějiny křesťanského umění, který již dříve připravil prof. Kuthan a jehož uskutečnění naléhavě doporučili visitátoři z Říma, a otázce, zda a jak se pokusit uskutečnit program Učitelství pro střední školy a programy doktorské, u kterých probíhá správní řízení ve věci odnětí akreditace.

Pokud jde o studijní program Teologie, komise se shodla na tom, že musí být strukturován tak, aby poskytoval vzdělání studentům s různým cílovým profilem. Měl by tedy předkládat minimální povinné penzum a širší nabídku povinně volitelných předmětů, z nichž by student (nebo studentka) volili podle svého budoucího zaměření a podle svých schopností. Ve věci kněžské formace se zde vyžaduje spolupráce s biskupy, kteří musí definovat své požadavky na kandidáty kněžství. Expertní komise se domnívá, že i budoucím kněžím musí být nabídnuty alternativy. Na jedné straně musí být uchováno prvenství toho vzdělání, kterése týká pravdy samé (řekněme: systematických předmětů), na druhé straně se mus ínaučit též zcela praktické věci, jako jsou např. vypracování farního rozpočtu nebo záchrana umělecky a historicky cenného, ale upadajícího kostela. Kromě toho je třeba zohlednit skutečnost, že po dostudování dostanou různé úkoly, jedni budou faráři, jiní administrátoři, jiní budoucí učitelé či vědci. Specifika příslušné formace by tedy pokrývala nabídka (povinně) volitelných předmětů, podobně jako u zasvěcených osob a laiků. Uvažuje se i o tom, že by se většina onoho povinného penza soustředila do prvních asi sedmi semestrů, takže by zbývající tři byly volnější pro samostatnou tvorbu studijního plánu. Celá tato myšlenka byla předána k prvnímu rozpracování jednotlivým katedrám.

Jedna z výtek, které se objevily v souvislosti s akreditací studijních programů, zněla, že takřka všechna výuka probíhá přednáškovou formou. Lobkowicz informoval o snaze zajistit studentům podíl na tvorbě studijních plánů, která souvisí s celkovým úsilím o jejich aktivnější přístup k vlastnímu studiu. Smysl této snahy je následující: aktivní zapojení studenta je nejenom pedagogicky hodnotnější, ale vyžaduje je samotná povaha poznávaných předmětů, které žádají, aby je student (studentka) nevstřebával jako pouhé informace, nýbrž aby se ubíral příslušnými cestami myšlení a proto také aby mohl to, co poznává, přijímat zodpovědným rozhodnutím osobní svobody. Lobkowicz požádal vyučující, aby již v letním semestru byla určitá část jejich výuky nabízena ve formě seminářů, ve kterých studenti budou samostatně číst odbornou literaturu, vypracovávat referáty, představovat je a spolu s ostatními studenty pod vedením vyučujícího o tématu diskutovat.

Další změna, sekterou se v letním semestru studenti KTF setkají, je zapojení nových vyučujících. Jeho smysl Lobkowicz vysvětlil následovně: „bude zde více těch,kdo se vám budou věnovat, více těch, kdo vás zasvěceně povedou různými cestami poznání, více těch, kdo sami budou usilovat o hlubší vhled do skutečnosti. “ V praxi to povede k tomu, že dosavadní vyučující se o své předměty rozdělí s pedagogy novými; jim samotným se tak otevře širší prostor pro vědeckou a publikační činnost. Cílem je totiž také to, aby se KTF mohla před Akreditační komisí vykázat vyšším počtem habilitovaných a jinak kvalifikovaných akademických pracovníků, kteří by měli k univerzitě stálý pracovní poměr. Rektor univerzity za tím účelem již vypsal výběrové řízení, celkem na 13 míst, především profesorů a docentů: 3 místa na katedře filozofie, 3 místa na katedře praktických oborů, 2 místa na katedře historicko-právní a 5 míst na katedře systematické teologie.

Poté Lobkowiczstručně představil nové vyučující. Na katedru filosofie nastupují prof. Stanislav Sousedík, prof. Ludwig Armbruster a doc. Karel Vrána. Prof. Sousedík je laik a na této fakultě již vyučoval a nyní se vrací, aby učil ontologii a aby vedl volitelný seminář pro posluchače různých fakult, jehož tématem budou „Modální pojmy v 9 .knize Aristotelovy Metafyziky“. Prof. Armbruster je kněz, jezuita, který dlouho působil na Sofia University v Tokiu; většina seminaristů jej již zná, neboť pro ně vedl rekolekci. Bude vyučovat kurz dějin novověké a současné filosofie. Mons. doc. Karel Vrána je kněz, dlouholetý rektor Papežské koleje Nepomucenum v Římě a profesor filosofické antropologie na Papežské lateránské univerzitě, předseda Křesťanské akademie Řím, bývalý učitel na této fakultě. Povede volitelný seminář „Dialogický personalismus“.

Na katedru historicko-právní nastupují prof. Zdeňka Hledíková a JUDr. Ignác Antonín Hrdina. Prof. Hledíková působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a specializuje se na středověkédějiny církve, zejména v Čechách. Spolu s prof. Polcem povede kurz obecných církevních dějin. Dr. Hrdina je kněz, premonstrát, odborný asistent kanonického práva na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, soudce Interdiecézního soudu České provincie; právě ukončuje habilitační řízení na KTF. Spolu s prof. Zedníčkem bude vyučovat kanonické právo. Na katedru praktických oborů nastupují Ing. ThLic. Aleš Opatrný a Dr. Vojtěch Eliáš. Otec Opatrný je kněz, ředitel Pastoračního střediska při Arcibiskupství pražském, biskupský vikář propastoraci. Spolu s Dr. Prokopem bude vyučovat pastorální teologii. Dr. Eliáš jekněz, vystudoval obor pedagogie na Papežské salesiánské univerzitě v Římě, na KTF již působil a vrací se, aby vyučoval pedagogiku a organizoval pedagogicko-katechetická praktika. Na katedru systematické teologie nastupují ThDr. Lubomír Žák, prof. Ctirad Václav Pospíšil, ThDr. Stanislav Drobný a prof. Stanislaw Rabiej. Dr. Žák je kněz slovenského původu, vystudoval v Římě, tamtéž nyní vyučuje na Papežské lateránské univerzitě dogmatickou teologii. V letním semestru povede časově koncentrovaný kurz fundamentální teologie - ekumenismu. Prof. Pospíšil je kněz, františkán, postgraduální studia vykonal v Římě, nyní vyučuje christologii a trinitární teologii na teologické fakultě v Olomouci, a tytéž předměty bude vyučovat na KTF. Dr. Drobný je kněz brněnské diecéze. Vystudoval ve Frankfurtu a specializuje se na otázky teologie milosti a svátostí a na s tím související antropologické perspektivy. Na KTF bude tento semestr vyučovat teologii svátostí. Prof. Rabiej je polský kněz, který vyučuje dogmatickou teologii v Opoli. Po velikonocích povede na KTF časově koncentrovanou výuku eschatologie. Na téže katedře budou zařazeni i ThDr. Oto Mádr a ThLic. Zdeněk Wasserbauer, kteří vypíší volitelné předměty Morální teologie po 2. vatikánském koncilu a Vývoj duchovního života. Kromě toho je KTF v jednání s prof. P. A. Rethmannem[2], německým, ale česky mluvícím knězem, který vyučuje morální teologii v Pasově a ve švýcarském Churu. Lobkowicz doufá, že se zapojí do výuky ještě v letním semestru. Měl by spolu s Dr. Skoblíkem vyučovat morální teologii, pravděpodobně především její sociální otázky.

Jelikož se šíří různé fámy, zdůraznil prof. Lobkowicz, že NIKDO NEBYL POŽÁDÁN, ABY OPUSTIL FAKULTU. Všem je dána možnost, aby se osvědčili v nových podmínkách, k nimž ovšem také patří nové vymezení konkrétních zodpovědností toho kterého pracovníka v celku fakulty. Zapojením nových vyučujících dojde k omezení rozsahu výuky těch, kteří zde již působili. K tomuto bodu Lobkowicz uvedl: „Jistě také pochopíte, že zodpovědnost za nový kurz této fakulty nás spolu s panem rektorem nutí k tomu, abychom v rozdělení jednotlivých pracovních povinností zohlednili jednání některých pracovníků v době, kdy církevní, univerzitní a ministerské autority apelovaly na nápravu nedostatků fakulty. “Tak například pan rektor jmenoval dva nové vedoucí kateder. Vedením katedry systematické teologie pověřil Dr. Skoblíka (který se ovšem nedávno musel neočekávaně podrobit větší operaci), vedením katedry praktických oborů prof. Zedníčka, který bude současně dále vést katedru historicko-právní.

Rektor též uložil prof. Wolfovi, aby se věnoval přípravě nové učebnice dogmatické teologie, která bude odpovídat současnému stavu poznání a bude vycházet z obsahových a metodologických doporučení učitelského úřadu katolické církve od 2. vatikánského koncilu do současnosti. Jelikož však prof. Wolf vede 9 doktorských a 13 diplomových prací, pan rektor jej v letním semestru uvolnil z výuky v denním i kombinovaném studiu. Povede pouze volitelný předmět Vybrané otázky dogmatické teologie.

Lobkowicz rovněž reagoval na skutečnost, že se někteří lidé obávají, že by změny na KTF mohly vést ke ztrátě pravověří a uvedl: „Ti, kteří takto smýšlejí, zaměňují teologickou vědu za ideologii, kterou lze podávat pouze jedním způsobem, a pravdu si představují tak, jako by byla cihlou, kterou si dělníci podávají na stavbě, aniž by prošla jejich nitrem. Například: dogmatika sice vykládá stálou nauku církve, ale dogma v ní není jen koncem reflexe, nýbrž i jejím začátkem. Kdyby tomu tak nebylo, dogmatika by neexistovala jako věda. Ostatně, všechny kroky se zde dějí s úchvalou Velkého kancléře a Kongregace pro katolickou výchovu, a žádný pravověrný katolík by je proto neměl zpochybňovat. “

Dále ještě Lobkowicz informoval o nové organizaci děkanátu, práci na vnitřních předpisech a upřesnění podmínek výběrového řízení. V těchto dnech a týdnech probíhají konzultace s právníky rektorátu univerzity a legislativní komise Akademického senátu Univerzity Karlovy. Diskutuje se s nimi nový návrh vnitřních předpisů fakulty, který by byl – po schválení Kongregací pro katolickou výchovu – splnou platností vyhlášen rektorem univerzity jako prozatímní, až do doby, kdy na jejich základě vznikne nový akademický senát fakulty, který pak zahájí řádné schvalovací řízení.

Závěrem Lobkowicz všechny přítomné požádal, aby se za změny, které na KTF probíhají, modlili. Nev tom smyslu, aby dopadly tím či oním konkrétním způsobem, ale – řečeno se sv. Ignácem z Loyoly – indiferentně: „prosme, aby se zde dála Boží vůle a aby tato fakulta směřovala k jeho větší slávě, ad maiorem Dei gloriam. “ Dále Lobkowicz pokračoval: „Jelikož však Pán zřejmě vyslechne naší modlitbu pouze tehdy, když jsme sami ochotni v jejím smyslu jednat, naléhavě vás prosím, abyste o všech těchto otázkách mluvili tak, jak se na univerzitě sluší. Univerzita je přeci místem racionálního dialogu a ne nesmiřitelné štvanice. Slyším, že se ve svých stycích vzájemně vyhýbáte, protože se s jinak smýšlejícími už ani nechcete bavit. Univerzita je také místo, kde přátelský rozhovor nevylučuje protikladné názory. Mít rozporné názory na příčiny současného stavu fakulty nemá nic do činění s relativismem; může to pro nás dokonce být výchozím bodem pro její zdravý vývoj. Proto prosím všechny vyučující i studenty, aby se rozhodli k intenzivnímu a přátelskému dialogu – především s těmi, s kterými nesouhlasí. Bez takového dialogu byla a nadále bude fakulta bojištěm, místo aby byla přátelským společenstvím hledajícím pravdu. Církev má příliš mnoho starostí s evangelizací sekularizované společnosti, než abychom se mezi sebou v církvi bez ustání přeli. Prosím vás také o křesťanskou pokoru, která ví, že jenom Pán je Pravda sama a že nikdo z nás nemá všechnu pravdu v kapse. “

Tolik informace a několik myšlenek z Lobkowiczova projevu. O současné skutečné situaci jsem se však dozvěděl z otázek a diskuse, ke které Lobkowicz přítomné vyzval a kterou jsem se pokusil heslovitě zaznamenat.

Student 5. ročníku se jednak dotázal na technickou nesrovnalost ve studijním plánu pro 5. ročník a jednak vyjádřil své zklamání, neboť se těšil, že se na KTF dočká střetnutí o pravdu, ale teď se dozvídá, že Wolf zde působit už nebude. Lobkowicz na první otázku technického rázu nebyl schopen odpovědět. Ke druhé otázce či spíše poznámce uvedl, že ji vnímá jako ilustraci myšlení mnohých lidí na KTF, kteří hovoří tak, jako by pravdu někdo beze zbytku vlastnil. Dále uvedl, že na KTF se studenti nebudou setkávat s pluralitou učení církve, ale s různými způsoby, jak učení církve uplatňovat. Dále sdělil, že se nebude šířit o tom, proč rektor svěřil prof. Wolfovi výše zmíněné úkoly, neboť je to věc nepříjemná a bolestná, každopádně vedení doktorských a diplomových prací a práce na nové učebnici je práce dost a je třeba se jí náležitě věnovat.

Na to zareagoval svým vystoupením prof. Wolf, který předstoupil před shromážděné se slovy: „já jsem tedy ten Wolf“. Dále uvedl, že v posledních dnech byl poněkud překvapen. Má řádnou smlouvu na dobu neurčitou, přišel dvacet dní před začátkem vykonávání práce a zjistil, že na jeho místě sedí někdo jiný. Dogmatiku učit nesmí. Uváděné důvody jsou farizejské. Uvedl, že na něj byl pražským arcibiskupem a rektorem činěn nátlak, aby opustil republiku. Změny na KTF přijímá jako diktát. Za pár dní odlétá do Austrálie, ale rozhodně se vrátí, neboť neudělá radost některým lidem tím, že by odešel. Žádá pluralitu i ve svém případě, vedle tzv. moderních teologů žádá prostor i pro výuku tradiční teologie, kterou představují jeho skripta. Vždycky usiloval o silnou fakultu a silnou církev – to v současné době není. To, co nyní vidí, je pro něj smutné (přičemž se zmínil o fakultě „na kolenou“). Svoje emotivní vystoupení ukončil biblickými citáty: „líto jest mi zástupů“ a „neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou“ a od některých přítomných sklidil potlesk (zřejmě od svých příznivců). Poté okamžitě odešel ze sálu, aniž by vyčkal na odpověď resp. reakci Lobkowicze.

Lobkowicz přítomným sdělil, že by rád některé věci uvedené prof. Wolfem, bohužel již nepřítomným, opravil. Jednak o přednášení a úkolech vyučujících rozhoduje děkan, resp. v tomto případě rektor. Dále není pravdou, že byl vyžadován odchod prof. Wolfa. Bylo mu doporučeno půlroční nebo roční vědecké studium, neboť deset let nepublikoval žádnou odbornou vědeckou práci. Pan kardinál mu při té příležitosti velkoryse nabídnul, aby si vybral jakékoliv místo na světě s dostatečně vybavenou knihovnou a odborným zázemím. Wolf nejenže tuto nabídku odmítnul, ale dokonce odmítnul převzít dopis od kardinála s touto nabídkou, který mu byl osobně doručen jeho sekretářem (obsah dopisu znal, neboť mu jej sekretář ukázal). K tomu Lobkowicz uvedl: „jedna věc mě při mojí práci ruší: stupeň neposlušnosti kněze vůči svému biskupovi – a není to poprvé“. Velký kancléř je zodpovědný „před Římem i před Bohem“ za KTF. Postoj prof. Wolfa je však pro KTF problémem. Na závěr Lobkowicz opět opakoval prosbu o modlitbu nikoliv za jednu nebo druhou stranu, ale aby KTF byla podle vůle Boží (přitom zmínil i možnost, že se třeba jednou ukáže, že měl prof. Wolf pravdu). Za svoji odpověď byl Lobkowicz rovněž odměněn potleskem (zase od jiných než v případě Wolfa).

Následoval dotaz studenta, který se blíže nepředstavil. Pozastavoval se nad tím, proč se nikdo nezastal lidí, proti kterým byla v tisku vedena kampaň, přitom jsou to ti „nejlepší lidé v zemi“. Proč se nikdo nezastal fakulty, když bylo uváděno, že je zde středoškolský způsob výuky. Uvedl tři otázky: 1. proč se tedy nikdo z církve nezastal lidí z fakulty (jmenovitě uveden prof. Wolf) na veřejnosti; 2. zdá se, že změny mají přijít, ale práci bude dělat zase někdo jiný než studenti; 3. pokud mají na fakultu přijít ženy, jak budou studovat? jaké budou mít studijní výhody „aby jim studium k něčemu bylo“?

Lobkowicz k prvnímu dotazu uvedl, že přijel 25. ledna a o kampani skoro nic neví. Dosud odmítal interview o KTF, o které je neustále žádán. Ví jen tolik, že kampaň byla oboustranná. Při té příležitosti zmínil časopis „Reportér“, čímž vzbudil úsměv na tváři mnohých, neboť se jedná o časopis „Mezinárodní (původněi, katolický‘) Report“. Rovněž vyzval přítomné, aby se nezabývali propagandistickými texty. K druhému dotazu řekl, že uvítá každého, kdo za ním přijde s nějakým návrhem, ne jenom jednostranným. Netvrdí, že to, co učí pan Wolf, je špatné, ale není to jediné. Úkolem studentů je studovat literaturu a o věcech přemýšlet. Nad třetím dotazem se pousmál (stejně jako některé řeholní sestry přítomné v sále) a řekl, že na celém světě, ani v Římě, není nikdo ze studia teologie předem vylučován a mohou ji studovat laici, ženy, kněží atd. Co dělala zdejší fakulta v minulosti? Nedeklarovala, že zde nemohou studovat ženy nebo laici, dělalo se to špinavými triky při přijímacím řízení, neboť „motivační pohovor“ tvořil 60 % z celkového zisků bodů. Ženy nebudou mít žádná privilegia, „jsme přece rovnoprávní“. To byl zároveň konec celé diskuse a shromáždění.

Na závěr bych si dovolil osobní poznámku: Byl jsem rozladěn z toho, jaké na KTF panují „způsoby chování“. Např. jsem byl svědkem toho, jak na schodech jeden student panu Lobkowiczovi, který hovořil s někým jiným, v rychlosti řekl, že on je laik a je už v 5. ročníku, jenže na otázku pana Lobkowicze „to je pěkné a jak jste se k tomu dostal?“ už tento student nečekal a rychle odkráčel. Vystoupení pana Wolfa bylo pro mne velkým zklamáním a ilustrací toho, co jsem oněm dosud slyšel pouze z doslechu. Jednak emotivnost a závěr vystoupení mi s jistou nadsázkou připomínal způsob, jakým se Vladimír Mečiar ve slovenské televizi loučil s mocí na Slovensku, jednak jeho demonstrativní odchod a ignorování pana Lobkowicze nemá se slušným jednáním nic společného. Myslím si, že prof. Wolf tak názorně předvedl, jak si představuje „diskusi“ a jak je odhodlán v zájmu „své pravdy“ nejen pohrdat všemi ostatními, včetně nadřízených, ale i zásadami slušného chování. Přestože se na KTF rýsují určité zcela konkrétní změny, situaci a především zdejší atmosféru považuji stále za velmi složitou. Situaci dokreslují slova administrátora Lobkowicze, který mi při krátkém rozhovoru po přednášce řekl, že jeho dlouholeté zkušenosti s řízením vysokých škol v zahraničí jsou mu ve zdejší situaci téměř na nic, neboť s takovým jednáním se dosud nesetkal.

 

 


 

[1]Zájemci s přístupem na internet si mohou přečíst celé znění Lobkowiczova textu na stránkách KTF: http://www. ktf. cuni. cz. Podle Lobkowiczova zveřejněného textu jsem upřesnil svoje soukromé poznámky a citace ze setkání.

[2]Rozhovor s prof. Rethmanem jsme přinesli v 12. loňském čísle Getseman. (Pozn. red. )