Markéta Antiochijská

O svaté Markétě píše Jakub de Voragine ve Zlaté legendě z 13. století následující: „Margareta – Markéta se jmenuje podle drahocenné perly, která se nazývá margarita. Tato perla je bílá, malá a dokonalá. Tak i svatá Markéta je bílá panenstvím, malá pokorou a dokonalá konáním zázraků. Tento drahokam pak prý má moc pomáhat proti krvácení a proti srdeční slabosti a posiluje ducha. Tak svatá Markéta měla moc bránit svou stálostí v prolévání krve, protože prokázala při svém mučednictví převelikou stálost, měla moc svým vítězstvím chránit před slabostí srdce, tj. před pokoušením démona, protože sama přemohla ďábla, a měla moc učením posilovat ducha, protože svým učením posílila ducha mnohých posluchačů a obrátila je ke Kristu. Její legendu složil učený Theotinus.“ A po tomto úvodu Jakub de Voragine pokračuje:

„Markéta z města Antiochie byla dcerou patriarchy pohanů Theodosia. Vypráví se, že byla na výchovu předána chůvě. Když dospívala, nechala se pokřtít, a proto ji měl otec ve velké nenávisti. Jednoho dne, když už jí bylo patnáct a hlídala s jinými dívkami chůviny ovce, šel kolem prefekt Olybrius. Spatřil tak překrásnou dívku, vzplanul k ní láskou, zavolal k sobě chlapce a poslal je za ní: „Jděte a zajměte ji, abych si ji, je-li svobodná, mohl vzít za manželku, je-li služebná, abych z ní udělal svou souložnici.“ Když ji předvedli před jeho zraky, vyptával se jí na rod, jméno a náboženství. Ona odpověděla, že je urozeného rodu, jmenuje se Markéta a je křesťanka. Nato prefekt: „Ty první dvě věci ti sluší, protože jsi pokládána za urozenou a všichni souhlasí s tím, že jsi nejkrásnější perla, ale ta třetí věc! Nehodí se, aby tak krásná a urozená dívka pokládala za svého boha Ukřižovaného.“ Markéta mu řekla: „Odkud víš, že Kristus byl ukřižován?“ A on: „Z knih křesťanů.“ Nato Markéta: „Když tedy čtete o Kristově trestu a slávě, proč se bojíte ve trest věřit a slávu odmítat?“ Když mu pak Markéta vykládala, že se Kristus dal dobrovolně ukřižovat, aby nás vykoupil, a tvrdila, že nyní žije na věky, rozhněval se prefekt a dal ji poslat do vězení. Druhého dne ji dal zavolat a řekl jí: „Bláhová dívko, slituj se nad svou krásou a uctívej naše bohy, aby se ti dobře vedlo.“ Nato ona: „Uctívám toho Boha, před nímž se zachvívá země, moře v bázni ustupuje a všechna stvoření se ho bojí.“ Prefekt: „Nevyhovíš-li mi, dám tvé tělo rozsápat.“ Markéta: „Kristus se pro mne vydal na smrt, a proto i já toužím zemřít pro Krista.“ Tu prefekt rozkázal, aby ji pověsili na mučidla zvaná koníček. Krutě ji bičovali nejprve metlami, potom jí železnými hřebeny rozdírali tělo, až se ukázaly holé kosti a krev se řinula z jejího těla jako z nejčistšího pramene. Všichni přítomní plakali a říkali: „Markéto, opravdu tě litujeme, poněvadž vidíme, jak je tvé tělo krutě na kusy trháno; jakou krásu jsi to pro svou nevěru ztratila, přece jen alespoň nyní uvěř, abys zůstala na živu!“ Ona jim řekla: „Vy špatní rádcové, ustupte a odejděte, toto mučení těla je záchranou duše!“ A prefektovi řekla: „Ty nestoudný pse a nenasytný lve, máš v moci mé tělo, ale mou duši ochraňuje Kristus pro sebe.“ Prefekt si závojem zahalil tvář; nesnesl pohled na takové krveprolití. Potom dal Markétu sejmout a znovu zavřít do vězení. V něm se rozlila záře. Dokud tam Markéta byla, prosila Pána, aby jí dovolil spatřit na vlastní oči nepřítele, který s ní bojuje. A hle, objevil se tam převeliký drak. Když se na ni hnal, aby ji sežral, udělala znamení kříže a drak zmizel, nebo, jak se čte jinde, zalehl ji od hlavy až k patě a chystal se ji zcela pohltit, ale zatímco ji chtěl pozřít, ona se pokřižovala, a proto drak mocí kříže zeslábl a panna z něho vyšla bez zranění. Toto vyprávění, že ji drak pohltil a pak zeslábl, se pokládá za apokryfní a bezcenné“ (Přel. Anežka Vidmanová).

Domnívám se však, že apokryfní vyprávění je cenné tím, že ukazuje panenskou nevinnost, jak s Boží pomocí přemáhá pohlcující moc zla. Legenda celá pak vypráví o střetu nevinné dívky s představitelem pohanské moci. Původně milostná zápletka se tak stala záminkou pro smrtonosné vyústění celého příběhu. Markéta Antiochijská (ve východní církvi Marina) byla popravena mečem v období pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána roku 304. Markétin svátek se slaví ve východní církvi 17. července, v západní 20. července. V českých zemích se však odedávna uctívala už 13. července, a to až do uvedení nového Římského martyrologia v roce 2001. Ve starokatolickém misálu je památka mučednice Markéty z Antiochie 13. července uvedena stále.