Kateřina Alexandrijská

Je třeba poznamenat, že si svatá Kateřina zaslouží obdiv pro pět věcí: za prvé pro svou moudrost, za druhé pro svou výmluvnost, za třetí pro svou stálost, za čtvrté pro svou cudnou čistotu a za páté pro svou výsadní důstojnost. Za prvé si tedy zaslouží obdiv pro svou moudrost, neboť ona obsáhla všechny obory filosofie. Filosofie neboli láska k moudrosti se totiž dělí na teoretickou, praktickou a logickou. Teoretická se podle některých dále dělí na tři části, totiž na moudrost rozumovou, přírodní a matematickou. Svatá Kateřina měla tedy moudrost rozumovou v poznání božských věcí, té použila nejvíc při disputacích proti rétorům, jimž dokázala, že je jeden pravý Bůh, a všechny pohanské bohy usvědčila jako falešné. Za druhé měla moudrost přírodní v poznání všech věcí nižších, té použila nejvíce v disputaci proti císaři, jak je na tom místě patrné. Za třetí měla moudrost matematickou v pohrdání pozemskými věcmi. Tato moudrost podle Boëthia zkoumá tvary bez látky abstraktně. Tuto moudrost měla Kateřina tenkrát, když abstrahovala svou duši od jakékoli smyslné lásky. Ukázala, že jí má, když císaři na jeho otázku odpověděla: „Já jsem Kateřina, dcera krále Costa, která, třebaže zrozená v purpuru a výborně vzdělaná v svobodných naukách, přesto jsem vším pohrdla a utekla jsem se k Pánu Ježíši Kristu.“ Nejvíce ji použila v hovoru s královnou, kterou naučila pohrdat světem, přehlížet sebe samu a toužit po nebeském království. Praktická filosofie se dělí na tři části, totiž etickou, ekonomickou a veřejnou neboli politickou. První učí, jak posilovat mravy a zdobit se ctnostmi, a týká se lidí, druhá učí, jak dobře uspořádat rodinu, a týká se otců rodin, třetí učí, jak dobře řídit obce, národy a stát, a týká se těch, kteří řídí obce. I tuto trojí moudrost měla svatá Kateřina. První měla, když se ozdobila veškerou důstojností mravů, druhou, když chvályhodně spravovala svou velkou domácnost, třetí, když moudře poučovala císaře. Logická filosofie se dělí na tři části, totiž na dokazovací, pravděpodobnou a sofistickou. První se týká filosofů, druhá rétorů a dialektiků, třetí sofistů. Jak je vidět, Kateřina měla i tuto trojí znalost, když se o ní píše: „Dlouho

disputovala s císařem různými druhy sylogismů, alegoricky a metaforicky, výmluvně a mysticky.“ Za druhé si Kateřina zaslouží obdiv pro svou výmluvnost, neboť dovedla velmi výmluvně kázat, jak je patrné z jejích kázání, velmi jasně podávat důkazy, jak je patrné z toho, jak říkala císaři: „Obdivuješ se tomuto chrámu zbudovanému rukama umělců,“ velmi líbezně získávat pro své názory, jak je patrné v případě Porfyria a královny, které líbezností své řeči získala pro víru, a velmi účinně usvědčovat, jak je patrné v případě rétorů, které tak mocně usvědčila. Za třetí si Kateřina zaslouží obdiv pro svou stálost, neboť byla velmi stálá, když se na ni sypaly hrozby, protože jimi pohrdala, a proto odpověděla císaři, když jí vyhrožoval: „Neodkládej muka, jaká si jen můžeš vymyslet, protože toužím obětovat své tělo a svou krev Kristovi,“ a rovněž: „Učiň, co sis usmyslil, uvidíš, že jsem připravena vydržet vše.“ Byla velmi stálá, když jí byly nabízeny dary, vždyť je odmítla; proto také když jí císař sliboval, že ji bude mít v paláci jako druhou hned po královně, odpověděla: „Přestaň říkat takové věci, jaké jen myslet je hřích.“ Byla velmi stálá, když jí byla ukládána muka, protože je překonala, jak se ukázalo, když byla uvržena do vězení a mučena kolem. Za čtvrté si Kateřina zaslouží obdiv pro svou cudnou čistotu, neboť si uchovala cudnou čistotu za okolností, za jakých je obvykle ohrožena. Takových okolností, za jakých je čistota ohrožena, je pět: nadbytek uvolňující, příležitost svádějící, mládí nevázané, volnost zbavující uzdy a krása přitahující. Za všech těchto okolností zachovala svatá Kateřina čistotu. Vždyť měla převeliký nadbytek všeho, protože byla dědičkou velmi bohatých rodičů, měla příležitost, neboť byla svrchovanou paní uprostřed tolika sluhů, měla mladistvý věk, měla volnost, protože žila sama a ničím neomezená ve svém paláci. O těchto čtyřech se říká výše: „Kateřina zůstala ve věku osmnácti let sama v paláci plném bohatství a služebnictva.“ Měla také krásu, a proto se říká: „Protože byla velmi sličná a svou neuvěřitelnou krásou se očím všech jevila hodná obdivu.“ Za páté si Kateřina zaslouží obdiv pro svou výsadní důstojnost.