Perpetua a Felicitas

Během pronásledování za císařů Valeriana a Galliena byli v Africe ve městě Thuburbo zatčeni ctihodní Saturus a Saturninus, mladí muži a bratři, dále Revocatus a jeho sestra Felicitas, a také Perpetua, která pocházela ze vznešeného rodu, měla otce, matku, dva bratry a syna, jehož kojila; bylo jí dvacet dva let. Prokonzul Minucius, který předsedal soudu, jim řekl: „Neporazitelní vládci Valerianus a Gallienus přikázali, abyste obětovali. Saturus odpověděl: „To neuděláme; jsme totiž křesťané.“ Prokonzul nařídil, aby je zavřeli do vězení; byly totiž už skoro tři hodiny. (…) Neustále se modlili a prosili Pána, neboť už byli ve vězení mnoho dní, když tu měla jedné noci svatá Perpetua vidění, o němž na druhý den řekla svým svatým druhům v mučednictví: „Této noci jsem ve vidění spatřila bronzový žebřík, který byl podivuhodně vysoký, že sahal až do nebe, a byl tak úzký, že po něm mohl vystoupit jen jeden člověk. Napravo i nalevo byly připevněny nože a železné meče, takže se nikdo nemohl dívat okolo sebe, ale jen k nebi. Pod žebříkem ležel skrytý odporně veliký drak, takže se všichni ze strachu z něj báli vystoupit vzhůru. Viděla jsem také, jak Saturus vystupuje po žebříku až nahoru a obrací se na nás se slovy: ,Nemějte strach z toho ležícího draka. Vystupte a nebojte se, posilněni Kristovou milostí, abyste mohli mít podíl na tomtéž, co já´. Vedle žebříku jsem také viděla rozlehlou zahradu, bohatou a půvabnou, uprostřed níž seděl stařec oblečený jako pastýř a dojil ovce. Okolo něj stálo mnoho lidí v bílých šatech. Když nás uviděl, zavolal nás k sobě a každému dal z nadojeného mléka. Když jsme ho ochutnali, zástup těch bíle oděných řekl: ,Amen.´ Zvukem těch hlasů jsem se probudila.“ Když to její druzi v mučednictví uslyšeli, řádně vzdali díky Bohu, protože jim ze zjevení svaté Perpetuy bylo zřejmé, že jsou hodni koruny mučednictví. (…) Prokonzul je nařídil odvést a přikázal, aby přivedli Felicitu a Perpetuu. Felicitě řekl: „Jak se jmenuješ?“ „Felicitas,“ odpověděla. Prokonzul se zeptal: „Máš muže?“ Felicitas odpověděla: „Mám, ale zavrhla jsem ho.“ Prokonzul řekl: „Kde je?“ Felicitas odpověděla: „Není tady.“ Prokonzul řekl: „Jakého je rodu?“ Felicitas odpověděla: „Plebejec.“ Prokonzul řekl: „Máš rodiče?“ Felicitas odpověděla: „Nemám. Revocatus je můj bratr. Ale větší rodiče než tyto zde mít nemůžu.“ Prokonzul řekl: „Měj se sebou slitování, děvče, a obětuj, abys mohla žít; zvlášť když vidím, že jsi těhotná.“ Felicitas odpověděla: „Jsem křesťanka a je přikázáno, abych toto vše kvůli Bohu zavrhla.“ Prokonzul řekl: „Dej si říct, vždyť je mi tě líto.“ Felicitas odpověděla: „Dělej, co chceš, přesvědčit mě nemůžeš.“ Prokonzul řekl Perpetue: „Co říkáš, Perpetuo, obětuješ?“ Perpetua odpověděla: „Jsem křesťanka a držím se toho, co znamená mé jméno, abych mohla žít věčně.“ Prokonzul řekl: Máš rodiče?“ Perpetua odpověděla: „Mám.“ (…) Když prokonzul viděl jejich tvrdošíjnost, vynesl nad nimi rozsudek: Satura, Saturnina a Revocata nechal zbičovat důtkami, Felicitě a Perpetue nechal uštědřit políčky. Nařídil držet je ve vězení, aby mohli být předhozeni divokým šelmám o císařových narozeninách. Když byli ve vězení, Perpetua měla druhé vidění: viděla jakéhosi příšerného černého Egypťana, který se vrhal na zem a válel se jí u nohou. Oznámila to svým svatým bratřím a druhům v mučednictví, a ti tomu porozuměli: vzdali díky Bohu, že je shledal hodnými slávy mučednictví a že porazil nepřítele lidského rodu. Byli však zarmouceni kvůli Felicitě, jež byla v osmém měsíci těhotenství, a tak jako jeden muž začali prosit Pána. A jak se modlili, Felicitas náhle porodila zdravé dítě. Jeden ze strážců jí řekl: „Co si počneš, až přijdeš do amfiteátru, když teď prožíváš taková muka?“ Felicitas odpověděla: „Tady zažívám trýzeň já, ale tam za mne bude trpět Pán.“ Když nastal den císařových narozenin, do amfiteátru se na svou podívanou seběhlo velké množství lidí. Objevil se i prokonzul a nařídil přivést sem mučedníky. Na jejich cestě je provázela i Felicitas, vedena od krve vyšlé z jejího těla ke krvi spásy, od porodní báby k meči gladiátora, jež si od koupele po porodu zasloužila být omyta v lázni tryskající krve. Za pobízení křičícího davu se ocitli uprostřed amfiteátru, nazí, s rukama svázanýma za zády. Pak byly vpuštěny divoké šelmy a Satura a Perpetuu rozsápali lvi. Saturnina nejprve pokousali medvědi a nakonec byl proboden mečem. Slavný zápas Revocata a Felicity ukončili leopardi. Tito přeslavní a nejsvětější mučedníci byli umučeni za císařů Valeriana a Galliena v africkém městě Thuburbo 7. března, když byl prokonzulem Minucius…

Ze spisu Akta Perpetuina A, přeloženého Petrem Kitzlerem