Nedávno jsem zažil slavení večeře Páně v ČCE, kde bylo před zahájením (nedbalostí) připraveno málo „živlů“ - chleba a vína. Předsedající to řešil tak, že poté co přednesl eucharistickou modlitbu, odběhl do zákulisí a přinesl lahev vína, kterou doplnil konvici. Během přijímání kostelnice dále konvici doplňovala z další lahve. Ze zákulisí přinesla i další tác s nakrájenými částkami chleba. Kladu si otázku, co je příčinou takového jednání, které sami evangelíci považují za nepřijatelné - jeden mi je označil za křupanství, jiný za zwinglianství…
Nechci nepřijatelnost takového jednání zdůvodňovat ekumenickými ohledy, mělo by být reflektováno uvnitř církve samé. Zdá se mi, že příčinou je nerozvinutá schopnost některých členů ČCE k symbolickému vnímání. Nerozlišují mezi „normálním“ chlebem/vínem a chlebem/vínem nad kterým bylo proneseno velké díkůčinění Hospodinu (eucharistická modlitba). Chápu, že v kalvínském pojetí je Ježíšova přítomnost vázána více na konání toho, co nám Ježíš odkázal, než na živly samé. Přesto, že živly při večeři Páně zůstávají „stejné“, jsou zároveň „jiné“.
Tomáš Akvinský se pokusil tuto odlišnost vyjádřit pojmem transsubstanciace, pojmem, který měl vyjádřit, že chléb zůstává chlebem, pojmem, který měl čelit magickému vnímání, pojmem, který byl však nepochopen, dezinterpretován a je dnes nepoužitelný nejen v evangelickém prostředí. Nověji se využívá např. termín transsignifikace – přeznačení významu. Vlajka je ušita z textilních látek, které zůstávají látkami, a přesto znamenají něco jiného.
Jak pomoci těm, kteří nerozlišují mezi chlebem/vínem a eucharistickýcm chlebem/vínem? Zdůraznění eulogie vyslovené nad živly zmocněným služebníkem/služebnicí může napomáhat magickému pochopení. Je potřeba kvalifikovaného mága, který pronese potřebná čarovná slova... To, že cílem magie je přimět vyšší síly, aby konaly v náš prospěch, zatímco při eucharistii jde o díkůvzdání Hospodinu, se nebere v potaz.
Snad by mohlo posloužit užití pojmu „jídlo s příběhem“. Dáváme-li ochutnat takový pokrm, asi ho nezaměníme s pokrmem stejného složení „bez příběhu“. To by bylo považováno za podvod. A eucharistický chléb/víno nese silný příběh. Příběh života, smrti na kříži a slavného zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Příběh, který je pro spásu náš všech zcela zásadní.
Problém zmatečné symboliky eucharistického chleba a vína se netýká jen některých členů protestantských církví.
V pravoslaví je zažitá praxe, že kromě eucharistického chleba a vína (které mohou přijímat pouze pravoslavní) se na závěr rozdává požehnaný chléb, snad jako upomínka starověkých agapé (tento chléb mohou přijímat všichni přítomní, mohou si jej odnášet i domů). Protože je v pravoslaví někde přijímání velmi řídké (přijímání třeba i jen kněz), zatímco pro požehnaný chléb si přijdou všichni, to vede k představě, že v pravoslaví se přijímá jen pod jednou způsobou… Pravoslavnou praxi dvou druhů chleba převzala komunita v Taizé. Dostojí tak právním předpisům, ale není to příliš šťastné.
V katolictví, ačkoli tomu nic nebrání, se stále mnohdy přijímá jen pod jednou způsobou. A ačkoli se má přijímat chléb užitý při dané slavnosti (jak ukládá i liturgická konstituce II. vat. koncilu – SC 55), stále se přijímá „ze zásoby“. Např. při pohřbu Jana Pavla II., který se odehrával na Svatopetrském náměstí, se před přijímáním objevil průvod desítek, možná stovek kněží vycházejících z baziliky nesoucích pateny s hostiemi.
V Československé církvi husitské se někde hostie, které při slavení liturgie zbydou, vrátí do krabice k užití při příští liturgii...
Jak čelit tomu, aby eucharistické živly nescházely, či naopak jich příliš nepřebývalo?
1. Zařazením přípravy darů na začátku eucharistického bloku, jak je dnes v obnovených liturgiích běžné. Buď chléb a víno přinést na stůl Páně, nebo alespoň zkontrolovat, zda je všeho dostatek.
2. Zařazením lámání chleba. Podle počtu přijímajících je možné nalámat jeden chléb na potřebný počet částek. Když je komunikantů méně, jsou částky vetší, když více, jsou menší. Lámání není jen technický úkon, obsahuje hlubokou symboliku: jestliže se rozdělíme, získáváme více. Předem nalámané částky příliš připomínají neblahou římskokatolickou praxi, kde se od středověku pro laiky připravují tzv. malé hostie.
3. Pokud již eucharistický chléb či víno dojdou, pak v některých církvích, kde se způsoby neuchovávají, je přinesen podle potřeby chléb či víno a předsedající nad nimi přednáší krátkou eulogii (dobrořečení Hospodinu s prosbou k Duchu svatému).
4. Zbylý eucharistický chléb a víno uctivě konzumovat.