Papež František jedním z nejstarších papežů v dějinách
(MV) Dne 17. prosince 2023 oslavil papež František 87. narozeniny a je jedním z nejstarších papežů v dějinách papežství (zřejmě i s ohledem na starší dobu, kde však nemáme spolehlivé údaje o věku papežů).
Za nejstaršího papeže je považován papež Lev XIII. (papežem byl v letech 1878–1903), který se dožil více než 93 let. Nyní je třeba k této charakteristice přidat za nejstaršího „úřadujícího“ papeže. Tento pomyslný rekord totiž překonal v roce 2020 emeritní papež Benedikt XVI. (2005–2013), který zemřel 31. prosince 2022 ve věku 95 let a 8 měsíců. Starší než papež František byl ještě papež Klement XII. (1730–1740), který zemřel ve věku 87 let a 10 měsíců.
Dne 13. března 2024 uplyne 11 let od zvolení papeže Františka, jehož předchůdce Benedikt XVI. ze zdravotních důvodů rezignoval k 28. únoru 2013. V souvislosti se zdravotním stavem papeže Františka, kvůli kterému koncem listopadu 2023 zrušil svoji cestu na klimatický summit do Dubaje, je otázkou, zda a jaké podnikne zahraniční cesty v roce 2024. V souvislosti s oznámením svatořečení argentinské řeholnice Marie Antonie od sv. Josefa (1730–1799), zakladatelky exercičních domů, misionářky a kazatelky, které je plánováno na 11. únor 2024, se spekuluje, zda by to nebyla příležitost k cestě papeže do rodné Argentiny, kterou zatím dosud během svého pontifikátu nenavštívil.
Ve fázi spekulací jsou rovněž úvahy o možné konsistoři se jmenováním nových kardinálů, ze které papež František udělal v podstatě každoroční záležitost (s výjimkou let 2013 a 2021). Po poslední konzistoři, která se uskutečnila 30. září 2023, však počet kardinálů-volitelů (tj. těch, kteří jsou mladší 80 let, tudíž se mohou zúčastnit volby nového papeže) činil 137, což bylo dosud nejvíc v dějinách. Předpisy pro volbu papeže stále počítají s hranicí 120 kardinálů-volitelů, která dosud nebyla při konkláve překonána. Začátkem ledna už je kardinálů-volitelů jen 132, do konce června 2024 klesne jejich počet na 125 a do konce prosince 2024 na 119 (samozřejmě pouze s ohledem na věk bez započítání případných úmrtí nebo odnětí kardinálských pravomocí, jako se stalo např. v případě odsouzeného 75letého kardinála Angela Becciu).
K významným událostem roku 2024 bude nepochybně patřit pokračování zasedání synody biskupů ve Vatikánu v říjnu 2024 a v prosinci 2024 zahájení Jubilejního, resp. Svatého roku 2025.
Videoposelství papeže Františka pro leden 2024
(MV/Vaticannews) Leden je měsícem, kdy se slaví Týden modliteb za jednotu křesťanů, a proto papež František ve svém videoposelství s úmyslem modliteb pro leden 2024 navrhl, aby se věřící během tohoto měsíce modlili k Bohu za rozpoznání rozmanitosti tradic a charismat v církvi. Je třeba nahlížet na ně jako na dar od Boha, a nikoli jako na důvod ke konfliktům:
„Není třeba se bát rozmanitosti charismat v Církvi. Naopak, prožívání této rozmanitosti by nás mělo těšit! Již v prvních křesťanských komunitách byly rozmanitost a jednota velmi přítomné a ve vzájemném napětí, které je třeba řešit na vyšší úrovni. Je tu však ještě něco navíc. Abychom pokročili na cestě víry, potřebujeme také ekumenický dialog s našimi bratry a sestrami z jiných křesťanských vyznání a společenství To není něco matoucího nebo znepokojujícího, ale je to dar, který Bůh dává křesťanskému společenství, aby mohlo růst jako jedno tělo, Tělo Kristovo.
Vzpomeňme například na východní církve. Mají některé vlastní tradice, některé specifické liturgické obřady, ale zachovávají jednotu víry. Posilují ji, nikoli rozdělují. Necháme-li se vést Duchem svatým, bohatství, rozmanitost a různorodost se nikdy nestanou důvodem ke konfliktu. Duch nám připomíná, že jsme především milované Boží děti. Jsme všichni stejní v Boží lásce a všichni různí.
Modleme se, aby křesťanská společenství s pomocí Ducha Svatého v rozmanitosti charizmat rozpoznala své obdarování a v různosti liturgických tradic uvnitř katolické církve objevila své bohatství.“
David Novák k reakci církví na tragedii na FF UK
(MV) Předseda rady Církve bratrské David Novák se na sociální síti vyjádřil k reakci církví na tragickou střelbu na FF UK:
„Bylo dobře, že poté, co se odehrál masakr na Filozofické fakultě, církve nejrůznějšími způsoby rychle a, dle mého, dobře zareagovaly. Nejviditelnějším vyjádřením pak byla zádušní mše v katedrále sv. Víta. A zde vidím problém.
Bolest, přímluvné modlitby či vyjádření soustrasti měla směrem k otřesenému národu a pozůstalým vyslat během této bohoslužby celá církev Kristova, ne pouze její část – církev katolická. Kdyby byla od vedení této církve dobrá vůle, určitě by to bývalo šlo. Existuje Ekumenická rada církví a její vedení by si jistě vědělo rady. Zřejmě bychom nedělali mši, ale bohoslužbu, ale to by jistě nijak nebránilo společným přímluvným modlitbám. Vůbec to nepíšu kvůli nějakému zviditelňování nekatolických církví, ale prostě proto, že i ony vytváří církev Kristovu a i ony vytváří mozaiku, skrze kterou nás – věřící – národ vnímá.
Nakonec je to sám papež František, který přináší svěží vítr ekumenismu. Jistě bychom všichni byli rádi, kdyby se žádná mše či bohoslužba kvůli podobným věcem konat nemusela, a doufáme, že se kvůli čemukoliv podobnému už nikdy konat nebude.
Věříme, že budou jiné, radostnější důvody, kvůli kterým se církve sejdou. Kéž bychom při nich národu i sobě vyslali ekumeničtější poselství.“
Tomáš Halík ke konfliktu v Gaze
(MV/Respekt) V prosincovém podcastu týdeníku Respek promluvil římskokatolický kněz a profesor Tomáš Halík. Ohlíží se v něm za uplynulým rokem 2023 a kromě celé řady témat se vyjádřil i k probíhající válce na Blízkém východě, která propukla po bezprecedentním teroristickém útoku Hamásu na Izrael:
„Zdá se mi, že vojenská odpověď Izraele a její typ už je natolik přehnaná, že už není ospravedlnitelná. Stojí proti sobě dvě strany, z nichž žádná nemá úplně čisté ruce. Počínání Izraele (v Gaze) má za následek, že ztrácí podporu ve světě… Dostává se do velmi nebezpečné izolace. I naše jednoznačná podpora mi připadá příliš jednostranná. Bojím se, že z toho bude dlouhodobý konflikt, ze kterého Izrael nevyjde dobře. Izrael politicky využíval morální kapitál spojený s holocaustem. Je to národ, který strašně trpěl, a proto je třeba brát vůči tomuto státu zvláštní měřítka. Ale tento morální kapitál teď ztrácí, což je pro něj strašně nebezpečné.“
Jan Dlask jednou z obětí
(MV) Jednou z obětí střelby na Filozofické fakultě UK je Mgr. Jan Dlask, Ph.D. (1973–2023), vyučující na Ústavu germánských studií FF UK, bývalý student oboru Teologie křesťanských tradic na Evangelické teologické fakulty UK. V rámci tohoto studia napsal seminární práci na téma „Přestupové hnutí dvacátých let: národ a náboženství“, která byla publikována v Getsemanech č. 231 (říjen 2011). ( https://www.getsemany.cz/node/2845 )
Jan Dlask absolvoval magisterský obor finština-švédština a doktorské studium na FF UK v Praze. Tamtéž také působil, vyučoval především finskou literaturu. Publikoval v odborném a popularizačním tisku. Poslední text odevzdal pár dní před svou smrtí. Jadnalo se o recenzi knihy novináře a spisovatele Thomase Petterssona „Nečekaný vrah. Příběh vraždy Olofa Palmeho“ pro server iLiteratura.cz