Max Josef Metzger (1887–1944)

Max Josef Metzger se narodil 3. února 1887 v Schopfheimu v rodině učitele jako nejstarší ze čtyř dětí. Základní vzdělání získal v rodném městě, poté studoval přípravku na gymnázium v Donaueschingen a gymnázium v Lörrachu a v Kostnici, kde zároveň bydlel v malém semináři (tzv. Konradihaus). Rektorem v Konradihausu byl Conrad Gröber, který byl později i jeho arcibiskupem ve Freiburgu. V letech 1905–1908 studoval filozofii a teologii v německém Freiburgu im Breisgau. V roce 1908 požádal o dovolení, aby mohl čas do dosažení kanonického věku svěcení strávit získáním doktorátu. Nehodlal se stát akademikem, i když měl nadání, ale chtěl být knězem. I kvůli snaze o zlepšení své francouzštiny se rozhodl pro univerzitu ve švýcarském Fribourgu, kde na teologické fakultě v letech 1908–1910 absolvoval všechny kurzy a vypracoval disertaci o dvou karolinských pontifikálech z Horního Porýní (1910), která vyšla tiskem 1914. Během pobytu ve Fribourgu došlo k jeho radikální proměně. Když viděl následky alkoholismu v rodinách, stal se abstinentem. Akademický rok 1910–1911 strávil v semináři sv. Petra ve Schwarzwaldu, aby splnil kanonický předpis ročního seminárního vzdělání. V roce 1911 přijal ve Freiburgu kněžské svěcení.

Prvním působištěm bylo průmyslové Karlsruhe (1911–1912). Místní farář si na mladého kaplana stěžoval jako na tvrdohlavého a sebevědomého. Byl plný energie a talentu, zejména v hudbě, ale příliš prosazoval abstinenci a střídmost, což odrazovalo některé mladé. Od října 1912 do ledna 1914 působil v Mannheimu, poté půl roku vypomáhal svému nemocnému strýci, faráři v Oberhausenu. Po začátku I. světové války se na vlastní žádost stal vojenským kaplanem na frontě. V květnu 1915 byl vyznamenán Železným křížem za sebeobětování a statečnou práci v zákopech. Ve stejné době se rozhodl přijmout nabídku rakouského katolického kněze prof. Johanna Udeho, aby po skončení války vedl spolek katolických abstinentů ve Štýrském Hradci (tzv. Kreuzbündnis). Na podzim 1915 se u něj rozvinul těžký zápal plic a byl propuštěn z armády, takže mohl odjet do Štýrského Hradce, kde se ujal vedení spolku, včetně vydávání dvou jeho časopisů a různých příležitostných osvětových brožur. Kromě toho pořádal řadu přednášek na téma abstinence.

Uvědomoval si, že je třeba širší pomoc, pastorační a sociální, proto se dvěma kněžími postupně založil „Misijní společnost Bílého kříže“ (1919), která – poté co papež Pius XI. v roce 1925 zavedl pro celou církev svátek Krista Krále – změnila v roce 1927 název na Společnost Krista Krále (Societas Christi Regis). Metzger přijal jméno bratr Pavel a vedl toto společenství bratří a sester, které v roce 1928 přesídlilo ze Štýrského Hradce do Meitingenu poblíž Augsburgu. Ke společnosti se přidávali další členové a členky a vznikaly domy v dalších městech po celé Evropě (mimo jiné i v Brně). Jejich činnost byla velmi rozmanitá, pastorační, sociální i mírová, podíleli se na šíření biblického a liturgického hnutí i zakládání nealkoholických restaurací a domovů pro péči o opilce atd. V roce 1936 mělo 61 mužských členů, z nichž 38 žilo v komunitách, 176 sester, z nichž v komunitách žilo 97. V červenci a srpnu 1938 navštívil Metzger Brazílii a Argentinu, kde navázal kontakty a příslib spolupráce, kterou ukončilo vypuknutí II. světové války.

Při své práci však Metzger a jeho společenství naráželo na celou řadu překážek, mimo jiné kvůli tomu, že tehdejší církevní právo ještě neznalo sekulární instituty, tj. společnosti zřízené příslušnou církevní autoritou (papežem nebo biskupem), jejichž členové (laici nebo klerici) žijí podle evangelijních, ale nemají závazek společného života. Uznal je až papež Pius XII. v roce 1947 a později byly definovány v Kodexu kanonického práva z roku 1983. Společnost Krista Krále byla u příležitosti 50. výročí existence v roce 1969 uznána augsburským biskupem jako sekulární institut diecézního práva.

Metzger věnoval velké úsilí o mezinárodní mír a smíření. Založil Světovou mírovou ligu Bílého kříže (1916) a v roce 1917 zformuloval mírový program, který zaslal papeži Benediktu XV. V roce 1918 spoluzakládal Mírovou ligu německých katolíků, která se roku 1919 stala místní skupinou Světové ligy míru. Její vliv postupně rostl mezi věřícími, kněžími i biskupy. Jednalo se o jednu z prvních organizací, která byla po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 zrušena. Angažoval se v dalších organizacích a aktivitách podporujících mírové soužití, které mimo jiné podporoval i používáním esperanta, uměle vzniklého neutrálního jazyka určeného pro použití v mezinárodní komunikaci.

Při svých aktivitách spolupracoval s nekatolickými křesťany. V roce 1923 v dánském Nyborgu na konferenci Katolické internacionály, jejímž byl od jejího založení (1920) generálním sekretářem, uspořádal improvizované setkání a rozhovor dvou katolických kněží s přítomnými protestantskými duchovními především ze severských církví. O rok později na konferenci ve Štýrském Hradci pronesl pozoruhodnou přednášku „Protestanté a my“, která vzbudila živou diskusi. Podpora jednoty křesťanů se postupně dostala do stanov Společnosti Krista Krále.

V roce 1927 se přes oficiální zákaz pro katolíky zúčastnil první světové konference ekumenického hnutí pro víru a řád v Lausanne jako vůbec první katolický pozorovatel, k čemuž obdržel soukromé povolení od Mariuse Bessona, biskupa diecéze Lausanne, Ženevy a Fribourgu. Ve svých článcích následně vyjadřoval politování nad absencí katolíků a varoval, aby se hnutí za jednotu nevyvíjelo bez nich nebo dokonce proti nim.

Ve 30. letech na mnoha místech vznikaly mezikonfesní modlitební a studijní skupiny. Metzger se pokusil vnést trochu struktury do spontánně vznikajícího hnutí a založil pro jeho podporu v roce 1938 bratrstvo Una Sancta. Tiskoviny bratrstva přinášely návody pro různé typy mezikonfesních setkání, zvlášť kladly důraz na podporu společných modliteb za jednotu. Spolu s emeritním superintendentem Štrasburku Joachimem Ungnadem vydal na nový rok 1940 výzvu k obnově a podpoře Týdne modliteb za jednotu křesťanů (konaného mezi 18. a 25. lednem). V roce 1939 adresoval papeži Piu XII. dopis, ve kterém prosil o přehodnocení vztahů k jiným křesťanským církvím, mimo jiné případným svoláním ekumenického koncilu s cílem obnovit jednotu. Tento dopis formuloval ve vězení.

Poprvé byl nacisty uvězněn na několik dní už v roce 1934 v Augsburgu kvůli cenzuře jeho tiskovin. Podruhé zhruba na měsíc koncem roku 1939 bez vznesení konkrétního obvinění. Od té doby byl pod trvalým dohledem Gestapa. V roce 1943 byl zatčen, obviněn z velezrady a odsouzen k trestu smrti. Popraven byl gilotinou 17. dubna 1944 ve věznici Brandenburg-Görden.

Beatifikační proces byl zahájen v roce 2006. Dne 17. listopadu 2024 byl v katedrále ve Freiburgu im Breisgau Metzger blahořečen. V roce 2024 vznikl na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci „Institut M. J. Metzgera pro dialog a smíření“ pod vedením prof. Lubomíra Žáka. Impulzem k jeho založení bylo zapůjčení souboru archivních dokumentů, rukopisů a knih od Společnosti Krista Krále.