Římské triduum je koncipováno jako jedna hra o více dějstvích, v nichž se postupně odehrávají jednotlivé dílčí události Ježíšova života (večeře na rozloučenou, utrpení, smrt, přebývání v hrobě, zmrtvýchvstání). V ambroziánském triduu1 jsou všechny tyto spásné děje jakoby přítomné současně. To je blízké východním tradicím.
Zatímco v římském lekcionáři spojuje jednotlivé dny kontinuální četba z Janova evangelia, v ambroziánském se čte evangelium podle Matouše.
Protože Matoušovo evangelium nevypráví o Ježíšově mytí nohou apoštolům, není mytí nohou ani součástí eucharistické liturgie Zeleného čtvrtku. (Může se slavit kdykoli během dne, ale mimo rámec eucharistické slavnosti.)
V římské liturgii Zeleného čtvrtku je patrný výrazný předěl po přijímání – radostný charakter liturgie se mění na vážný. Modeluje se tak Ježíšova cesta do Getsemanské zahrady a Jidášova zrada. V ambroziánské liturgii se oba motivy prolínají. Ve SZ čtení z prvních kapitol Jonáše čteme o tom, jak byl Jonáš hozen do moře, pohlcen velikou rybou a po třech dnech strávených v jejích útrobách zachráněn, což je chápáno jako předobraz Kristova zmrtvýchvstání. Perikopa z Matouše obsahuje nejen ustanovení večeře Páně, ale i první část pašijí, která se v římském ritu čte až na Velký pátek. Jonáš ve SZ i Petr v evangeliu jsou osoby, které Boha/Ježíše sice uznávají, ale v klíčových situacích selhávají, aby jim nakonec bylo dopřáno obrácení.
Liturgie ambroziánského Velkého pátku má tři části – blok slova, uctívání kříže a velké přímluvy. (Římský ritus má blok slova, přímluvy, uctívání kříže a přijímání). Toto třídílné uspořádání je využíváno v řadě církví, které prošly v posledních několika desetiletích liturgickou obnovou. Přijímání chybí – když aliturgický den, tak opravdu aliturgický! Rovněž předsunutí uctívání kříže před přímluvy a umístění hned za blok slova má svou logiku. Přímluvy obvykle liturgii uzavírají. Blok slova obsahuje dvě čtení z Iz (3. a 4. píseň o Božím služebníkovi) a druhou část Matoušových pašijí (Mt 27, 1–56).
Ambroziánské přímluvy jsou obdobné římským (tento typ přímluv je ostatně římského původu): za církev, papeže, ordinované a všechny věřící, katechumeny, jednotu křesťanů, židy, věřící nekřesťany, nevěřící, vlády, trpící. Přidána je přímluva za zemřelé.
Na Velký pátek večer je zařazena liturgie uložení Páně do hrobu. Jejím hlavním textem je pokračování Matouše (Mt 27, 57–61). Předchází mu příběh tří mládenců v ohnivé peci (Da 3, 1–24) vč. písně tří mládenců a pokračování Daniela (Da 3, 91–100 resp. 24–33) o Nabukadnesarově změně smýšlení.
Na Bílou sobotu ráno se čte další, následující oddíl Matouše (Mt 27, 62–66) o stráži u Ježíšova hrobu. Předchází mu rozsáhlé vyprávění o potopě (Gn 6, 9b–8, 21a).
Ambroziánská liturgie velikonoční vigilie má čtyři části (blok světla, slova, křtu a eucharistie) – podobně a ve stejném pořadí jako liturgie římská. V rámci bloku světla se obvykle nežehná oheň, ale přináší se světlo jako u jiného lucernaria. Paškál nepředstavuje Krista, nýbrž světelný sloup, který vedl Izraelity po poušti.
Blok slova obsahuje šest SZ a tři NZ čtení (včetně mezizpěvů volených ze žalmů nebo z kantik). Dvě čtení jsou vybrána z Geneze: o stvoření světa (Gn 1, 1–2, 3a) a o obětování Izáka (Gn 22, 1–19); dvě čtení z Exodu: o hodu beránka (Ex 12,1–11) a o vyjití Izraele z Egypta (Ex 13, 18b–14, 8); dvě čtení z Izajáše: „Vzhůru k vodám“ (Iz 54, 17c–55, 11) a „I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh“ (Iz 1, 16–19). NZ čtení jsou z Petrova letničního kázání (Sk 2, 22–28), z prologu listu Římanům (Ř 1, 1–7) a z vyprávění o prázdném hrobě (Mt 28, 1–7).
Blok křtu je uveden v několika variantách: pro dospělé či mládež, která absolvovala katechumenát; pro děti; pro kombinaci obou předešlých případů; pro situaci, kdy se žehná křestní voda, ale nekřtí se; a konečně pro případ, že se obnovuje křest.
Ambroziánská eulogie nad vodou obsahuje v anamnetické části některé biblické motivy, s nimiž jsem se jinde v eulogii dosud nesetkal. Je vzpomínána voda, která se oddělila od souše při stvoření; voda čtyř řek, které zavlažují celou zemi; hořká voda vyčištěná dřevem, které je předobrazem kříže; voda tryskající na poušti ze skály; voda uzdravující Námana z malomocenství; voda, kterou Ježíš v Káně proměnil ve víno; voda, po které Ježíš chodil; voda, kterou byl v Jordánu Janem pokřtěn; voda, kterou si slepec v Siloe umyl oči; pramen života vytékající z Kristova probodeného boku; voda, kterou mají učedníci křtít všechny národy.
Zajímavé je, že litanie ke všem svatým jsou zařazeny – odlišně od římského ritu – až na samotný konec bloku křtu. Má to svoji logiku, litanie je modlitba obdobného druhu jako přímluvy.
Díky tlaku Říma po II. vatikánském koncilu byly do ambroziánského ritu převzaty čtyři římské eucharistické modlitby. Podařilo se však prosadit ještě 5. a 6. anaforu, které jsou vytvořeny ze starých ambroziánských předloh. Pátá je určena pro Zelený čtvrtek a užívá se i při liturgiích, jejichž tématem je tajemství eucharistie a umučení, při kněžských svěceních, výročích a setkáních. Šestá je určena právě pro velikonoční vigilii a používá se též při liturgiích za nově pokřtěné, o nedělích a svátcích velikonoční doby a při slavnostech křesťanské iniciace.
Celý velikonoční oktáv je součástí nikoli feriálního, nýbrž svátečního lekcionáře. Každý den oktávu má k disposici dvě sady čtení. Jednu „ve dne“, druhou „pro nově pokřtěné“.
O nedělích velikonoční doby se čte Janovo evangelium (s výjimkou 7. neděle cyklu A, na niž je zařazen příběh o setkání Vzkříšeného s učedníky jdoucími do Emauz podle Lukáše). Na Velikonoce čteme o setkání Ježíše s Marií Magdalenou, na druhou neděli velikonoční o setkání s učedníky včetně Tomáše osmý den po zmrtvýchvstání.
Počínaje 3. nedělí jsou biblické texty k disposici ve třech řadách, pro cykly A, B, C. Prvé čtení je podle staré tradice vybráno ze Skutků, přičemž opakované zmínky o Štěpánově řeči připomínají i příběhy starozákonní. Na (semi)kontinuální pořadí se nedbá (podobně jako u zmíněného Janova evangelia) – perikopy jsou harmonizovány podle tématu. To je výrazný rys současného ambroziánského lekcionáře (do jisté míry i římského/ekumenického). Jeho unikátní stránkou je však pořadí vybraných textů. Zatímco v případě římského lekcionáře si nejdříve musíme přečíst evangelium, abychom správně uchopili 1. čtení, v ambroziánském lekcionáři navazuje druhé čtení na první a obdobně i evangelium. Tak např. o 3. neděli velikonoční cyklu C čteme o Pavlově cestě do Říma, jejímž smyslem je vydat svědectví o Kristu (Sk 28, 16–28). Poté následuje prolog listu Římanům, ve kterém Pavel svědčí o Ježíši (Ř 1, 1–16b). Toto svědectví slyšíme nakonec v evangeliu z úst samotného Ježíše (J 8, 12–19). Důležitou součástí ambroziánského lekcionáře jsou dobře zvolené mezizpěvy: tematické blízkosti se dosahuje často výběrem jednotlivých veršů žalmu. Na vnitřní jednotu a úplnost biblického textu se přitom dbá méně než na pastorační užitek. Tímto kritériem výběru se ambroziánský lekcionář dosti liší od ekumenického.
Jednotlivé texty jsou postupně vkládány na web (www.iespraha.cz) vč. témat dané neděle.
I feriální velikonoční lekcionář (v obou řadách, I. i II.) obsahuje kontinuální čtení ze Skutků a z Janova evangelia (jehož vybrané perikopy jsou společné pro obě řady). Výjimkou je deset dnů před Letnicemi, kdy se místo ze Skutků čte z Písně písní, což je tradiční sváteční text židovského Pesachu/Velikonoc (podobnou roli hraje Rút pro Šavuot/Letnice, Kazatel pro svátek stánků Sukot, Pláč pro výročí zničení chrámu nebo Ester pro Purim, svátek osvobození židů od íránského vezíra Hamana).
V ambroziánském lekcionáři jsou zpěvy mezi čteními poměrně krátké. Toho je docíleno výběrem jednotlivých žalmových veršů, které tematicky odpovídají předchozímu textu. Liturgická a pastorační kritéria výběru opět převládají nad biblickými.
Podobná metoda je zvolena i u perikop z Písně písní. Řekl bych ale, že zde jsou kritéria výběru jiná. Jako by bylo zapovězeno vše, co se týká záležitostí od pasu dolů (u mužů) a od ramen dolů (u žen) ... Posuďte sami. Zde jsou vynechané verše nebo i části veršů:
Miláčka svého jsem hledala celou noc na loži.
Mramorové sloupy jeho stehna, na patkách zlata ryzího postaveny.
Jeho ústa jsou přesladká a ve všem je přitažlivý.
Svlékl jsem si šaty, mám je zase oblékat? Umyla jsem si nohy, to si je mám špinit zas?
Můj milý rukou vnikl ke mně, až jsem se pro něj v nitru zachvěla.
Proti mně vzpláli mé matky synové, postavili mne, ať vinohrady hlídám. Vlastní vinohrad jsem neuhlídala.
Kozičky své pas před příbytky pastevců.
Můj milý má mne, můj milý je můj. V liliích se pase.
Krásná jsi, lásko má, jako město Tirsa, jak Jeruzalém nádherná.
Respekt budíš jak nazbrojená armáda.
Odvrať ode mne své oči, nebo mne o rozum připraví.
Tam ti dám své milování. Já jsem hradba. A prsa mám jako věže.
1TRIDUO PASQUALE AMBROSIANO, Ancora, Milano, 2009.
2https://www.cpsette.it/wp-content/uploads/2014/02/Letture-festive.pdf - číslování žalmů je uvedeno podle Vulgaty.