Biblická čtení pro každý den podle ambroziánského lekcionáře, letos cyklu B, najdeme na https://www.iespraha.cz/events/. Protože je ambroziánský advent šestitýdenní1, první adventní neděle připadá již na 15.11. Témata jednotlivých nedělí jsou vzájemně harmonizována a jdou jakoby proti proudu času.
První neděle ve věnována parusii – druhému příchodu. Jakkoli se témata parusie konce liturgického roku a začátku nového překrývá, je možné pozorovat, podobně jako v římském/ekumenickém lekcionáři různé důrazy. Zatímco na konci liturgického roku převládá eschatologie (poslední věci lidstva a světa), na začátku adventu apokalyptika (odkrývání tajemství budoucnosti).
Druhá adventní neděle se věnuje cestě do božího království. U Deuteroizajáše se jedná o návrat ze zajetí, u Pavla o povolání i pohanů, v evangeliu o působení Jana Křtitele – Ježíšova Předchůdce.
Třetí neděle má téma: Proroctví se naplňují. Záchrana přichází. Tak jako Lukáš Pražský zmiňuje 4 adventy (1. a 2. Kristův příchod, příchod Krista skrze víru a setkání s Kristem ve smrti), tak 2. - 4. ambroziánká adventní neděle ukazuje i další různé formy adventu.
Čtvrtá neděle se věnuje přicházejícímu mesiáši. Čteme evangelium o Ježíšově vstupu do Jeruzaléma, které známe spíše z Palmové/Květné neděle.
Pátá neděle je věnována Janu Křtiteli a šestá Marii (Neděle Vtělení neboli Božského mateřství blahoslavené Panny Marie)
Všední – feriální lekcionář volně navazuje na nedělní. Letos začínáme s cyklem I. Každý den v adventu má tři čtení: z „velkého“ proroka, „malého“ proroka a evangelia. Soboty mají namísto malého proroka čtení z listu Hebreům. Velmi dobře vybrané mezizpěvy čtení doplňují. Mezi 1. a 2. čtením je to žalm a mezi 2. a 3. čtením verš před evangeliem.
Výjimku v feriálním lekcionáři představují dny těsně před Vánoci. Lekce jsou věnovány významným ženám Starého zákona. Jako první čtení se při nich čte semikontinuálně kniha Rut, druhé čtení tvoří, rovněž semikontinuálně kniha Ester.
Těm, kteří využijí ambroziáský lekcionář, např. při své osobní modlitbě, přeji mnoho inspirace.
1Šestitýdenní advent byl běžný i v dalších západních ritech jako je galikánský či mozarabský. Zhruba od 10. stol. došlo k „pořímštění“ Západu a k unifikaci na čtyřtýdenní advent. Šest týdnů odpovídalo šesti týdnům postu, neboť Vánoce vznikly v Římě v 4. stol. jako druhý hlavní křestní termín, vedle Velikonoc. Východní církve advent v západním slova smyslu neznají. Mají však Filipský, předvánoční šestitýdenní půst. Druhá neděle před Vánoci se nazývá neděle Praotců a první před Vánoci neděle Otců.