Biskup Dominique Marie Varlet † 14.5.1742

autor: 

Jménobiskupa Dominique Marie Varleta(† 14. 5. 1742)je natolik spjato s dějinami nizozemské Starokatolické církve a tím i proostatní starokatolické církve tak důležité, že se hodí tehdejší událostizrekapitulovat.

17.století je církevně charakterizováno stoupajícím vlivem jezuitů, kteří sepozvolna snažili likvidovat každé jim protiřečícímínění. Tehdy panoval velký spor v nauce o milosti. Zvláště univerzita v dnesbelgické Lovani byla baštou přísného učení podleAugustina, proti kterému se stavěli jezuité s pohodlnějším učením člena svéhořádu Moliny. K nejvýznamnějším přívržencům augustinovského učení patřil CorneliusJansenius, který se jím velice zabýval již od svéhoraného mládí a který položil základ ke knize, která vyšla až po jeho smrti podtitulem Augustin a Augustinovo učení ozdraví, nemoci a uzdravování lidské přirozenosti. Tato kniha bylarůznými papeži na popud jezuitů zakázána, našla však ve Francii a Nizozemímnoho přívrženců. Spor byl navíc vyostřen odsouzením další knihy,povznášejícího výkladu Nového zákona od autora jménem PasquierQuesnel. Jeho kniha byla označena za jansenistickou.Proti jejímu odsouzení se početní biskupové z Francie odvolali čili apelovalike koncilu, a obdrželi proto název apelanti, zatímcoostatní, kteří odsouzení přijali, dostali jméno akceptanti.

V Nizozemíbyl spor o obsazení arcibiskupského stolce v Utrechtu.Na jeho vyřešení do značné míry záviselo vítězství jezuitů. Obsazení bylo vrukou utrechtské kapituly, která smýšlela ostře protijezuitsky. Nejprve se jezuité pokoušeli o lest.Arcibiskup Peter Codde byl předvolán do Říma a tampomocí nejrůznějších záminek zdržován dva a půl roku. Mezitím mělo být jehoarcibiskupství zpracováno jezuity. Do toho zasáhla vláda a vyhostila zezemě jezuitského vikáře jménem De Cock. Po smrtiarcibiskupa Coddeho v roce 1710 zůstal arcibiskupskýstolec uprázdněný, dokud se kapitula v roce 1713 nevzchopila a nezvolila novéhoarcibiskupa jménem Cornelius Steenhoven.

Kdo všakměl nově zvoleného arcibiskupa vysvětit? Na oznámení o volbě do Říma nepřišlažádná odpověď; tam věřili, že žádný z biskupů se neopováží, aby svěceníuskutečnil. V pravý okamžik přišla pomoc od biskupa Varleta.Ten se narodil v roce 1678, byl vysoce zbožné povahy a působil delší dobu jakomisionář v Americe. Jeho horlivá misijní činnost přiměla papeže, aby hopřevelel do jiné důležité pracovní oblasti, a sice do Malé Asie. Papež KlementXI. ho povolal z Ameriky nejprve zpět do Evropy a jmenoval ho biskupem Askalonu a též koadjutorem biskupa z Bagdadu. Když přijel Varlet do Paříže, vrcholily tam právě spory kvůli papežské buleUnigenitus zavrhující Quesnela.Varlet se bez váhání postavil na stranu apelantů. Nemohl se dlouho zdržovat v Paříži, protožepospíchal, aby nastoupil cestu na Blízký Východ. Nejprve se chtěl nalodit vAntverpách, avšak našel k tomu výhodnější příležitost v Amsterdamu. Tam senechtěl zdržovat v protestantských ubytovacích zařízeních, a ubytoval se protou faráře Krijse, jehož jméno znal ze svýchmisionářských dob. U něho přišla řeč na tísnivou situaci nizozemských katolíkůa biskup Varlet nabídl pomoc tím, že biřmoval vAmsterdamu přes 600 osob, což poté opakoval i ve městě Leidena Utrecht. Potom odcestoval, aby se přes Petrohraddostal do Astracháně a Šamaky.Jakmile tam dorazil, oznámil mu jeden jezuitský páter, že byl zbaven svéhoúřadu, protože opustil Paříž, aniž by podepsal bulu Unigenitus,a dále protože vykonával v Nizozemí biskupské funkce bez svolení bruselskéhointernuncia. Varlet byl z takového postupu, kdy munebyla dána žádná možnost k obhajobě, ohromen. Cestoval proto okamžitě zpátky av roce 1721 se opět objevil v Amsterdamu, kde rád znovu využil pohostinnostpřátelského faráře. Do Paříže již jet nechtěl a vedl poté dvacet let spor o svéprávo s Římem.

Mezitímpoznal nizozemskou církev, studoval její dějiny a bylo mu stále více zřejmé, žei zde se bojuje o právo. Když ho utrechtská kapitulapožádala, aby vysvětil zvoleného biskupa, rád vyjádřil svou ochotu. Dne 15. 10.1724 vysvětil v Amsterdamu Cornelia Steenhovena na utrechtskéhoarcibiskupa, a to nikoliv, jak mu bylo předhazováno, kvůli výčitkám svéhosvědomí, ale „z hloubi celého srdce a úplnou ochotou“, jak sám později napsal.Když brzy poté Steenhoven zemřel, vysvětil Varlet také jeho nástupce BarchmanaMuntierse a po jeho smrti ještě biskupy van der Croona a Meindaertse.

To, že Varletova služba prokázaná Nizozemcům byla špatně přijímánave Francii, je pochopitelné. Sice je neopodstatněná fáma, že měl být unesen doFrancie, ale jisté je, že se ho pokoušeli podplatit penězi a slibovanými úřadyvelvyslanci Francie, Španělska a Portugalska, aby Nizozemce nepodporoval.

Dne 14. 5.1742 biskup Varlet zemřel ve městě Rhijnwijk. Nizozemská církev si ho připomíná s velkouvděčností, protože jí jako jediný poskytl možnost k další existenci, totižudělením biskupského úřadu v apoštolské posloupnosti, která má být podlekatolické tradice bez přerušení předávána dále z biskupa na biskupa. O jejízachování se nizozemská církev poté postarala sama obsazením biskupských stolcův Haarlemu a Deventeru.

Podle Der Katholik,Bern 30. 5. 1942