Eucharistie v křesťanské antice

Koncem minulého roku vydalaUniverzita Palackého v Olomouci vynikající knihu svého liturgologaFrantiška Kunetky Eucharistie v křesťanské antice. Kniha je včeském prostředí unikátní, srovnávat je jí možné snad jen, vněkterých pasážích, s Hostinou chudých Pavla Filipiho (Kalich1991). Obrovský posun v šíři poznání, ve způsobu práce liturgickévědy vidíme, srovnáme-li Kunetkovu knihu se starším tématickypříbuzným a ve své době průkopnickým dílem Eucharistie ve světlenejstarších památek literárních, ikonografických a epigrafickýchJosefa Bil­cze­row­ského (V. Kotrba, Praha, 1910).

Zkoumat období počátků křesťanskéeucharistické bohoslužby je práce velmi náročná. Pramenů je kdisposici málo a o to více se vyskytuje různých interpretačníchteorií. Autor čerpal z několika set literárních titulů zaměřenýchnejen liturgicky, ale i biblicky a historicky, jejichž teorie nejensrovnává, ale i fundovaně hodnotí.

Kniha obsahuje dva velké celky:Večeři Páně v apoštolské době (kapitoly 1-6) a slavení eucharistiev poapoštolské době (kapitoly 7-12). Tyto celky by si zasloužilyvětší strukturní zvýraznění, rozčlenění není na první pohledpatrné. Každý z celků rozebírá jednotlivé prameny a končí shrnujícíkapitolou (kapitoly 6 a 12). Přečtení těchto dvou kapitol, díkytomu, že autor je zkušeným pedagogem, poskytne dobrý přehled apodnítí zájem k důkladnému studiu kapitol předchozích.

Prvý celek knihy si všímá večeře Páněv korintské obci (na základě celého 1K s důrazem na nejstaršízprávu o ustanovení 1K 11, 23-25) a lámání chleba v lukášovskýchspisech (komentáře Sk 2, 46; 2, 42 a 20, 7-12).

Druhý celek zabývající se vývojem ve2.-3. století vychází z Didaché, anafory Addaje a Mariho,apokryfních skutků apoštolů (Janových a Tomášových), Justina aHippolyta (přesnější by bylo uvádět Apoštolských tradic, neboťHippolytovo autorství tohoto spisu je velmi problematické). Tytocelky jsou doplněny čtyřmi exkurzy, přibližujícími dobové pozadí:1) dům (oikos - domus) v antické kultuře, 2) Pavlova paradosis v 1K 11, 23-25, 3) jídelní kultura antického světa, 4) prostor proslavení bohoslužby.

Kniha poskytuje množství materiálu,který dokládá, že "všechno bylo jinak" než jsme zvyklí dnes a je vmnohém inspirující. Např. "liturgická" interpretace 1. listuKorintským: V padesátých letech prvního století bylo v Korintě asipět domácích církví, z nichž každá měla 40-50 členů. Tyto domácícírkve byly konstituovány každotýdenním slavením eucharistie. Nenízcela jasné, kdo těmto shromážděním předsedal. Nejpravděpodobnějito byl představitel či představitelka daného domu. Podoba slavenívycházela z podoby helénistické hostiny. Eucharistické konání,podobně jako v hebrejském prostředí, bylo těsně propojeno s vlastníhostinou. Na rozdíl od hebrejské hostiny byla nauková část(symposion) zařazena až po hostině. Antické symposion mělo určitápravidla vedení hovoru a vylučovalo z účasti ženy. Prvotní křesťanévšak ženy přijímali zcela rovnoprávně, symposií se mohly účastnit.S ohledem na ty, kteří tuto novotu špatně snášeli, jsou ženy žádányo drobnosti - aby měly zahalené hlavy a nemluvily v jazycíchchaoticky. Nejdůležitější je, aby eucharistické slavení se dělo vlásce, bylo pravdivým znamením jednoty těla Kristova - církve.Hlavním smyslem společné hostiny není se najíst, to může člověk idoma sám, ale vytvářet obecenství.

Cenné, dosud nepublikované, jsoučeské překlady rekonstrukcí prvotních textů, ze kterých výkladknihy vychází (např. pasáží Apoštolských konstitucí, anafory Addajea Mariho, apokryfních skutků apod). Přínosem je např. i důkladnáliturgicko-teologická interpretace významného archeologickéhonálezu z 3. století - domu křesťanské obce v Dura Europa. Dům se vtomto římském posádkovém městě na území dnešního Iráku zachoval vpoměrně dobrém stavu díky poloze v blízkosti hradeb, kdy byl kvůlizvýšení obranyschopnosti města vyplněn sutinami. Přesto v roce 256město dobyli Peršané. Původně obytný dům postavený na staršíchzákladech v roce 230 byl již v letech 232/3 upraven pro shromážděnídomácí církve. Byla vytvořena hlavní shromažďovací místnostorientovaná k jihu schopná pojmout asi 70 osob. Místnost nemázvláštní výzdobu ani pevný oltář. Bohatě zdobené freskami s křestnítématikou je však oddělené baptisterium, kde se křtiloponořením.

Knihu lze doporučit nejen studentům,ale i všem služebníkům církví, všem aktivním členům. Významný je ipřínos ekumenický - kniha se zabývá obdobím, kdy jedna nerozdělenácírkev žila prostřednictvím malých domácích církví.

Pavel Hradilek