V souvislosti s nedávnou volbou papeže jste si možná povšimli, že kardinálské kolegium je rozděleno do tří "hodnostních" skupin: kardinálové-biskupové, kardinálové kněží a kardinálové-jáhni. Dnes již pouze tato vyprázdněná forma připomíná církevní organizaci raně středověkého Říma. Římského biskupa volilo tehdy sedm jáhnů (každý reprezentoval jeden z církevních okrsků, který měl své "sídlo" - diakonii) 1. Další skupinu volitelů tvořilo několik příměstských biskupů z okolí Říma2. Tito venkovští biskupové měli podobné poslání jako kněží působící přímo ve městě. Kněží představovali největší skupinu volitelů3. Působili v rámci římských tituli4, což byli v křesťanské antice obytné domy, ve kterých se křesťané scházeli. Často se na místech těchto domů po konstantinovském obratu začaly budovat (tzv. titulární) baziliky.
Teorie, že se křesťané scházeli k bohoslužbám pravidelně v katakombách,5je již opuštěna. Nebylo by to příliš bezpečné. Veřejná podzemní pohřebiště byla budována v blízkosti hlavních cest s rušným provozem. Některá pohřebiště se ovšem nacházela na soukromých pozemcích, kde bylo snazší se ukrýt. Sloužila zřejmě k příležitostnému setkávání např. ve výroční den mučedníkovy smrti.
Křesťané se setkávali6na nenápadných místech honosného velkoměsta7, v tituli.
V 16. kapitole listu Římanům Pavel zmiňuje celkem tři domácí církve v Římě: v domě manželů Prisky a Akvily, v domě Aristobulově a v domě Narcisově.
Nejvíce biblických zdrojů máme o obdobných domácích církvích v Korintě. Kunetka s využitím výsledků bádání německého novozákoníka prof. Klaucka uvádí:
"V době, kdy byl Pavel s křesťany v Korintu v písemném styku, mohla místní církev, která začínala s 10-20 členy, čítat snad kolem 200 osob. Podle výpovědi 1 K 12.16; 3, 4.22 a Ř 16,23 bychom mohli usoudit asi na 5 domácích církví, ve kterých zřejmě zcela převažovali křesťané z pohanství oproti židokřesťanům (1 K 12, 2). Počet shromážděných osob se pak mohl pohybovat kolem 40-50."
Liturgie v těchto domácích církví se držela spíše modelu řeckých symposion než židovské hostiny šabatu. Eulogie nad chlebem a vínem ("eucharistický blok") následovala po společném jídle a předcházela vlastnímu symposion. Dnešní terminologií bychom řekli, že "blok slova" byl situován do "sdílení při kávě" po společném jídle. Některé problémy s tím spojené řeší 1. list Korintským.
V Liber Pontificalis pocházející z r. 308 či 309 jsou údaje o existenci 25 tituli. Po pronásledování v r. 311 se počet snížil na 11. Nevíme přesně, které to jsou.
Z prvních 3. staletí známe: Titul Byzantis (SS. Giovani e Paolo) , Titul Clementis - S Clemente, titul Anastasiae - S Anastasia, titul Equitii - S Martino ai Monti, titul Crysogoni - San Crisogono, titul S Sabinae - Santa Sabina, titul Gai - S Susanna, titul Crescentianiae - S Sisto Vecchio, titul Pudentiana - Santa Pudenziana.
Počátkem 4. století přibyly: titul Callisti - Santa Maria in Trastevere, titul S Ceciliae - S Cecilia in Trastevere, titul Marcelli - S Marcello al Corso.
Jediným předkonstantinovským titulem, o kterém existují nezvratné archeologické důkazy, je titul Byzantis, zřejmě totožný s titulem Pammachi (později SS. Giovani e Paolo).
Byzantius byl římský senátor a Pammachus bohatý patricij, dobrodinec křesťanské komunity, snad Byzantiův syn. Oba jsou uvedení v r. 499 na seznamu římských titulů, v r. 595 jsou již uvedeni mučedníci Jan a Pavel popravení (přímo v jejich domě na Céliu) za pronásledování Juliána Apostaty (361-363). Jejich jména uvádí římský kánon. V prostorách titulu je freska orantky - modlící se ženy s pokrytou hlavou a s dlaněmi vztyčenými k nebi.
Podle legendy stojí kostel S. Pudenziana na místě domu, ve kterém prý několik let žil sv. Petr, jemuž se podařilo obrátit na víru jeho majitele senátora Quinta Cornelia Pudenta a jeho dcery Pudentianu a Praxedu. Obě prý pilně shromažďovaly a pohřbívaly kosti mučedníků. První úprava prostoru pro účely setkávání proběhla mezi r. 140 - 155. V roce 384, kdy biskup Siricius kostel obnovil či přestavěl, byl poprvé nazván Ecclesia Pudentiana.
Sv. Klement se uvádí jako třetí nástupce sv. Petra. Je uctíván jako mučedník a je autorem listu církvi v Korintu. S. Clemente, postavený v roce 385 na Via S. Giovanni in Laterano, patří k nejstarším bazilikám v Římě. Sestává ze dvou vzájemně se překrývajících kostelů, jež vyrostly na několika vrstvách starších římských rozvalin včetně Mithrovy svatyně a domu z 1. století, jehož část sloužila k tajným křesťanským bohoslužbám.8Vykopávky domu a chrámu můžeme dodnes vidět hluboko podúrovní moderního města. Spodní kostel, o němž se v roce 392 zmiňuje sv. Jeroným, byl obnoven v 8. a 9. století a v roce 1084 zcela zničen Normany. V roce 1108 Paschalis II. vybudoval horní kostel, který pak za pontifikátu KlementaXI. (1700-1721) přestavěl Carlo Fontana. Basilika má nejstarší zachovalý interiér v Římě. Dominuje velký ambón se dvěma řečništi zaujímající značnou plochu střední lodi. Lidé se shromažďovali ze tří stran ambónu. Čtvrtou, jižní stranu tvořila apsida se sedadlem pro předsedajícího a oltářem.
Nejzachovalejší římský dům, sloužící ke scházení křesťanů, není paradoxně v Římě samém, ale v římském posádkovém městě Dura-Europos na území dnešní Syrie. Dům se zachoval v poměrně dobrém stavu díky poloze v blízkosti hradeb, kdy byl kvůli zvýšení obranyschopnosti města vyplněn sutinami. Přesto v r. 256 město dobyli Peršané. Během času je zavál pouštní písek. Původně obytný dům postavený na starších základech v r. 230 byl již v letech 232/3 upraven pro shromáždění domácí církve. Byla vytvořena hlavní shromažďovací místnost orientovaná k jihu schopná pojmout asi 70 osob. Místnost nemá zvláštní výzdobu ani pevný oltář. Bohatě zdobené freskami s křestní tématikou je však oddělené baptisterium, kde se křtilo ponořením. Dům představuje jakýsi přechodový typ mezi čistě obytným domem a kostelem sloužícím pouze k bohoslužbě.
Mnohdy se uvádí, že tituli byli prvními římskými farnostmi. Přestože víme o prvých třech křesťanských stoletích poměrně málo, lze doložit, že existují výrazné rozdíly v charakteru tituli a farností.
- Farnost je zřízena autoritou, tituli vznikly spontánně podle potřeb křesťanů a ochoty zřizovatelů poskytnout svůj dům pro setkávání. Pokud nějaký titul založil římský biskup, pak nejspíše proto, že zde sám působil, a nikoli že by tak konal ze své jurisdikční pravomoci.
- V čele farnosti stojí farář, v čele titulu zřizovatel - často laik, muž i žena. Můžeme předpokládat, že zřizovatelé předsedali eucharistii. Na několika místech v Římě se nacházejí fresky z 2. - 3. stol. znázorňující modlící se ženu - orantku, která má vzhledem k okolním figurám přední postavení. Pozdější alegorické výklady ji označují za Moudrost, církev, Marii atd.
- Pokud později v rámci titulu působilo více kněží, žádný z nich nebyl, na rozdíl od farnosti, nadřízeným ostatních.
Pokud bychom chtěli srovnat raně středověké uspořádání Říma s dnešní praxí, pak by "farností" bylo celé město. V druhé řadě by se k "farnostem" daly přirovnat jednotlivé diakonie - správní obvody s jáhnem v čele. Nejméně odpovídají farnostem tituli, ve kterých působili kněží. Pojem "parrochia" (farnost) byl znám a užíván již ve 2. pol. 3. stol., ovšem pro uskupení mimo město.
I když se po Konstantinovském obratu začaly na místě tituli stavět basiliky, byly to malé stavby. Odpovídá to jejich účelu. Sloužily zejména ke slavení eucharistie. A řádným prostředím pro slavení eucharistie je malá obec, nikoli shromáždění čítající stovky či tisíce lidí. Druhým významným posláním titulárních basilik byla příprava na křest a slavení některých obřadů katechumenátu.
Jednota těchto malých církví v rámci města byla vyjadřována dvojím způsobem: Jednak biskup posílal prostřednictvím akolytů do jednotlivých titulů kousek eucharistického chleba ze slavnosti, které předsedal. Kněží pak tyto částky ("fermenta", "sancta") před přijímáním vkládali do kalicha s eucharistickým vínem.
Druhý způsob vyjádření jednoty spočíval v systému stationárních bohoslužeb. Tomuto významnému fenoménu, který ovlivnil tvar liturgie západních i východních církví, bude věnován samostatný příspěvek.
Pro slavnostní shromáždění o velkých svátcích byly stavěny od 4. stol. velké9budovy, později po rozdělení církve označené jako tzv. patriarchální basiliky. U výčtu je vždy uvedeno, kterému patriarchovi byla basilika určena.
Větší patriarchální basiliky (4):
- Archbasilica di Santissimo Salvatore e Ss. Giovanni Battista ed Evangelista al Laterano (sv. Jan v Lateránu) - patriarcha Západu (římský biskup),
- Basilica di San Pietro in Vaticano (sv. Petr ve Vatikánu) - latinský patriarcha Konstantinopole,
- Basilica di San Paolo fuori le Mura (sv. Pavel za hradbami) - latinský patriarcha Alexandrie,
- Basilica di Santa Maria Maggiore (P. Maria Větší) - latinský patriarcha Antiochie.
Menší patriarchální basilika (1):
- S. Lorenzo fuori le Mura (sv. Vavřinec za hradbami) - latinský patriarcha Jeruzaléma
Doplníme-li tento výčet o další dvě níže uvedené basiliky, získáme sedm míst, která od středověku patří k nejvýznamnějším římským kostelům navštěvovaným poutníky.
- S. Croce in Gerusalemme (sv. Kříž Jeruzalémský)
- S. Sebastiano fuori le Mura (sv. Sebastián za hradbami)
Čísla v závorkách uvádějí počet presbyterů sloužících v daném titulu. Na konci 6. století se Řím nacházel v žalostném stavu. Byl zpustošen nájezdy a nemocemi. Počet obyvatelstva klesl na pouhých 30 tisíc.
Synod 499 | Synod 595 |
TitulusAemilianae (3) | Titulus SS.IV Coronatorum (1) |
TitulusAnastasiae (3) | |
TitulusApostolorum (3) | Titulus SS. Apostolorum (2) |
TitulusCaeciliae (2) | Titulus S.Caeciliae (1) |
TitulusChrysogoni (3) | Titulus S.Chrysogoni (1) |
TitulusClementis (3) | Titulus S.Clementis (2) |
TitulusCrescentianiae (3) | Titulus S. Sixti (1) |
TitulusCyriaci (2) | Titulus S.Quiriaci (1) |
TitulusDamasi (2) | Titulus S.Damasi (2) |
TitulusEquitii (3) | Titulus S.Silvestri (2) |
TitulusEusebi (3) | Titulus S.Eusebii (1) |
TitulusFasciolae (3) | Titulus SS.Nerei et Achillei (1) |
TitulusGaii (2) | Titulus S.Susannae (1) |
TitulusIulii (2) | |
Titulus S.Laurentii (2) | Titulus S. Laurentii (2) |
TitulusLucinae (2) | |
TitulusMarcelli (3) | Titulus S.Marcelli (3) |
TitulusMarci (2) | Titulus S.Marci (1) |
Titulus S.Matthaei (1) | |
TitulusNicomedis (2) | Titulus SS.Marcellini et Petri (1) |
TitulusPamachii (2) | Titulus SS.Johani set Pauli (2) |
TitulusPraxidae (2) | Titulus S.Praxedis (2) |
TitulusPriscae (1) | Titulus S.Priscae (1) |
TitulusPudentis (2) | Titulus S.Pudentis (1) |
TitulusRomani (1) | |
Titulus SSabinae (3) | Titulus SSavinae (2) |
TitulusTigridae (2) | Titulus S.Balbinae (2) |
TitulusVestinae (3) | Titulus S.Vitalis (2) |
TitulusVizantis (Byzantis) (2) |
Baldovin J. F., The Urban Character ofChristian Worship, Pont. institutum studiorum orientalium, Řím,1987
Kunetka F., Eucharistie v křesťanskéantice, Univ. Palackého v Olomouci, 2004
Miranda S., The Cardinals of the HolyRoman Church
http://www.fiu.edu/~mirandas/cardinals.htm
Bronková J., Baziliky, chrámy a kostelíkyměsta Říma
http://www.radiovaticana.cz/serial.php4?id=9
Hibbert Ch., Řím, Lidové noviny, Praha, 1998
1 Mezi 7 původních diakonií pravděpodobně patří: Maria Via Lata, Sergio a Bacco, Theodoro, Lucie v Orfě, Lucie v Septisoniu, Agata Gótů (snad).
2 V současnosti jde o 7 suburbálních titulárních stolců, jejichž základ pochází z 3. - 5. stol. (struktura ovšem prošla během věků řadou proměn): Ostia, Albano, Frascati (dodnes funkční diecéze) , Palestrina, Porto - Santa Rufina (dodnes funkční), Sabina - Poggio Mirteto, Velletri - Segni.
3 Eusebius zmiňuje dopis římského biskupa Kornelia Cyprianovi do Kartága, napsaný kolem r. 258, ze kterého vyplývá, že v Římě sloužilo 46 kněží, 7 jáhnů, 7 podjáhnů, 42 akolytů, 52 exorcistů, lektorů a ostiářů
4 Titulus (lat.) = domovní štítek
6 Kunetka, str. 13
7 Počátkem 4. stol. se v Římě nacházelo: 28 knihoven, 6 obelisků, 8 mostů, 11 fór (náměstí), 10 (světských) basilik, 11 veřejných lázní, 18 akvaduktů, 9 cirků a divadel, 2 vítězné sloupy, 15 velkých fontán, 22 jezdeckých soch, 80 zlatých soch, 74 soch ze slonoviny, 36 vítězných oblouků
8 Schémata uspořádání v jednotlivých epochách lze nalézt na internetových stránkách http://www.newoperafestivaldiroma.com/sanclemente_eng.htm
9 Plánek města s vyznačenými tituli, diakoniemi i velkými basilikami lze nalézt na webu http://www.lib.utexas.edu/maps/historical/shepherd/plan_rome_middle_ages.jpg