Výzkum: ateisté a jejich představy o věřících

autor: 

Přinášíme blok studentských prací z letošního zimního semestru. Autoři jsou studenti prvního ročníku IES ETF UK, kteří si v rámci úvodního studia sociologie náboženství jako semestrální práci vybrali sociologický průzkum postojů ateistů k náboženství a církvím. Studenti společně připravili scénář dotazníků a každý samostatně provedl několik sociologických rozhovorů a vyhodnotilje. Práce je nejlépe číst pohromadě, protože tak lépe vynikne to, co je na názorech dotázaných nevěřících společné.

Víra ve vousatého pána

Daniel Bartoň

Cílem rozhovorů s ateisty bylo zjistit, zda mají vztah k církvi a sektám, jakým způsobem se k nim vztahují, na základě jakých informací a zkušeností si tvoří názor na tyto sociální skupiny (instituce). Co se týče pojmů, účelem výzkumu bylo zjistit, jak ateisté chápou obsah slov církev a sekta, zda používají tato slova promiskue, nebo mezi nim i vidí rozdíl (a pokud ano, jaká volí rozlišovací kritéria).

Ateismus

Ateismus nepředstavuje ani historicky, ani systematicky jednotnou veličinu. Podle J. Štefana, i když nemáme ateismus, máme ateismy jakožto "rozličné způsoby a nezpůsoby, jak ateisticky myslet, mluvit, cítit a jednat."1

H. G. Pöhlmann rozlišuje decidovaný ateismus neboli ateismus z přesvědčení a praktický ateismus novověku.2 Za základní typy decidovaného ateismu považuje proletářský (marxistický) ateismus (K. Marx, F. Engels, E. Bloch)3 jako odmítnutí Boha ve jménu člověka, existencialistický ateismus (J.-P. Sartre, S. de Beauvoir,A. Camus) jako odmítnutí Boha ve jménu svobody, psychologický ateismus (S. Freud, E. Fromm, A. Mitscherlich) odmítající Boha ve jménu dospělosti, dále ateismus pacifistický (E. Toller, K.Tucholsky), nihilistický (S. Beckett, E. Ionesco), neoracionalistický (B. Russell, M. Bense, H. Albert) a akkusarický (obžalovávající - jako odmítnutí Boha ve jménu trpícího stvoření; W.Borchert, A. Andersch).4

Praktický ateismus, často ne úplně rozlišitelný od decidovaného, nepopírá Boha, ale jeho působení vesvětě: "Bůh není mrtvý o sobě, nýbrž pro tento svět & Moderní společnost nadbytku & už nemá zapotřebí projektovat přání 'boha'."5 Podle J. Štefana "většina našich ateistických současníků prostě a jednoduše nežije "etsi Deus non daretur", jako kdyby Boha nebylo; lidé praktikují svůj ateismus, aniž by o něm před tím či při tom nějak teoretizovali."6 "Tak je většina moderních lidí za ateisty z toho jediného důvodu, že otázku po Bohu nelze položit v pouhé přestávce mezi dvěma televizními pořady nebo když "čekáme" (lhostejno, zda na autobus či u lékaře). Pro většinu "moderních" lidí není charakteristický ten či onen světový názor, to či ono pojetí života, nýbrž neschopnost mít vůbec nějaký vlastní názor na svět nebo nějaké vlastní pojetí života."7

Sekta

V. Profant a I. O. Štampach vidí pod náboženskou sektou některou z následujících charakteristik:

1. Náboženská společnost vzniklá ve snaze reformovat nauku a/nebo praktiky větší a starší náboženské společnosti.

2. Podle některých křesťanů relativně nová, spíše menší náboženská společnost, buď výslovně mimo křesťanství, nebo odmítající pojetí křesťanství jimi preferované.

3. Náboženská společnost, v níž převládajítendence jako autoritářství, uzavřenost, fanatismus, nesnášenlivost, selekce informací apod.

4. Náboženská společnost, která svým stoupencům škodí, obvykle takzvaným vymýváním mozku nebo násilnými (sebe/vražednými) tendencemi.8

Základní soubor výzkumu a metodika výběru respondentů

Základní soubor výzkumu tvořili ateističtí studenti pražských vysokých škol. Ateisté pro účely výzkumu byli vymezeni následovně:

nejsou členy žádné církve ani náboženskéspolečnosti a při definici svého vztahu k životu a bytí nepoužívají slovo Bůh, resp. používají výrazy jako síla, energie,vyšší princip, osud, nebo nekalkulují ani s tímto.

Metoda výběru respondentů byla kombinací záměrného výběru a metody sněhové koule (snowball). Když jsem začal hledat ve svém okolí studenty, kteří by vyhovovali kritériímvýzkumu, zjistil jsem, že je jich jen omezené množství. Setkával jsem se většinou s lidmi, kteří sice nejsou aktivními členy žádné církve, ale v dětství byli vychováváni v kontaktu s církví a (nebo) v Boha věří. Proto jsem využil svých prvních respondentů k odkazu na další vhodné účastníky výzkumu.

Představení respondentů

Výzkumu se zúčastnili čtyři respondenti, jejichž stručnou charakteristiku obsahuje následující tabulka:

Tabulka 1: Charakteristika respondentů

respondent

věk

pohlaví

studijní obor

trvalé bydliště

A

26

Muž

fyzioterapie

Jablonec n. N.

B

26

Žena

fyzioterapie

Košice

C

25

Muž

strojní fakulta ČVUT

Bratislava

D

23

Muž

práva

Praha

Respondent A si myslí, že je jen shluk bílkovin, sám pro sebe je nejvíc a nad ním není vůbec nic; jsou pouze bytosti okolo něj. Říká: "k čemu je člověku, že je něco nad ním, když mu to nepomůže v každodenním životě - člověk se musí spoléhat sám na sebe." Na to, když je mu "blbě", má dva recepty: běhání a opití se (to nezabírá vždycky).

Respondentka B byla v dětství pokřtěna v katolické církvi na Slovensku kvůli babičce, nicméně ta záhy zemřela, takže se církevního života neúčastnila. Věří, že nad námi něco je, ale Bůh to není.

Respondent C, jako správný technik, věří jen v to, co vidí.

Respondent D nevěří v boha tradičním smyslu ("středověkého panáčka"), ale v "nějakou vyšší sílu na vědecké bázi". Neví, jestli je bůh, a moc to neřeší. Věří v existenci jiných světů, kde existuje život.

K charakteristice způsobu myšlení jednotlivých dotazovaných byla velmi užitečná "asociační hra" provedená na závěr každého rozhovoru. Její výsledek je obsažen vTabulce 2 uvedené níže.

Všichni respondenti odpovídali bez skrupulí co je napadalo k pokládaným otázkám, byli velmi upřímní, což se často projevilo i ve slovní zásobě, kterou používali, a v poměrně radikálních soudech.

Pojetí církve a vztah k ní

Respondenti se shodují v chápání církve jako instituce, která shromažďuje lidi věřící společných ideálům,9 sdílející společné názory. Respondent A chápe církev jako přirozenou formulidské organizace existující od počátku lidstva.

Zajímavé je, že respondenti A a D nemají scírkvemi žádné osobní zkušenosti, veškeré informace o náboženském životě jsou pro ně zprostředkované10. Proto mají k církvím neutrální vztah - na rozdíl od respondentů B a C, u kterých se projevuje zkušenost slovenského prostředí a první asociace na slovo církev jsou korupce a okrádání lidí.

Návštěvu kostela si dotazovaní především spojují se zajímavou architekturou a monumentálním prostorem. Když jsem se jich zeptal, jestli jim pobyt v kostele navodil nějaké zvláštní pocity, odpověděli negativně. Respondent A konstatoval, že prostředí kostela na něj působilo "chladně a monstrózně" (šlo o barokní stavbu). Respondent D si myslí, že to, jakým způsobem budova působí, není dáno jejím církevním určením, ale stavbou jako takovou. Dokáže si představit, že by na něj působila stejně jako kostel budovat určená k úplně jiným účelům než ke scházení se věřících.

Respondenti A, B a C se ve škole o církvích a náboženstvích učili jen v rámci dějepisu; výklady jim připadaly nezaujaté, objektivní. Respondent D strávil jeden rok střední školy v Německu, kde absolvoval předmět věnovaný religionistickému přehledu, ze kterého načerpal základní informace o světových náboženstvích; křesťanství nebylo probíráno nijak do hloubky. Poté v rámci studií na právnické fakultě četl o církvích, které působí v České republice11.

Respondent A si pamatuje z dějepisu, že v historii šlo církvi především o hromadění majetku; v současnosti si také nedokáže představit, že by mělo smysl lidem kázat bez nějakého komerčního podtextu. Respondentka B si myslí, že původním smyslem církve byla víra v Boha, spasení, nikomu neubližovat, žít čistý život - a lidé se podle toho také řídili; ale pak se to zvrhlo a dneska je církev jen samý přepych a peníze. S tím koreluje i přesvědčení respondenta C, že je třeba oddělit církev a víru:"církev činí všechno pro vlastní dobro a zisk a víra je to, co by mělo být podstatou té církve."

Úloha církve ve společnosti spočívá podle respondenta D ve vštěpování morálních zásad svým členům, ve výchově k tomu, aby byli dobrými lidmi. Ačkoli jsou v tomto církve dobré, jejich úloha ve výchově je zastupitelná.12 Není rozhodující, kdo vychovává, ale jak vychovává. Respondent A si myslí, že normy vytvořené církví jsou zde pouze pro tyto normy; jejich dodržování člověku přináší radost a naplňuje ho. Pozitivum pro společnost vidí v tom, že tyto normy (ideály) nutí člověka k vyšším výkonům. Domnívá se, že stanovování hodnotových žebříčků je přirozené pro každého člověka a hodnotí kladně, že církev může ulehčovat lidem jejich tvorbu. Pro věřícího člověka je rozhodování jednodušší, protože jeho názory jsou něčím zaštítěné (Bibli považuje za soubor návodů, jak se v životě chovat).

Respondenti A, C a D hodnotí negativně působení církve na názory v oblasti antikoncepce a potratů; myslísi, že by se církev měla podřídit zdravému rozumu a nelpět na svých starých pravdách. Respondenti A a B se domnívají, že církev hraje ve společnosti nezanedbatelnou úlohu, ale vzhledem k tomu, že se nepohybují vůbec mezi křesťany, tak je pro ně obtížné něco takového vidět. Dále respondentka B vidí význam církve v tom, že lidem nabízí celkem dobrý obchod: "Všichni jsou strašní pohané, dělají hříchy, pak se jdou vyzpovídat, nechají se pokřtít, jednou za týden zajdou do kostela a myslí si, že tím vše odčinili."13

Na otázku proč jsou lidé členy církví vymyslel každý respondent několik zajímavých odpovědí. Respondent A se domnívá, že každý potřebuje v něco věřit14; podle respondenta C potřebují něčemu věřit jen lidé jednodušší. Respondentka B dělí věřící na dvě skupiny: první učení církve opravdu věří, a pro ty je život v církvi uspokojením; druhá skupina je v církvi jen tak, protože to dělají ostatní. S tím souhlasí výpověď respondenta C, který se domnívá, že velké množství lidí je v církvi kvůli rodičům a prarodičům. Podle respondentů A a D může mít na vstup do církve vliv krizová situace, která je zázračně vyřešena; také považují za důležitou motivaci komunitu, ve které se vyskytují lidé podobného zaměření a názorů. Respondenti A a B se shodli na tom, že lidé hledají cestu svého života a církev je může vyvést z "existenciální prázdnoty".

Respondentka C zná osobně několik křesťanů, ale říká, že kdyby nevěděla o jejich příslušnosti k církvi, tak byto na nich nepoznala - jsou to takoví normální lidé. Má ale jednu kamarádku, která podle křesťanského učení opravdu žije - pokládá ji za jednoduchou, ale neskonale dobrou holku, je pro ni "Člověkem" a její vliv na ni je jenom pozitivní. Respondenti A a C nemají ve svém okolí žádné křesťany (nebo o nich neví). Respondent D se stýká prakticky jenom s dobrými a slušnými lidmi a mezi nimi jsou samozřejmě i křesťané, ale považuje za obtížné poznat, zda konkrétní osoba je věřící15. Respondent A si dokáže představit, že rozumný16 věřící může vykonávat práci v jeho oboru17 lépe než člověk nevěřící - k tomu mu mohou pomáhat církevní ideály.

Sekty a jejich vztah k církvi

Respondent A chápe sektu jako "spolek lidí, kteří věří společné věci", nicméně prostředky k udržování vnitřního pořádku jsou "násilnější povahy"; jde o organizaci, která není založena na demokratických principech - na rozdíl od církve. Respondent D vidí pojmové znaky sekty v radikálnosti, úzkém zaměření na jeden prvek víry a utilitarismu. Respondent C považuje sektu za "výmysl duševně chorého jedince". To souhlasí s výpovědí respondenta A, který vidí na sektě "něco patologického".

Podle respondenta A se sekta od církve výrazně neliší; u církve však vidí výraznější přínos pro společnost skrze vzdělání. Respondentka B považuje sektu za ortodoxnější, "její členové mají více klapky na očích". Respondent D dodává, že sekta je méně tolerantní a s větším sklonem k zatajování informací.

Všichni respondenti se již setkali s nějakou sektou či jejím členem, jde převážně o zkušenosti negativní. Respondent A se dal do řeči s několika Svědky Jehovovými, ale tyto rozhovory ho příliš nezaujaly. Hodnotí velmi negativně, že relativně mladí lidé (v produktivním věku) jen tak postávají na ulici a nedělají nic rozumného, kde by vytvářeli hodnoty. Respondent D měl kontakt s jehovisty, kteří pracovali jako zedníci na jejich domě.18Respondent C má jednoho kamaráda jehovistu. Nejsilnější zážitky má respondentka B, která popisovala vstup své spolubydlící do sekty a změny, které prodělala. Tato zkušenost prakticky formovala celý její názor na sekty.

Respondent A považuje sektu za formu seberealizace pro její členy. Respondent D klade důraz na funkcikolektivu a pocit exkluzivity (informací). Respondentka B si myslí, že když člověk vstupuje do sekty, nedokáže zachytit patologii této skupiny - na rozdíl od svého okolí - a považuje sektu za naprosto normální.

Respondent A vidí přínos sekt v tom, že udržují názorovou pluralitu ve společnosti a "normální lidé si přistyku s nimi uvědomí, že jsou opravdu normální."

Volné asociace

S respondenty jsem provedl "hru na asociace": Co se vám vybaví, když se řekne...? Pro dokreslení přikládámtabulku jejich odpovědí.

Tabulka 2: Asociace respondentů

Co se vám vybaví, když se řekne

respondent A

respondent B

respondent C

respondent D

(pokračování na další straně)

Co se vám vybaví, když se řekne

respondent A

respondent B

respondent C

respondent D

Bůh

starý vousatý pán

bílá košile

ikona pro nějakou skupinu věřících

nic; otázka, jestli je, nebo není a jaký je

křesťan

věřící člověk, je v nějaký církvi a věří v tohovousatého pána

člověk se sepnutýma rukama

věřící

člověk, který věří v Boha

Bible

mravní kodex křesťanů

kniha vázaná v kůži

knížka

kniha

evangelium

nevím, co je, ale znám to slovo; asi knížka

Lukáš

taky

nevím

kříž

přidělaný Ježíš

slovenský znak

Ježíš

křesťanský kříž

Ježíš

kříž; nadprůměrně schopný žid, měl široké nadání -renesanční borec, orientoval se ve zdravotnictví, měl organizační schopnosti; ovlivnil spoustu lidí ve své době

jeden dlouhovlasý kamarád

kamarád, který vypadá jako Ježíš a nosí tričko snápisem "I'm Jesus"

historická postava - otázka je, jestli existovala, nějaké její filmové ztvárnění

Panna Maria

jeho matka

já; nemohla být panna

ikona

starý obrazy, má u sebe často nějaké dítě

podobojí

můžeš vyznávat 2 náboženství

nic

nevím

přijímání obojí, husiti, víno, oplatka

katolík

křesťan

křesťan

věřící obracející se k Bohu

mnich, kláštery, středověk

evangelík

křesťan

v bleděmodrém

to samé jen v jiné košili

něco podobného, ale není to mnich; takový obchodník na cestách

kostel

místo, kde se scházejí věřící, mají tam svéperiodické schůzky

pěkná budova, krásná architektura

pohřeb mého dědečka

nějaký kostelík na kopečku

pouť

putování někam za nějakým účelem

lízátka, kolotoče, malé děti tahající peníze zrodičů, komerce

masa lidí, kteří šlapou na kopec

vesnice, lidí chodící po tržišti

mnich

žije v klášteře, věřící člověk; na hierarchiivěřících borců je hodně nízko

člověk, který tomu fakt věří a řídí se podle toho;tibetský, mnich

Jméno růže, Sean Connery

člověk s kapucí, v temným rouchu převázaným provazem

jeptiška

to samý co mnich akorát ženská

to samé

"jebe tiše"

"tak sprostý nebudu"; žena v černobílém obleku

(pokračování na další straně)

Co se vám vybaví, když se řekne

respondent A

respondent B

respondent C

respondent D

islám

náboženství

Korán, modlitební kobereček, terorismus

extremismus

ranní modlitba, píseň, oblast výskytu, konflikty,radikální, nějaké členění

fundamentalismus

náboženství, nějaká filosofie související s islámem; nejvyhraněnější způsob přemýšlení

ortodoxie, něco přehnaného

chorá víra v něco

radikální náboženství

Závěr

Respondenti nezastávají žádnou z forem decidovaného ateismu, jak je popisuje Pöhlmann. Spíše je charakterizuje ateismus praktický. Nemají své pozice příliš promyšlené a v průběhu rozhovorů si teprve vyjasňovali svá stanoviska.

Ateisté se o církve příliš nezajímají. Problém nemusí být v tom, že by ateisté byli proti církvím, ale žeo církvích nemají prakticky žádné relevantní informace - jen klišé, která okolo sebe slyšeli. Pro církve to znamená nutnost více zapracovat na vlastní prezentaci okolnímu světu.

Nejlepší vizitkou církví jsou dobře, rozumně, slušně jednající členové, kteří prokážou, že tyto jejich rysy jsoudány převážně tím, že jsou věřícími, potažmo členy církve.

Respondenti považují jak církve tak sekty za projevy sdružovací svobody. Sekta však má poněkud pejorativnínádech, více omezuje svobodu svých členů a ke své vnitřní správěpoužívá méně demokratické metody. Na rozdíl od církví, respondenti mají zkušenosti s nějakou sektou (nejčastěji se Svědky Jehovovy), a tyto zkušenosti jsou vesměs negativní.

Temná vize církve

Jakub Razim

Sociologický výzkum, jehož výsledky nalezne čtenář v následujícím textu, si vytkl za cíl zmapovat postoje malého výseku populace z řad ateistů (tři respondenti) k církvím a sektám. V popředí našeho zájmu stojí reflexe církve a sekty v současné sekulární společnosti, z toho nejvíce asi hodnotová orientace nevěřícího ve vztahu ke zkoumané problematice.

Jako kritérium byla při výběru respondentů-ateistů zvolena věková hranice 25 - 35 let, zohledňující primárně mladší část populace, a ukončené středoškolské vzdělání, předpokládající u dotázaných přiměřený rozhled a schopnost zaujmout k předkládaným otázkám vlastní stanovisko podložené argumenty.

Zkoumanou skupinu tvořili tedy nakonec tři studenti oborů humanitního směru na FF UK v Praze, kteří nepřekročili zvolenou věkovou hranici a kteří odpověděli na dotaz, zda jsou členy církve nebo zda věří v něco, co by byli ochotni nazvat bohem, záporně.

Církev. Respondenti vnímají výhradně sekulární rozměr církve, chápou ji jako mocenskou instituci založenou za účelem zisku a šíření svého vlivu prostřednictvím dogmatu. Typickým příkladem těchto mocenských aspirací je soudní spor katolické církve a státu o katedrálu sv. Víta, nejspíše proto, že se mu dostalo velké pozornosti ze strany médií.

Hlavní motiv členství v církvi je spatřován v bytostné snaze člověka začlenit se do skupiny lidí, "kteří mají podobný názor a kteří se navzájem utvrzují ve vlastních názorech" (respondent č. 2). Tím údajně posilují svůj pocit jistoty a pevného zakotvení ve společnosti. Podle dotázaných církev své dominantní postavení v rámci sociální hierarchie již ztratila a její vliv na soudobou společnost lze proto označit za marginální.

Jde-li o hodnocení církve v očích ateistů, setkáváme se s příznivým ohlasem na její charitativní činnost. Na druhé straně bylo poukázáno na celou řadu negativních aspektů, mezi které dotázaní zařadili snahu církve o upevnění vlastních pozic, snahu diktovat lidem, v co mají věřit, a tím je ovládat (respondent č. 3.:"Církev potřebuje ke svému fungování nějaké dogma, aby lidi ovlivňovala v tom, co mají věřit. A pak, když budou věřit v to, co ona jim ukázala, tak budou věřit i tomu, že jí musí dávat peníze a že oni budou mít patent nad tím, čemu lidi mají věřit."). Ze stejného zdroje pramení i přesvědčení, že církev bere lidem svobodu. Všechny tyto faktory se pak moho uspojovat s některými historickými resentimenty (křižácké války) v podobně temnou vizi, jakou před námi rozvíjí jeden z respondentů (č. 1) v odpovědí na otázku "Co se Vám vybaví pod pojmem 'církve'?": "Násilí, autorita, křižácké výpravy, moc, hlavně zlo,boj, vynucování nějakého názoru, omezení svobody & ovládání lidí kvlastním potřebám, vládnout, mít moc na zemi, ovládat lidi. A když se lidi nechají ovládat a milují to ovládání, tak se jim to libí."

Častá asociace termínů "moc" a "zisk" by mohla dále ukazovat na hluboce zakořeněné představy moderního člověka o hierokratických ambicích, kterých se církev - v tomto případě katolická - za celou dobu své existence nebyla schopna zbavit (respondent č. 3: "Třeba když si vezmeme takovou katolickou církev, tam se nic nezměnilo."). S tím by mohla souviset inegativně pociťovaná přítomnost církve ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, které platí za nástroje šíření vlivu par excellence.

Osobní zkušenost s církví není u zkoumaných jedinců, kteří neprošli "křesťanskou socializací", buď žádná, nebo je záporná. Kostely navštěvují nikoliv "za účelem nějakého mystického zážitku" (respondent č. 2), ale spíše ze zvědavosti a ze zájmu o umění. Rámec tohoto primárně estetického vnímání náboženské skutečnosti nepřekračuje ani zkušenost se slavením liturgie, kterou popsal jeden z účastníků výzkumu: "Kdyžjsem byla tady v Čechách, tak jsem zjistila, že ten kazatel to měl nepřipravené, mluvil velmi jednoduchým jazykem, vnucoval lidem vlastní názor, snažil se je přesvědčit o vlastním názoru &" Táž respondentka (č. 1) naopak kladně hodnotí zážitek, který si odnesla z návštěvy mše v tradičně katolickém Bavorsku, a to hlavně díky jejímu honosnému vnějšímu provedení.

Co se týče zkušeností zprostředkovaných - a tady máme na mysli hlavně působení vzdělávacích ústavů - je možno poukázat na shodná tvrzení respondentů, že v nich školní výuka žádný hlubší dojem ohledně církve a náboženství nezanechala. Mezi důvody přitom figuruje nepříznivý postoj bývalého komunistického režimu k církvím (respondent č. 3: "Já jsem vyrůstal v době, kdy ještě vládli komunisté, tak to pro mě byl Lenin, to byla moje církev, to byl můj Kristus.") nebo problémy se školními osnovami, které vyvstaly popádu tohoto režimu (respondent č. 1: "V podstatě nám ve škole nic o církvi neříkali, protože když jsem byla na gymnáziu, těsně po revoluci, tak to bylo celé takové chaotické a o církvi jsme se ani moc nebavili."). Přístup ateistů k církvím a sektám nedoznal tedy působením školy žádných zásadních změn.

Sekta. Druhý okruh dotazů se zaměřil na problém sekty a jejího působení ve společnosti. Ukázalo se, že v představách zkoumaných osob dochází ke splývání obrazu sekty a církve. Není zde kritérií, které by oba pojmy zřetelně oddělovaly, a tak stojí kvalitativně na stejné úrovni. Pro ilustraci tohoto konfúzního chápání uvádíme následující výpovědi:

Otázka: "Rozlišujete mezi církví a sektou?"

Odpověď (respondent č.2): "Církev má delší tradici, propracovanější nauku a takový vyšší know-how."

Odpověď (respondent č.3): "Myslím, že snad jediný rozdíl je v tom, že církvi jde o povrchní moc. Když zaplatím desátek, když budu dobrý, tak je to v pořádku. Kdežto sekta si bere víc. Ta si bere člověka celého."

V zásadě lze říci, že cíle obou spočívají v šíření vlivu a moci blíže nespecifikovaným způsobem: "Sektě jde ototéž jako církvi. Přesvědčit co největší množství lidí a mít tímco největší sebepotvrzení si sebe sama v tom smyslu, že její cesta, kterou hlásá je správná - a to jedině tím, že bude mít co nejvíc stoupenců a šiřitelů." (respondent č. 2).

Pokud jde o osobní postoj k sektám, uvádí respondenti jejich možný pozitivní přínos pro člověka hledajícího oporu v nejistém světě, i kdyby to měla být třeba jen "falešná berlička" (respondent č. 3). Mezi negativy vystupuje do popředí jejich hierarchická struktura, která z pozice všemocné autority zasahuje do soukromého života členů sekty a pohlcuje jejich vlastní identitu; jinými slovy "má snahu lidem vymývat mozky" (respondent č. 2). Ve shodě se stále se opakujícím motivem hledání sociální jistoty hovoří jeden z respondentů (č. 2) o členech sekty jako o "zoufalcích", kteří "nenalezli realizaci v těch vyšších náboženských organizacích, a tak se navzájem sdružují v menších jednotkách." Vstup do sekty si tedy vysvětluje jako východisko z nouze. Do hodnocení sekty se - jako v případě církve - nepromítá žádná osobní zkušenost dotazovaných a když, tak jen povrchní (propagace sekty prostřednictvím letáků).

Součástí výzkumu byl mezi jinými i soubor 14 podnětů pro asociace z oblasti náboženství, který měl vynést nasvětlo některé představy spjaté v myslích respondentů s dotyčnou tematikou. Výsledek přitom dobře zapadá do celkového obrazu, který můžeme sestavit na základě jejich předchozích výpovědí. Pojmy zbavené jejich náboženského obsahu postrádají zjevně pro ateisty jakékoliv konotace s vyššími hodnotami. Naopak lze poukázat na některé myšlenkové stereotypy, díky kterým se tito lidé k náboženství a víře staví rezervovaně až negativně, např.:

(podnět: asociace)

Křesťan: Nějaký chlap s mečem; rytíř.

Kříž: Války.

Panna Maria: Nějaká socha, která jiz podobňuje; kult.

Mnich: Chlap, který se cpe a pije víno a nic nedělá.

Katolík: Fanatik.

Evangelík: To je takový vychytralý katolík.

Takové asociace vcelku odpovídají pohledu člověka "zvenčí", člověka, který je - bez bližší zkušenosti s činností církve nebo sekty - odkázán vedle vědomostí zprostředkovaných různými informačními kanály na přejímaní určitých kolektivně sdílených představ.

Závěrečné resumé bude patřit dvěma v úvodu zmíněným otázkám, které jsme se pokusili na základě výsledků provedeného sociologického průzkumu zodpovědět.

Ptáme-li se, na základě čeho si ateisté utvářejí názor na církve a sekty, nebude od věci vymezit okruh těch faktorů, které přitom mohou padat na váhu, nejprve negativně, tzn. vyloučit ty, jejichž vliv je podle výpovědi respondentů zanedbatelný. Sem patří jednak školní výuka, jednak blízká osobní zkušenost ať už v rámci rodiny nebo mimo ni. Můžeme se proto domnívat, že rozhodující úlohu v procesu utváření a tříbení názorůu nich sehrály sdělovací prostředky a mínění vrstevníků, resp.veřejné mínění.

Dále nás zajímalo, zda ateisté rozlišují mezi církvemi a sektami, popř. jaká kritéria přitom volí. Z výpovědi dotázaných bylo přitom zřejmé, že mezi nimi žádný markantní rozdíl nevidí, a pokud vůbec, tak pouze v rovině kvantitativní:

1. církvi jde o povrchní moc ve smyslu administrativní kontroly, kdežto sekta se zmocňuje člověka totálně,chce jej ovládat zcela a ve všech ohledech - oběma jde v zásadě o moc, avšak v různém rozsahu,

2. oproti sektě se církev může opřít o delší tradic ia propracovanější nauku.

Sebejistí a samostatní

Lukáš Talpa

Respondenty v mém výzkumu jsou muži žijící v Praze s minimálně středoškolským vzděláním. Respondentovi A je 20 let, je svobodný, obchodní reprezentant s dokončeným středoškolským vzděláním. Respondentovi B je 23 let, je svobodný a v současné době studuje na vysoké škole. Respondentovi C je 51 let, vystudoval vysokou školu a v současnosti pracuje jako účetní. Ani jeden z respondentů není členem žádné církve. Jeden z nich (B) na otázku členství v církvi odpověděl, že "kdyby i v něco věřil, tak zásadně sám pro sebe bez vlivu jakékoliv církve". Žádný z dotazovaných nevěří v Boha. Reakce na tuto otázku byly: "zatím nevěřím, jsem nato moc sebejistý" (B) a "proč bych měl" (C).

Na dotaz Co se vám vybaví, když se řekne slovo "církev," všichni z tázaných odpověděli, že si představískupinu lidí, která věří v křesťanského Boha (C) či v něco posvátného (A, B). Ostatně společenství všichni shodně vnímají jako jeden z hlavních důvodů proč jsou lidé v církvích. Pouze jeden (C)má nějakou osobní zkušenost s církví, a to díky tomu, že byl, jako jediný z dotazovaných, jako dítě pokřtěný a připravoval se na biřmování. Biřmován ovšem nebyl a od té doby se na životě církve žádným způsobem nepodílí a ani k tomu nevidí důvod. Všichni tři kostel někdy navštívili, ale v současné době jej vnímají jen jako architektonickou a uměleckou památku.

Vliv církve v současné společnosti vnímají v tom, že umí sdružit lidi (A), dává určité morální hodnoty (C), ale také, že působí netolerantně a zpátečnicky (B). Pozitiva církve vidí převážně v její charitativní službě (A, B), v určité roli kulturní (B) a morální (C). Jako negativní na církvích vidí její odsuzování druhých (A), těžkopádnost a neochotu se přizpůsobovat moderní době (B, C) a zkorumpovanost (C). Když měli odpovědět naotázku O co vlastně "jde" církvím, tak dva shodně řekli, že se církev snaží rozšířit svoji členskou základnu (A, C), a jeden nemá žádnou představu o co se církve snaží. Pouze jeden z nich (A) nezná ve svém okolí žádné křesťany. To je, jak z rozhovoru vyplynulo, dáno pravděpodobně tím, že za křesťana nepovažuje každého, kdo si tak říká, ale jen toho, kdo se snaží žít to v co věří. Míněno tedy hlavně žít morálně. Ti, kteří mají za přátele křesťany, o nich řekli, že to jsou fajn a normální lidé.

Při vyslovení slova sekta se všem tázaným vybaví fanatismus a extremismus a v jednom případě také křesťanství (C). Sektu ve vztahu k církvi definují jako fanatické společenství, nutící druhým své přesvědčení (A, C), na rozdíl od církví nemají sekty tradici a propracovanější názory (B). Žádný z dotazovaných nemá se sektou osobní zkušenost sahající za oslovení na ulici nebou dveří bytu. Také se shodují na tom, že s lidmi ze sekt je lepší se nebavit, příp. si snažit uchovat vlastní názor a kritický úsudek. (A, B). Podle jejich názoru jsou lidé v sektách převážně zdůvodu určité nenaplněné potřeby v emocionální oblasti (A, B) a také potřeby bližších sociálních vazeb (B, C). Sami ovšem neznají nikoho, kdo by byl členem nějaké sekty.

Mají-li nalézt nějaká pozitiva na sektách, tak se shodují na tom, že je těžké nějaká najít. Pouze v jednom případě (A) zmínil, že sekty možná mohou zachránit člověka v psychické krizi před sebevraždou. S negativy to pro ně bylo daleko snadnější: manipulace s lidmi (A, C), touha po majetku (A) a nesvoboda (B). Určitá shoda panovala i v tom, jaký "účel" mají sekty. Jedná se jim o majetek (A, C) a změnu světa (B, C).

Z výzkumu je patrné, že moji respondenti mají k církvím poměrně neutrální vztah, daný tím, že sami s nimi nemají žádnou zkušenost. Sami nevidí nějakou potřebu toho aby se na jejich vztahu k církvi cokoli změnilo. Z toho by se dalo usuzovat, že zde existuje určitá bariéra mezi ateisty a církvemi. Tato bariéra již ale podle všeho není mezi ateisty a křesťany.

Jde-li o vnímání rozdílu mezi církví a sektou, tak tento rozdíl je zřejmě nejvíce vidět na vnímání pozitiva negativ těchto společenství. U církví dokáží nějaká pozitiva nalézt (převážně charita), kdežto u sekt jen s velkými obtížemi.

Asociace na vybrané pojmy

Co se vám vybaví, když se řekne bůh?

Může to být něco vznešeného i člověk. (A); Něco nade mnou, co ovládá život nás všech (B); Všemocná bytost čivěc - peníze apod. Něco co následujeme. Něco v co věříme. (C).

Co se vám vybaví, když se řekne křesťan?

Člověk, který věří v Boha. (A); Člověk věřící v Boha a milující bližního svého (B); Někdo kdo věří v křesťanského Boha. (C)

Co se vám vybaví, když se řekne bible?

Kniha, kterou by si měl každý alespoň jednou přečíst. (A) Písmo svaté, kde jsou sebrány příběhy o židovské civilizaci a životě Krista (B); Kniha o pohádkách, které se prý stali před tisíci lety. Jsou tam některé morální základy, které bychom měli následovat. (C)

Co se vám vybaví, když se řekne Evangelium?

Zaměření církve. (A); Jedna z verzí života Krista (B); Nejen kniha, ale život Boha. (C)

Co se vám vybaví, když se řekne kříž?

Jméno někoho. Krucifix, na kterém by lukřižován Ježíše Kristus. (A); (Nejen) křesťanský symbol. (B); prázdno (C)

Co se vám vybaví, když se řekne Ježíš?

Zvolání a nebo syn Panny Marie. (A); Člověk který se obětoval za jiné (B); Hráč Realu Madrid. Také někdo kdo zemřel před 2. tisíci lety. (C)

Co se vám vybaví, když se řekne Panna Maria?

Matka Ježíše Krista. (A); Madona na obraze, matka Krista (B); Matka Ježíšova. V Bibli se o ní mluví, protože potřebovali naplnit SZ proroctví. (C)

Co se vám vybaví, když se řekne podobojí?

Vzpomínky na školu. (A); Vím, že to je přijímání chleba a vína jako těla a krve Krista (B); Chléb a víno(C)

Co se vám vybaví, když se řekne katolík?

Člověk, který věří. Určité zaměřen íkřesťanství. (A); Křesťan uznávající papeže za hlavu, věří ve svátosti, svaté, relikvie, církevní hierarchii (B); Řím. Nic dobrého. (C)

Co se vám vybaví, když se řekne evangelík?

Totéž jako katolík, jen jiné zaměření. (A); Křesťan poněkud civilnější - nevěří ve svátosti krom křtu , v relikvie, církevní hierarchii, má k víře osobnější přístup (B);Věří, že papež je antikrist. (C)

Co se vám vybaví, když se řekne kostel?

Architektonicky nádherná budova, duševně taky krásná budova. (A); Místo, kde se křesťané scházejí, jinak většinou umělecká památka. (B); Tesco, místo, kde se schází lidé.(C)

Co se vám vybaví, když se řekne pouť?

Matějská. Cesta za poznáním. (A); Když křesťané putují na určitá místa a věří, že jim to něco duchovního přinese. (B); Cesta do Santiaga de Compostela. (C)

Co se vám vybaví, když se řekne mnich?

Člověk, který je pracovníkem církve (A); Člověk, který zasvětil život službě bohu a to  vinstitucionalizované formě, tj. má to oficiálně a veřejně deklarované (B); Někdo, kdo obléká něco nepohodlného. (C)

Co se vám vybaví, když se řekne jeptiška?

Pracovnice církve (A); podobně jako mnich (B); tučňák (C)

Obtížné hledání pozitiv

Petr Kratochvíl

Předmětem této seminární práce je výzkum vnímání církve (církví) českými ateisty. Ač se jedná o problematiku, která samostatně dosud v české sociologii řešena nebyla, existuje celá řada prací, které se zabývají vztahem mezi českou společností a náboženstvím, vývojem religiozity české společnosti, apod.19

Tato seminární si přirozeně nemůže klást příliš vysoké cíle, jež by vzhledem k jejímu rozsahu i odbornosti autora nutně musely zůstat nenaplněny. Z obecného hlediska se ale přesto budu věnovat několika základním sociologickým otázkám: Jsou české církve opravdu vnímány tak negativně, jak se obecně traduje? Vnímají respondentky rozdíly mezi jednotlivými církvemi? Je rozdíl mezi církvemi a sektami pouze otázkou stupně, anebo je důsledkem zcela odlišných charakteristik? Zajímavým doplňujícím problémem, který vyplynul teprve z provádění interview, je rozporné hodnocení církve jako instituce a náboženských symbolů s církví a křesťanstvím spojených.

Metodologické poznámky

Vzhledem k tomu, že výzkum byl prováděn na vzorku, jenž je ve srovnání nejen s kvantitativními, ale i obvyklými kvalitativními výzkumy minimální, jsem se rozhodl, že se zaměřím na osoby s velmi podobnými charakteristikami. Tento postup měl zajistit alespoň minimální míru srovnatelnosti odpovědí (pravidlo ceteris paribus).

Všechny tři respondentky byly ženy ve věku 25-30 let, měly vysokoškolské vzdělání v oboru psychologie. Současně měly všechny tři pracovní zkušenost ve svém oboru. Pro přehlednost budeme v textu respondentky nazývat Kristýna, Edita a Irena.

Výzkum proběhl na přelomu ledna a února 2005 formou rozhovorů s každou z účastnic výzkumu jednotlivě. Jednotlivá interview trvala zhruba 45-60 minut a postupovala podle strukturovaného scénáře rozhovoru. V interview byl věnován vždy nejdelší čas první části (Vztah k církvím) a části druhé (Vztah k sektám), část věnovaná asociacím pak trvala kratší dobu. Před i po interview probíhala vždy minimálně čtvrthodinová nezávazná konverzace.

Všechny tři respondentky vyhovovaly svými charakteristikami naší široké definici ateismu, tj. nevěřily v osobního Boha anebo se v této oblasti vyjadřovaly agnosticky. To však neznamená, že bychom všechny mohli považovat za ateistky ve smyslu nevíry v jakékoliv vyšší nemateriální jsoucno. Spíše by se dalo říci, že své eventuální náboženské postoje považovaly za privátní oblast svého života, jež ani nemusí být zcela jednoznačně a trvale artikulována.

Vztah k církvi (církvím)

Celkový postoj všech tři žen ve vztahu k církvi jako instituci byl převážně negativní. Kristýna církev chápe jako cosi "strohého a nepřípustného", Edita zase zdůrazňovala "spoutanost církve dogmaty". Tomu odpovídalo i to, že pro všechny tři bylo jednodušší vyjmenovat negativa církve než uvést pozitivní příklady jejich působení ve společnosti. Mezi největší negativa byla řazena "strojenost, názorová rigidita a zákazy" (Kristýna), neschopnost církve "nechat člověka, aby si na věci přišel sám" a její mocenské aspirace (Edita) a netolerantní postoj (katolické) církve k otázkám typu antikoncepce či potraty (Irena).

Hledání pozitiv církví bylo mnohem obtížnější, jelikož působení církve zůstalo respondentkám podle jejich vlastních slov skryto (Kristýna). Obecně smířlivější Irena ale přesto uváděla např. sociální péči, křesťanské komunity pro drogově závislé nebo utváření společenství, určitou zkušenost měla Irena též s biblioterapií. Podle Edity církev může poskytovat určitou životní jistotu a podporovat kontinuitu tradice. Všemi odpověďmi se však jako červená nit vinula představa, že církev snad může mít výhody pro své členy, avšak nepřináší nic nebo jen velmi málo společnosti jako takové.

Církev: účel, členství, typologie

Všechny tři respondentky měly kolem sebe relativně malé množství křesťanů - obvykle znaly pouze několik spolužáků, kteří se hlásí ke křesťanství. Výjimkou byla pouze Irena, která disponovala poněkud širším okruhem křesťanských známých. Kristýna zdůraznila, že pokud je někdo věřící od narození, tj. je ve víře vychován, dá se jeho setrvávání v církvi pochopit, ovšem obrácení v dospělosti považovala za podivné a svědčící o nevyrovnanosti takového člověka. Klíčovým termínem přitom pro ni byla kompenzace neúspěchů hledáním jistoty uvnitř církve jako společenství s fixně danými pravidly.

Zrcadlovým odrazem tohoto pojetí členství v církvi pak byla interpretace účelu církve: Zatímco pro Editu byla nejpodstatnějším účelem církve kumulace moci a "strukturace lidí", Kristýna hovořila o "přežití jako jediném účelu" a Irenina odpověď byla de facto podobná, byť opět smířlivější: "šířit a udržovat víru".

Kategorizace církví činila všem respondentkám značné potíže. To bylo o to překvapivější, že jejich znalosti o křesťanství obecně nebyly zanedbatelné. Respondentky většinou nerozlišovaly mezi křesťanstvím a katolickou církví; evangelická církev zůstávala naprosto zahalena tajemstvím. Přesto ale např. Kristýna vnímala evangelickou církev pozitivněji, jako "sympatičtější a přístupnější", aniž by ovšem byla schopna své důvody jakkoliv specifikovat.

Vztah k sektám

S výjimkou Ireny měly účastnice výzkumu hlubší informace o některých konkrétních sektách než o církvích. Zkušenost měly především se Svědky Jehovovými nebo se scientologií. Zajímavé přitom bylo, že jak Kristýna, tak i Edita definovaly rozdíl mezi sektou a církví jenom jako rozdíl stupně (Kristýna: "Rozdíl je v intenzitě, sekta je víc manipulativní." Edita: "Sekta je víc svazující.") Irena naproti tomu tvrdila, že církev a sektu vnímá "kvalitativně jinak", avšak v čem rozdíl spočívá, nedokázala nikterak vysvětlit.

Vnímání církví a sekt jako organizací stejné kategorie odpovídaly i charakteristiky sekt, jež byly v zásadě analogické s charakteristikami církví: "Sekty jsou fanatické, autoritářské, jde jim o moc" (Irena), "Sektám jde o moc, členové ztrácejí vlastní svobodu" (Edita), "Sekty jsou manipulativní, kompenzují lidem pocit bezpečí" (Kristýna). Podobně i otázka poúčelu sekt byla zodpovídána podobně jako u církví - cílem je získávání moci a rozšiřování členstva. Navíc se ale mezi odpověďmi objevily i takové, které v souvislosti s církvemi zmíněny nebyly, jako např. peníze (všechny tři respondentky).

Asociace s náboženskou tématikou

Poslední skupina otázek se koncentrovala na tzv. asociační hru, kdy měla respondentka odpovídat formou volných asociací na termíny související s křesťanstvím či náboženstvím obecně (jako např. Bůh, kříž, podobojí). Překvapivé bylo, že v této části rozhovoru jako by se vytratil nebo alespoň zmírnil kritický element přítomný v předchozích částech všech interview. To může být dáno tím, že asociace se týkají křesťanských symbolů jako takových, které nejsou tolik svázané s institucionalizací církve, jež byla zjevně respondentkami vnímána vesrkze negativně.

Např. pravděpodobně nejkritičtější respondentka (Kristýna) v asociační hře někdy odpovídala stejně, jak by odpověděla věřící žena. Např. asociací na slovo "Marie" byla u Kristýny "krásná, jemná, zranitelná nedotknutelná", na slovo "kostel" byl odpovědí "chrám v duchovním slova smyslu". Zároveň se zde objevoval i kontradiktorní charakter některých odpovědí (na tutéž otázku ještě Kristýna doplnila "ticho, posvátno, úzkost a strach"). Asociací na "Ježíš" byl u Ireny termín "mučedník" a u Edity "Syn Boží". Mezi další asociace patřily mj. kříž - Kristus, mnich - člověk, který slouží Bohu, apod.

Mimořádně zajímavá byla i implicitní reflexe genderu, která se projevila opět právě u asociací: Zatímco Ježíšbyl popisován buď neutrálně náboženskými termíny nebo dokonce negativně ("mladej, bláznivej a mrtvej" - Kristýna), Maria si vysloužila veskrze pozitivní charakteristiky, někdy navíc velmi emocionální (matka, čistota, jemná, zranitelná, apod.). Edita rovněž zdůraznila, že Bůh pro ni rozhodně není "mužského rodu".

Závěr

Obecně lze konstatovat, že výsledky výzkumu do značné míry korespondují s obecně vžitou představou o negativním postoji české veřejnosti vzhledem k církvím. Přestože byly jako vzorek vybrány osoby, jejichž postoj by teoreticky mohl být kladnější (ženy, mladšího věku, tj. bez komunistické idoktrinace, s vysokoškolským vzděláním), jejich vnímání církví bylo veskrze negativní. Církev je vnímána jako obskurní dogmatická instituce, která sice může něco poskytovat svým členům, ovšem nutnou daní je ztráta osobní svobody. Směrem navenek je role církví ještě menší a s jedinou výjimkou si respondentky nedokázaly vzpomenout na téměř žádná pozitiva. Znalosti o církvích jsou omezené a většinou se týkají historických (Jan Hus, reformace) anebo etických témat (antikoncepce, potrat). S tím souvisí i fakt, že pro všechny respondentky bylo obtížné mezi církvemi rozlišovat.

Vztah k sektám není nepodobný vztahu kcírkvím - ve dvou případech byl rozdíl mezi církvemi a sektami charakterizován jenom jako vyšší stupeň kvalitativně stejného jevu. S některými sektami mají respondentky mnohem osobnější zkušenost než s církvemi. To je pravděpodobně dáno vyšší misijní aktivitou sekt ve srovnání s tradičními křesťanskými denominacemi.

Překvapivé bylo vnímání symbolů s křesťanstvím spojených. Ty byly obvykle interpretovány poměrně kladně. To nejspíše souvisí s oddělením náboženské symboliky, která evokuje duchovno a transcendenci, od institucionální církve, spojované se strnulostí, dogmatismem a touhou po moci. Z tohoto rozporu lze dovodit, že ač respondentky spadaly do široce definované kategorie ateismu, rozhodně bychom je neměli řadit mezi osoby ne-náboženské.

Obecně jsem měl pocit, že respondentky postupují, byť nevědomě, podle Feuerbachovy teze, že náboženské hodnoty jsou projevem odcizení člověka sobě samému,20 a že je proto třeba tyto hodnoty žít a symboly chápat, ovšem současně odmítat jejich náboženský či institucionální charakter. Naopak soudě podle odpovědí respondentek, tolik zmiňovaná "deprivatizace" náboženství a postupné obnovování pozic křesťanství (ať už pokoncilního katolicismu nebo letničního hnutí),21 je v české společnosti pravděpodobně dosud jevem zcela neznámým.

1ŠTEFAN, Jan. Existuje sice jakýsi náš ateismus&: Novověký ateismus a evangelická teologie našeho století. Teologická reflexe. 2000, č. 1, s. 25.

2PÖHLMANN, Horst Georg. Kompendium evangelické dogmatiky. Jihlava: Mlýn, 2002, s. 138-145.

3Tento vychází z měšťanského ateismu materialistické školy francouzského osvícenství (D. Diderot, A. Comte) a L.Feuerbacha.

4PÖHLMANN, Kompendium evangelické dogmatiky, s. 139-142. ŠTEFAN, Existuje sice jakýsi náš ateismus&, s. 26-27.

5PÖHLMANN, Kompendium evangelické dogmatiky, s. 142-143.

6ŠTEFAN, Existuje sice jakýsi náš ateismus&, s. 29-30.

7MACHOVEC, Milan. Geleitwort zu: PÖHLMANN, Horst Georg. Der Ateismus oder der Streit um Gott. Gütersloh, 1977, 1991.Citováno podle ŠTEFAN, Existuje sice jakýsi náš ateismus&,s. 36-37.

8PROFANT, Vít; ŠTAMPACH, Ivan Odilo. Co je a co není sekta : Je potřeba kultivovat pojmosloví. Dingir 2000, č. 4, http://sweb.cz/vit.p/streva/sekta.html

9Respondent A si myslí, že církev je o ideálech a (způsobu) myšlení.

10 Respondent D popisuje příhodu z dětstvísvé sestry (tehdy asi sedmileté), která zašla jen tak ze zájmu do katolického kostela: "Pan farář se jí zeptal, jestli je pokřtěná - ona řekla, že ne; jestli věří v Boha - taky ne. Tak on se jí zeptal co tam teda dělá a prakticky ji odtamtud vyhodil." Zajímavé je, že tento krátký příběh je popisován jako nejbližší zkušenost s církví.

11 Překvapilo mne, kolik církví dokázal vyjmenovat: římskokatolická, řeckokatolická, evangelická, českobratrská a slezská; věděl prý o více, ale momentálně si na další nemohl vzpomenout. U ostatních to bylo podstatně horší, např. respondent A si vybavil katolíky (u kterých se zeptal: "a katolíci jsou křesťani?") a pravoslavné.

12 Přínosy ve výchově, vzdělání, osvětě a filosofii zmiňuje také respondent A.

13 Na pokrytectví věřících upozorňuje i respondent D - myslí si, že lidé v kostele jsou takoví hodní, milí - ale mimo kostel se chovají jako všichni ostatní.

14 "Někdo věří v Boha, někdo dělá vrcholový sport, někdo hudbu."

15 Rozhodující pro něj není, jestli jsou lidév církvi, ale to jací jsou - aby byli hodní, milí dobří - a církev k tomu může pomáhat; nicméně takoví lidé mohou být i bez církve.

16 Také respondent D zdůrazňuje rozumnost věřících při výkonu jejich povolání - jde hlavně o ctění vědy, podřízení se vědeckému poznání.

17 Zdravotnictví; respondent A pracuje jako masér.

18 Jednou je přistihl, když jeden z nichs eděl v kolečku a předčítal ostatním z nějaké knížky. Celkem ho to naštvalo, protože byli placeni za práci a ne za čtení svých náboženských textů.

19 Viz např. Hamplová, D. Institucionalizované a neinstitucializované náboženství v českém poválečném vývoji. Soudobé dějiny 8(2-3)/2001, str. 294-311;Hamplová, D. Šetření ISSP 1999 - Náboženství. Sociologický časopis 36 (4)/2000, str. 431-440; Lužný, D. & Navrátilová, J. Religion and Secularisation in the Czech Republic. Czech Sociological Review, 9 (1)/2001, str. 85-98.

20 Giddens, A. Sociologie. Argo, 2001, str.420

21 Nešpor, Z. R. Současná deprivatizace náboženství. Socioweb, č. 2, 3, 4/2003