Fritz-René Müller
Novýkoncept pro začlenění dětí a mladistvých do církve byl přijat na 135. zasedánínárodní synody Kristokatolické církve Švýcarska(13.-14.6.2003 v Rheinfelden) velikou většinou hlasůs pouze čtyřmi zdrženími se. Tato synoda pověřila biskupa, aby celoupatřičnou dokumentaci bezodkladně po synodě zaslal jiným úřadujícím biskupům Utrechtské unie, aby se ukázalo, zda proti tomuto konceptumají výhrady. Po zaslané informaci s dotazem ze strany IBK nepřišli žádnénámitky nebo připomínky.
Kdyžsynoda 1973 dala pastorační konferenci za úkol vypracovat návrh na novéstanovení věku pro biřmování a příjímání, uvažovalo se takřka jen o problémuvěku a v souvislosti s tím na následování jednotlivých úkonů.V dalším průběhu hovorů se ale toto stanovisko podstatně změnilo aprohloubilo.
Ukázalose, že „biřmování“ znamenalo pro jednu pracovní skupinu něco docela jiného než prodruhou. Pro ty první to byl úkon, při kterém biřmovanci skrze modlitbu biskupaa pomazaní křižmem přijímají Ducha svatého, což patřilo již ke křtu. Pro druhéto byl úkon, skrze který mají být mladiství posilováni pro přechod do dospěléhověku.
Skutečněmá naše dnešní biřmování, jak se od středověku vyvíjelo, dvě strany: jednou jeto modlitba o Ducha svatého s pomazáním jako zakončení, na druhé straně jeto úkon s modlitbou pro posílení mladistvých ve věku přechodu. Podle toho,která stránka se zdůrazňuje jsou požadavky na věk biřmovanců a pro vztahk prvnímu přijímání různé.
Jednapracovní skupina pastorační konference vypracovala koncept, který byl dokoncedvakrát pastorační konferencí velkou většinou přijat. Předvídá, že oba rysy,které v průběhu času biřmování dostalo, budou opět odpojeny. První stránka– modlitba o Ducha svatého a pomazání křižmem – má být opět spojena se křtem,od kterého byla odloučena jenom římským středověkým chybným vývojem. Druhástránka, kterou biřmování obdrželo v pozdější době, má být vlastním úkonempro mladistvé v přechodném věku, jejichž situací se modlitba přednesenábiskupem může pak vskutku zabývat. K tomuto úkonu patří také vzkládánírukou biskupem.
a) Křests pomazáním křižmem a před tím konanou plně rozvinutou modlitbou o daryDucha svatého. Udělovatelem/udělovatelkou je zpravidla osoba v kněžskémúřadu jako spolupracovník a pověřenec biskupa, pokud možno za součinnostis jáhnem/jáhenkou. Při tom je křest vodou činěnzpravidla tou osobou, která vedla přípravu, tedy knězem/kněžkou nebo jáhnem/jáhenkou, pomazání křižmem však vždy knězem/kněžkou.Udílení Ducha svatého patří podle Nového zákona a starocírkevnítradice neodlučitelně ke křtu. Je sice vyjadřováno zvláštní modlitbou azvláštním úkonem, tvoří však se křtem vodou nerozlučitelný celek.
b) Začátekpraxe přijímání. Pokřtěným dětem má být umožněno v rámci rodiny se jižbrzo účastnit přijímání obce. Předpokladem pro to není intelektuální schopnostumět rozlišovat, ale schopnost cítění a spoluprožívání vnitřní účasti auctivého postoje dospělých, zvláště rodičů. Na druhé straně nesmí být měřítkemkonzumní přání dítěte („Chci také, co dostávají ostatní“). Takový konzumnípřístup však existuje někdy i u dospělých. Je sotva vhodné kvůli tomu vylučovatz přijímaní, rodinné hostiny církve, právě děti. Kromě toho jsou azůstávají svátostí ve své podstatě dary Boha, které smíme a máme přijímat.
Věk: asi 5let, když je přijímání dítěte neseno duchovně rodinou. Příprava rodiči (akmotry) podporovaná duchovním/duchovní a/nebo katechetkami. Poukázání: Promnohé děti se koná první přijímání asi nadále při slavnosti prvního přijímánív rámci vyučovací skupiny.
Slavnostprvního přijímání ve věku 9-11 let. Slavnostní bohoslužba obce se společnýmpřijímáním vyučované skupiny. Příprava při výuce náboženství (na táboře)duchovními nebo katechetkami, eventuálně za pomoci rodičů.
c)Biřmování (biřmovací vyslání). Aby bylo zřetelněji vyjádřeno, co biřmovánípodle nového konceptu znamená, používáme kromě slova „biřmování“ také výraz„biřmovací vyslání“. Věk asi 13-15 let. Slavnostní bohoslužba s biskupem(jako dosavadní biřmování). Obsah: Prohloubení církevní dimenze křtu (svobodnýkřesťan je údem těla Kristova, které konkrétně prožíváme v místní církvi,jež je reprezentována biskupem). Modlitba o rozvinutí darů Ducha svatého nazvláštním stupni vývoje a zvláštní církevní situaci. Vyslání za vzkládání rukoudo rostoucí mírou samostatného života jako křesťan (jako byl Abraham vyslánBohem do neznámé země, avšak stále byl Bohem doprovázen). Mladiství potvrzujísvé křesťanství (rovná se: být pokřtěn) a je jim dodávána odvaha svou životnícestu kráčet spolu s Kristem. Příprava: při vyučování náboženství (pokud možnona táboře) duchovními a/nebo katechetkami.
a) Křests pomazáním křižmem. Zařazení (dosavadního biřmovacího) pomazání do křtudává křtu jako celku více. Historicky původní váha v přípravných hovorechs rodiči a kmotry může být silněji tematizována na dospívání a životv Duchu svatém. Zamýšlené rozdělení křestních úkonů mezi kněze/kněžku ajáhna/jáhenku dává váze těchto úkonů více vystoupit.
b) Přijímání.Začátek praxe přijímání se může řídit díky plně rozvinutému křtus pomazáním křižmem zcela podle pastoračních potřeb. Jižv předškolním věku tak již lůze mluvit o tématu přijímání a tím i ocírkevním společenství. Rodina (rodiče i děti spolu) může učinit rozhodnutí, odkdy má dítě chodit k přijímání. Přijímání může být připravovánov rodině, případně společně na rodičovských večerech za pomocí duchovnícha katechetek. Dítě tím získá závažné zkušenosti. Může být k přijímánípřivedeno ve věku, kdy je jeho zájem o ně velký. Tím, že zažije aktivní účastrodičů, bude u něj přijímání zakotveno v hlubších vrstvách duše. Produchovní a katechetky se naskytne dobrá příležitost se dostat s rodinamis dětmi v předškolním věku do rozhovoru o náboženských otázkách, snaddokonce provádět zvláštní kurzy, setkání nebo bohoslužby pro rodinys předškolními dětmi. Nová praxe podporuje církevní angažovanost rodin aotevřenost obce pro obsáhlé (a nejenom racionální) chápání přijímání. Obec berevíce ohled na potřeby církevně zaangažovaných rodin než doposud. Rodiny sepřirozeně mohou také rozhodnout, aby jejich děti šly k prvnímu přijímánítak jako doposud při slavnosti prvního přijímání.
Slavnostprvního přijímání odpovídá více méně dosavadnímu prvnímu přijímání, pouzeodpadá ono zvláštní fixování se na to „poprvé“. Do středu pozornosti nastupujeslavnostní charakter příjímání a jeho církevní dimenze. To slibuje jistézbavení se křeče všech zúčastněných jak při přípravě, tak při bohoslužbě.Příprava se koná tak jako doposud, pokud možno na táboře. Velice pozitivní můžepak být, že některé děti mají již vlastní zkušenosti s přijímáním, a ty jemožné do vyučování zaintegrovat.
c)Biřmování (biřmovací vyslání). Všechny důležité pastorační záměry biřmováníjsou obsaženy v biřmovacím vyslání a je možné je ještě zdůraznit: Úkonbiskupa a setkání s ním (jako viditelní znamení společenství v jednémístní církvi), vztah ke křtu, osobně vyslovený souhlas s křesťanstvím,doprovázení a posilování Duchem svatým, vyslání do stále samostatnějšího životakřesťana či křesťanky, povzbuzení jít další životní cestu s Kristem. Velmidůležité je, aby mladiství ve věku 13-15 let mluvili o svých vlastníchživotních situacích a uměli je spojit s vírou. Teologicky důležitý požadavek jesplněn časovým předstihem slavnosti přijímání, totiž že všichni při bohoslužběbiřmovacího vyslání mohou společně přijímat spolu s biskupem. Tak tomu přidosavadním modelu nebylo a bylo to pociťována jako značný nedostatek.
Přípravuna biřmovací vyslání je možno konat různě, vždy však v souladus hlavním záměrem a konkrétními možnostmi. Nově se nabízejí tyto možnosti:přihlášení (rozhodnutí se a zavázání se k účasti na přípravě), regionálnípříprava (umožňuje zažít dimenzi církve nad obcí), zapojení obce (kontakts angažovanými členy obce), příprava jako část otevřené práces mládeží (spolupráce s referenty a referentkami pro mládež,mládežnickou skupinou, pěveckým sborem mládeže).
Autor je biskupem Kristokatolické církve Švýcarska