Svoboda není jako slunce

autor: 

Jan Spousta

Patnáct let od pádu komunismu,dvacet let od zavraždění Jerzyho Popiełuszkapolskými komunistickými gestapáky: Dvě z výročí tohoto podzimu. Bez toho prvního– hrdinství a často i mučednictví mnoha svobodomilovných lidí v Polsku i jinde – by nebylo ani tohodruhého, větší míry občanské, politické a náboženské svobody, které se nynítěšíme. A kterou často ani příliš nevnímáme – vždyť svoboda je pro člověkovaducha stejně přirozená a samozřejmá jako slunce, vzduch a voda pro jeho tělo.

Avšak na rozdíl od slunce, které zářínezávisle na lidské vůli, a na rozdíl od větru a deště, kterému neporučiliani pyšní stalinisté, se o svobodu svoji i druhých musíme pořád starat, protožeona je neustále v ohrožení. V ohrožení vnitřním, jelikož my sami cítímenepotlačitelné pokušení vyhandlovat ji za egyptské hrnce masa, kdykoli nám jeněkdo nabídne. A v ohrožení vnějším, jelikož vždycky se najde dost lidí, kteříto s námi přece myslí dobře a pro naše dobro nám rádi do puntíku nadiktují, comáme dělat, co si máme myslit a jak máme cítit.

Kdo nebo co nás v tomto stálém ohrožení můžeudržet svobodnými? Myslím že právě na to odpověděl Jerzy Popiełuszko svými kázáními i mučednickousmrtí: vnitřní svoboda od strachu a všeho, co zotročuje naše svědomí,neochvějná solidarita s druhými lidmi jakož i pevná víra v Krista, kterýpřemohl smrt. To jsou základní kameny křesťanské svobody. Ti, kteří kněze Jerzyho i nás všechny kdysi utlačovali, skončili předpatnácti lety tam, kde všichni ostatní tyrani, tedy na pomyslném smetištidějin. Popiełuszkův odkaz však proto nepřestává býtaktuální. Stejně jako jsme kdysi potřebovali svobodu od utlačovatelskéhokomunismu, potřebujeme nyní svobodu od tlaků byrokracie a politickýchnátlakových skupin, od korporací a jejich neodbytně vlezlého marketingu, odsladkého konzumního ráje a jeho náhražek skutečného štěstí, od všeobecně serozmáhající netolerance, nenaslouchání, sobectví. Recept je pořád stejný, ten,který rozhlásil Ježíš a který mezi jinými svědky ztělesnil také Jerzy Popiełuszko. Připomeneme siho vzpomínkou Pavla Hradilka a hrstí úryvků z Popiełuszkových promluv.

V souvislosti s oběma výročími můžemepřemýšlet i o odvolání patera Simandla z jistédůležité pozice, jak o něm píše Jan Mazanec. Mladý Karel Simandlkdysi podepsal spolupráci StB. Když už to před rokemnešlo ututlat, veřejně se omluvil. Omluva tehdy byla vedením církve přijata. Natom by nebylo nic zvláštního, neboť i vážná provinění mohou být smazána,zejména spáchá-li je nezkušený mladík. A teď náhlé odvolání. Na něm by takénebylo nic zvláštního, kdyby k němu došlo hned tehdy – neboť odpuštění hříchůautomaticky neznamená zproštění všech jejich nepříjemných následků. Ale proč takto? Provalilo se něco dalšího? Zuří vČBK mocenský boj?

Dvě kapitoly věnujeme sekularizaci (JaroslavVokoun) a jejímu opaku, tedy příkladu soudobých náboženských obrodných proudů(článek věnovaný americkému černošskému kazateli T. D. Jakesovi).Pokud se vám bude při čtení úvodu Jaroslavova článku zdát, že tam není něco vpořádku s datacemi, není to vůbec mylný dojem. Ale nevykládejte si ho prosímtak, že autor duchem stále ještě žije v předminulém století – je to spíše jehodůvtipný způsob, jak upozornit na... ostatně domyslete si sami.

A především věnujte pozornost Jaroslavovýmtezím, které předkládá v závěru svého článku. Jsou míněny jako podnět kzamyšlení a diskusi. Pokud někdo hozenou rukavici důstojně zvedne, jeho textrádi uveřejníme.