Charakteristika středověké liturgie

Abychom pochopili změny, ke kterým došlo v době reformace, je třeba si nejdříve uvědomit stav, v jakém byla západní liturgie v pozdním středověku, tedy období, které reformaci šestnáctého století předcházelo. Uveďme si několik hlavních charakteristik této doby v liturgii:

- Eucharistie není primárně hostinou, ale jakýmsi tajemným děním (oltář přestal stolem, je spíše vnímán jako boží hrob).

- Profesionalizace - zatímco ještě v ranném středověku se v liturgii uplatňuje celá řada služeb; shromáždění je důležitým aktérem, ve vrcholném středověku již vše vyhrazeno školeným klerikům.

- Individualizace - normativním tvarem liturgie se stává soukromá mše, kterou čte kněz s jediným přisluhujícím. Tomu odpovídá velké množství oltářů zejména v klášterních a katedrálních kostelích.

- Podstatné části bohoslužby jako přijímání a kázání paradoxně chybí. Lidé přijímají velmi málo, většinou jen před smrtí (tzv. viatikum). Proto IV. Lateránský koncil přikazuje přijímat alespoň jednou ročně. Takové přijímání se děje mimo mši a existuje pro ně zvláštní ritus. Podobně kázání není součástí mše. Pokud se děje, tak v pauzách mezi jednotlivými bohoslužbami, opět podle speciálního ritu.

- Vymizení průvodu s dary důležitého pro sebevyjádření obce a charitu - tím, že nikdo z přítomných z výjimkou kněze nepřijímal, nebylo co přinášet.

- Používání zvláštního chleba vhodného k demonstraci (tzv. hostií), vůbec však nepřipomínajícího běžný chléb.

Neznalost historických souvislostí vedla k nepochopení obsahu složité struktury mše - byla vykládána alegoricky. Např. introit znamenal cestu Marie s Josefem do Betléma atp.

V této době rostou bariéry mezi klérem a lidem:

- Jazyková - Karel Veliký prosadil jednotný liturgický jazyk - latinu, která byla pro velkou většinu obyvatelstva nesrozumitelná.

- Prostorová - místo pro klérus - presbytář se vzdálilo od místa pro lid (porovnejme románskou rotundu s gotickou katedrálou) a prostory byly stavebně odděleny (od 14. stol dokonce neprůhlednou stěnou - letnerem).

- Akustická - liturgické texty byly pronášeny potichu, čímž se umocňovala váha „tajemných" slov kněze. Snad k tomu vedly i praktické důvody - aby se množství kněží při souběžné celebraci nerušilo navzájem.

S potlačením akustických vjemů rostl důraz na vjemy zrakové, např.

- Vzniká kánon liturgických barev. Podle barvy kněžských oděvů lidé poznávají charakter slavnosti.

- Kostely se zaplňují sochami a obrazy, které představují jakési kreslené evangelium (při téměř úplné negramotnosti to ani jinak není možné).

- Elevace eucharistických způsob po slovech ustanovení se objevuje v Paříži kolem r. 1200 a postupně se stává nejdůležitější částí liturgie. Pohledu na „čerstvě proměněnou" hostii se přisuzuje zvláštní význam. Délka elevace je posuzována jako měřítko zbožnosti. Na kostelích se začíná během elevace zvonit, aby lidé stačili přiběhnout se podívat. Ruku v ruce s tím klesá potřeba přijímat.

Uchovávání eucharistických způsob

- V prvním tisíciletí jsou eucharistické způsoby uchovávány pro potřeby nemocných bez zvláštní úcty (ve výklenku v kostele, v sakristii).

- Ve 12. stol. se objevují schránky ve tvaru holubice, které jsou umístěny na oltáři. Pod křídlem mají uchován eucharistický chléb. Symbolika Ducha svatého je trefná - on je proměňující silou eucharistických způsob.

- Během 13. stol. jsou eucharistické holubice umísťovány na řetízek a vytahovány nad oltář, případně je vytahována jakási klícka se závojem, ve které je holubice (jakýsi předchůdce svatostánku).

- Nádoba na vystavování eucharistického chleba (monstrance, ostensorium) má svůj vzor v ozdobné nádobě pro vystavení ostatků světce.

Přijímání laiků pod obojí

- Do konce 12. stol. běžné (pokud se vůbec přijímalo, pak podobojí)

- Nebylo ještě regulováno centrálně (Řím do liturgických záležitostí nevstupoval, nemohl tedy něco takového v této době „zakázat")

Zaniklo pravděpodobně z těchto důvodů:

- Problémy s donášením kalicha při viatiku vedly k tomu, že už několik set let bylo přijímáno pod jednou způsobou

- Hygienické ohledy (přijímalo se pitím z jednoho kalicha; morové epidemie atd.)

- Obavy ze znesvěcení krve Páně (zejména u dětí, kde se přijímalo pouze pod touto způsobou)