Zprávy

autor: 

Papež a anglikánský primas zdůrazňují vůli ke spolupráci

Vatikán (KAP) Papež Benedikt XVI. a anglikánský primas, arcibiskup Rowan Williams, vyzvali k ekumenické spolupráci. U příležitosti návštěvy arcibiskupa z Canter­bury ve Vatikánu oba zdůraznili nutnost usilovat o mír ve světě, především ve Svaté zemi, dále pak nutnost angažovat se v boji proti terorismu, v ochraně života a v dialogu s islámem. Papež i primas ocenili ekumenický pokrok v uplynulých 40 letech. Benedikt XVI. zároveň mluvil v souvislosti se svěcením angli­kánských biskupek a postoji k homo­sexualitě o závažných překážkách v mezi­církevních vztazích. Jedná se o „životní" otázky pro křesťanskou zvěst a její integritu, zdůraznil papež ve své promluvě: „Je naší velkou nadějí, že se anglikánské společenství nepřestane opírat o základy evangelia a apoštolské tradice, která utváří naše společné dědictví a která tvoří základ naší společné práce na plné viditelné jednotě."

Arcibiskup Williams mluvil ve svém projevu o otevřené a upřímné výměně názorů na existující problémy. Tyto problémy nesmí zmařit společenství církví. Čestný primas celosvětového Anglican Communion však připustil, že cesta k jednotě není snadná a že debata o výkladu evangelia ve vztahu k výzvám dneška může dialog a společné vyznání „zatemnit nebo dokonce ohrozit". Jen „solidní základ přátelství v Kristu" umožňuje, abychom mezi sebou dokázali otevřeně mluvit o problémech, uvedl Williams.

Benedikt XVI. a Williams podtrhli ve společném prohlášení, že od setkání papeže Pavla VI. a tehdejšího anglikánského primase Michaela Ramseye v roce 1966 probíhá „proces plodných dialogů". Více než 35 let obě církve společně zveřejňují řadu důležitých dokumentů o věcech, které je ve víře spojují. Můžeme být „vděčni za tyto dary milosti".

Dlouhá společná cesta vyžaduje zároveň umění přiznat se veřejně k výzvám, které přináší nový vývoj. Proto je nutný nový závazek, aby do dialogu na cestě k „plné viditelné jednotě ve věrnosti a lásce ke Kristu" byly zahrnuty i církevní a etické faktory.

Kardinál Barbarin: V boji s AIDS má přednost ochrana života

Paříž (KAP) Lyonský arcibiskup, kardinál Philippe Barbarin, označil studii o postoji církve k používání kondomů v boji proti AIDS za „dlouho očekávanou a nezbytnou". Papež Benedikt XVI. už před časem pověřil Papežskou radu pro pastoraci zdraví a několik dalších úřadů kurie, aby se zabývaly otázkou, zda by mohlo být v určitých případech použití kondomu „menším zlem". Studie byla právě dokončena a předána Kongregaci pro nauku víry, kde se nyní rozhodne, jak se s touto odbornou studií naloží. Barbarin před novináři prohlásil, že je s ohledem na otázku AIDS nutné vnímat desatero přikázání ve správném pořadí. Zde je život na prvním místě. „Nezabiješ stojí před Nezcizoložíš. O tom bychom měli přemýšlet," prohlásil Barbarin.

Evropský atlas hodnot

Brusel (KAP) Podle výsledků nové studie je v Evropě jen malý počet států, v nichž by převažoval souhlas s aktivní eutanazií. K nim by patřilo Nizozemsko, Dánsko, Švýcarsko, Švédsko, Francie a Belgie, uvedl nizozemský sociolog Wil Arts v rámci podzimního zasedání komise biskupských konferencí EU (ComECE). Arts, spoluautor nově vydaného Evropského atlasu hodnot, dále prohlásil, že rostoucí nezávislost Evropanů v otázkách sexuální etiky neprovází větší tolerance v jiných oblastech. Ve skandinávských zemích jsou postoje k sexuální morálce liberálnější než jinde, ovšem tolerance vůči úplatkům nebo řízení po požití alkoholu je zde v průměru nižší. Naopak korupce a jiná provinění proti občanským povinnostem jsou nejvíce tolerovány v Bělorusku a Moldavsku.

Největší názorová rozdílnost panuje mezi evropskými státy především v postoji k homosexualitě, zdůraznil Arts. Odmítavý postoj k homosexualitě převažuje v Ázer­bajdžánu, Maďarsku, Albánii a Černé hoře. Nejvíce přijímaná je homosexualita v Nizo­zemsku, Švédsku, Dánsku a na Islandu. Podstatně menší jsou rozdíly např. v otázce eutanazie.

V souvislosti s církvemi informoval Arts o celosvětově rostoucím počtu lidí, kteří jsou ovlivněni náboženstvím. Výjimkou je západní Evropa, i když ani zde nelze zaznamenat žádný nárůst ateismu. Klesající tendenci má ovšem příslušnost k institucionalizovaným náboženstvím. „Lidé věří častěji na zázraky, než před deseti nebo dvaceti lety," uvedl sociolog. Místo toho, aby věřili na církevní dogmata, si však stále častěji utvářejí svůj vlastní náboženský obraz světa.

Dnešní ateismus je „němý"

Salzburg (KAP) Kritika náboženství a postoje popírající Boha existovaly v ději­nách náboženství vždy. Dnes se ale setkáváme s „němým ateismem", uvedl renomovaný mnichovský filozof náboženství prof. Eugen Biser na konferenci Nové druhy ateismu v salzburgském vzdělávacím centru svatého Virgila. Bůh už se ve světových diskurzech nevyskytuje, konstatoval Biser ve svém úvodním projevu. Po domnělé „smrti Boha" člověk „sám uchopil do rukou své štěstí". Božské atributy se téměř „uvolnily", nyní jimi disponuje člověk: Boží všudypřítomnost se teď zrcadlí v letech do vesmíru, stvořitelský aspekt v evoluční technice a vševědoucnost v informační technologii.

Podobně situaci analyzoval salzburgský dogmatik Hans-Joachim Sander. Moderní subjekt se chápe sám ze sebe, takže Bůh se pak jeví jako „rušivý faktor". Jeho existence byla popřena a vliv víry v Boha na veřejný život tak byl zrelativizován nebo dokonce úplně potlačen, podtrhl prof. Sander. Dále rozvinul svou tezi o veřejném Bohu („Public God"). Ukazuje se, že otázka po Bohu dnes zůstává ve veřejném prostoru už v podstatě bez významu. Schopnost vést o Bohu veřejný diskurz se z větší části vytratila.

Zároveň se však náboženství vrátilo do politiky a do veřejné kultury jako „mocenský faktor". Náboženství se opět stalo veřejnou záležitostí. Ale nejde při tom ani tak o to, zda někdo věří nebo ne, nýbrž jaké veřejné diskurzy se otvírají a ovládají: „Víra je soukromou věcí, náboženská vyjádření sou­kromá nejsou." Jak ukázaly politické události a vývoj, je to významná otázka. Nábožensky motivované násilí opět přibližuje náboženství, resp. Boha, naléhavým způsobem, uvedl Sander.

Švýcarsko: Vedení církve kritizuje Lucernský manifest

Lucern (KAP) Dne 28. října podepsalo v Lucernu 112 členů katolických spolků, sdružení a církevních obcí „Lucernský mani­fest za sourozeneckou církev". V něm poža­dují vedle zrušení povinného celibátu také neomezené zrovnoprávnění mužů a žen v katolické církvi: „K tomu patří i to, aby ženy i muži, bez ohledu na civilní stav a sexuální orientaci, měli přístup ke všem církevním úřadům".

Čelní představitelé katolické církve ve Švýcarsku na manifest reagují s obavami. „Schizmatické tendence" v souvislosti s poža­davkem na zrušení povinného celibátu a na zavedení kněžského svěcení žen nejsou podle nich přijatelné. Navíc v některých švýcar­ských diecézích už „ženy působí ve vedoucích funkcích jako nejbližší spolupracovnice biskupa" a na mnoha místech také ve farnostech mohou přebírat zvláštní zodpo­vědnost. Rovněž kritizují to, že manifest podle nich nepřímo vyzývá církevní obce k nepo­sluš­nosti, uvádí se v něm totiž toto: „Povzbu­zujeme obce k tomu, aby si uvědomily svou dospělost a své právo volit do vedoucích pastorálních funkcí ženy i muže, kteří dokáží obci sloužit svým osobním, odborným, duchovním a sociálním přínosem."

Felix Gmür, generální sekretář Švýcarské biskupské konference, odpověděl: „Velké obavy vzbuzuje výzva k církevním obcím jednat proti jejich vlastnímu řádu a v daném případě zaměstnávat i osoby bez missio canonica (biskupské pověření). To nemůže být cesta ke společnému souro­zeneckému životu".

Současně Gmür zdůraznil, že švýcarští biskupové jsou „vděčni všem ženám a mužům, kteří pečují o blaho církve a aktivně a citlivě o něj usilují". Změna podmínek k udílení kněžského svěcení však nespadá do kompetence místních církví, nýbrž může být rozhodnuta pouze na úrovni celosvětové církve. Také lucernský biskupský vikář Ruedi Heim poukazuje ve svém stanovisku na to, že manifest obsahově otevírá téma, které se týká univerzální církve. „Mě jako katolíka překva­puje výzva k zaměstnávání pasto­račních pracovníků bez pověření biskupa. Tak se usiluje o církev, která je oddělená od biskupa a papeže a tudíž schizmatická", uvedl Heim. Kdo takto jedná, nemůže se prý už označovat za katolíka.

Křesťané prchají z Iráku

Frankfurt-Damašek (KAP) Podle údajů mezinárodní humanitární nadace Církev v nouzi dramaticky roste počet křesťanských utečenců z Iráku. Chaldejsko-katolický biskup Antoine Audo (Aleppo, Sýrie) uvedl, že se v současné době v Sýrii zdržuje na 25 000 iráckých křesťanů. Přicházejí především do hlavního města Damašku. Syrské úřady jim povolily vzhledem k jejich nouzi dokonce vstup do země bez víza. „Fanatici se chtějí zbavit kompletně všech křesťanů," sdělil biskup z Aleppa nadaci Církev v nouzi. Kněží i věřící dostávají výhrůžky smrtí a bojí se únosů. Ženy jsou nuceny nosit roušku. V Iráku žije kolem miliónu křesťanů.