Dag Hammarskjöld byl švédský diplomat, který sloužil jako generální tajemník Organizace Spojených národů (OSN) od dubna 1953 až do své smrti v září 1961, kdy zahynul při letecké havárii spolu s patnácti dalšími cestujícími při mírové misi, v severní Rhodésii. V roce 1961obdržel Hammarskjöld posmrtně Nobelovu cenu míru. V roce 1963 vyšla jeho jediná kniha Vägmärken (Ve slovenském nakladatelství Tranoscius byla vydána roku 1998 pod názvem Smerovníky životom). Jeto jakýsi duchovní zápisník, který vznikal v průběhu celého jeho života.
Nikdy "v zájmu míru a klidu" nepopírejsvé vlastní zkušenosti nebo přesvědčení. Jediný druh důstojnosti je ten, který není zmenšený lhostejností ostatních. Ve chvíli, kdy jsem Bohu podal ruku a řekl mu své ano, byl mi smysl života jasný. Modli se, kéž tě tvá samota žene k nalezení něčeho pro co žít a co je dost velké, aby stálo za to proto umřít. Nikdy neměř výšku hory, dokud jsi nedosáhl vrcholu. Tehdy uvidíš, jak nízko to bylo. Hledání míru a pokroku nemůže končit během několika let ani vítězstvím, ani porážkou. Hledání míru a pokroku s jeho zkouškami a chybami, úspěchy i pády nemůže nikdy ochabnout a nikdy skončit.
Dag Hjalmar Agne CarlHammarskjöld se narodil 29. července 1905 v Jonkopingu ve Švédsku. Byl čtvrtým synem Hjalmara Hammarskjölda (ministerského předsedy Švédska v době první světové války a člena Haagského tribunálu) a jeho ženy Agnes. Promoval v osmnácti letech. Poté se rodina přestěhovala do starého švédského města Uppsaly. Zde se zapsal na místní universitu. Byl mimořádným studentem se širokými zájmy. Získal doktorát ekonomie, později i titul bakaláře práv.
Dag Hammarskjöld se poté přesunul do Stockolmu, kde zahájil svoji úspěšnou kariéru ve státních službách a zároveň pokračoval ve studiu a vědecké práci voboru ekonomie.
V roce 1949 byl jmenován generálním sekretářem ministerstva zahraničí a v roce 1951 se připojil ke kabinetu jako ministr bez portfeje. V této roli se stal místopředsedou švédské delegace na zasedání OSN v Paříži (1951-1952) a výkonným předsedou švédské delegace na zasedání OSN v New Yorku (1952-1953).
I když působil v sociálně-demokratickém kabinetu, nespojoval se Hammarskjöld s žádnou politickou stranou a považoval se za politicky nezávislého.
Volba generálním tajemníkem OSN přišla jako naprosté překvapení. 29. března 1953 řekl: "Nikdo nebude takový blázen, aby mne navrhl, a já nebudu takový blázen, abych přijal tak nemožnou práci." O dva dny později, když slyšel, že někdo naznačil jeho jméno jako kandidáta, telegrafoval zpět do Švédska: "Zábavné, ale nezajímavé". Formální nabídku dostal 1. dubna. Generálním tajemníkem OSN byl jednomyslně zvolen. 7. dubna1953 přijíždí do New Yorku jak nově jmenovaný generální tajemníkOSN. 20. prosince 1954 je zvolen, aby ve švédské Akademii zaujal místo, které do té doby zastával jeho otec.
V roce 1957 přijímá funkci generálního tajemníka OSN i na druhé pětileté funkční období. V těchto letech uskutečňuje Hammarskjöld mnoho úkolů spojených s ochranou míru i službou ostatním cílům charty OSN. Stal se průkopníkem nasazování mírových sil OSN a podporoval strategii řešení konfliktů v jejich rané fázi, aby nedošlo k rozpoutání ozbrojeného konfliktu. Jeho aktivní postup podložený humanistickou filozofií byl velkým vkladem k rodící se tradici tehdy ještě mladé Organizace spojených národů.
V rámci řešení politických ahumanitárních misí Hammarskjöld cestoval po celém světě. Jedna z jeho cest do krizí zmítaného Konga se mu stala osudnou. 18. září 1961 se jeho letadlo za dodnes ne zcela vyjasněných okolností zřítilo a Dag Hammarskjöld zahynul.
Dag Hammarskjöld patří k lidem, kteří zasvětili svůj život a schopnosti službě míru. Zároveň nám ve své knize zanechal svědectví hlubokého duchovního života.
Také dnes často přemýšlíme o tom, jak má dnes vypadat křesťanská politika, křesťanský politik. Právě život Daga Hammarskjölda nám do tohoto problému může vnést mnoho světla.