027 - březen 1993

Editorial

Máme prezidenta! Přejeme mu vše dobré, odvahu, moudrost, zdraví i osobní štěstí. To, čeho jsme byli svědky kolem jeho zvolení i potom, si však zasluhuje hlubší reflexi. Odráží to totiž politický, ale i širší zápas. Napětí mezi liberalisticko-pragmatickou koncepcí, kde hlavní ideologií je krátkozraký ekonomismus, jednoduchá "spiritualita" peněz a prosperity. Politika bez výhledu, ovšem fascinující a mezi koncepcí personalistickou, humanistickou, kde ekonomika má jistě své místo, nikoli však prvenství. Nejen chlebem živ je člověk. Jak říká britská spisovatelka Weldová: "Výhody bohatství jsou dost omezené. Bohatství vás nedostane do nebe, pokud věříte v nebe, ani vás neudělá ušlechtilejším. . . Je to hrozné jít do svého pěkného, čistého bytu či domu a při tom překračovat lidi ležící na ulicích." (LN 6. 2. 1993)

Vyčerpání zdrojů, které při současném vývoji světové ekonomiky mají stačit jen do třicátých let příštího století (= 25 let), ekologické hrůzy (zlomek se ukazuje v severních Čechách), to vše jen dokresluje neperspektivnost idejí čistě ekonomické prosperity, která ovládá myšlení společnosti. Ale co! Máme okolkované peníze, národ se choval poslušně ukázněně. Vždyť jde o peníze!? Lepší stimul poslušnosti než estébácké represe! Mluvíte-li o citlivém přístupu k přírodě, etických hodnotách, askezi vzhledem k budoucnosti, pak jistě vzbudíte úsměvy nejen z pootevřených okének BMW. Mechnismus mamonu a moci ukazuje svou tvář v bývalé Jugoslávii, Africe, Iráku. . . Je to děsivá tvář, jejíž skryté rysy odkrývá pozorná četba bible. Postavit se proti, což by křesťan měl považovat za svůj životní úkol, však neznamená vše zjednodušovat na moralistické a pobožné fráze. Je to skutečný střet. Příklad takové křesťanské angažovanosti ukazuje postoj francouzského katolického biskupa z Evreux J. Gaillota. Tak trochu odlišný obraz, než jaký poskytl filmový dokument o elitě národa, tentokrát o arcibiskupu pražském. Byl to jistě jen jeden z jeho dní, který se podařilo nafilmovat, ale den výmluvně ponořený do čistě církevní aktivity. Neubráníme se dojmu, že církev u nás je svět sám pro sebe, ghetto, odtržené od normálních problémů života, na ty už se jen vzpomíná nad zašlými fotografiemi čističe oken. Nebuďme však nespravedliví a věřme, že jiné dni jsou naplněny starostmi o sociální otázky, návštěvami nemocných, vězněných, spory s nespravedlností ap. Z teologických východisek hodnotí místo autority v církvi studie slovenského teologa D. Špinera. Chce být také příspěvkem k výročí zahájení 2. vatikánského koncilu (1962 - 1992). Předpoklady koncilu a rolí východních sjednocených křesťanů v sebeuvědomování celé katolické církve se zabývá Precedens J. Vokouna. Nejen tehdy asi budou impulsy východní janovské duchovnosti předbíhat římské úřadování. Redakci došel také otevřený dopis adresovaný KT, ohlas na článek o prof. Panuškovi (KT 3/93). Je symptomatický, přesně odráží naše úvahy o minulosti a lidech k ní přináležejících. K takové meditaci o minulosti však může přispět i Greenova Moc a sláva. Tam je rozporuplný kněz svým způsobem hrdina, alespoň literární. Dříve, než bude čas na promyšlení a recenze tří pozoruhodných publikací, alespoň krátké upozornění. "I kdyby na chléb nebylo," říká knihkupec V. Zikmund, "knihy se v Čechách kupovat budou" a mohly by velmi brzo zmizet z pultů. Průřez dílem O. Mádra, Slovo o této době (Zvon 1992), slovo moudré, hluboké, inspirující. Dlouho očekávané vydání Zvěřinovy Teologie agapé I (Scriptum 1992) a Dvanáct zastavení od Anastáze Opaska (Torst 1992), knížka krásná obsahem i grafickým provedením. Tři zúročené teologie, teologie beroucí vážně Boha i svět, meditaci i angažovanost, etiku, dogmatiku i mystiku.

Václav Podskalský