Výklad Rev. Davida Adama v kostele na ostrově Lindisfarne 28. 7. 1994 během konference IEF

Vítám vás na krásném ostrově Lindisfarne. Historie tohoto ostrova je historií Anglie v malém. Sem přicházeli dávní lovci a pazourky neolitických obyvatel se stále nacházejí v zahradách, na polích a v zálivu. Z doby bronzové je tu kámen zvaný .Pohár a prsten", připomínající dávné obyvatele, kteří se měli stát těmi, jež nazýváme starověcí Britové neboli Keltové.

Připomínka kruté minulosti

První literární zmínka o ostrově pochází z 6. stol. od básníka Taleisina. Píše o smrti Uriena, křesťanského krále v Rhegedu, v bitvě na Inis Metcaud. To je první známé pojmenování ostrova a v keltském jazyce to zřejmě znamená .ostrov silných větrů". I dnes je ostrov vystaven živlům. Je to součást jeho otevřenosti všemu, co přichází, a pomáhá to vytvořit velmi neobvyklé místo. Urien je Taleisinem popsán jako .vítěz v bitvách a zloděj dobytka" a také jako .král pokřtěného světa". Byl křesťan na rozdíl od nájezdníků, kteří se objevili v Northumbrii. Bránil svou zemi před nájezdy pohanů.  Soudili bychom, že vítězství bude na straně Urienově, nebýt zrady jednoho 24. strana z kmenových vůdců. Llefen - dále známý jako Llefen krutá ruka - zavraždil Uriena třetího dne bitvy na ostrově Metcaud. Uťal mu hlavu. Keltské síly tak doslova ztratily hlavu a jejich svazky se rozpadly. Krev jednoho z největších keltských křesťanských králů byla prolita zde nablízku.

Církevní historie

Dalším zdrojem informací nám bude Beda Ctihodný a jeho Historie anglické církve a lidu. Dovídáme se tam o králi Edwinovi z Northumberlandu, který se oženil s Ethelburgou, křesťanskou princeznou z Kentu. Edwin byl pokřtěn - a spolu s ním mnoho jeho poddaných - na Boží hod velikonoční r. 627. Mezi mladými pokřtěnými lidmi byla také třináctiletá dívka Hilda.  Masový křest se konal v kopcovité krajině kolem Wooleru. Paulinus, člen augustiniánské misie, přišel na hrad Bamburgh jako královnin kaplan.  Edwin byl zabit v bitvě spojencem britského krále, Sasem Pendou z Mercie.  Královna utekla zpět do Kentu a Paulinus ji provázel. Po nějaký čas se římská misie z Northumberlandu vytratila.

Oswald, kterého Edwin vypudil do exilu, se vrátil z Iony a domáhal se království.  Legenda vypráví, že před rozhodující bitvou u Heavenfieldu blízko Římské zdi měl vidění sv. Kolumbána. Před bitvou pak vztyčil dřevěný kříž, aby ukázal, že je křesťanský král a že jeho království bude křesťanské.  Zvítězil a Cadwallon, spojenec britského krále, byl zabit. Oswald poslal na Ionu pro keltské misionáře, aby přišli a učili jeho lid. První mnich, Corman, byl zřejmě tvrdý muž. Prohlašoval, že lidé v Northumbrii jsou tvrdohlaví a nepoučitelní. Proto k němu nepřilnuli a on se vrátil do Iony. Když se věc projednávala v klášterním shromáždění, povstal Aidan a řekl, že si myslí, že Corman byl příliš tvrdý a dával lidem maso, zatímco potřebovali mléko.

Reakce zřejmě byla: .Tak to zkus lépe."

Aidan přišel na Bamburgh v r. 635. Oswald mu nabídl jakékoli území si bude v království přát. Byla to tedy příležitost zajistit hodnotnější majetek, velkou, bohatou farmu nebo prestižní území v blízkosti hradu. Ale pro Aidana bylo typické, že nechtěl vlastnit, a tak si vybral malý kousek země uprostřed moře - Lindisfarne. Můžete se tomu divit, nechápat proč.  Nabízím několik řešení: Malé je krásné. . . keltská církev se snažila zachovat mnoho menších, pohyblivých jednotek, zaměřených misijně. Touha nic nevlastnit. . . být volný a jít, kdy je třeba, nevázán věcmi. Ostrov jako Iona, ostrov, který se díky přílivu a odlivu otevírá a uzavírá, který určuje jasné obrysy odchodu a návratu, podněcuje k modlitbě a misii. Přitom to tehdy 25. strana bylo při hlavní cestě, ne stranou obchodu a dění, královský palác byl několik mil odtud. Bylo to tedy blízko centra vlády. Nezapomínejme, že tu byl zabit křesťanský král. Bylo to tedy místo v jistém smyslu už posvátné?  Určitě všechny tyto faktory působily.

Aidan s sebou přivedl dvanáct mnichů a založil klášter, školu, misijní stanici.  Jejich cílem bylo učit víru a šířit ji po celém království. Byl zde ovšem jazykový problém. Ale Aidan použil krále jako tlumočníka - nepochybně to zapůsobilo. Měla-li se země stát křesťanskou, muselo to začít od těch nejvyšších.

Na ostrově postavili malé dřevěné domky, rákosové a hliněné chýše a bydleli v nich. Kdykoli dostali peníze, Aidan se jich zas zbavil nebo za ně koupil otroky a osvobodil je. Dal jim možnost zůstat, vzdělat se a stát se misionáři mezi vlastními lidmi. Rád chodil všude pěšky, aby snadno navázal styk s každým, koho potká. Vždy se ptal lidí, zda jsou křesťané, a když ne, tak proč ne. Také kontroloval, aby jeho stoupenci na svých cestách meditovali.

Cuthbert

31. srpna 651 se Aidan vydal do Bamburghu navštívit kostelík a palác.  Téže noci šestnáctiletý mladík hlídal ovce na svazích Laammermuiru na severu. Mladík byl velmi ostražitý a citlivý na všechno, co se dělo kolem, zatímco ostatní spali. Tu noc viděl veliký jas, sestupující a vzlétající anděly.  Řekl, že viděl svatou duši vznášet se k nebi. Právě v tu chvíli Aidan zemřel před kostelem v Bamburghu. Nesmíme podceňovat vliv jednoho člověka na druhého - i na dálku. Díky této zkušenosti se Cuthbert nabídl v klášteře Melrose, pokračujícím v tradici Lindisfarne, kde působili Eata a Boisil.  Odtud se po zaučení vydal na misie.

Jedna krásná historka z té doby ilustruje, jak se žilo. Cuthbert vzal s sebou na kazatelskou misii hocha. Ušli asi 20 mil a nic nejedli do tří hodin odpoledne.  Cestou přemýšleli o evangeliích, hlavně o sv. Janovi. Když nastal čas k jídlu, otázal se Cuthbert: .Kde tady v divočině najdeme něco k jídlu?" Vlastně chtěl chlapce přezkoušet, zda pozná citát z Písma. Cuthbert se modlil a v tom letěl kolem orel, chytil lososa a přiblížil se. Cuthbert poslal hocha pro rybu. Pak mu vyčítal, že vzal celou. .Musíš se o ni podělit s orlem." Když se tak stalo, chystal se chlapec na hody. Ale ne. Cuthbert řekl:

.Teď se musíme rozdělit o to, co jsme získali, s chudou rodinou." Učinili tak a ryba se pozvolna vytratila. Taková maličkost. Obdařil je orel sv. Jana rybou - ICHTHYS, .Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel"? Museli se rozdělit 26. strana s Janem, museli se podělit o Spasitele se strádajícími - není to buď anebo, stalo se obojí a všechno bylo součástí misie.

Cuthbert přišel na Lindisfarne jako převor teprve až po 15 letech. Přišel až v r. 666, právě po synodu ve Whitby, aby napravoval rozdělení a posílil klášter. Jeho péče a láska k lidem přivedla na ostrov mnoho lidí. Byl široko daleko znám jako kazatel a uzdravovatel. Život byl nesmírně rušný a stále převažovalo nějaké napětí. Cuthbert toužil trávit více času modlitbou a v tichosti - aby vybojoval další duchovní bitvy. Někdy se vytratil na Cuthbertův ostrov. Po 12 letech na Lindisfarne odešel jako poustevník na Inner Farne.

I tam se scházeli návštěvníci, aby ho viděli; byl duchovním přítelem, rádcem a důvěrníkem mnohých. I nadále byl velice zaneprázdněn, a dokonce měl malý domek pro hosty. Žil tam více než deset let. Pak v místní církvi rozhodli, že ho chtějí za biskupa. Ubohý Cuthbert! Byl zvolen a řádně vysvěcen v Yorku na Velikonoce 685. Po dva roky obcházel velmi náročnou oblast, dohlížel na klášterní společenství, světil nové kostely, pečoval o jednotlivce, navštěvoval poustevníky, např. Herberta. O Vánocích 686 se vrátil na Lindisfarne úplně vyčerpán a vážně nemocen. Požádal o dovolení dožít na Inner Farne. Tam vybojoval své poslední bitvy a zemřel 20. března 687.  Byl převezen zpět na Lindisfarne a pohřben. Nebylo pochyb o tom, že je svatý, a soudilo se, že po patřičné době bude jeho tělo vyzvednuto. Připravovala se na to církev, vznikal Lindisfarnský evangeliář. Sever bude mít svého světce. Když bylo tělo vykopáno s úmyslem omýt kosti, bylo nalezeno neporušené - po 12 letech. Lindisfarne se stal cílem poutníků a kostel tam velmi zbohatl. To mu bohužel přivodilo zkázu: stal se snadnou kořistí Vikingů v r. 793. Mniši museli uprchnout a své bloudění zakončili v Durhamu, ale to už je jiná historie.

přel. Ludmila Hasalová