Kolik zbývá z noci?

„Strážce, kolik zbývá z noci? Strážce praví: Přichází jitro, ale ještě je noc. Chcete-li pátrat, pátrejte! Navraťte se, přijďte!“ cituje Johann Baptist Metz proroka Izajáše, aby nám přiblížil apokalyptický charakter židovské a křesťanské víry a důležitost času v ní, tedy temporálního rozměru. A důležitost vnímání času jako času majícího počátek a rychle mířícího ke svému konci.

A dodal bych: konci nikoli jen jako pouhého momentu zániku všeho stávajícího, ale zároveň jako momentu vzniku a nastolení nové reality, „božího království“. Ještě je noc, ale jitro již přichází – jsme na stopě tohoto konce, který je zároveň novým rozbřeskem, čekáme ho a hledáme, usilujeme do něj vstoupit.

Johann Baptist Metz kritizuje velkou část křesťanské teologie, že tento dramatický temporální, apokalyptický rozměr opustila. Zamířila do filozofického bezčasí nebo nadčasovosti. A tím ztratila vztah k praxi a schopnost proměňovat svět i sebe sama.

Velikonoce, jejichž příprava právě začíná, jsou svátkem povýtce apokalyptickým, jsou připomínkou bolestného zániku a slavného nového začátku. Člověk Ježíš bičovaný a vláčený ulicemi svatého města je opakem lhostejných a nadřazených božstev gnostiků. A víra, že tento usmrcený muž bolesti je zároveň oslavený Kristus v náruči Otce, se vysmívá determinismům a fatalismům všeho druhu a relativizuje dočasné úspěchy všech mocipánů a násilníků.

Metz končí výzvou k 500. výročí reformace „zaměřit se na hodnoty, jež Starý i Nový zákon křesťanské víry nabízejí jako ukazatele cesty k živé jednotě křesťanské teologie“. Jiří G. Kohl u příležitosti stejného výročí píše o svých dojmech z knihy Volkera Reinhardta o Lutherovi. Střet mezi německým reformátorem a italským papežským dvorem rámuje také jako střet dvou pojetí víry. Abstraktního, filozofického, dogmatického postoje papežských učenců a biblického, praktického přístupu Němců. A svůj závěr dokládá zajímavými detaily, které doposud často unikaly pozornosti historiků. Snad se někdy dočkáme překladu Reinhardtovy knihy do češtiny!

Jinou dimenzi apokalyptického očekávání představuje nečekanost. Nečekaný příchod božího království Nový zákon mimo jiné přirovnává ke zlodějským kouskům. Eliška Dana Härtelová vychází z citátu Zjevení 16,15 „Hle, přicházím nečekaně jako zloděj!“ a v textu provokativně nazvaném Ježíš jako zloděj tuto drobnou, ale výraznou metaforu komentuje. „Charakter posledního dne je ve svém jádru ambivalentní, přináší spásu, i zatracení. To se autoři [Nového zákona] snaží vyjádřit pomocí různých obrazů – například obrazu porodu a porodních bolestí a dále skrze groteskně-vážná přirovnání zvláště v Matoušově evangeliu (mrtvola a zloděj),“ uzavírá Eliška. Bděme tedy, aby nás „Zloděj“ v této noci nepřekvapil.

Martin Gruber přináší další pohled do světa dávných Keltů. Tajemný Černý Yscolan možná byl a možná nebyl některým starobylým světcem-kajícníkem, v každém případě však objevování jiného křesťanství může pro nás být obohacením.