Naděje a zodpovědnost
V Ef 4 slyšíme, že jako křesťané máme jednu naději tak, jako máme jednoho Pána, jednu víru, jeden křest a jednoho Boha a Otce. Mít jednu naději je znamením našeho jednoho povolání, jak z této pasáže vyplývá. Společný život v Kristově těle, o němž se v této kapitole listu Efezským mluví, se jasně ukazuje právě v jednotě naší naděje. Je snad zapotřebí říkat, že jednota křesťanů se stává nejviditelnější tehdy, když křesťané viditelně sdílejí jednu naději? A co to znamená, sdílet naději?
Poslední komentáře