Josef Zvěřina

Všeobecně lze říci:

1.  uvedené otázky se netýkají konstituujících principů, jsou odvozenými konkluzemi,

2.  odvození těchto konkluzí naráží na obtíž, že nemají dostatečný základ ve zjevení,

3.  formulace, artikulace a modely otázek i odpovědí představují jen částečné vidění.

1. Problematika radosti

1. 1 Je možno mluvit o radosti?

Zdá se, že řeč o radosti je těžká, tím více psaní. Radost je přece něco hluboce vnitřního, co se vzpírá zvnějšnění. Literární popis bude vždycky abstrakcí, ba může radost zadusit, zvlášť, když se o ní skládají celé knihy. Platí tedy Wittgensteinovo přikázání: O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet? Ne! To by sice bylo logické, ale ne křesťanské. Máme se přece radovat s radujícími (Ř 12,15). A především, věříme na společenství věřících! Proto o pravé radosti. Písmo sv., zvláště žalmy radostí překypují a také ji v nás zaněcují (Ž 30; 32; 66; 68 aj.). Člověk je překvapen, jak tato dávná slova pronikají k srdci a vyjadřují nevypravitelné. To je ovšem dílem Ducha svatého, neboť radost je plodem Ducha (srv. Ga 5,22).