Historická rozprava o kněžském bezženství v Čechách, k níž připojena jsou usnesení sněmu mohučského, konaného r. 1244 ve Fritzlaru. Napsal J. Dobrovský v Praze 1787.
Willigisus, mohučský arcibiskup, který nastoupil roku 975 po Robertovi, začal sňatky kněžské trpěti. Totéž, zdá se mi, učinil po příkladu svého představeného (metropolity) Dětmar, biskup pražský. Neboť, jak brzy ukáži, Vojtěch, který byl Dětmarovým zástupcem, roku 982 našel v Čechách kněze již ženaté a nechtěl jich trpěti. Ten (Vojtěch) roku 989, když Čechové se k tomu neměli, aby mravy své zařídili podle zákona přísnější kázně, nechtěje trpělivě vyčkávati, odešel do Říma. Mezi příčinami, pro které pastýř své stádo opustil, uvádí jeho životopisec i „sňatky kněží.“ „První a hlavní příčina“ – tak (dí) onen, „bylo mnohoženství, druhou pak sňatky kněží, hodné prokletí.“ Druhý životopisec uvádí toto: „Kněží sami veřejně se ženili, biskupa, který to zakazoval, nespravedlivě nenáviděli a ti, kteří byli pod ochranou (tj. patronátní), popudili proti němu předáky země. Napomenutími tedy a příkazy, jimiž Vojtěch odsoudil kněžské sňatky, tak málo dosáhl, že spíše ještě podráždil smysl těch, kteří bezpečni jsouce pod ochranou mocnějších, nižádným způsobem se nedali vyrvati z náruče nejdražších svých žen. Nenáviděn tedy lidem, šlechtou i kněžími, kteří opovrhše jeho přísností, rozdmýchali nenávist všech proti němu, chtěl raději Čechy opustiti než snésti, aby nebylo rozkazů jeho dbáno. Kosmas, děkan pražského chrámu, převáděje kolem počátku XII. století životopis sv. Vojtěcha do veršů, rozumí se, že v době, kdy se – alespoň v Čechách – nikdo neopovážil odsuzovati sňatků kněžských, dal oněm slovům, jež jsme opsali z prvního dějepisce, smysl jiný. Vyslechněte laskavě Kosmu1:
Poslední komentáře