Po rozsáhlém pašijním vyprávění (Marek 14,1-15,49) následuje v Markově evangeliu překvapivě krátká zpráva o Ježíšově vzkříšení (16,1-8). Hlavním postavami přitom nejsou apoštolové, jak bychom očekávali, ale tři ženy, které brzy ráno prvního dne v týdnu jdou k Ježíšovu hrobu, který byl vytesán ve skále (15,46).
Událost Ježíšova pokušení předchází začátku jeho veřejného působení a je úzce spojena se zprávou o jeho křtu. Stručné vylíčení Ježíšova pokušení v Markově evangeliu se velmi liší od toho, jak je popisují ostatní synoptičtí evangelisté: Matouš 4,1-11; Lukáš 4,1-13. Marek nezmiňuje Ježíšův půst a trojí pokušení, ani necituje z židovských Písem, ale na rozdíl od Matouše a Lukáše nám sděluje, že „Ježíš byl mezi divokými zvířaty“. Z popisu Ježíšova pokušení vyplývá, že se jedná o duchovní střet.
Nejkratší novozákonní evangelium nezačíná, jak bychom možná očekávali, vyprávěním o Ježíšově narození, ale hned na počátku uvádí na scénu asketickou postavu Jana Křtitele. Petr Pokorný ve svém komentáři (Evangelium podle Marka [ČEK-NZ 2], ČBS-CBS, Praha 2016, s. 39) tvrdí, že Marek tradici o Ježíšově narození v Betlémě zřejmě neznal. Proti tomu lze namítnout: Co když ji však Marek přece jen znal, ale do jeho literární strategie a koncepce se prostě nehodila?
Koncem roku 1907 se veřejnost dozvěděla, že americký průmyslník Charles Lang Freer (1854-1919) získal od obchodníka se starožitnostmi v Egyptě soubor čtyř pergamenových rukopisů. Charles Freer, který byl mimo jiné známý jako zkušený sběratel umění, se do Egypta vydal poprvé v roce 1906. Krátce po svém příjezdu strávil dva dny (17. a 18. prosince) se dvěma řeckými učenci, kteří měli posoudit hodnotu rukopisů, jež se chystal koupit. Do svého deníku si ve středu 19.
Podobenství o hořčičném zrnu se vyskytuje ve všech třech synoptických evangeliích (Mk 4,30-32; Mt 13,31-32; L 13,18-19) a také v apokryfním Tomášově evangeliu (logion 20). Toto podobenství poukazuje na kontrast malosti a velikosti, a také na kontrast skrytosti a zjevnosti.
Poslední komentáře