Ježíšovo pokušení na poušti podle Markova evangelia (1,12-13)

Událost Ježíšova pokušení předchází začátku jeho veřejného působení a je úzce spojena se zprávou o jeho křtu. Stručné vylíčení Ježíšova pokušení v Markově evangeliu se velmi liší od toho, jak je popisují ostatní synoptičtí evangelisté: Matouš 4,1-11; Lukáš 4,1-13. Marek nezmiňuje Ježíšův půst a trojí pokušení, ani necituje z židovských Písem, ale na rozdíl od Matouše a Lukáše nám sděluje, že „Ježíš byl mezi divokými zvířaty“. Z popisu Ježíšova pokušení vyplývá, že se jedná o duchovní střet. „Ježíš nepřišel porazit římské legie, ale postavit se proti mocnostem zla, hříchu a smrti“ (Mark L. Strauss, Mark [Exegetical Commentary on the New Testament], Zondervan, Grand Rapids, Michigan 2014).

Markovo vyprávění se skládá ze 4 výpovědí, které začínají řeckou spojkou kai („a“). Dvakrát se v jeho dvou verších objevuje řecké slovo erémos („poušť, pustina“), jako by autor kladl zvláštní důraz na místo, kde byl Ježíš pokoušen. Ježíšových 40 dní připomíná 40 let putování Izraele pouští do zaslíbené země. Avšak na rozdíl od Izraele, který ve zkouškách opakovaně selhával, Ježíš v nich obstál. „To, že v nich obstál, lze vyčíst z toho, že divoká zvířata (théria) mu neublížila a andělé ho neopustili (Petr Pokorný, Evangelium podle Marka [ČEK-NZ 2], ČBS-CBS, Praha 2016, s. 43).

Marek 1,12

Textověkritická poznámka: Některé řecké rukopisy místo „v té poušti“ mají pouze slovo ekei („tam“): „A byl tam čtyřicet dní zkoušen od Satana.“ Jiné rukopisy (rkp. tzv. byzantské skupiny) mají v textu obě slova: „A byl tam v té poušti čtyřicet dní zkoušen od Satana.“ Sloveso peirazó může znamenat „zkoušet“ i „pokoušet, svádět“. V sekulární řečtině se spíše užívalo sloveso peiraó s podobným významovým rozsahem.

Číslovka 40 je v Bibli spojena s významnými událostmi: Mojžíš strávil bez jídla a pití 40 dní na hoře Sinaji, kde obdržel Desatero, Izrael po vyjití z Egypta 40 let putoval pouští, prorok Eliáš 40 dní a nocí putoval v síle Božího pokrmu k hoře Choréb (Exodus 24,18; 34,28; Numeri 14,34; Deuteronomium 8,2; 1. kniha Královská 19,1-8). Nelze však s jistotou říct, zda tomuto číslu přikládal Marek nějaký teologický význam.

Marek zde mluví o Satanovi, zatímco Matouš a Lukáš používají řecké slovo diabolos („pomlouvač“). Jméno satanás je pořečtěnou formou hebrejského sátán či aramejského sátáná’, které znamená „protivník, odpůrce, žalobce“. V Ježíšově době označoval tento výraz úhlavního Božího nepřítele.

Ve slovech „byl mezi divokými zvířaty“ vidí někteří vykladači odkaz na rajskou zahradu v Edenu. Ježíš svým vítězstvím nad pokušeními obnovuje původní stav, kdy první lidé (Adam a Eva) žili se všemi zvířaty v harmonii. „Jestliže poušť připomíná Izraele na cestě do zaslíbené země, vyvolávají zvířata, Pokušitel a andělé vzpomínku na vyprávění o hříchu prvních lidí – o jejich odcizení Božímu poslání. Adam byl ustanoven, aby ovládal přírodu, pojmenoval zvířata a byl za ostatní stvoření odpovědný Bohu (Gn 1,26-28). Tím, že neobstál, postavila se příroda proti němu. Tímto směrem domyslelo Adamův příběh apokalyptické vyprávění Život Adama a Evy, které vzniklo zhruba v době Ježíšově: divoké zvíře, původně poddané člověku, na Adama zaútočilo. To, že jedl pokrm andělů, se stalo minulostí. Markova verze příběhu o pokušeních tak představuje Ježíše jako pravého člověka, který nezradil své lidství založené na vztahu k Bohu. Tím Ježíš přibližuje naději (království Boží), které bude znamenat smíření mezi člověkem a přírodou (Iz 11,6nn: ‚Vlk bude pobývat s beránkem… kojenec si bude hrát nad děrou zmije‘; srov. Iz 65,25)“ (Petr Pokorný, Evangelium podle Marka [ČEK-NZ 2], ČBS-CBS, Praha 2016, s. 43).

Pravděpodobnější je však výklad, že divoká zvířata poukazují na nebezpečí, které poušť představuje, viz např. viz Izaiáš 13,19-22; 34,13-14; pseudoepigrafní text Závěť Neftalíova (8,4) z 1. stol. př. Kr.: „Budete-li konat dobro, děti moje, budou vám dobrořečit lidé i andělé a Bůh bude skrze vás oslaven mezi národy. Ďábel od vás prchne a dravá zvěř se vás bude bát a Pán vás posvětí a andělé vás budou chránit.“ Matouš 4,11 se stejně jako Marek zmiňuje o andělech: „A hle, andělé přišli a sloužili mu.“ John Paul Heil ve svém článku „Jesus with the Wild Animals in Mark 1.13“ (Catholic Biblical Quarterly 68 [2006], s. 63-78) dospívá k názoru, že přítomnost divokých zvířat neznamená, že Ježíš je novým Adamem. Je zkoušen jako Boží Syn, stejně jako Izrael jako Boží Syn procházel po svém vyjití z Egypta různými zkouškami. Zprávou, že Ježíš byl s divokými zvířaty a andělé mu sloužili, utvrzuje čtenáře-posluchače v tom, že Ježíš je skutečně milovaný Boží Syn a služebník, který je zmocněn Duchem Božím (1,10-11) k tomu, aby „křtil“ Duchem Svatým (1,8) hříšný a kající se Boží lid, Izrael(1,4-5).