Duchovní společenství sv. Jakuba

Některé věci, které se skutečně staly v nadějné atmosféře koncilních a pokoncilních let, už znějí naprosto neuvěřitelně. R. 1960, tedy ještě před koncilem, vytvořili němečtí evangelíci, beroucí vážně katolickou dimenzi augsburského vyznání, Svaz pro evangelicko-katolické znovusjednocení. Původně to nebylo nijak velké společenství, ale brzy nato, když se začalo zdát, že jednota evangelických a katolických křesťanů je na pořadu dne, nabylo společenství náhle na významu. Stále více se vyvíjelo do podoby jakési evangelické uniatské církve, ale v dobré naději, že tentokrát z unie nevznikne žádná hořkost. Německé evangelictví, v šedesátých létech masívně liberalizované, považovalo za únosné vytvoření jakéhosi „průniku množin" obou církví, někteří si od toho možná slibovali vznik rezervace izolující katolicky orientované evangelíky. Jednání s evangelickými biskupy i v Římě se vyvíjela velmi nadějně do podoby jakéhosi společného vedení tohoto útvaru. Byl předložen i schůdný návrh vzájemného uznání ordinací - nikoli nová ordinace, ale svěcení v sukcesi jako ekumenické rozšíření platnosti ordinace. Nakonec ovšem z projektu mnoho nebylo, přičemž první couvli kupodivu představitelé evangelických církví. Svaz nezískal masovou členskou základnu, takže to přestalo být zajímavé i pro Řím. Jediným hmatatelným výsledkem zůstalo to, že někteří diecézní biskupové dali společenství souhlas k interkomunii v katolické církvi. Dnes, kdy se zdá, že za tento cíl ekumenické hnutí ani dojít nemůže, se nám tento výsledek nemusí jevit jako nevýznamný. Svaz je i přes svou nepočetnost - díky aktivitě členů - dosti dobře zastoupen při různých ekumenických aktivitách, renomé má jeho časopis Bausteine für die Einheit, oblíben ke konferencím je i jeho Hans-Asmussen-Haus.  V rámci svazu vzniklo Bratrstvo sv. Jakuba, jehož cíl je dvojí: Proti ekumenickému aktivismu staví ekumenismus duchovní, v návaznosti na sjednocující katolickou zbožnost Lutherovu. Proti nezávaznosti, s níž jsou všichni samozřejmě pro ekumenu a nikdo nic nedělá, staví jasný závazek ekumenicky pracovat. Patronem je Jakub, představený jeruzalémské církve, (v západní církvi prakticky splynul s ostatními novozákonními Jakuby), je vzorem ekumenické vstřícnosti pro svůj postoj při jeruzalémském koncilu (viz Sk).  Pro spiritualitu společenství má význam i Jakubova epištola a Skutky apoštolské (1,14). Představeným společenství je v současnosti Volkmar Walther, východoněmecký evangelický farář, ovlivňující část českého ekumenického spektra od počátku osmdesátých let. V současnosti, kdy Svaz ztratil charakter shromažďování členů pro budoucí unii, mohou být členy společenství i katolíci.

Z pravidel, které si vytvořilo české Duchovní společenství sv. Jakuba zjednodušením pravidel německých, vyjímáme: Společenství spojuje ty, kdo se cítí povoláni ke zvláštní závazné službě v úsilí o viditelnou jednotu ve svaté, všeobecné a apoštolské církvi. Zvláštní službou společenství sv. Jakuba je duchovní ekumenismus, podpora úsilí o jednotu duchovními prostředky.  Členové společenství se zavazují modlit se za jednotu Božího lidu v pravdě a lásce, nést kříž pro tuto jednotu (snášet spolu s Kristem neporozumění, pomluvy, falešná obvinění, posměch, opuštěnost...),  podle svých možností podporovat osobní účastí, propagací či hmotně vše, co se koná pro jednotu církve, vzájemně se v tomto úsilí podporovat a napomínat se ve společenství s ostatními členy.