Využívání ekumenického lekcionáře

O prázdninách se naše obec neschází (s výjimkou dvou nedělí ohraničujících společný týden). Navštěvoval jsem spřátelená místa, která splňovala dvě kritéria: jednak tam slaví každou neděli večeři Páně (to by už musela být velká nouze, abych se v neděli účastnil z mého pohledu deficitní liturgie), jednak užívají ekumenický lekcionář (Revised Common Lectionary). Takových církví je u nás několik: Starokatolická církev, Církev československá husitská, Evangelická církev metodistická (tu jsem ale zatím nenavštívil) a některé sbory Českobratrské církve evangelické.

Ekumenický lekcionář má v době mezi Letnicemi a adventem dvě verze. Původní verze volí jako 1. lekci semikontinuální čtení v roce A z Pentateuchu (zejména z Gn a Ex). V tom je zásadní přínos ekumenického lekcionáře oproti římskokatolickému, ze kterého vzešel. Je tak podpořena svébytnost SZ. V římskokatolickém lekcionáři je 1. čtení vybráno typologicky k evangeliu.

Když se tvůrci ekumenického lekcionáře (vč. biskupských konferencí USA a Kanady) pokoušeli prosadit jej na severoamerickém kontinentě, narazili na Vatikán. Proto vytvořili druhou verzi, komplementární, která používá stejný princip výběru SZ lekce jako lekcionář římskokatolický a často je s ním totožná, pouze odstraňuje největší nedokonalosti. I tato verze však u Vatikánu narazila.

Překvapilo mne, že při většině liturgií, které jsem navštívil, byla použita právě tato komplementární verze, v podstatě nouzová. Ze sedmi slavení to bylo v šesti případech.

Liturgické knihy CČSH¹ ani jinou než komplementární řadu nenabízejí. Evangelická církev metodistická má ve své agendě² pouze semikontinuální řadu odpovídající původnímu záměru amerických tvůrců lekcionáře.

Starokatolická církev v ČR ve svém novém lekcionáři³ uvádí 1. čtení jak ze semikontinuální tak z komplementární řady. Při oněch čtyř návštěvách (ve dvou farnostech) jsem zažil čtení z komplementární řady. Úvodní pokyny stanoví, že si má obec vybrat, kterou řadu bude používat, a během roku tento výběr neměnit. Starokatolický lekcionář obsahuje i příslušné žalmy či kantika navazující na SZ. Čerpají z římskokatolického žaltáře.⁴ Výběr usiluje o co největší shodu jednotlivých veršů s ekumenickým lekcionářem. Pokud žalm v lekcionáři není, je volen jiný, obsahově příbuzný žalm.

Jediný sbor, kde jsem byl svědkem využití semikontinuální řady, byl sbor ČCE. Bylo to poslední neděli před prázdninami při liturgii pro děti. Dětem – bylo jich deset – se četlo o Mojžíšovi u hořícího keře. Kazatel s dětmi navazoval dialog, přičemž používal různé pomůcky (např. si sám, jako Mojžíš, zul boty atd.). V jiném sboru, který jsem navštívil, bylo využito komplementární čtení. Ptal jsem se kazatele proč a řekl mi, že to bylo výjimečně. Že se mu čtení hodilo a měl k disposici příslušný žalm.

To, že v Čechách nemáme zhudebněné vhodné žalmy s příslušnými verši, poněkud oslabuje „efekt“ ekumenického lekcionáře. Měli bychom motivovat tvůrce, aby se tomu věnovali. Ještě náročnější by to bylo v případě ambroziánského lekcionáře. Zde jsou vybírány jednotlivé verše tak, aby co nejvíce odpovídaly SZ čtení.