337 - květen 2021

autor: 

Příprava voleb nové synodní rady ČCE

V listopadu 2021 skončí šestileté funkční období všech šesti členů synodní rady Českobratrské církve evangelické (ČCE), která je nejvyšším správním orgánem církve, provádí usnesení synodu, vyhlašuje církevní zřízení a řády a je odpovědná za řádný chod Ústřední církevní kanceláře. Předsednictvo synodu proto jmenovalo mandátovou komisi, která na svém zasedání v květnu 2020 připravila harmonogram volby nové synodní rady. Prostřednictvím sborové zásilky vyzvala ještě před prázdninami staršovstva všech sborů, aby na svých zářijových a říjnových zasedáních jednala o vhodných kandidátech. Podmínkou volitelnosti do synodní rady je věková hranice minimálně 35 let a maximálně 70 let v den volby (tj. 21. května 2021). Synodní senior a jeho dva náměstci se vybírají z řad farářů nebo farářek v činné službě. Synodní kurátor a jeho dva náměstci z řad presbyterů a presbyterek, tj. členů a členek staršovstva.

Návrhy vhodných kandidátů předložili zástupci sborů na listopadových zasedáních seniorátních shromáždění (tzv. konventů) prostřednictvím konventuálů, tj. poslanců konventu, které staršovstvo sboru ze svého středu volí na čtyřleté období. Každý konventuál mohl navrhnout nejvýše tři faráře a tři presbytery. Konventy mandátové komisi oznámily jména všech navržených kandidátů s počty obdržených hlasů. V lednu 2021 komise z těchto výsledků průzkumného hlasování sestavila pořadí 10 volitelných farářů a 10 volitelných presbyterů a sdělila je členům synodu (tzv. synodálům, což jsou poslanci zvolení konventy na čtyřleté období, senioři a seniorátní kurátoři, členové synodní rady a dva zástupci ETF UK). Poté mandátová komise osloví dotyčné s dotazem, zda jsou ochotni kandidovat. Pokud ano, požádá je o základní životopisné údaje a stručné písemné vyjádření svých priorit práce v synodní radě. Tento materiál bude předložen na 3. zasedání 35. synodu, který se bude konat podle pandemické situace buď v podobě jednodenního plenárního jednání v Praze v pátek 21. května 2021 v Komunitním centru Matky Terezy v Praze – Hájích nebo v podobě online jednání ve stanoveném termínu, tj. 20. – 22. května 2021. Dne 21. května 2021 dojde k volbě synodní rady, tj. k volbě synodního seniora, jeho dvou náměstků a tří náhradníků a také k volbě synodního kurátora, jeho dvou náměstků a tří náhradníků. Je třeba připomenout, že synod není při své volbě vázán pouze na kandidáty, kteří vzešli z průzkumného hlasování konventů.

Spolek evangelických kazatelů (SPEK) uspořádal 19. dubna online panelovou diskusi s některými kandidáty (z řad presbyterů: 2 ženy a 3 muži, z řad farářů: 3 muži), kteří měli možnost se představit a odpovědět na případné otázky.

Z pohledu katolického křesťana mi připadá tento způsob zajímavý a transparentní. Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka v pondělí 26. dubna 2021 oslavil 78. narozeniny. Podle ustanovení kanonického práva předložil papeži už před třemi lety svoji rezignaci. Dále zůstává v úřadu a nevíme nic, ani o době odchodu ani o případném nástupci.

Karl Rahner

Karl Rahner se narodil 5. března 1904 ve Freiburku a zemřel 30. března 1984 v Innsbrucku. Zanechal po sobě nesmírně rozsáhlé teologické dílo a je považován za jednoho z nejvýznamnějších katolických teologů 20. století. Vyučoval teologii v Innsbrucku, Mnichově a Münsteru, přednášel po celém světě; jeho bibliografie čítá na čtyři sta spisů, do nichž patří mj. tři svazky rozhlasových a televizních rozhovorů. Pracoval také jako neúnavný editor, což dokládají teologické encyklopedie a sborníky. Jeho neformální autorita se projevila na Druhém vatikánském koncilu, byl označován za „skrytý motor římské církve“ a „otce katolické církve 20. století“. Teologické myšlení tohoto jezuitského kněze oplývá hloubkou a vytříbenou spekulací. Rahner může být právem nazván Doctor mysticus, je bezesporu nejdůležitějším mystickým teologem 20. století.

Rahner je přesvědčen, že nejhlubší lidská zkušenost spočívá ve vztahu člověka k Bohu, jehož tajemství jako světlo a láska zahrnuje celou lidskou osobu. „V každé lidské bytosti,“ napsal, „je cosi, co lze vnímat jako základní, anonymní, netematizovanou zkušenost, jež může být potlačována, ale jež je zaměřena k Bohu, a je pro člověka konstitutivní v tom, z čeho je složen (přirozenost i milost). Tuto zkušenost lze potlačovat, ale ne zničit: je mystická. Upřednostňuje-li někdo méně zkompromitované označení, lze říci, že vlastním prostorem této zkušenosti je to, co naši předchůdci nazývali vlitá kontemplace“. Rahner chápal člověka jako homo mysticus, mystika ve světě, extatickou bytost stvořenou proto, aby se dobrovolně a v lásce vydala Tajemství, jež se zcela daruje všem a objímá všechny. Podle Rahnera zkušenost Boha utváří prostředí, cele ho prostupuje, je v jistém slova smyslu základním duchovním „metabolismem“ každodenního života. To vše je důsledek univerzálního sebesdílení Boha, komunikace, kterou máme ve svobodě a lásce přijímat, ale můžeme ji i odmítnout. Každý, kdo žije altruisticky, čestně a je odhodlán sloužit svému bližnímu (i když je agnostik nebo ateista), zakouší mystiku každodennosti. V odvážném a bezvýhradném přijímání života i sebe sama a v setrvání v tomto postoji dokonce i tehdy, když se zdá, že se všechno hroutí, spočívá prapůvodní a základní mystická zkušenost každodenní existence. Každý, kdo takto přijímá život i sám sebe, implicitně přijímá Tajemství, jež vyplňuje prázdnotu v nás samotných i v prostoru života. A jelikož Kristova milost podepírá tuto naději navzdory tomu, že lidsky se to zdá být beznadějné, Rahner se domnívá, že takto chápaná každodenní zkušenost je přinejmenším anonymně křesťanská. Takoví lidé by podle Rahnera byli křesťany de facto, i když se tak nenazývají. Opravdovou mystiku chápal Rahner jako schopnost vzdát a vydat hlubině, která je v člověku, hloubce života samotného, tajemství jako takovému. Tato vydanost tajemství se uskutečňuje pomocí technik introverze (meditace, kontemplace) i bez nich. Kristus je dokonale vtělené mystické Slovo, prvořadý vzor každé pravé mystiky, neboť Kristovo lidství patří dokonale Bohu, a je proto lidstvím Boha v tomto světě. Kristův kříž symbolizuje pro každého nezbytný požadavek zemřít všemu stvořenému, aby člověk mohl náležet k tajemství nového stvoření. Kristovo vzkříšení naproti tomu symbolizuje to, že Tajemství přijímá a stvrzuje onu bezvýhradnou vydanost a že zemřít sobě samému a všem stvořeným věcem vposled není nic absurdního, ale počátek věčného života. Díky vědomému a zásadnímu christocentrismu Rahner pozitivně hodnotí svátostný a inkarnacionistický rozměr křesťanské mystiky. „Je třeba si uvědomit, že v pozemském člověku tato prázdnota nedojde naplnění cestou čiré interiority, ale skrze konkrétní aktivity, jako pokora, oběť, láska k bližnímu, kříž a smrt. Je třeba sestoupit s Kristem do podsvětí, je třeba dát svou duši ne přímo Bohu, ale ve službě určitému bratrovi.“ Rahner vnímá mystickou dimenzi lidské lásky: láska k bližnímu je i projevem lásky k Bohu. Rahner zdůrazňuje také individuální i společenskou dimenzi lidské osoby. Lidská láska má také společensko-politický rozměr, a tak u Rahnera najdeme úvahy nejen o osobním vztahu člověka k Bohu, ale také o poměru mystiků k teologii osvobození a k politické teologii. Ovlivnila ho „mystika radosti světa svatého Ignáce“, nacházel Boha ve všech věcech a všechny věci v Bohu.

Podle H. D. Egana

Zprávy

Pozvánka na 51. seminář zájemců o teologii na téma „Ekumena v době pandemie“ 14. května 2021

Institut ekumenických studií v Praze a Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy srdečně zvou na 51. seminář pro zájemce o teologii na téma „Ekumena v době pandemie“, který se uskuteční v pátek dne 14. května 2021 od 16 hodin na platformě Zoom: https://cuni-cz.zoom.us/j/99052321279

Cílem semináře je představit vybrané ekumenické instituce a jejich činnost v době pandemie Covid-19. Přednášejícími budou Martina Viktorie Kopecká, farářka CČSH, členka výkonného výboru Světové rady církví, Olga Navrátilová, odborná asistentka Katedry filosofie ETF UK, členka rady Světového luterského svazu, Filip Outrata, redaktor nakladatelství Vyšehrad, vyučující na ETF UK, mezinárodní sekretář Mezinárodního ekumenického sdružení a Petr Jan Vinš, duchovní Starokatolické církve, generální sekretář Ekumenické rady církví.

O celibátu v Dominikánské 8

(MV) Dominikánská 8, místo vzdělávání a kultury při klášteře sv. Jiljí v Praze, uspořádala dne 20. dubna 2021 online besedu na téma „Celibát“, které se účastnili Eva Klípová, manželka tajně svěceného kněze Pražské obce, Václav Malý, pomocný biskup pražský a Tomáš Petráček, katolický kněz, teolog a církevní historik. Diskusi moderoval Benedikt Mohelník.

Celou akci, stejně jako další zajímavé aktivity Dominikánské 8, je možné shlédnout ze záznamu na youtube kanálu: https://www.youtube.com/channel/UCssffFbYumKjs71MwYZ52BQ

Po smrti jihokorejského kardinála má sbor kardinálů 223 členů

(VaticanNexs) V úterý 27. dubna 2021 zemřel ve věku 89 let jihokorejský kardinál Nicholas Cheong Jinsuk, emeritní arcibiskup Soulu (v letech 1998-2012). Narodil se v roce 1930 poblíž Soulu v katolické rodině. Na kněze byl vysvěcen v roce 1961. Poté vystudoval kanonické právo v Římě a byl v roce 1970 papežem Pavlem VI. jmenován biskupem v Čchongdžu. Jeho biskupským heslem bylo „Omnibus omnia“, tj. „všem vším“ s odkazem na verš: „Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé.“ (1K 9, 22). Za jeho působení došlo k výraznému zvýšení počtu kněží v diecézi. V letech 1996-1999 byl předsedou Korejské biskupské konference. V roce 1998 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován arcibiskupem v Soulu a zároveň apoštolským administrátorem diecéze Pchjongjang v Severní Koreji. V roce 2006 byl papežem Benediktem XVI. jmenován kardinálem a o rok později se stal členem rady kardinálů pro studium organizačních a ekonomických otázek Apoštolského stolce. Kromě řady překladů zahraničních knih vydal sérii komentářů kanonického práva, která byla první svého druhu v Asii.

Po Cheongově smrti má sbor kardinálů 223 členů z 88 zemí, z nichž je 126 mladších 80 let, tj. mohli by se účastnit volby papeže v  konkláve. Z kardinálů-volitelů jich je 53 z Evropy, 37 z Ameriky, 16 z Afriky, 16 z Asie a 4 z Oceánie.

Tisíce židů požádalo papeže Pia XII. o pomoc

(KAP/KNA) V nedávno zpřístupněných vatikánských archivních fondech z období pontifikátu papeže Pia XII. (1939-1958) nalezl německý historik Hubert Wolf a jeho tým kolem 15.000 žádostí o pomoc, kterými se na papeže obraceli židé z celé Evropy pronásledovaní nacistickým režimem. Apoštolský stolec se tehdy snažil pomoci podle svých možností, ať už materiálním způsobem nebo pomocí s žádostí o vízum či zajištěním místa na lodi. Wolf tuto pomoc dokumentoval třeba v případě skupiny židů z Portugalska, kterým Vatikán pomohl získat víza. Vatikánský vyslanec je v Lisabonu doprovodil až k lodi, která je odvezla do Brazílie.

Důkladné zhodnocení nově zpřístupněného archivního materiálu bude ještě vyžadovat další důkladné studium. Hubert Wolf se svým týmem připravuje dosud nalezený materiál k publikaci. Teprve další studium ukáže, zda bude třeba přehodnotit jednání papeže Pia XII. během II. světové války. Již nyní je však Wolf přesvědčen, že obraz papeže Pia XII. by měl být přece jen pojímán komplexněji, než jako tomu dnes často bývá.

Katolické ženské hnutí v Rakousku požaduje umožnění přístupu žen ke službám a úřadům v katolické církvi: Zvládneme to!

(KAP) V souvislosti se svátkem sv. Kateřiny Sienské (29. dubna), kterou si katolické ženské hnutí v Rakousku (Katholische Frauenbewegung Österreichs /kfbö/) zvolilo za svoji patronku v roce 2014, zveřejnilo požadavek na umožnění ženám přístup ke všem službám a úřadům v katolické církvi. Předsedkyně hnutí Angelika Ritter-Greplová s odkazem na sebevědomí Kateřiny Sienské, které je zřejmé z jejích dopisů, uvedla, že se ženy v katolické církvi v roce 2021 mají ozvat a říct: „Dokážeme to! Máme charisma a potřebné vzdělání! Jsme připraveni převzít odpovědnost!“

Kateřina Sienská (1347-1380) byla italská mystička, kterou 590 let po její smrti papež Pavla VI. prohlásil učitelkou církve (1970). Ve své době Kateřina výrazně zasahovala do církevní politiky, například papeže Řehoře XI. přiměla v roce 1376 k návratu z Avignonu do Říma; po vypuknutí papežského schismatu v roce 1378 se zasazovala za obnovení jednoty.

I dnes je podle Ritter-Greplové potřeba uvažovat, co je nezbytné pro důvěryhodnou církev v současné době. Patří k tomu zásadní přehodnocení církevních služeb a úřadů. Je potřeba je více zasadit do reality života a potřeb současných lidí.

Na letošní oslavu svátku sv. Kateřiny (tzv. Katharinafeier) připravili učitelé teologie a jejich studenti z univerzity v Salcburku společně s katolickým ženským hnutím v Salcburku a dalšími ženskými organizacemi online akci s názvem „Frauen.macht.kirche“ (ženy, moc, církev), která se věnovala otázce moci v katolické církvi. Přednášku k tématu měla katolická teoložka a politička Claudia Lücking-Michelová, viceprezidentka Ústřed-ního výboru německých katolíků, která je také jednou z hlavních osob odpovědných za „Synodální cestu“ v Německu.

I v jiných diecézích se uskutečnily „Kateřinské oslavy“ spojené s akcemi zaměřenými na roli žen v církvi (např. v diecézích St. Pölten nebo v Innsbrucku).

Kněží v Latinské Americe mezi obětmi covid-19

(KAP) Mezinárodní katolická charitativní organizace Kirche in Not (Církev v nouzi) upozornila na vysoký počet obětí mezi kněžími a řeholníky v Latinské Americe v důsledku onemocnění covid-19. Jen ve Venezuele zemřelo od vypuknutí pandemie 24 kněží, což je zhruba 1,2 % všech kněží v zemi. V Mexiku je situace ještě dramatičtější. V důsledku nemoci covid-19 tam za posledních několik měsíců zemřelo 245 kněží nebo členů řádů. Mezi obětmi je pět biskupů, 221 kněží a řeholníků, 11 jáhnů a 8 řeholnic. Často však nejsou k dispozici aktuální údaje o infekcích a úmrtích duchovenstva. Regina Lynchová, která je vedoucí projektového oddělení v rámci Kirche in Not, uvedla, že řada kněží a řeholnic se nakazila během své hrdinské práce a oddané službě těm nejpotřebnějším nebo při péči o zdraví duše. Navzdory mnoha úmrtím budou kněží a řeholníci i nadále doprovázet nemocné a věřící svojí pastorační péčí a poskytovat lidem útěchu.

Hans Küng (1928-2021)

Dne 6. dubna 2021 zemřel ve svém domě v Tübingen katolický teolog Hans Küng ve věku 93 let. Starosta města Boris Palmer ve smuteční řeči během pohřbu uvedl, že Tübingen přeje svobodným či svobodomyslným duchům a Künga přiřadil k lidem jako byl lyrik Friedrich Hölderlin (1770-1843), filozof Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831) nebo filozof Ernst Bloch (1885-1977). Pohřeb se konal v kostele sv. Jana v Tübingen v pátek 16. dubna, s ohledem na protipandemická opatření za účasti pouze 40 vybraných hostů. Obřad se konal podle scénáře, který do posledních detailů připravil Hans Küng spolu se svými přáteli již před několika lety. Jelikož byl Küng velký Bachův fanoušek, nemohly chybět jeho skladby. Küngovi žáci a přátelé při pohřbu četli modlitby, které si Küng sám zformuloval. Kromě starosty města na pohřbu promluvil ministerský předseda německé spolkové země Bádensko-Württembersko Winfried Kretschmann, který ocenil Küngovy snahy o reformu církve a úsilí o mírové soužití mezi různými náboženstvími. Další řečník, bývalý předseda zemského ústavního soudu Eberhard Stilz, který v roce 2013 po Küngovi převzal vedení Nadace Světový étos (založené v roce 1995), Künga charakterizoval jako inspirujícího učitele a světoobčana, jehož kritika byla vždy službou ve prospěch konkrétní věci. Jejím cílem nebyla revolta, ale smíření.

Küng byl pohřben na starém městském hřbitově nedaleko místa odpočinku svého přítele literárního vědce Waltra Jense (1923-2013). S Jensem Küng často diskutoval o smrti, v roce 1994 společně přednášeli na téma „Zemřít lidsky a důstojně“, o rok později spolu vydali knihu Menschenwürdig sterben: Ein Plädoyer für Selbstverantwortung (Zemřít lidsky důstojně: Obhajoba vlastní odpovědnosti), kterou v dalším vydání z roku 2009 doplnilo Küngových „20 tezí k eutanazii“ a osobní svědectví Jensovy ženy Inge. U Waltra Jense totiž v roce 2004 v důsledku onemocnění propukla rychle se zhoršující demence podobná Alzheimerově chorobě, jejíž průběh Küng sledoval zblízka díky svým pravidelným návštěvám i sdílením zkušeností z každodenního života s dementním člověkem od jeho ženy Ingy. Spolu se zážitkem dlouhého a trýznivého umírání Küngova bratra Georga (zemřel v roce 1955 ve 23 letech v důsledku nádoru na mozku) byla zkušenost s odcházením přítele Waltera Jense jedním z klíčových zážitků, který výrazně ovlivnil jeho postoj k umírání a eutanazii, vyjádřený ve 3. díle pamětí Erlebte Menschlichkeit (Prožité lidství) v roce 2013 a v knize Glücklich sterben? (Zemřít šťastný?) v roce 2014, jež vyšla v českém překladu s názvem Dobrá smrt? (2015).1

Na promýšlení tématu umírání a smrti na základě svých zkušeností v kombinaci s co možná nejširším záběrem pohledů od různých lidí z různých oborů se podle mne ukazuje poctivost v myšlení Hanse Künga, při kterém usiloval o hledání nových přístupů a nespokojoval se s šablonovitými odpověďmi, jak o tom svědčí např. osobně laděná kniha Was ich glaube z roku 2009 (český překlad V co věřím vyšel v roce 2012). O jeho přístupu, který nezamlčuje pochybnosti, ostatně svědčí i doslov ke knize Dobrá smrt?, v němž s odkazem na vlastní „těžkou zdravotní krizi“ koncem června 2014 zvažoval, zda již napsanou knihu vůbec vydat. Přestože i nadále trval na své tezi, že každý člověk má před Bohem a lidmi zodpovědnost i právo sám rozhodnout o svém životě a smrti, tak jej tato zkušenost utvrdila v tom, že každý by měl i ve velmi těžké zdravotní krizi ze všeho nejdřív udělat pro zlepšení svého stavu vše, co medicína umožňuje.

Poctivý způsob myšlení a snaha o hledání nových cest charakterizují celé Küngovo dílo, jehož souhrnného vydání ve 24 objemných svazcích, vydaného nakladatelství Herder, se dočkal ještě za života a mohl ho pomyslně uzavřít předmluvou k 24. svazku z července 2020.2 Na druhou stranu jeho texty většinou nejsou jen suchým popisem, ale je z nich znát osobitý a angažovaný přístup autora. Např. jeho Malé dějiny katolické církve (originál 2001, český překlad 2005), které vychází z Küngovy obsáhlé knihy Das Christentum: Wesen und Geschichte (Křesťanství. Podstata a dějiny z roku 1994) a které historik Tomáš Petráček v Küngově nekrologu na Christnetu trefně charakterizoval: „Jeho jistě přínosná a dobře informovaná kniha o dějinách církve připomíná dikcí spíše žalovací spis na kurii a hierarchii než historické dílo.“3 S chutí tuto knihu doporučuji studentům oboru Teologie křesťanských tradic mimo jiné i proto, že autor v úvodu nezamlčuje, ale naopak jasně formuluje svůj „zorný úhel“ pohledu. Mimo jiné např. uvádí: „Píši jako autor... který říká své ano papežství v katolické církvi, zároveň však neúnavně požaduje, aby bylo v souladu s měřítky evangelia radikálně reformováno.“ Küng byl přesvědčen, že v církevních dějinách je možné spojit osobní zaujetí se střízlivou věcností. A že na základě svých bohatých zkušeností s církví může psát takto osobně. Ostatně odkazuje na celou řadu svých předchozích knih, ve kterých se církví a jejími dějinami zabýval.

Küng skutečně patřil k ostrým kritikům „římského systému“, který poznal již během svých studií v Římě, ke kterým se přihlásil hned po maturitě na gymnáziu ve švýcarském Luzernu v roce 1948.4 Bydlel v prestižní papežské koleji Germanicum a studoval na neméně proslulé papežské Gregoriánské univerzitě. V Římě v roce 1954 přijal kněžské svěcení. Později vzpomínal, že rozhodnutí studovat katolickou teologii v Římě pro něj bylo osudové. Během studií si osvojil věci, kterých by se ani později rozhodně nevzdal: latinskou přesnost, terminologickou preciznost, schopnost koherentně argumentovat a přísnou pracovní kázeň (viz V co věřím, s. 19-20). S „římským systémem“ se později potýkal jako teologický poradce během II. vatikánského koncilu (1962-1965), kde patřil k výrazným postavám koncilní většiny usilující o reformy. Ostatně průběh koncilu výrazně ovlivnil ještě před jeho zahájením knihou Konzil und Wiedervereinigung: Erneuerung als Ruf in die Einheit (Koncil a znovusjednocení: Obnova jako výzva k jednotě) z roku 1960, ve které nastínil program možných církevních reforem a tím rozproudil diskusi na toto téma. Znalost „římského systému“ z dob studií jej údajně uchránila od pokušení, kterého se mu dostalo např. během audience u papeže Pavla VI. V prosinci 1965 mu totiž papež nabídl, aby svých velkých darů využil ke službě církvi, čímž podle Künga byla myšlena „římská církev“, resp. „římský systém“. Nakonec i díky tomu si Küng ujasnil, pro koho chce dělat teologii: nikoliv pro papeže a římský systém, ale pro své bližní, a to se vší svobodou, kterou by v Římě neměl (viz Vybojovaná svoboda, s. 483-486). S „římským systémem“ se nakonec střetl velmi osobně poté, co mu byla na konci roku 1979 odebrána kanonická mise potřebná pro výuku na katolické teologické fakultě v Tübingen, kde působil od roku 1960 jako profesor fundamentální teologie a od roku 1964 jako profesor systematické teologie. Byla to pro něj těžká chvíle, která mu však nakonec přinesla ještě větší popularitu a proslulost, jeho žáků výrazně přibylo. Univerzita v Tübingen totiž situaci vyřešila tak, že ekumenický institut, který Hans Küng v roce 1964 založil a vedl, po odebrání kanonické mise vyčlenila z katolické teologické fakulty, kam se vrátil až po jeho odchodu do penze v roce 1996.

Odebrání kanonické mise v podstatě vyvrcholilo napětí mezi Küngem a římskou kurií, která sledovala s nelibostí především jeho texty o církvi, církevních reformách a ekumenismu v 60. letech (např. Strukturen der Kirche, 1962; Die Kirche, 1967; Wahrhaftigkeit. Zur Zukunft der Kirche, 1968; Wozu Priester? Eine Hilfe, 1971 nebo společné memorandum ekumenických institutů Reform und Anerkennung kirchlicher Ämter z roku 1973, na kterém se podílel) a texty o christologii a nauce o Bohu z let 70. (Menschwerdung Gottes, 1970; Christ sein, 1974; Existiert Gott?, 1978; Ewiges Leben?, 1982, tato poslední kniha vyšla v českém překladu s názvem Věčný život?, 2006). Zvlášť provokativně působila Küngova ostrá kritika papežství v jeho textech k tématu papežská neomylnost (Unfehlbar? Eine Anfrage, 1970 nebo předmluva ke knize Augusta Bernharda Haslera Wie der Papst unfehlbar wurde: Macht und Ohnmacht eines Dogmas z roku 1979). A v neposlední řadě Küngova kritika papeže Jana Pavla II. v bilančním článku z října 1979, který hodnotil první rok jeho pontifikátu.

Samotnou kapitolou byl jeho vztah s o rok starším kolegou z Tübingen Josefem Ratzingerem (nar. 1927), „Neřímanem“, tj. bez zkušeností se studiem v Římě, jak Küng rád zdůrazňoval. „Čas od času se lidé snaží pochopit, jak se tak nadaný, přátelský a otevřený teolog jako Josef Ratzinger mohl tak změnit: z progresivního tübingenského teologa v římského vrchního inkvizitora,“ napsal v závěru prvního svazku svých vzpomínek (viz Vybojovaná svoboda, s. 515), aby mu vzápětí věnoval v podstatě ústřední roli ve svazku druhém, který dokončil už v době, kdy se z „vrchního inkvizitora“ stal papež Benedikt XVI. (2005-2013).

S jistým zjednodušením se dá říct, že tato zkušenost s církví vedla Künga k větší pozornosti věnované vztahu mezi různými náboženstvími, což je téma, které postupně převládlo v jeho dílech od 80. let. Zdůrazňováním důležitosti pokojného soužití mezi náboženstvími zřejmě opět předběhl vývoj v katolické církvi, který můžeme sledovat poslední dobou např. v Dokumentu o lidském bratrství pro světový mír a společný život papeže Františka a vrchního imáma univerzity Al-Azhar z února 2019 a v encyklice o bratrství a sociálním přátelství papeže Františka Fratelli tutti z 3. října 2020. Podobně jako předběhl dobu už svojí disertací z roku 1957, v níž upozornil na blízkost v učení o ospravedlnění mezi protestanty a katolíky, kterou v podstatě potvrdilo společné prohlášení Papežské rady pro jednotu křesťanů a Světovým luterským svazem až v roce 1999.

V některých tématech Küng nejenom provokoval odborné a veřejné diskuse, ale patřil skutečně k průkopníkům. O to větší škodou podle některých teologů z jeho okruhu je, že přes přátelský dopis papeže Františka z roku 2020 nedošlo k oficiální rehabilitaci Künga ze strany Vatikánu, o kterou v závěru života usiloval a které se dostalo jiným teologům (např. nikaragujskému knězi a teologu osvobození Ernesto Cardenalovi /1925-2020/ v roce 2019; Cardenal byl pro účast ve vládě v době Ortegova režimu v 80. letech dokonce laicizován). Na základě svého výslovného přání byl Hans Küng pohřben v kněžském rouchu.

1 Viz recenzi Pavla Hradilka v Getsemanech, č. 271, květen 2015, dostupné online: https://www.getsemany.cz/node/3229

2 Přehled jednotlivých svazků viz online: https://www.herder.de/theologie-pastoral-shop/reihen/hans-kueng-saemtlic...
Kompletní bibliografie je k dispozici na stránkách Nadace Světový ethos viz online: https://www.weltethos.org/uploaded/documents/biblio-hk-am-stu-ck.pdf

3 Tomáš Petráček, Muž, který žil a dýchal pro věc Ježíše Krista a jeho církev, ChristNet 7. 4. 2021, online: https://www.christnet.eu/clanky/6535/muz_ktery_zil_a_dychal

_pro_vec_jezise_krista_a_jeho_cirkev.url

4 V českém překladu dosud vyšel pouze první díl vzpomínek s názvem Erkämpfte Freiheit: Erinnerungen z roku 2002 (Vybojovaná svoboda: Vzpomínky), který se věnuje událostem do roku 1968. Přestože český překlad vydaný v roce 2011 obsahuje řadu chyb a nepřesností, jedná se o jedinečný pramen nejenom k životu Hanse Künga, ale k církevním událostem 50. a 60. let 20. století. Viz Martin Vaňáč, Vybojovaná svoboda Hanse Künga. Špatný překlad vzpomínek vynikajícího teologa, Getsemany, č. 234, leden 2012, dostupné online: https://www.getsemany.cz/node/2881

Katechumenát a jeho liturgie při mimořádném stavu

V r. 2019 jeden ze stálých hostů naší obce Společná cesta vyjádřil přání, zda by jeho syn, kterému tehdy bylo necelých 11 let, byl pokřtěn. Slíbil jsem mu, že bych se ujal přípravy, ale že to má dvě podmínky. Jednak aby celou věc prohovořil s manželkou, která o tom nevěděla. Jednak máme v obci pravidlo, že sloužit iniciačními či stavovými svátostmi můžeme pouze členům obce. U dětí (které se mohou stát členy až v 18 letech) je zapotřebí, aby byl členem alespoň jeden z rodičů. Otec chlapce o tom již uvažoval dříve, nebyl rozhodnutý (členství v obci klade jisté nároky a nevěděl, zda by jim dostál). Podmínka jeho členství pro křest syna však jeho rozhodování zřejmě ovlivnila, tak asi po roce požádal o členství a v létě 2020 byl přijat. Již ale rok předtím jsme řešili, jak k potenciálnímu křtu přistoupit. Zda postupovat jako při křtu dítěte, nebo při křtu dospělého. Věk potenciálního kandidáta byl právě někde mezi dítětem a dospělým. Kandidát v tomto věku již musí vyznat svou víru, musí souhlasit. Rozhodli jsme pro křest dospělého. Poměrně bohaté obřady katechumenátu se netýkají jen katechumena (či kmotra), ale celé obce. Nevěděli jsme, zda skutečně ke křtu dojde, ale mohli jsme zahájit jakýsi nezávazný prekatechumenát.

Problémem rovněž bylo, že uchazeč byl sám. Pro děti a mládež je nejčastější motivací k účasti na životě církve setkání s přibližně stejně starými kamarády. Naše obec je malá, dětí a mládeže moc nemáme, přesto se snažíme jim věnovat, (byť je to v době mimořádného stavu obtížné). Využili jsme toho, že stálými hosty v obci jsou dva bratři, jeden o rok starší než uchazeč, druhý o tři roky starší. Požádali jsme je, zda by se, ač pokřtění, na katechumenátu nepodíleli. Souhlasili, souhlasil i jejich otec.

Na podzim 2019 jsme katecheze zahájili s plánem následujících témat:

1. Smysl života

2. Modely různých náboženství

3. Spása

4. Bible

5. Církev, obec

6. Desatero, zákon

7. Otče náš, modlitba

8. Apostolikum

9. Křest

10. Večeře Páně

Vodítkem bylo Zvěstování víry (Holandský katechismus). Představa, že si hoši předem přečtou určený oddíl a budeme o něm hovořit, se ukázala jako nereálná. Pro kandidáta to bylo příliš těžké, oba pokřtění hoši, ačkoli je otec upomínal, se textu také příliš nevěnovali. Témata jsme tak probírali formou rozhovoru, který jsem inicioval otázkami a když už se hoši do tématu ponořili (tak velký problém to nebyl), tak jsem se snažil držet linii hovoru, aby se neodchylovala od tématu, dával další otázky atd. Rozhovory byly poměrně dynamické. Pamatuji si např., že když jsme probírali modlitbu Páně, tak jsem se ptal katechumena, jak rozumí větě „Posvěť se jméno tvé“. Odpověď se mu těžko formulovala, tak jsem mu pomohl, aby dal příklad opaku - znesvěcení. Na to odpověděl velmi dobře: „Když někdo udělá na hrob hovínko“, nicméně to vyvolalo dlouhotrvající chechot a dalo práci držet niť. Rozdíl dvou generací mezi mnou a hochy není pro rozhovory tohoto typu optimální. Neznám reálie světa, ve kterém se pohybují, neznám hrdiny seriálů, které přirovnávají k biblickým postavám.1

Nejvíce času, celkem pět setkání, jsme věnovali 4. tématu – bible. Jedno setkání se věnovalo obecné charakteristice bible, další čtyři obsahu. Chtěl jsem zařadit zejména perikopy z Lukášova evangelia, které ukazují na nároky kladené na Ježíšova učedníka. Kolega mi radil, ať to s těmi nároky nepřeženu. Tak jsem čtyřikrát volil schéma (s výběrem dvou posledních sad textů mi pomohl kolega z naší diaspory v Hradci Králové):

1. text vyjadřující nároky na křesťana

2. text popisující, co se od křesťana očekává

3. „útěšný“ text

Nad každým z textů jsme vedli rozhovor. Snažil jsem se také připomínat předchozí perikopy či předchozí témata. Také jsem se snažil biblický text ilustrovat různými příběhy z budování církve v době totality.

Konkrétně se jednalo o tyto perikopy:

L 9, 23-27 - následování

L 10, 25-37 - Samařan

Mt 11, 28-30 - „pojďte ke mně všichni...“

L 9, 57-62 – rozhodnutí k následování

L 6, 27-31 – zlaté pravidlo

L 15, 11-32 – marnotratný syn

L 12, 49-53 – člověk proti člověku

Mt 7, 1-6 – tříska/trám v oku

L 15, 3-7 – ztracená ovce

J 15, 1-5 – vinný kmen

Mt 12, 33-37 – strom se pozná po ovoci

Mt 4, 35-41 – utišení bouře

Pro téma 8 – Apostolikum, jsem zvolil jako předlohu knihu Hanse Künga Krédo.2 Jednak velmi dobře vysvětluje složité a náročné články víry, jako je např. panenské početí Ježíše, či Kristovo zmrtvýchvstání. Křesťanskou víru porovnává s vírou jiných náboženství (což jsme využili pro nedostatek času jen velmi letmo a pouze judaismus a islám). Jednotlivé články symbola porovnává s biblickými texty. Ale zejména proto, že každá ze šesti kapitol, na které Küng Apostolikum rozděluje, je uvedena výtvarným dílem nějakého známého umělce (počínaje stvořením od Michelangela v Sixtinské kapli). Jednotlivá díla jsem si našel na internetu v pokud možno slušném rozlišení a rozhovor jsme vedli nad nimi.

Brzy nás začal ovlivňovat Covid. Během jara 2020 katecheze ustaly. Nedovedl jsem si představit přejít na on-line formu. Té měli hoši ze školy plné zuby. Navíc rozhovory předpokládaly bezprostřední reakce. V létě 2020 jsme se rozhodli zvýšit frekvenci setkávání na čtrnáctidenní, abychom skluz dohnali. Prekatechumenát pokračoval, i když jsme museli dodržovat hygienická pravidla: mytí rukou při příchodu, roušky, časté větrání. Také jsme po roce prekatechumenátu mohli připravovat k přijetí do katechumenátu. Jak kandidát, tak rodiče, tak obec souhlasili, že celý proces bude směřovat ke křtu. Role ručitele (a kmotra v naději) se přirozenou cestou ujal starší z bratrů, který začal studovat elektrotechniku na střední škole. Součástí celodenních nedělních setkání se kromě liturgie, oběda, katecheze, sportovních aktivit (trampolína na zahradě, ping-pong ve sklepě) stala i technická část. Hoši rozebírali nejrůznější elektrické přístroje a snažil jsem se, pokud jsem věděl, popisovat funkci jednotlivých celků či součástek. O některé součástky, zvláště motorky, relé, koncové spínače byl velký zájem. Pokud se jednalo o součástky pracující s nízkým napětím (12 či 24 V) hoši zkoušeli jejich funkci a měřili elektrické veličiny. Vyřazené spotřebiče nám dodávali členové obce. Některé jsme opravili, bylo by škoda je vyhodit.

První etapa

Vstup do první etapy křtu jsme slavili v rámci nedělního setkání obce na počátku adventu 2020. Vycházeli jsme ze současného římského rituálu,3 který jsme modifikovali na naši situaci, často s využitím obsažnějšího amerického studijního textu.4

Úvodní slovo

V adventu slavíme Hospodinův příchod/přicházení k nám a jsme vyzývání, abychom mu připravili cestu, abychom mu vyšli naproti. Takovým krůčkem naproti je i dnešní přijetí do katechumenátu.

V létě loňského roku jsme se začali o společných nedělích odpoledne scházet s X., Y. a Z. k rozhovorům o víře. Od letošního léta jsme frekvenci setkávání zintenzivnili (koronaviru navzdory) na čtrnáctidenní. Dnešek představuje určitý zlom, protože se X. pro katechumenát rozhodl.

Skrutinium

Otázka kandidátovi:

X., zvaný J., můžeš před tímto shromážděním toto své rozhodnuté potvrdit?

A můžeš krátce říci, proč ses tak rozhodl?

Chtěli jsme, aby kandidát i ručitel formulovali své důvody samostatně, vlastními slovy. Ukázalo se, že to pro hochy nebyl problém.

Otázka ručiteli:

A ty Y., můžeš potvrdit, že chceš být během katechumenátu X. ručitelem, jakýmsi starším bratrem ve víře?

Můžeš vysvětlit, proč ses takto rozhodl?

Otázka rodičům:

X. bylo v létě dvanáct let. Je ve věku, kdy se začíná rozhodovat sám za sebe, ale zodpovědnost za něj nesou rodiče. Proto se vás ptám, zda s katechumenátem souhlasíte a budete v něm X. podporovat?

Otázka obci:

Křest není individuální záležitost mezi kandidátem a Bohem. Děje se v obci. Proto se ptám všech přítomných i na dálku připojených: jste ochotni být X. oporou nejen při přípravě, ale i v dalším životě?

Znamení kříže

Jak ty, tak ostatní souhlasí – můžeme tě tedy do katechumenátu přijmout. Znamenám tě znamením kříže, znamením smrti, ale i slavného zmrtvýchvstání Ježíše Krista, toho, kterého chceš následovat.

Také ty ručiteli, rodiče a všichni ostatní přítomní označte katechumena X. znamením kříže.

Darování bible

Seznamuj se i nadále s evangeliem/radostnou zvěstí našeho Pána Ježíše Krista. Ať je ti poučením, povzbuzením i radostí.

Katechumen dostal v kůži vázané maloformátové vydání Českého studijního překladu, které v obci užíváme. Biblická společnost měla toto luxusní vydání v akci za výhodnou cenu. Vydání má vyfrézované hmatníky, umožňující i tomu, kdo se dosud v bibli tak dobře neorientuje, aby našel příslušnou knihu.

Orace

Nebeský Otče, přicházíš do našich životů, klepeš na dveře a jsi rád, když ti otevřeme. Prosme za tohoto katechumena, ručitele, rodiče i nás ostatní, ať vytváříme prostředí, kde víra roste a přináší plody. Skrze Krista...

Liturgie pokračovala blokem slova atd.

Další rity během 1. etapy

Prakticky každou neděli či svátek, kdy byl přítomen katechumen, jsme slavili nějaký drobný ritus katechumenátu. Katechumen nebyl úplně spokojen, že je neustále ve středu zájmu, ale vysvětloval jsem mu, že je to důležité pro obec, aby se fixovalo, že křest se děje v obci a ne v hloučku příbuzných a ordinovaného služebníka. Uvádím 4 příklady ritů, které jsme využili. Čerpají ze studijního vydání křestních ritů biskupské konference USA.

1. Vánoce

Vánoce dnes představují liturgický oříšek. Slavení Vánoc ovládl obchod - s alternativou folklórního balastu 19. století. Liturgové se pokouší tuto realitu povinných dárků a bramborových salátů nějak christianizovat, ale nevím, zda to jde, aniž by utrpěl obsah svátku. (Např. z jezuitských, bohužel úspěšných pokusů přeznačit Velikonoce v době protireformace se vzpamatováváme dodnes: stále se nepodařilo vykořenit „boží hroby“ či pseudoliturgický útvar „vzkříšení“.) Jako možné řešení se nabízí návrat ke kořenům. Vánoce vznikly jako křestní slavnost. Využili jsme toho, že jsme měli katechumena a při liturgii jsme to zohlednili.

Na Vánoce 2020 jsme využili 1. řadu čtení RCL (ekumenického lekcionáře), kde je křestní tematika obsažena, i když „jen“ implicitně ve 2. čtení Tt 2, 11-14). Tento text je součástí křestní liturgie nejstarších známých lekcionářů5 na Zjevení Páně (Vánoce v té době na Východě nebyly známy) 2. řada obsahuje zmínku křtu explicitně vyjádřenou ve 2. čtení (Tt 3, 4-7); 3 řada v prologu Jana (J 1, 1-14), což je nejstarší doložitelný biblický text římských Vánoc.

Z velká nabídky jednotlivých ritů katechumenátu jsem ze studijního vydání křestních ritů biskupské konference USA6 vybral opět žehnání křížem, ale jiné, než při přijímání do katechumenátu. Návrh zohlednil několik důrazů (reflexe původu a obsahu Vánoc, reflexe probíhajícího katechumenátu, specifické užití Gloria). Pořad úvodních obřadů byl tento:

1. úvodní zpěv

2. liturgický pozdrav (bez znamení kříže)

3. úvod do liturgie

4. označení křížem

5. orace

Značení katechumena křížem během katechumenátu7

Říká předsedající, označuje ručitel, zpívají všichni.

Přijmi znamení kříže na uši,

abys slyšel hlas našeho Pána.

Gloria (zpěv Taizé 1x)

Přijmi znamení kříže na oči,

abys viděl slávu boží.

Gloria (zpěv Taizé 1x)

Přijmi znamení kříže na ústa,

abys na boží slovo odpovídal.

Gloria (zpěv Taizé 1x)

Přijmi znamení kříže na srdce,

aby tam Kristus ve víře přebýval.

Gloria (zpěv Taizé 1x)

Přijmi znamení kříže na svá ramena,

abys nesl Kristovo jho, které netlačí.

Gloria (zpěv Taizé 1x)

Přijmi znamení kříže na ruce,

aby svědčily o Kristu tím, co děláš.

Gloria (zpěv Taizé 1x)

Přijmi znamení kříže na nohy,

abys šel cestou následování Krista.

Gloria (zpěv Taizé 1x)

předsedající žehná (na dálku):

Označuji tě znamením věčného života

ve jménu Otce, i Syna i Ducha svatého.

Katechumen: Amen.

Závěrečná modlitba

Všemohoucí Bože,

skrze kříž a zmrtvýchvstání svého Syna

dáváš svému lidu život.

Tvůj služebník X. byl označen znamením kříže:

učiň jej živým důkazem tvé spásonosné moci

a pomáhej mu vytrvat na cestě s Kristem.

Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.

2. Malý exorcismus F

Katechumen klečí, služebník vkládá ruce na hlavu katechumena. Stejně tak ručitel, rodiče, členové obce se dotýkají hlavy či ramenou katechumena.

Pane a Bože,

znáš tajemství našich srdcí

a oceňuješ, když konáme dobro.

Pohleď laskavě na úsilí i pokrok tvého služebníka.

Posiluj jej na jeho cestě,

rozmnož jeho víru,

přijímej jeho lítost.

Otevři jej pro svou dobrotu a spravedlnost

a dopřej mu podíl na tvé svatosti na zemi,

než se bude trvale těšit z tvé přítomnosti v nebi.

Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

3. Dobrořečení Hospodinu nad olejem („Žehnání oleje“) a mazání olejem

Po homilii předsedající žehná olej

Modleme se:

Bože,

zdroji síly a ochránče svého lidu,

daroval jsi nám tento olej,

stvořený tvou rukou,

jako účinné znamení tvé moci.

Požehnej tento olej a posiluj katechumena, který jím bude pomazán.

Obdař jej svou moudrostí, aby hlouběji porozuměl Evangeliu

a svou silou, aby přijímal výzvy života s Kristem.

Daruj mu radost ze křtu

a účast na novém životě v církvi

jako skutečné dítě tvé rodiny.

Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Mazání olejem

Prováděl předsedající s ručitelem na horní polovině těla.

Označujeme tě olejem spásy

ve jménu Krista, našeho Spasitele/Zachránce.

Buď posilněn mocí toho

který žije a kraluje na věky věků.

Katechumen: Amen.

Mazání hoši nepřijímali zcela bez problému. Znamení není zcela srozumitelné. Nevím, zda bych ho příště zařadil. Ale dozajista tím, že to bylo neobvyklé, si to budou, kandidát i ručitel, pamatovat. Třeba jim to, až budou zápasit se zlem, pomůže.

4. Žehnání katechumena B

Bože,

skrze své svaté proroky

jsi zvěstoval všem, kteří se ti blížili

umyjte se a budete čisti“,

a skrze Krista nám dáváš se znovunarodit v Duchu.

Žehnej tomuto svému služebníku,

který se vážně připravuje ke křtu.

Splň svá zaslíbení:

posvěť ho v přípravě na tvé dary,

kterými se znovunarodí jako tvé dítě

a vstoupí do společenství tvé církve.

Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Amen

Druhá etapa

Ritus zařazení mezi čekatele křtu („vyvolení“)

Této slavnosti o 1. neděli v době postní předsedal biskup, který je řádným služebníkem křtu dospělých. Po homilii jsem mu představil katechumena a popsal dosavadní průběh katechumenátu. Požádal jsem jej o svolení slavit v naší obci s katechumenem X. skrutinia, a tak pokračovat v přípravě účasti na křtu, biřmování a eucharistii o letošních Velikonocích. Zatímco na začátku 1. etapy směřují otázky nejprve k zájemci o katechumenát, zde ve 2. etapě směřují k obci, k okolí kandidáta, aby o něm vydalo svědectví. Kmotr se této slavnosti nezúčastnil, neboť měl právě prázdniny, tak jsme otázky směřovali namísto toho k rodičům. Obec nebyla většinou přítomna kvůli vládním nařízením, ale její členové byli připojeni na dálku. Předseda obce byl přítomen fyzicky. Jako předlohu jsme opět využili studijní vydání křestních ritů biskupské konference USA.

Biskup: X, který máš být vyvolen Kristem, povstaň.

(Oslovení obce, jak přítomných, tak připojených) Ten, který katechumena připravuje, požádal o jeho zasvěcení do svátostného života církve o těchto Velikonocích. Soudí, že katechumen je ve své touze upřímný. Během své přípravy poslouchal slovo Krista a snažil se mu porozumět a podle něj jednat, sdílel společenství křesťanů v obci a pokoušel se připojit svými modlitbami. A tak nic nebrání v tom, aby se naše obec rozhodla pozvat jej k iniciačním svátostem.

Proto žádám jeho rodiče, aby znovu vyjádřili svůj názor, aby ho všichni slyšeli. Můžete před boží tváří dosvědčit, že by váš syn měl přijmout svátosti křesťanské iniciace?

Rodiče: Můžeme.

Biskup: Teď se ptám členů obce, kteří jsou na dálku připojeni a jsou zde zastoupeni předsedou:

Jste ochotni potvrdit svědectví o tomto katechumenovi a jste ochotni se připravovat na obnovu vlastního křtu a tím katechumena podporovat ve víře prostřednictvím modlitby a příkladu?

Předseda: Ano, jsme

Biskup: A nyní se, drahý katechumene X., obracím na tebe. Tvůj učitel, rodiče i celá obec (zastoupená zde předsedou) dosvědčili tvou způsobilost. Církev přijímá jejich svědectví a Kristovým jménem tě povolává k účasti na velikonočních svátostech.

Jestliže jsi zaslechl Kristovo volání, měl bys na něj zde, v přítomnosti celé obce odpovědět.

Přeješ si být plně začleněn do života církve skrze křest, biřmování a eucharistii?

Katechumen: Ano, chci.

Biskup: X, prohlašuji tě, za vyvoleného ke křesťanské iniciaci do svatých tajemství o těchto Velikonocích.

Katechumen: Bohu díky.

Biskup: Bůh je věrný k těm, které povolává. Nyní je na tobě být věrný jemu. Odvážně usiluj o plnost pravdy, která je ti tvým vyvolením otevřena.

Přímluvy za katechumena

Předsedající: Bratři a sestry, na začátku této postní doby se těšíme na oslavu Velikonoc – životodárných tajemství Kristova utrpení smrti a zmrtvýchvstání: Tento vyvolený, kterého provázíme k přijetí velikonočních svátostí na nás bude vidět příklady velikonoční obnovy. Prosme Pána za něj a za všechny, kteří se na Velikonoce připravují.

Jednotlivé prosby, na kterých se podílela celá obec, moderoval otec katechumena. Moderování, pokud je většina účastníků připojena na dálku, je náročné. Nejen pečovat o obsah přímluv, aby se nic podstatného neopomenulo, naslouchat prosbám druhých a rozvíjet nosná témata. Ale také umožnit, aby se každý připojený na přímluvách mohl podílet. Zvláště když liturgie neobsahuje jiný prvek aktivní účasti připojených, pak se předpokládá, že každý pokřtěný do přímluv přispěje. Tím se uplatňuje obecné kněžství a je právem i povinností každého pokřtěného se na přímluvách podílet.8

Např.:

Za katechumena, aby vždy pamatoval na tento den vyvolení a byl vděčný za požehnání, které od tebe dostává, prosme:

Ať nalézá zalíbení při čtení tvého slova, Pána prosme

Za jeho kmotra, aby byl živým příkladem evangelia, Pána prosme:

Za jeho rodinu, aby byla prostředím, kde tvůj Duch působí, Pána prosme:

Aby tato rodina zakoušela radost, když se spolu modlí, Pána prosme.

Za naši obec, aby se připravovala na obnovu křestních závazků, a tak byla katechumenovi příkladem víry.

2. kolo přímluv - obecných

Otče náš

Modlitba o pokoj, pozdravení pokoje

Modlitba nad vyvoleným

Otče lásky a síly,

tvojí vůlí je všechny přivést ke Kristu

do působení jeho všeobjímající lásky.

Provázej tohoto vyvoleného církví,

chraň jeho povolání,

připravuj jej pro království tvého Syna

a svým Duchem jej utvrzuj ve svých zaslíbeních.

Skrze Krista, našeho Pána,

Amen.

Poslání/požehnání těm, kteří se odpojí9

Následuje příprava darů a další části eucharistického bloku

První skrutinium - dle Ordo initiationis christinae adultorum10

Během bloku slova jsme využili texty roku A obsahující evangelium o setkání Ježíše se samařskou ženou u studni.

Po homilii se čekatel křtu spolu se svým kmotrem postavil před předsedajícího. Předsedající vyzval slavící obec, aby se chvíli potichu modlila za čekatele a vyprošovala mu ducha kajícnosti, správné chápání hříchu a pravou svobodu božích dětí.

Prosby za čekatele křtu

Po chvíli tiché modlitby následovaly prosby improvizované celou slavící obcí, při nichž kmotr vložil pravou ruku na rameno svého svěřence.

Exorcismus

Modleme se.
Bože, shlédni na tohoto katechumena,
neboť také on ví, že Vykupitel přichází,
také on touží, aby mu tvůj Syn
dal napít vody živé,
jako dal napít samařské ženě.
Ať i našeho katechumena
slovo Kristovo pronikne,
aby poznal, že jedinou jeho záchranou
je tvůj Syn.
Vysvoboď ho, Bože, od ducha zla,
nedopusť, aby ho svedl na scestí.
Dej mu sílu, aby pravdivě poznal svou hříšnost,
očisti jeho srdce
a veď ho cestou spásy.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Všichni: Amen.

Vkládání rukou v tichu

Vkládání rukou jako znamení uzdravení, odpuštění, které lze interpretovat i jako znamení „ordinace k obecnému kněžství“, je konstitutivním znakem exorcismu. Stáli jsme před problémem, jak vkládání nahradit těmi, kteří jsou připojeni na dálku. Kolega vymyslel řešení, které se vcelku osvědčilo. Namísto tiché modlitby při vkládání rukou dálkově připojení řekli kandidátovi pár slov povzbuzení. Byli k tomu jednotlivě vyzýváni.

Poté předsedající pokračoval:

Pane Ježíši,
tys otevřel samařské ženě pramen svého slitování,
tys ji odvrátil od cesty hříchu
a dal jí poznat, že se máme klanět nebeskému Otci
v duchu a v pravdě.
Slituj se také nad tímto naším katechumenem
a když zatoužil po prameni vody živé
a vykročil na cestu k tobě,
vysvoboď ho od nástrah ducha zla
a svým svatým Duchem ho odvrať od hříchu,
aby v opravdové víře a účinné lásce
poznával tvého nebeského Otce.
Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

Všichni: Amen.

Druhé skrutinium

Slavnost se měla konat v naší diaspoře na Slovensku. Díky uzavřeným hranicím jsme však museli toto skrutinium zrušit. Bez fyzické účasti kandidáta není možné. Nedělní slavnost s využitím biblických textů ze 4. neděle v době postní ale na dálku proběhla.

Třetí skrutinium

Původně jsme s ním nepočítali, ale když odpadlo skrutinium minulé neděle, tak jsme ho zařadili. Formálně obsahovalo obdobné prvky, jako skrutinium první. Nastala však nečekaná událost, kterou si bude kandidát i ostatní přítomní zřejmě dobře pamatovat. Po exorcismu kandidát spadl zcela bezvládně na zem. Zatímco na charismatických shromážděních lidé padají dozadu a jsou chytáni, zde se jednalo o nečekaný pád dopředu. Kandidát zachytil stůl, na kterém byl mikrofon a kamera a skončil na zemi. Nikdy v životě předtím neomdlel, byl nasnídán, prostor byl pečlivě větraný kvůli koronaviru. Neodvážil bych se událost interpretovat, ale znamení to bylo silné. Kandidáta jsme posadili a po chvíli byl zcela při vědomí a mohl pokračovat. Kromě drobného krvácení do úst způsobeného nakousnutím rtu se to obešlo bez následků.

3. etapa

Vlastní křest jsme slavili obvyklým způsobem v rámci velikonoční vigilie. Tu jsme slavili (podobně jako ostatní dny Tridua) dle Book of Common Worship Presbyteriánské církve USA, vydané v r. 2018.11 Některé části jsme převzali z římského rituálu. Ze dvanácti SZ lekcí, které BCW nabízí,12 jsme vybrali sedm (vč. příslušných žalmů či kantik a orací).

Ex 14, 10-31; 15, 20-21 - průchod Rákosovým mořem – klíčový text vigilie

Př 8, 1-8.19-21; 9, 4b-6 - moudrost boží

Iz 55, 1-11 – dary spásy zadarmo -

Iz 61, 1-4.9-11 – roucho spásy

Ez 36, 24-28 – nové srdce a nový duch

Ez 37, 1-14 – údolí suchých kostí

Da 3, 1–29 – ohnivá pec

Následoval blok světla, který jsme slavili pouze v sále. Ne že bychom nemohli na zahradě rozdělat oheň, ale těžko bychom průvod se světlem umožnili absolvovat připojeným na dálku. Za úplné tmy akolytka zapálila paškál, obešla s ním přítomné, aby si zapálili své svíce a následoval velikonoční chvalozpěv Exultet.

Poté pokračoval blok slova NZ texty, následovala krátká homilie,13 ve které kazatel jmenovitě oslovil všechny přítomné i připojené. Po ní následoval blok křtu, jak je uvedeno níže.

Měli jsme k disposici prostorný sál s kapacitou 200 účastníků. Tu jsme ani nevyužili, fyzicky nás bylo přítomno pouze 12, většina byla připojena. Sál umožňuje variabilní uspořádání. Vytvořili jsme velký stůl jako jedno ohnisko liturgie a volný prostor s baptisteriem jako druhé ohnisko. Jako baptisterium nám slouží keramická nádoba o objemu asi 50 l. Malé dítě se do ní vejde celé, dospělému může být ponořena hlava a ramena. Obě místa byla snímána kamerou a citlivý mikrofon zabezpečil snímání zvuku.

Uvažovali jsme pozvání několika málo zástupců křesťanů z místních církví, tak jak se dnes v ekuméně doporučuje. Křest je společnou svátostí. Návrh však neprošel v týmu, který liturgii připravoval. Na jedné straně se podařilo posílit vědomí, že křest se děje v křesťanské obci, není privátní záležitostí rodiny, na druhé straně se nepodařilo liturgicky vyjádřit širší křestní pospolitost.

Litanie

Během zpěvu přesun k baptisteriu, akolytka nesla paškál.

Pane smiluj se. Pane smiluj se.

Kriste smiluj se. Kriste smiluj se.

Pane smiluj se. Pane smiluj se.

Všechny tři aklamace se týkají Ježíše Krista.

Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás.

Silná žena překonávající chudobu, utrpení, útěk, exil. Schopná odvážných rozhodnutí, solidární. Maria představuje ženskou tvář církve.

Svatý Michaeli, oroduj za nás.

Michael, doslova „Kdo je jako Bůh?“, vítěz nad démonem. Je vzpomínán při exorcismech, které jsou součástí katechumenátu.

Svatí Boží andělé, orodujte za nás.

Další dva archandělé zmiňovaní v bibli, Gabriel a Rafael, „tisíce archandělů a desetitisíce andělů, cherubové i serafové“ (z liturgie sv. Jana Zlatoústého)

Svatý Jene Křtiteli, oroduj za nás.

Předchůdce Páně, s ohledem na křest zmiňován na čelném místě. V těchto krátkých litaniích jediný zástupce SZ.

Svatý Josefe, oroduj za nás.

Ježíšův otec, který jej vychoval, povoláním tesař. Věrný své manželce.

Svatý Petře a Pavle, orodujte za nás.

Neformální autorita mezi Dvanácti, povoláním rybář a Gamalielův žák, farizej, římský občan, misionář, povoláním stanař.

Svatý Ondřeji, oroduj za nás.

Rybář, bratr Petra, má významné místo v řecké církvi. Spolu s předchozí dvojicí představují různé důrazy téže církve: pravoslaví, katolictví a protestantství.

Svatý Jene, oroduj za nás.

Jeden ze Dvanácti, jediný se nebál stát pod křížem. Bývá považován i za autora čtvrtého evangelia. Patron našeho kandidáta křtu.

Svatá Máří Magdaléno, oroduj za nás.

Členka Ježíšovy družiny; jedna z prvních, které se Zmrtvýchvstalý ukázal; původním povoláním snad prostitutka.

Svatý Štěpáne, oroduj za nás.

Řecky mluvící Žid, jáhen, martyr (svědek) Kristův. Ukamenován v Jeruzalémě asi r. 36. Jím začíná v litaniích oddíl mučedníků a mučednic.

Svatý Ignáci z Antiochie, oroduj za nás.

Biskup v syrské Antiochii, třetím největším městě římské říše na přelomu 1. a 2. stol., které bylo kolébkou křesťanství. Napsal obsáhlé listy sedmi obcím. Byl hozen v amfiteátru šelmám.

Svatý Vavřinče, oroduj za nás.

Arcijáhen římské obce za papeže Sixta II., který měl na starosti majetek církve a charitu. Při pronásledování ve 3. stol. před smrtí mučen ohněm.

Svatý Václave, oroduj za nás.

Český kníže z počátků křesťanství v 10. stol. Prosazovaní křesťanského způsobu vlády narazilo na odpor šlechty vedené jeho vlastním bratrem a vedlo k vraždě Václava. Bratr Boleslav se později obrátil a byl dobrým panovníkem.

Svatý Vojtěchu, oroduj za nás.

Druhý pražský biskup z 10. stol. Slavníkovec, který byl několikrát vypuzen ze země. Zemřel jako mučedník při neúspěšné misii v Prusku.

Svatý Jene Nepomucký, oroduj za nás.

Generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna ve 14. stol. Věrnost arcibiskupovi, který byl ve sporu s panovníkem, mu vynesla mučednickou smrt.

Svatá Perpetuo a Felicito, orodujte za nás.

Mladé katechumenky v Kartágu v severní Africe na zač. 3. stol. Během pronásledování zatčeny, ve vězení pokřtěny a popraveny. Patricijka Perpetua měla doma několikaměsíční dítě, otrokyni Felicitě se narodila holčička dva dny před popravou.

Svatá Anežko, oroduj za nás.

Mladičká římská dívka (snad dvanáctiletá), která položila svůj život pro Krista během pronásledování na zač. 4. stol.

Svatý Řehoři, oroduj za nás.

Říman v 6. stol. postupně městský prefekt, mnich-benediktin, jáhen, diplomat, římský biskup. Obnovu církve začal ve vypleněném Římě trpícím hladem a morem.

Svatý Augustine, oroduj za nás.

Biskup v Hippo v severní Africe ve 4. stol. v době civilizačního zlomu. Jeden z nejnadanějších duchů své doby uvěřil v Krista a zcela změnil svůj život.

Svatý Athanasie, oroduj za nás.

Alexandrijský patriarcha ve 4. stol. Zastánce rozhodnutí nicejského sněmu proti učení alexandrijského kněze Aria. Díky tomu šikanován císařem. 20 let musel být ve vyhnanství.

Svatý Basile, oroduj za nás.

Biskup v Caesareji ve 4. stol. Organizátor východního mnišského života.

Svatý Martine, oroduj za nás.

Římský voják narozený v 4. stol. v dnešním Maďarsku. V Galii opustil vojenskou službu a chtěl žít jako mnich. Později se stal knězem a biskupem v Tours.

Svatý Cyrile a Metoději, orodujte za nás.

Původně filosof-diplomat a státní úředník. Řekové v 9. stol. pověřeni Konstantinopolským patriarchou k misii. Působili v již velmi napjatých vztazích mezi východní a západní církví.

Svatý Benedikte, oroduj za nás.

Ital na přelomu 5. a 6. stol. Zakladatel západního mnišského života. Zasloužil se o kulturní a náboženský rozvoj Evropy.

Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás.

Španěl žijící v 16. stol., přítel Ignáce z Loyoly a tím i jeden z prvních jezuitů; kněz, úspěšný misionář v Indii, Japonsku a jinde v Asii.

Svatý Jene Maria Vianneyi, oroduj za nás.

Francouz v 18. stol. vyrůstající v období revoluce. Podprůměrný student, který se stal jako kněz velmi oblíbeným zvláště při individuální pastoraci ve zpovědnici.

Svatá Kateřino Sienská, oroduj za nás.

Italka ve 14. stol. Ač negramotná, diktovala spisy, usmiřovala rozbroje. Zasloužila se o návrat papeže z Avignonu.

Svatá Terezie od Ježíše, oroduj za nás.

Španělka v 16. stol., karmelitánka, mystička.

Všichni svatí a světice Boží, orodujte za nás.

Měj s námi slitování, vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho zlého vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho hříchu vysvoboď nás, Pane.
Od smrti věčné vysvoboď nás, Pane.
Svým vtělením
vysvoboď nás, Pane.
Svou smrtí a zmrtvýchvstáním
vysvoboď nás, Pane.
Sesláním Ducha svatého
vysvoboď nás, Pane.

I když jsme hříšníci, prosíme tě, vyslyš nás.
Dej tomuto vyvolenému, ať se ve křtu narodí k životu s tebou,
prosíme tě, vyslyš nás.
Ježíši, Synu Boha živého, prosíme tě, vyslyš nás.

Předsedající se modlí za přítomného katechumena:

Všemohoucí, věčný Bože,
sešli svého Ducha
na tohoto tvého služebníka N.
který se má skrze křest narodit k tvému životu,
a stůj při nás se svou láskou,
až ho budeme křtít:
učiň ty sám svou mocí,
čeho je naše pokorná služba znamením.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.

Díkůvzdání nad vodou (velká eulogie)

Blahoslavený jsi, Pane, náš Bože:

Nesčetnými způsoby, z generace na generaci,

odhaluješ svou velkou lásku ke světu

a žehnáš nám skrze znamení své milosti.

Chválíme tě, že jsi přes vody moře vyvedl svůj lid Izrael

z otroctví ke svobodě v zemi, kterou jsi zaslíbil.

Chválíme tě, že jsi poslal Ježíše Krista, svého Syna,

chválíme tě za křest do jeho smrti a zmrtvýchvstání,

skrze které jsi nás vysvobodil z hříchu a smrti.

Chválíme tě za dar tvého svatého Ducha,

který byl vylit na všechny národy, na všechen lid,

aby všichni, kteří vzývají tvé jméno, mohli být spaseni.

Předsedající se může dotknout vody či ponořit do ní paškál.

Laskavý Bože, vylij svého svatého Ducha

na nás a na tuto vodu,

aby se toto baptisterium stalo tvým lůnem nového zrození.

Ať ten, který bude nyní do této vody ponořen,

je osvobozen od smrti k životu,

od otroctví ke svobodě,

od hříchu k spravedlnosti.

Připoj jej do rodiny víry a chraň je před veškerým zlem.

Posiluj jej, aby ti sloužil s radostí,

až do dne, kdy učiníš všechno nové.

Skrze Pána Ježíše Krista, v jednotě Ducha svatého,

ti žehnáme, Bože slávy, nyní a na věky věků. Amen. (zpěv)

 

Zřeknutí se zla

Předsedající:  Zříkáš se ducha zla? Čekatel křtu: Ano.

Předsedající:  I všeho, co působí? Čekatel křtu: Ano.

Předsedající:  I všeho, čím se pyšní? Čekatel křtu: Ano.

 

Vyznání víry

Předsedající:  N, věříš v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země?

Čekatel křtu: Věřím.

Předsedající:  Věříš v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí po pravici Otcově?

Čekatel křtu: Věřím.

Předsedající:  Věříš v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný?

Čekatel křtu: Věřím.

Křest

N, křtím tě ve jméno Otce (ponořuje poprvé)

i Syna (ponořuje podruhé)

i Ducha svatého. (ponořuje potřetí).

Kmotr se přitom křtěnce dotýká.

 

Obléknutí bílého roucha

Během zpěvu Jeden Pán, jedna víra, jeden křest (Hrdlička, Eben) podá kmotr novokřtěnci ručník a poté mu pomůže s obléknutím do bílého roucha.

Předsedající říká:

N, Bůh tě oblékl v Krista
a učinil z tebe nového člověka.
Znamením této důstojnosti je bílé roucho,
které jsi oblékl.
Dones je bez poskvrny až před soud
našeho Pána, Ježíše Krista,
abys měl život věčný.

Pokřtěný odpoví: Amen.

 

Předání hořící svíce

Kmotr rozsvítí od paškálu svíci a předá ji svému svěřenci. A předsedající řekne:

Choď vždy ve světle Kristově,
žij z víry až do konce,
a až Kristus přijde,
vyjdi mu vstříc se všemi svatými
a vejděte do království věčného.

Pokřtěný odpoví: Amen.

Biřmování

Bratři a sestry,
skrze křest dal všemohoucí Otec
tomuto našemu bratru život věčný.
Modleme se,
aby mu dal plnost svého svatého Ducha,
aby ho svým Duchem pomazal
a potvrdil jeho poslání,
jako pomazal a potvrdil svého Syna,
našeho Pána Ježíše Krista.

A všichni se chvíli potichu modlí.

Předsedající vztáhne ruce nad biřmovance a říká:

Všemohoucí Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista,
tys dal ve křtu tomuto svému služebníku
odpuštění hříchů a život věčný.
Sešli na něj svého Ducha Utěšitele:
dej mu ducha moudrosti a rozumu,
ducha rady a síly,
ducha poznání a lásky,
a naplň ho duchem bázně před tebou.
Skrze Krista, našeho Pána.
Všichni: Amen.

Předsedající namočí špičku palce pravé ruky do svatého křižma, udělá palcem kříž na čele biřmovance a přitom říká: N., přijmi pečeť daru Ducha svatého.

Biřmovaný odpoví: Amen.

Předsedající dodá: Pokoj tobě.

Následovala slavnost obnovy křtu přítomných i připojených na dálku. Řešili jsme, jak nahradit kontakt s vodou, který jsme v letech před koronavirem řešili obvykle omytím obličeje. Letos to nebylo u přítomných vhodné z hygienických důvodů a u připojených nemožné. Byli jsme odkázáni na slovní znamení. Původně jsme počítali s díkůčiněním za křest formou modlitby. Protože je však problematické k modlitbě jednotlivé účastníky „vyvolávat“, zvolili jsme jakési svědectví o křtu, který každý adresoval ostatním a nemělo formu modlitby. Domnívám se, že zařadit alespoň jeden prvek „zpětné vazby“, při kterém se on-line připojený účastník projeví, je nezbytné, má-li se jednat skutečně o liturgii a ne přenos představení. To, co jsme zvolili, obstálo, ovšem trvalo půl hodiny, což je i u tak dlouhé liturgie poměrně dost.

Iniciace novokřtěnce byla dovršena přijímáním (jinak než pod obojí způsobou nepřijímáme). Eucharistický chléb přijímal v kruhu s ostatními, podával mu jej kmotr. Protože zvolil, spolu se svým kmotrem, způsob příjímání eucharistického vína namočením, tak jim posloužila akolytka ještě předtím, než kalich začal kolovat mezi přijímajícími.14

4. Období mystagogie

Během tohoto období jsme plánovali návštěvy neofyty a kmotra (případně jejich rodin) ve všech diasporách obce. Obvyklou dobu do Letnic budeme muset zřejmě prodloužit, protože je mj. vázána na otevřené hranice i volný pohyb osob v České republice i na Slovensku. Také navštívíme starého slepého muže, tak jak jsme to již dvakrát učinili v 1. etapě katechumenátu. Rovněž uskutečníme mystagogickou katechezi, kde budeme reflektovat 3. etapu iniciace.

1 Sám jsem vyrostl na Ferdovi Mravencovi a příliš jsem od té doby nepostoupil, což bylo možná umocněno i tím, že jsme mezi mými 4-6 lety bydleli v domě, kde dvě patra nad námi žil Ondřej Sekora a daroval mi vlastnoručně nakreslený obrázek s věnováním.

2 Küng H., Krédo, Apoštolské vyznání víry, Vyšehrad, 2007

3 Uvedení do křesťanského života: bohoslužebný text, Sekretariát České liturgické komise, Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987

4 Rite of Christian Initiation of Adults, Archdiocese of Chicago, 1988

5 HTTPS://WWW.BOMBAXO.COM/AN-EARLY-ARMENIAN-LECTIONARY-RENOUX/

6liturgii křtu mají, dle prof. Holetona, katolíci dnes stále nejlépe zpracovánu

7zdroj: Rite od Christian Initiation of Adults, Study Edition, Chicago, 1998

8Techniky, jak toho dosáhnout jsou různé a ne bezproblémové. Zkoušeli jsme přímo oslovovat jednotlivé připojené. To se zdálo příliš násilné. Zkoušeli jsme stanovit pořadí přímluv jednotlivých připojených zeměpisně: od východu na západ. K tomu je třeba ale znát zeměpis. Např. Ostrava leží východněji než Bratislava a dokonce východněji než Nitra. Pokud necháme zcela spontánní průběh (což je příhodné pro vzájemné naslouchání a rozvíjení přímluv), pak často dochází ke zkřížení hlasů. Snažíme se držet pravidla, že přednost má ten vzdálenější od Prahy.

9Účast na eucharistickém bloku on-line pro nemožnost přijímat nepodporujeme. Paraliturgický úkon zvaný „duchovní svaté přijímání“ je dobré od liturgie oddělit. Zájemcům (zejména z řad nemocných) je vhodné eucharistické způsoby nosit.

11Klíčové částí jsme vydali v brožuře Velikonoční Triduum, Institut ekumenických studií, 2020, kterou je možné objednat.

12 O dobrých znalostech dějin liturgie tvůrců BCW svědčí zařazení působivého textu o třech mládencích v ohnivé peci (Da 3, 1-29), který byl součástí každé ze sedmi římských vigilií (velikonoční, letniční, vánoční a čtyř v rámci kvatembrů). Do současného římského a tím i ekumenického lekcionáře (RCL) se bohužel tato perikopa nedostala.

14Tento postup volíme po celou dobu pandemie. Ten, kdo volí instinkci, si pak sám namáčí eucharistický chléb do kalicha, ze kterého ještě nikdo nepil.

Hildegarda z Bingenu: Sekvence a hymnus na Ducha svatého

V tomto článku přináším své a starší české překlady svatodušních písní, které napsala magistra benediktinského opatství Rupertsberg (Bingen na soutoku Rýna a Nahe) Hildegarda z Bingenu (1098–1179). Hildegarda proslula mj. jako křesťanská vizionářka a prorokyně, protože ji Duch svatý inspiroval v jejím dlouhém životě a bohatém díle. Složila hudbu a text několika liturgických zpěvů na Ducha svatého, z nichž jsem vybral dva, které přeložil Oldřich Novotný (1884–1959)1 a Jan Marson. Latinskou předlohu svých překladů čerpám z kritického vydání Hildegardiny sbírky liturgických zpěvů Harmonická symfonie nebeských zjevení, jež připravila americká badatelka Barbara Newmanová.2 Nejprve předkládám překlady sekvence k Duchu svatému od Oldřicha Novotného a Jana Marsona, po nich následuje můj překlad s komentářem. Poté představuji Novotného překlad hymnu na Ducha svatého, po němž opět následuje můj překlad s komentářem.

Sekvence na Ducha svatého / Z latiny přeložil Oldřich Novotný.3

Ó ohni Ducha Těšitele, živote života všeho stvoření! Svatý jsi oživuje všechny tvary, svatý jsi pomazávaje mastí nebezpečně vysílené, svatý jsi vytíraje páchnoucí rány. Ó výdechu svatosti, ó ohni lásky, ó sladké okoušení v prsou a vylití srdcí v silné vůni ctností. Ó prameni nejčistší, v němž vidíme, že Bůh cizince shromažďuje a ztracené opět vyhledává. Ó pancíři žití a naděje spojení údů všech a ó pase důstojnosti, zachraň blažené! Střez ty, kteří uvězněni jsou, před nepřítelem a rozvaž spoutané, kteréž Božská moc chce zachrániti. Ó cesto přemocná, jež pronikla vším na výsostech a na zemi a ve všech propastech, Ty všechny soustřeďuješ a hromadíš. Z tebe vytékají mraky, věje vánek, kameny mají vláhu, vody vyvádějí ručeje a země vypocuje zeleň svěžistvou. Ty také přivodíš vždy ty, jižto vnuknutím Moudrosti jsou poučeni a obveseleni. Proto chvála Tobě, kterýž jsi zvuk chvály a radost života, naděje a čest nejtrvalejší, když dáváš odměny světla.

Svatá Hildegarda: Píseň o Duchu svatém / Přeložil Jan Marson.4

Ó ohni Ducha Těšitele,

ó životů všech živote!

Ty svatý jsi, když tvorstvo celé,

by žilo, pojíš v jednotě.

Ty svatý jsi, když pomazáváš,

kdož nebezpečně zraněni,

Ty svatý jsi, když z hnisu smýváš

jim rány v jejich jitření.

Ty svatostí vše prodechuješ,

ó, ohni lásky přesvaté!

Ty rozkošnostmi naplňuješ

vše nitro, ctnostmi bohaté.

Ó prameni ty nejčistější,

ve kterém zřít je spasené,

kdož dosud v zemi nejcizejší

jak ovce bloudí ztracené.

Ó krunýři vší životnosti

a naděj svatých spojení!

Ty páse čestný důstojnosti:

ó, spas, již budou blaženi!

Ó, uchraň zloby nepřítele,

kdož krutě jím jsou vězněni,

a vysvoboď z pout hříchů cele,

jež chceš, by byli spaseni!

Ty cestou silnou právem sluješ,

jež výšku, propast pronikáš,

jenž všecky v nebe shromažďuješ

a všecko v řád svůj přimykáš.

Ze síly tvojí mračna plují,

a z vod jich potok povstává,

i vítr vane, zeleň bují

a kámen v celku zůstává.

Tys původcem vší učenosti:

Není moudrost, leč moudrost tvá,

a dílem Tvé je působnosti,

když člověk pravdy znalost má.

A proto sláva tobě budiž,

jenž zvukem, hlasem slávy jsi,

jenž radost, naděj v žití budíš,

jenž dáváš dary světla, cti!

O ignis Spiritus Paracliti / Z latiny přeložil Miroslav Zvelebil5

Ó plameni Ducha Utěšitele,

živote života všeho stvoření,

jsi svatý, oživující tvary.

Jsi svatý, mazající

nebezpečné zlomeniny,

Jsi svatý, čistící zapáchající zranění.

Ó dechu svatosti, ohni lásky,

ó sladká chuti v nitru

a naplnění srdcí

dobrou vůní ctností.

Ó nejčistší prameni,

v němž se zračí,

že Bůh seznamuje cizince

a hledá ztracené.

Ó štíte života

a naději na spojení všech částí,

opasku čestnosti, spas blažené.

Opatruj ty, které vězní nepřítel,

a rozvaž spoutané,

které chce božská síla spasit.

Ó nejjistější cesto,

jež jsi pronikla všechny věci

ve výšinách, v nížinách

a v každé propasti,

ty všechny spojuješ a shromažďuješ.

Z tebe

plynou mraky, vane vítr,

kameny mají vlhkost,

potoky přivádí vodu

a země potí zeleň.

Ty stále vychováváš učence,

radostné z inspirace Moudrosti.

Proto buď chválen ty,

jenž jsi zvukem chvály

a radostí života,

nadějí a nejpevnější ctí,

dávající dary světla.

Komentář: Hildegarda oslovuje Ducha svatého jako Utěšitele,6 čímž odkazuje na jeho pojmenování v Evangeliu podle Jana (J 14,16n, 15,26), kde Ježíš oznamuje apoštolům příchod Ducha pravdy, který vychází od Otce. Poslaný Duch vydá svědectví o Kristu po jeho návratu k Otci (J 16,7). Duch Utěšitel ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud (J 16,8). Uvede učedníky do veškeré pravdy a oznámí, co má přijít. Oslaví Krista, když bude učedníkům zvěstovat, co přijme od Krista, neboť Kristus přijal vše od Otce (J 16,13nn).

Hildegarda však oslovuje Ducha svatého spíše v jeho povahovém projevu, když mluví o duchovním plamenu, který oživuje veškeré stvoření. Duch je svatý právě proto, že oživuje stvořené tvary, tedy vše, co povstává ve tvaru, formě, kterou Duch naplňuje Boží svatostí. Duch svatý nejenže oživuje stvoření na jeho počátku, ale obnovuje ho tam, kde bylo zlomeno nebo zraněno. Hildegardin konkrétní jazyk ukazuje Ducha svatého jako ranhojiče.7

Ve druhé strofě Hildegarda zřejmě hovoří o nejen své intimní zkušenosti vlití Ducha svatého do jejího srdce (infusio cordium). Duch svatý podle ní souvisí s dýcháním (spiraculum), má láskyplnou moc a živelnost, která v lidském srdci chutná sladce a voní ctnostmi, ženskými duchovními bytostmi, které povstaly z Boha. Duch svatý může být ve své povaze i vodním živlem, v jehož čistotě se seznamují dosud neznámí lidé a bloudící nacházejí správnou cestu. Motivy štítu a opasku, které mohou chránit a rozvazovat, mají podle Barbary Newmanové vyloženě rytířskou atmosféru.8 Newmanová si všímá i dobových platónských prvků v následujícím textu, například nepřímého ztotožnění Ducha svatého s Duší světa (Anima mundi), které explicitně učinili Hildegardini současníci Petr Abélard a Vilém z Conches.9 Právě je může mít Hildegarda na mysli, píšíc o učencích, které Duch svatý vychovává, když je inspiruje svou Moudrostí, jež má vedle Lásky výsostné postavení ženské partnerky maskulinního Boha. Závěrečná strofa vyzývá k chvále Ducha svatého, o kterém Hildegarda prohlašuje, že sám zvučí ve své chvále, což je v souladu se středověkým chápáním slova a hudby jako zvučícího projevu skutečnosti.10 Nakonec Hildegarda identifikuje Ducha svatého jako sám pramen radosti, naděje a cti, které pro lidi představují světelné dary v jejich životě na tomto světě.11

Hymnus na Ducha svatého / Z latiny přeložil Oldřich Novotný.12

Ó ohni Ducha, buď chvála Tobě, jenž zvučíš tympány a v citarách. Mysli lidí se rozžíhají Tebou a stánky jejich duší své udržují síly. Z nich vůle vystupuje a vnuká duši chuť a její svítilna je touha. Rozum Tě volá zvukem přesladkým a upravuje Tobě příbytek s rozvahou, kteráž vydává pot zlatých děl. Ty pak vždy máš meč, abys odťal to, co z nejčernější vraždy člověka jablko zhoubonosné vydává. Když mlha vůli a touhy halí, v nichž vzlétá duše a zevšad obklopuje, mysl jest pouto vůle a toužení. Ale když duch se tyčí tak, že vyhledává, aby spatřil zřítelnici zla a skráně neřesti, Ty ho v jejím ohni spaluješ, jestliže chceš. Však i když rozvaha spíš schyluje se k lásce skutků zlých, Ty svíráš ji a přelamuješ a přivodíš zpět vlitím svých důkazů. A kdykoli zlo na Tebe svůj obnažilo meč, ty jej jsi vetnul v jeho srdce, jakos učinil prvnímu ztracenému andělu, věž pýchy jeho sraziv ve propast. A v tom jinou věž tys vytýčil mezi publikány a hříšníky, již Tobě vyznávají hříchy své se skutky. Protož všechna stvoření, kteráž z Tebe žijí, Tě chválí, ježto ty převzácná mast jsi vysíleným a ranám páchnoucím, jež v nejnádhernější přetváříš klenoty. Nyní rač nás všechny k Sobě shrnouti a říditi cestami přímými. Amen.

O ignee Spiritus / Z latiny přeložil Miroslav Zvelebil13

Ó Duchu ohnivý, chvála tobě,

jenž působíš

v bubnech a v lyrách!

Z tebe planou lidské mysli

a svatostánky lidských duší

udržují své síly.

Z nich stoupá vůle

a duši dává chuť

a její lampou je touha.

Nejsladším hlasem tě volá intelekt

a příbytky tobě

chystá s rozumností,

která se potí ve zlatých skutcích.

Ty však stále držíš meč,

abys utínal,

co otrávené jablko přináší

skrze nejčernější vraždu,

když mlha skrývá

vůli a touhy,

v nichž duše plandá

a všude krouží.

Ale mysl je uzdou

vůle i tužeb.

Když se náš duch zvedá k tomu,

aby si přál vidět zřítelnici zla

a čelist ničemnosti,

hbitě ho spaluješ v ohni,

když chceš.

Ale když i rozumnost

se skrze zlé skutky

naklání k pádu,

ty ji, když chceš,

svíráš a lámeš

a vracíš zpět

záplavou zkušeností.

Když pak zlo

proti tobě vztyčí svůj meč,

ty ho vrazíš do jeho srdce,

jako jsi to udělal prvnímu ztracenému andělu,

když jsi srazil do pekla

věž jeho pýchy.

A tehdy jsi pozdvihl

jinou věž v celnících a hříšnících,

kteří tobě vyznávají

skutky s jejich hříchy.

Proto všechna stvoření,

která žijí z tebe, tě chválí,

protože jsi nejvzácnější mast

na rozbité a zapáchající rány,

když je měníš v nejvzácnější drahokamy.

Nyní dovol,

abychom se všichni shromáždili k tobě,

a veď nás po správných cestách.

Amen.

 

Komentář: Barbara Newmanová tvrdí, že v tomto hymnu Hildegarda reflektuje morální psychologii, oblast, v níž Duch svatý jedná s lidským duchem. První strofa připomíná Žalm 150: „Chvalte Boha…harfou a citarou, chvalte ho bubnem a tancem“ (ČEP).14 Hildegarda chválí Ducha svatého jako ohnivou substanci, která koná dílo v hudebních nástrojích, na které v První knize Samuelově 10,5 hrají proroci. Používá pro bubny a lyry stejné výrazy (timpanis et citharis) jako Jeroným ve Vulgátě, z které zřejmě čerpá. Hudbu lze proto považovat za další živelný projev Ducha svatého, který vyvěrá z jeho inspirace.15

Dále se Hildegarda inspirovala hymnem Veni Creator, připisovaném Rabanu Maurovi (780–856): „Přijď, Duchu Stvořiteli / navštiv mysli svého lidu / naplň nebeskou milostí srdce / jež jsi stvořil.“16 Zbývající strofy podle Newmanové sledují mravní pokrok duše od stavu nevinnosti přes pokušení a hřích k pokání. „Svatostánky duší“ jsou lidská těla, upomínající na starověký hebrejský svatostánek, který obsahoval archu úmluvy (Exodus 25–26).17 Relevantněji je však třeba odkazovat na Evangelium podle Jana 2,19 a Pavlův List Korintským 6,19, kde Ježíš a Pavel mluví o těle jako chrámu lidské duše a Ducha svatého.

Hildegarda chápala vůli (voluntas) a intelekt či mravní soud (intellectus) jako dvě „paže“ duše, které motivují každé lidské jednání.18 Ve stavu nevinnosti rozum a vůle působí v harmonii, osvíceni svatou touhou. Potom je duše obležena pokušením a zvrácenou touhou poznávat zlo. Tehdy se Duch svatý ukazuje jako bojovník, stejně jako anděl s planoucím mečem v bráně Edenu z knihy Genesis 3,24, na kterou Hildegardiny verše upomínají.19 Hříšníci stojí před volbou symbolizovanou dvěma věžemi: buď zůstat neoblomný jako Satan, nebo se kát jako celník a dovolit Duchu svatému proměnit rány hříchu v drahokamy. Tato metamorfóza vyplývá z nauky o šťastné vině (Exsultet),20kterou Hildegarda ve svých liturgických zpěvech občas používá. Podle této augustinovské nauky Kristus hojněji a láskyplněji smývá vinu člověka za prvotní hřích, který způsobil porušení stvoření.21

V závěru hymnu stvoření mluví o Duchu svatém jako o nejvzácnější masti na své zlomeniny a rány, což je motiv společný předchozí sekvenci O ignis Spiritus Paracliti na jejím začátku, možná odkazující na Hildegardinu léčitelskou praxi. Podobně jako v sekvenci i zde je motiv sjednocení křesťanů v mystickém těle Kristově. Letniční motiv ohně je u sekvence i hymnu významný, třebaže místo osvícení v sekvenci se v hymnu mluví o spalujícím ohni, který očišťuje od hříchu jako křest.22

1 Viz http://www.ccejicin.cz/historie/novotny (Navštíveno 30. 3. 2021).

2 Saint Hildegard of Bingen: Symphonia : A critical edition of the Symphonia armonie celestium revelationum [Symphony of the harmony of celestial revelations] with Introduction, translations, and commentary by Barbara Newman. Ithaca and London : Cornell University Press, 1998. Second edition.

3 Písně. Hymny k Duchu svatému I. Napsala svatá Hildegarda. In: Meditace 3 (1910), s. 55.

4 In: Vlast : časopis pro poučení a zábavu. Ročník 45, 1928–1929, s. 530–531.

5 Latinský originál in: Saint Hildegard of Bingen: Symphonia, s. 148–150.

6 Latinské Paraclitus od řeckého PARAKLÉTOS, ČEP překládá Přímluvce, Bible21 má Utěšitel.

7 Zvelebil, Miroslav: „Duch svatý u Hildegardy z Bingenu“. In: Getsemany 2/2011, s. 36.

8 Saint Hildegard of Bingen: Symphonia, s. 282.

9 Saint Hildegard of Bingen: Symphonia, s. 281.

10 Srov. Schäfer, Thomas: Vize : Život, dílo a hudba Hildegardy von Bingen. Praha : Pragma, 2003, s. 197nn.

11 K dalšímu studiu viz http://www.hildegard-society.org/2014/11/o-ignis-spiritus-paracliti-sequ... (Navštíveno 30. 3. 2021).

12 Písně. Hymny k Duchu svatému II. Napsala Svatá Hildegarda. In: Meditace 3 (1910), s. 55–56.

13 Latinský originál in: Saint Hildegard of Bingen: Symphonia, s. 142–146.

 

14 Saint Hildegard of Bingen: Symphonia, s. 280.

15 Zvelebil, Miroslav: „Duch svatý u Hildegardy z Bingenu“. In: Getsemany 2/2011, s. 38, též pozn. 26 tamtéž.

16 Saint Hildegard of Bingen: Symphonia, s. 280.

17 Saint Hildegard of Bingen: Symphonia, s. 280.

18 Saint Hildegard of Bingen: Symphonia, s. 280.

19 Saint Hildegard of Bingen: Symphonia, s. 280–281.

20 Saint Hildegard of Bingen: Symphonia, s. 281.

21 Zvelebil, Miroslav: „Duch svatý u Hildegardy z Bingenu“, s. 42.