O ženách v církvi na synodě

"Nebyla jsem to já, kdo opustil církev. Byla to ona, kdo opustil mě. Vlastně mě nikdy pořádně nepřijala. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem si to uvědomila... Stále se mi občas stýská po společenství. Vrátit se však nemohu. Moje dcery, které mají odtažitější pohled, mi pomohly vidět věci jasněji. Proč bych měla být součástí instituce, která drží ženy na okraji a navíc toto vyloučení ospravedlňuje věroučnými a teologickými důvody?" Slova učitelky ve věku kolem 60 let, která v měsíčníku vatikánských novin L'Osservatore Romano věnovaném ženám v církvi (Donne Chiesa Mondo) zveřejnila začátkem září italská novinářka Lucia Capuzzi v článku „Tichý exodus“. Byla to slova jedné z řady žen, které se necítí být v katolické církvi přijaté. Rostoucí nespokojenost věřících žen byla dlouhou dobu ignorována, přitom by podle některých autorů, např. amerického teologa Bradforda Hinze, měla být považována za znamení doby. V současné době se ke katolické víře hlásí 33 procent Italek mladších 30 let, zatímco před deseti lety to byl téměř dvojnásobek (62 procent). Počet těch, které se označují za ateistky, vzrostl z 12 na 29,8 procenta. Rostoucí nedůvěra mladých Italek k náboženské praxi je zřejmá.

Asi nepřekvapuje, že se téma ženy v církvi stalo jedním z ústředních témat, o kterých se diskutovalo v rámci synodálního procesu v katolické církvi. Ten byl sice slavnostně ukončen zveřejnění závěrečného dokumentu, ale církev by měla pokračovat v jednání „synodálním stylem“. To mimo jiné znamená, že na všech úrovních církevního života by se měl uplatňovat proces naslouchání, rozlišování a rozhodování.

Zaujalo mě, že odstavec (č. 60), který z celého závěrečného dokumentu prošel s největším počtem negativních hlasů (258:97, tj. více než čtvrtina hlasujících byla proti), se týkal právě role žen v církvi. Konstatuje, že na základě křtu mají muži a ženy v Božím lidu stejnou důstojnost. Přesto ženy stále narážejí na překážky při dosahování plnějšího uznání svých charismat, svého povolání a svého místa v různých oblastech života církve, a to na úkor služby společnému poslání. Připomíná se role žen v Písmu sv., v dějinách, při předávání víry v rodinách a jejich další důležitá práce v životě malých společenství a farností atd., včetně teologického výzkumu. Synoda vyzvala k plnému uplatnění všech možností, které jsou již v současném právu stanoveny v souvislosti s rolí žen, a to zejména tam, kde zůstávají nenaplněny. Konstatuje, že neexistuje žádný důvod, proč by ženy nemohly zastávat vedoucí role v církvi. Otevřenou otázkou zůstává otázka žen v jáhenské službě s odkazem na potřebu dalšího rozlišování. V závěru článku je uvedena výzva k větší pozornosti věnované jazyku a obrazům používaným při kázání, vyučování a katechezi a také k většímu prostoru přínosu žen světic, teoložek a mystiček.

Čas ukáže, zda v katolické církvi bude skutečná ochota naslouchat hlasu žen a zda nezůstane jen o pěkných formulací v závěrečném dokumentu. S ohledem na množství negativních hlasů to asi nebude snadné. Možná by také nebylo na škodu poslechnout si zkušenosti křesťanských církví, které si tímto procesem, tj. uznáním rovnoprávnosti žen v rámci církevních struktur, prošly již v minulosti.