Slavnost seslání Ducha svatého

Biblické pozadí

Podle zprávy Skutků apoštolských (Sk 2, 1-41) se učedníci shromáždili 50. den po Velikonocích v jednom domě. Zde přijímají dary Ducha svatého, které je uschopňují mluvit cizími jazyky. To se děje kolem třetí hodiny (Sk 2,15). Sběhne se zástup - poutníci, kteří se sešli ze všech provincií do Jeruzaléma na svátky { a je ohromen: každý je přece slyší mluvit ve své mateřštině. Proti nařčení z opilosti se Petr hájí ve svém kázání (2, 14-36). Poukazuje na přislíbení Ducha skrze proroka Joela (3, 1-5) a hlásá smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Přitom se odvolává na Davidův žalm (Ž 16, 8-10; 110,1). Zástup je tím zasažen a ptá se apoštolů: "Co máme dělat?" Petr vyzývá k obrácení a křtu. Jak se uvádí, je toho dne pokřtěno tři tisíce lidí ve jméno Ježíšovo (2, 41). Jako den vylití Ducha svatého se staly letnice základním dnem křesťanské obce.

Dějinné pozadí

Počátky 50. den po Velikonocích nebyl původně pro křesťany nic než den, kterým se slavnostně uzavírala doba velikonoční. Ve východosyrské a palestinské církvi se prosadil ve 3. - 4. století zvyk stavět do centra tohoto dne zvláště Kristovo nanebevstoupení. V Jeruzalémě se slavilo 50. den stejně tak seslání Ducha svatého, jako nanebevstoupení: Ve tři hodiny dopoledne se konala bohoslužba, která byla vedena myšlenkou vylití Ducha svatého. Odpoledne se šlo do kostela Nanebevstoupení, kde byla čtena zpráva o nanebevstoupení Páně. Koncem 4. století se přece všeobecně prosadilo seslání Ducha svatého jako vlastní sváteční náplň 50. dne. Tak obdržel tento den charakter samostatného svátku. Byl mu vyhrazen samostatný oktáv, tím se prodloužila doba velikonoční o jeden týden.

Vývoj

Pro další vývoj je příznačná analogie, shledávaná mezi letnicemi a Velikonocemi: den letnic neobdržel pouze svůj oktáv, ale byl opatřen i vlastní vigilií, jejíž starozákonní čtení odpovídají více méně velikonoční vigilii. Dále se stala vigilijní bohoslužba letnic druhým velkým křestním termínem roku vedle Velikonoc. Později postihl vigilii letnic stejný osud jako velikonoční vigilii: bohoslužba byla přeložena na ráno předchozího dne. Také při pohledu na letniční oktáv se ukazují podobné jevy jako na velikonoční týden: jako tam došlo ke zkrácení slavnosti na tři a konečně - v německé jazykové oblasti - na dva dny (neděle letnic a pondělí). Před reformou se středa, pátek a sobota oktávu letnic slavily jako kvatembrové dny. Asi zde měly své místo již před vytvořením oktávu letnic, byly pak integrovány, příležitostně také posunuty. O kvatembrové sobotě po letnicích končila podle dřívějšího názoru doba velikonoční. Význam Společenství s Kristem Letnice jsou naplněním Padesáti dnů, které jsou proniknuty radostí ze zmrtvýchvstání Ježíšova a nového života, který se v něm zjevil. Obec v této době vzpomíná na zjevení zmrtvýchvstalého Pána. Je to doba zvláště intenzivního společenství s Pánem, který pokračuje i po svém zmrtvýchvstání ve společenství stolu se svými učedníky. Čtení z Ježíšových řečí na rozloučenou o nedělích této doby poukazují ovšem na nový způsob společenství s Kristem, na novou etapu cesty Božího lidu, na čas rozloučení. Ježíš oznamuje příchod Ducha svatého: to bude novým způsobem Ježíšovo společenství s učedníky. Seslání Ducha svatého A tak je to vlastní letniční téma - seslání Ducha svatého - připravováno slavením Padesáti dnů. Toto seslání není - především podle svědectví Janova evangelia - žádným izolovaným dějem. V něm se oznamuje, jakým způsobem se Zmrtvýchvstalý chce zjevovat učedníkům a mít s nimi společenství, jak chce dát věřícím účast na svém přechodu skrze utrpení a smrt k životu. Co líčí zpráva o letnicích, je vnějším výrazem takového Kristova společenství v Duchu svatém: síla, kterou jsou učedníci zasaženi a v které náhle veřejně začnou hlásat radostnou zvěst, je výrazem nového života, který se projevil v Ježíšově zmrtvýchvstání. Mnohojazyčnost, o které je tu řeč, může být chápána jako naplnění Ježíšova příslibu: "Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy." (J 16,13) To znamená, že Kristova událost není uzavřena nanebevstoupením a sesláním Ducha. Pokračuje v dějinách víry Božího lidu a každého věřícího člověka. Zprostředkována Duchem, uskutečňuje se tato událost v nejrozličnějších situacích a jazykových oblastech, ve kterých lidé žijí. Duch je prostředníkem, skrze něhož mohou také pozdější generace získat účast na této události. Křest A tak církev právem slaví o letnicích den svého založení v Duchu svatém nebo, chceme{li, své þnarozeniny\. Slaví je jako den, kdy nové, Duchem zprostředkované Kristovo společenství přichází na svět, hlásí se o slovo a získává sociální podobu. Přitom navazuje křest tří tisíců, tato zakládající událost, o které vypráví letniční historie, opět na Ježíšovu Paschu a na Paschu křesťanů. Křtem jsou lidé vtahováni do nitra těla Kristova (1 K 12,13). Křtem obdrží účast na onom Duchu, který zprostředkuje společenství se zmrtvýchvstalým Kristem, ano, který je sám podobou Zmrtvýchvstalého. Křtem jsou přijímáni do jeho umírání, aby se i jeho život projevoval na jejich těle (Ř 6, 3{11; 2 K 5,11). Bohoslužebná slavnost Po novém uspořádání církevního roku v katolické církvi byly učiněny pokusy znovu obnovit původní charakter svátku letnic jakožto zakončení padesátidenní velikonoční doby. Svatodušní oktáv padl. Velikonoční doba nyní končí nedělí Letnic. To je 8. a poslední neděle doby velikonoční. V pondělí po letnicích začíná doba během roku. Ovšem pro oblasti, kde pondělí svatodušní platí jako zákonný a církevně přikázaný svátek se muselo najít řešení: latinský misál navrhuje buďto formulář ze svatodušního pondělí nebo votivní mši o Duchu svatém. Kromě toho německý misál obsahuje vlastní formulář pro svatodušní pondělí.

Svatodušní vigilie Podle nového katolického řádu začíná slavnost Seslání Ducha svatého mší v předvečer. V ní přežívá dále stará letniční vigilie. Pro 1. starozákonní čtení se nabízejí čtyři perikopy: Gn 11, 1-9 (Babylonská věž), Ex 19,3-8a.16-20b (setkání s Bohem na Sinaji), Ez 37, 1-14 (znovuoživení mrtvých kostí), Jl 3, 1-5 (seslání Božího Ducha). Epištola je Ř 8, 22-27 ("Právě tak i Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti"), evangelium J 7, 37-39 (prameny živé vody). Mše ve dne Čtení pro mši ve dne jsou ze Skutků 2, 1-11 (vylití Ducha svatého), 1 K 12, 3b-7.12-13) A: rozličné dary Ducha - jedno tělo v Kristu; B: Ga 5, 16{25, C: Ř 8, 8-17) a J 20, 19-23 (A: učedníci přijímají od Zmrtvýchvstalého Ducha svatého, B: J 15, 16-25; 16, 12-15, C: J 14, 15-16.12b-26). Jako druhý mezizpěv (mezi 2. čtením a evangeliem) se zpívá stará Svatodušní sekvence (Veni Sancte Spiritus: Přijď, Duchu svatý) Štěpána Langtona z Canterbury.

Pod nadpisem "Naplnění velikonočních událostí v den letnic" nabízí misál pro svátek vlastní prefaci: "Neboť dnes jsi dokončil velikonoční dílo naší spásy, dnes jsi seslal svatého Ducha na všechny, kteří vstali s Kristem a jsou povoláni za tvoje děti. O letnicích naplňuješ svoji církev životem: Tvůj Duch dává všem národům poznání živého Boha a sjednocuje všechny jazyky ve vyznání jedné víry." Evangelická slavnost letnic Lutherská agenda z r. 1955 obsahuje vždy po jednom formuláři pro den Letnic (Den vylití Ducha svatého), svatodušní pondělí a oktáv. Zde mají tedy letnice ještě charakter oktávu, i když také neobsahuje - jako ve velikonočním oktávu - každý den vlastní proprium. Podle nového řádu čtení se čte o neděli Seslání Ducha svatého Sk 2, 1-18 (seslání Ducha) a J 14, 23-27 (Duch svatý. . .vás všemu naučí). Čtení na pondělí svatodušní jsou z 1 K 12, 4-11 (rozličné dary, ale jeden Duch a Pán) a Mt 16, 13-19 (Petrovo vyznání: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého!"). Stará čtení pro letniční týden jsou ze Skutků 2, 42-47 (první obec v Jeruzalémě) a J 6, 44-51 (chléb života). Jako graduale před evangeliem se zpívá německé znění starého Veni Sancte Spiritus přeložené od Martina Luthera: "Přijď Duchu svatý, Pane Bože. . ." Také zde má slavnost vlastní prefaci. Naposledy o letnicích a letničním týdnu se zpívá Aleluja po epištole ve své rozšířené formě - dva verše Aleluja dvakrát opakované. Tradice Dějinné pozadí a duchovní obsah slavnosti Seslání Ducha svatého není lehké si představit a zprostředkovat - v každém případě je to těžší než u těch dějinněspásných událostí, které se slaví o Velikonocích a o Vánocích. Snad i z toho důvodu nezískaly letnice stejnou popularitu. Dřívější generace se ale nebály znázornit konkrétně vylití Ducha svatého např. spouštěním holubice v kostele. Vnitřky kostelů stejně jako domů se mnohdy zdobily a zdobí březovými větvemi nebo stromky. Jsou doloženy zvyky obcházení nebo objíždění na koni, tance kolem májky, lámání chleba a polévání vodou, tedy zvyky, které jsou těsně spjaty s přirozeným rokem.