Jste zde

262 - léto 2014

autor: 

Hledejte boží království

Úvodní článek od Martina Šályho je o tom, co hlásal Ježíš a – s jiným důrazem, proměněným zkušeností Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání – i apoštolové: o božím království. Nebylo a není přesně známo, co takové království obnáší. Možná proto, že ho každý hledáme někde jinde, tam, kam nás vede naše vlastní cesta v naší době a na místě, kde stojíme. Známo však je, že je to místo, kde se boží milosrdenství setkává s milosrdenstvím lidským, kde láska potkává lásku.

Na tyto dny připadá sté výročí začátku první světové války. Tragédii, ve které zanikla „stará dobrá Evropa“ a začalo tři čtvrtě století bojů, katastrof a mezinárodního napětí, teď připomínají mnozí z různých hledisek. My bychom neměli zapomenout na to, že vše se odehrálo na kontinentu, který tehdy byl aspoň podle jména většinově křesťanský. Málo co se přitom ideálu božího království vzdaluje víc než hromady mrtvol, které od onoho nešťastného léta 1914 evropské státy začaly ve velkém vyrábět. Není sice pravda, jak se někdy tvrdí, že církve válku podporovaly – v době davové válečné hysterie se někteří duchovní nechali svést k neuváženostem, ale v zásadě se všichni jako vždy modlili za mír. Je však pravda, že křesťané, jejich instituce a jejich církve nedokázali skoro ničemu zabránit. Přitom mnozí z těch, na nichž leží hlavní vina za nezvládnutí tehdejší politické krize, byli přesvědčení křesťané, křesťané všech hlavních vyznání – katolíci, pravoslavní i protestanté. Je to jedno z největších provinění křesťanstva vůbec. Jak jsme to mohli dopustit?

A zároveň je to projev jednoho z velkých selhání „starého dobrého“ evropského křesťanství v novověku, selhání politického. Další jsou selhání intelektuální, kdy církve hájily a dodnes často hájí překonané názory a postoje a odmítaly poznatky vědců od Galileiho po Darwina, a selhání sociální, kdy křesťanství sice bedlivě sledovalo a sleduje hříchy, jichž se lidé dopouštějí v ložnici, nevšímá si však zdaleka dost hříchů, které se odehrávají v továrnách a kancelářích. Účet za to všechno vidíme před sebou: Evropa přestala být křesťanská a stala se největší šiřitelkou ateismu. Náprava vyžaduje uvědomit si chyby a vrátit se k tomu, co tvoří podstatu křesťanství, k hledání božího království ve stopách Ježíše Nazaretského.

Sociální a etické výzvy současné krize v Evropské unii zkoumá Hille Hakerová v článku Solidarita a spravedlnost: nová výzva. Oslabení ekonomiky, šetření států na sociálním systému a nesnadné postavení některých skupin na trhu práce dohromady působí, že chudoba a beznaděj stahují pod hladinu stále více Evropanů. Příklad mladé prostitutky propadlé drogám ukazuje, že ani okamžitý návrat prosperity by mnoha z nich už nemusel pomoci. „Zastávat se těch, kdo nemají žádného zastánce,“ požaduje Hakerová a radí teologům zaměřit se „více na utrpení a méně na vinu“.

Dvojčíslo obsahuje i další texty: mimo jiné přehled nedávných dějin papežské kurie (Enrico Galavotti), vzpomínku na středověkou poustevnici Juttu ze Sponheimu (Miroslav Zvelebil) a analýzu Kristova sestupu do podsvětí (Štěpán Hejzlar).

Jménem redakce vám, milí čtenáři, přeji požehnané léto.

Komentáře

Chcel by som podat svedectvo z kazne Roberta Bezaka, ktoru mal v trojičnom kostole v nedelu roku 2011 ,datum uz n
eviem.
Rozoberal v tejto kazni,ako mozno v dnesnej dobe rozoznat,ktorý krestan na Slovensku je prenasledovany,kedze krvave mučennictvo sa momentalne nevyskytuje.Povedal, že je to jednoduche. Hociktorá veriaca osoba,ktorá zastáva v spoločnosti čo i len sebamenšie postavenie,ktoré sa spája s mocou a peniazmi okamžite služi diablovi,naproti tomu osoby,ktoré sa nemuozu dostat k ziadnej cinnosti spojenej s mocou a peniazmi su prenasledované...Pytam sa teda,Bezak,ked bol arcibiskup,mal moc nad učtami,ktore pravdepodobne ani neboli oficialne vedené,riadil obrovske množstvo ludí,a k tomu po odvolani ani nevedel v pokore posluchnut,komu tento muž služi...popripade nie je si sam preotirecením svojej kazne? Tipicky priklad vodu kazu a vino piju.
Takto teda ku Kristovi sotva pribudnu nejake ovečky.Toto je teda riadny pelech,ktorý maju biskupi...Co keby isli opät pracovat a po 10 hodinach prace sa venovali knazskemu stavu.Nech si aj oni na seba zarabaju a poznaju co je to kazdodenna lopota.Potom budu aj ich kázne o pravde,a hned budu vidiet ake duchovne mučennictvo ma praktizujuci krestan medzi dzunglou vo svete. Ak sa bude klerus nadalej spravat ako general vo vojne,a veriaci bude ako vojak v prvej frontovej linii,potom sa necudujme ze v konzume spolocnosti zmiznu aj títo pesiaci ,a iba Boh bude vediet kolko mucennickej prace vykonali... Myslim že stredovek v cirkvi trva....