Jste zde

Je změna možná? Kapka naděje z Vatikánu.

Před téměř 20 lety otiskly Getsemany text Klause Metsche, ženatého, tajně svěceného kněze z Lipska.1 V říjnu 2020, po více než 20 letech, došlo k posunu jeho záležitosti.

Ale nejprve si připomeneme, kdo je Klaus Metsch:

Narodil se v roce 1942 ve východním Berlíně, měl kontakt s františkány v Berlíně-Pankow, ale skutečně jej nadchl až oblíbený dominikánský kazatel P. Gordian Landwehr z Lipska, který kázal na území celé bývalé NDR. V té době žili v lipském dominikánském klášteře pouze dva dominikáni. Klaus Metsch vstoupil do řádu v roce 1964, při jeho obláčce byl náhodou přítomný také český dominikán P. František Kubát, který vyprávěl o problémech tajného života dominikánské rodiny. Brzy nato začal Metsch studovat v Erfurtu teologii a o prázdninách jezdil, sám nebo se svým spolubratrem Johannesem Morawietzem, do Československa a Maďarska hledat kontakty na utajené dominikány. Metsch se postupně seznámil s prešovskými dominikány kolem P. Gregora Ambrože Hajdu, u kterého také potkal Felixe Davídka a postupně se dostával do kontaktu s dalšími lidmi ze skryté církve. Představený z Lipska mu nakonec jeho východoevropské angažmá zakázal, a tak Metsch v roce 1970 odešel před věčnými sliby z řádu. Zanedlouho nato se oženil a v březnu 1971 byl biskupem Janem Blahou v jeho brněnském bytě vysvěcen na kněze. Byly přitom použity mimořádné fakulty umožňující změnu ritu a biritualismus (součást tzv. mexických fakult). Svou primici Metsch slavil v Prešově u Ambrože Hajdu.

Ve stejné době, tedy po kobeřickém koncilu, došlo k roztržce mezi biskupem Davídkem a většinou jím vysvěcených biskupů. Od Davídka se oddělili mj. biskup Jiří Pojer a kněz Přemysl Coufal, kteří udržovali spojení s biskupem Gerhardem Schaffranem z východoněmeckého Zhořelce, který byl mezitím jmenován biskupem (drážďansko-) míšeňským. Zanedlouho nato přerušil Schaffran kontakty s Davídkem, protože tento se chystal vysvětit Johannese Morawietze na svého biskupa pro zahraničí – bez souhlasu a vědomí jeho dominikánského představeného. Od té doby spadal Klaus Metsch a ještě minimálně jeden tajně vysvěcený ženatý Němec pod jurisdikci biskupa Provazníka, který pravidelně jezdil do NDR a při té příležitosti navštěvoval i biskupa Schaffrana. Metsch se angažoval ve hnutích usilujících o reformu církve v duchu Druhého vatikánského koncilu – mírové hnutí (Friedensbewegung), Aktionskreis Halle, Basisgemeinde.

Po roce 1989 se mu jeho světitel Jan Blaha zdráhal vydat písemné potvrzení o uděleném svěcení. Od té doby se Metsch všemožně snažil o uznání svého kněžského svěcení. Oproti jiným tajně svěceným měl jednu výhodu: nebyl vysvěcen Felixem Davídkem, ale Janem Blahou, platnost jeho svěcení tedy nebyla zpochybněna. Teprve na konci roku 1996 sdělil tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry, kard. Ratzinger, biskupu Reineltovi z diecéze Drážďany-Míšeň, že Metsch sice může být inkardinován v řeckokatolické eparchii v Prešově, ale nesmí vykonávat pastoraci pro věřící latinského ritu v Reineltově diecézi. Biskup Reinelt poté ještě přiostřil a zakázal Metschovi vykonávat ve své diecézi jakoukoli kněžskou činnost, a sice jak v latinském, tak i v byzantském obřadu. Proti tomuto rozhodnutí se Metsch několikrát odvolával, ovšem bezúspěšně. Dokonce koncelebrace při slavnosti prvního sv. přijímání jeho vnučky mu byla zakázána. Je zřejmé, že v jeho případě se církevní úřady neřídily ani platným kanonickým právem.

V minulých 20 letech se Metsch postupně staral o katolíky východních obřadů v Berlíně, později i v Lipsku, zpovídal a začal o prázdninách vypomáhat ve švýcarských farnostech. Před rokem se společně se svým místním farářem z Lipska opět obrátil na nového biskupa v Drážďanech, Heinricha Timmereverse, s žádostí o umožnění slavit mše v latinském ritu. Záležitost šla do Říma na Kongregaci pro nauku víry, kde bylo v červnu 2020 rozhodnuto (poprvé po téměř 30 letech!), že věc spadá do kompetence Kongregace pro východní církve (č.j. 8/1993 – 77154). Ta v září 2020 rozhodla, že diecézní biskup sám smí, po dohodě s vlastním biskupem východního klerika, rozhodnout o udělení povolení sloužit na svém území v latinském ritu (č.j. 115/90). Po získaném souhlasu prešovského arcibiskupa Jána Babjaka (říjen 2020, č.j. 2565/2020) tak bylo drážďanským biskupem Metschovi konečně dovoleno sloužit na území diecéze Drážďany-Míšeň bohoslužby v latinském obřadu (dopis ze dne 30. 10. 2020). Tím úspěšně skončila třicetiletá snaha Metsche domoci se spravedlivého jednání ve vlastní církvi. A paradoxně se teprve nyní dostal na úroveň tajně svěcených ženatých mužů z Česka, kteří už mnohem dříve získali dočasné i trvalé fakulty biritualismu a dokonce i bez těchto povolení směli koncelebrovat v latinské církvi či zpovídat věřící obou církví sui iuris.

Tempo změn týkajících se postavení tajně svěcených kněží je příliš pomalé. Většina Davídkem svěcených již zemřela, nikdo už nevěří na jiné než „biologické“ řešení tohoto „problému“. Anebo přináší současné rozhodnutí římských kongregací kapku naděje? Třeba se alespoň děti či vnuci tajně svěcených kleriků dočkají ze strany Vatikánu nějaké rehabilitace.

1 METSCH, Klaus: Hlásat boží milosrdenství. Getsemany 119 (7-8/2001) 142-153. Podrobněji METSCH, Klaus: Engagiert, observiert, limitiert. Erfahrungen eines verheirateten Priesters aus Ostdeutschland. KOLLER, Erwin, KÜNG, Hans, KRIŽAN, Peter (Hrsg.): Die verratene Prophetie. Die tschechoslowakische Untergrundkirche zwischen Vatikan und Kommunismus. Exodus, Luzern 2011, s. 148-157.

Komentáře

Možná kapka z Vatikánu, ale za to jed u nás doma. Když si vezmete, že bratru Janu Rybářovi
nikdo z biskupství nepřišel na pohřeb...
A někteří klerici si mnuli (nahlas) ruce: "Ještě nějaký ten další "Rybář" zemře a bude zase klid"...