Jste zde

333 - leden 2021

Aby všichni byli jedno

Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.“ (J 17, 21-22)

Aby všichni byli jedno. Tato slova z tzv. Ježíšovy velekněžské modlitby v 17. kapitole Janova evangelia patří k ústředním biblickým textům, na které se odvolává úsilí o jednotu křesťanů nazývané ekumenické hnutí. Patří také k nejoblíbenějším biskupským heslům. V moderní době si tato slova (v latinské verzi: Ut omnes unum sint) zvolilo za své motto 42 biskupů, včetně kardinála Miloslava Vlka. Dalších 41 biskupů si zvolilo kratší verzi Ut unum sint, což je zároveň název encykliky papeže Jana Pavla II. z roku 1995, která se věnuje ekumenismu.

Dekret o ekumenismu II. vatikánského koncilu z roku 1964 i uvedená encyklika na tento biblický text odkazují v souvislosti se společnou modlitbou křesťanů za jednotu. Taková modlitba je považována za „duši ekumenického hnutí“, za velmi účinný prostředek k vyprošení milosti jednoty a autentický výraz společenství, které mezi křesťany existuje na základě společného křtu. „Katolíci si již zvykli často se scházet k modlitbě za jednotu církve, o kterou sám Spasitel v předvečer své smrti tak vroucně prosil Otce,“ uvádí dekret o ekumenismu (UR 4) a zdůrazňuje, že při některých zvláštních příležitostech, jako jsou modlitby za jednotu a ekumenická shromáždění, „je dovoleno a přímo žádoucí, aby se katolíci spojili v modlitbě s odloučenými bratry“.

Tím je potvrzeno, že společná modlitba je také viditelným plodem ekumenického hnutí. Vždyť ještě podle starého kodexu církevního práva z roku 1917 byl členům římskokatolické církve zakázán „duchovní styk s bludaři“ (kán. 2316). Dnes už nekatoličtí křesťané nejsou z pohledu římskokatolické církve považováni za bludaře neboli heretiky. Dekret o ekumenismu k tomu uvádí: „Ti však, kdo se nyní rodí v takových společnostech a dosahují v nich víry v Krista, nemohou být viněni z hříchu odloučení a katolická církev k nim přistupuje s bratrskou úctou a láskou.“ A pokračuje: „Neboť ti, kdo věří v Krista a řádně přijali křest, jsou v určitém společenství s katolickou církví, i když ne dokonalém.“ Přestože existují rozdíly a „plnému církevnímu společenství stojí v cestě nemalé překážky... jsou vírou ve křtu ospravedlněni a přivtěleni ke Kristu, proto jim právem náleží čestné označení křesťanů a synové katolické církve je oprávněně uznávají za bratry v Pánu.“ (UR 3)

Letošní společné modlitby budou zřejmě poznamenány nebo dokonce znemožněny epidemiologickými opatřeními. Farnosti, sbory, náboženské obce a místní společenství mohou tuto skutečnost přijmout jako výzvu k plánování dalších společných setkání během roku. Jak uvedl Jan Pavel II. ve své encyklice: „Týden modliteb za jednotu křesťanů, který slavíme v lednu nebo v některých zemích okolo letnic, se stal rozšířenou a ustálenou tradicí. Ale i mimo něj je v průběhu roku mnoho příležitostí nabádajících křesťany k tomu, aby se spolu modlili.“ (UUS 24)

Všem našim čtenářům děkuji za přízeň a přeji vše dobré v novém roce!

 

Komentáře

Milí bratři a sestry,
V tomto příspěvku nabízím zamyšlení se nad otázkou nezbytnosti porozumění evangeliu. Ke konci liturgického roku A v září (25. neděle mezidobí) jsme četli podobenství o dělnících na vinici (Mt 20, 1-16) a v listopadu (33. neděle mezidobí) o hřivnách (Mt 25, 14-30). Záměrně jsem vybral tato dvě podobenství a podíval se na získané homilie několika (5) uznávaných kazatelů a byl jsem šokován, že každý z nich interpretuje, co znamená v evangeliu denár nebo hřivna (v přeneseném slova smyslu), naprosto různě. Jistě, statistika to není velká, ale stojí za zamyšlení. To, že se interpretace liší, logicky znamená, že maximálně u jednoho z nich je interpretace správná. To ale také znamená, že čtyři z nich (možná všichni) zasévají jílek, a to je velice vážná věc. Není nutné problematiku jílku rozebírat, Ježíš to v evangeliu popsal jasně. Např. v případě podobenství o hřivnách kazatele vůbec „nenapadlo“, že v evangeliu je také druhé podobenství o hřivnách (Luk 19,11-27). Nechci spekulovat, ale možná nevědí, jak obě podobenství skloubit, tj. najít interpretaci, která by oběma vyhovovala. Při řešení takového „hlavolamu“ máme přece od Ježíše fungující radu: „Proste, hledejte a tlučte“. Bohužel věřící člověk není na to zvyklý a často zůstane jenom u prosby. Není-li prosba splněna, rezignuje, nebo si předmět prosby reinterpretuje dle svého vkusu. Posluchač homilie by měl být pozorný a poslouchat výklad kriticky, zdali interpretace textu evangelia např. není vytržena z kontextu. Přebíraní interpretace na základě autority kazatele může být ošidné. Jistě, vyžaduje to, aby se člověk zabýval Písmem do hloubky. Má to jednu výhodu, že se na člověka nebude vztahovat výrok sv. Pavla: „Nestáli o správné poznání Boha, a proto je Bůh vydal“ (Ř 1,28-32). Ježíš přece vyžaduje po nás, abychom jeho evangeliu rozuměli. Apoštolové dostali vyhubováno za to, že mu nerozumí. Myslí si snad někdo, že jsme na tom s křesťanstvím lépe, než byli apoštolové? Ježíšova rada není složitá, jenže k jejímu efektivnímu využití všichni potřebujeme projít procesem Metanoia a žádat na porozumění evangelia od Ježíše doklady. Jsem přesvědčený, že nám je rád poskytne, jinak by byl sám proti sobě. Kvůli špatnému chápání evangelia bylo v minulosti napácháno hodně zla. Můžeme vyloučit, že i současná pandemie s tím souvisí? Dovolím si připomenout, že dělání Metanoia je v kompetenci člověka, které si člověk nevyprosí jako dar. Dobrý kazatel „nezapomíná“ upozorňovat na nutnost dělat Metanoia a přitom samozřejmě ví, jak na to. Závěrem bych ještě dodal jednu poznámku. Pozoroval jsem, že kazatelé velice málo používají podobenství, která doslova nabízí současný život a technické prostředky a která vedou ke kvalitnímu pochopení související problematiky. Jak je to možné? Ježíš byl přece prvotřídní učitel. Pro přírodní vědy jsou modely a modelování samozřejmostí a že by je teologie nepotřebovala? Buďme střízliví v hodnocení svých kvalit ve vztahu vůči Bohu, aby se naše víra, místo životaschopného hořčičného zrna, náhodou nepodobala spíše nějakému semínku, zrnu, nebo pecičce ze zavařeniny. Někdo se může ptát, jak to souvisí s ekumenismem. Jsem přesvědčen, že hodně. Myslím si, že bez důsledného Metanoia, plného pochopení evangelia a dosažení kvalitního křesťanství (samozřejmě doloženého doklady od Ducha Svatého) je ekumenismus s cílem jednoho ovčince s jedním pastýřem (Jan 10,16) odsouzen k nezdaru. Nebuďme naivní, že Duch Svatý to udělá za nás. Možná bychom se měli zamyslet nad tím, jak taková modlitba za jednotu křesťanů má vypadat, aby byla vyslyšená.
Pavol Mikula