162 - červen 2005

Orel (Aquila)

Orel, orlice

Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí, tak Hospodin sám ho vedl, žádný cizí bůh s ním nebyl. (Dt 32, 11-12)

Orel skalní (Aquila chrysaetos) patří mezi velké krahujcovité dravce s rozpětím křídel 195 - 220 cm a váhou 3 až 5kg. Vyskytuje se v Evropě, severní  Asii, severní Americe, severní Africe i Japonsku. Je hnědý s tmavým ocasem, na temeni a týlu hlavy má zlatožlutá pera, běhák je opeřen až k prstům. Mladí ptáci ma jíbílý ocas s černou páskou na konci a velkou bílou skvrnu na spodní straně křídel. Hlas orla je drsné "híe" a štěkavé"kje".

Orel hnízdí vysoko v horách, mimo hnízdění se vyskytuje i v zalesněných rovinách. Je stálý i stěhovavý. Jako potravu loví středně velké ptáky a savce např. sviště, králíky, zajíce a myši. V nouzi loví i kůzlata, jehňata a kamzíky. Větší kořist jako jeleny pouze jde-li o nemocné, staré či zraněné jedince.

Hnízdo staví v době hnízdění (leden až červen podle oblasti výskytu) na skalnatých výběžcích. Stará hnízda mohou mít na výšku až jeden metr a dva metry v průměru. Orli zvětšují své hnízdo každý rok. Oba rodiče sedí na dvou špinavě bílých šedohnědě skvrnitých vejcích 40 až 45 dnů, krmí 80 dnů. Často přežívá pouze silnější mládě, většinou první vylíhlé. Orli pohlavně dospívají v 5. až 6. roce života. Vytvářejí páry, které spolu zůstávají celý život. Orel se používá i v sokolnictví např. v centrální Asii, Rusku a Kazachstánu.

Spolu se lvem je to jeden z nejúctyhodnějších heraldických znaků, který vyjadřuje moc, vítězství a vládu. Jeho podobu směly užívat jen nejvýznamnější rody. Objevuje se již ve starověku na štítech velkých válečníků, Arabů, Egypťanů, Peršanů a Babyloňanů. Jako symbol boha Jupitera se stal znakem římských legií. Základní odlišnost heraldického orla a orlice spočívá v tom, že orel má dvě hlavy, kdežto orlice jen jednu.

Již vestaré Asii byl orel považován za ztělesnění slunce a jako takový vyjadřoval nesmrtelnost a věčnou vládu. Verš žalmu po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla (Ž 103,5) patrně naráží na pověst o ptáku Fénixovi a jeho zrození z popela. V případě orla se tradovalo, že ve stáří vyletí ke slunci, které mu sežehne křídla a on se opět omládlý vynoří z vln moře.

Orel, orlice v bibli byl pták rituálně nečistý (Lv 11,13; Dt 14,12). Sloužil jako symbol rychlosti (Jb 9, 26; Ab 1,8; Jr 4,13), bystrosti (2 S 1, 23), velikosti (Ez 17, 3.7), stavějící hnízdo na vysokých skalách (Jb 39,29; Jr 49,16; Abd 1,4). Ve Zjevení je orel symbolem síly (Zj 8,13; Zj 12,14).

Bible připomíná i mimořádnou péči orla o jeho mladé (Dt 32, 11-12, srov. Ex 19,4). Tento dravec slouží i jako symbol národů, které Hospodin použil jako svůj trestající nástroj k očištění svého lidu od úpadku a hniloby (Jr 4,13; 48,40; 49,22).

V Ezechielově verši: Řekni: Toto praví Panovník Hospodin:Veliký orel s velkými křídly, dlouhými perutěmi, celý opeřený, pestře zbarvený, přilétl na Libanón a vzal vrcholek cedru.(Ez 17,3) je orel pravděpodobně symbolem Nabuchodonozora.

Zároveň Bůh používá orla jako metaforu pro vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví: Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. (Ex19, 3-4).

Orel ve Zj 4, 7 bývá ve starokřesťanských výkladech chápán jako symbol evangelisty Jana.

(ZaL)