163 - léto 2005

Velbloud dvouhrbý (Camelus ferus)

Velbloud

Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchemjehly než bohatý do Božího království. (Mt 19, 24)

Velbloud jednohrbý, dromedár (Camelusdromedarius) patří k nejstarším domestikovaným zvířatům. Svůj název odvozuje od řeckého slova dromak, což znamená rychle chodící. Domestikovaly jej semitské národy v arabskosyrském prostoru asi ve 4. až 3. tisíciletí př. Kr. (tj. asi o 1000 let před velbloudem dvouhrbým). Avšak zhruba v prvním tisíciletí př. Kr. byla volně žijící forma tohoto velblouda vyhubena. Dnes se vyskytují zbytky populace v pustinné oblasti severní Afriky, v západní Asii a v Indii.

Velbloud dvouhrbý, drabař (Camelusferus) se nazývá i velbloud baktriánský podle něk­dejší středoasijské země Baktrie. Zbytky divoké populace se dnes nacházejí v prostoru jezera Lob-Nor. Jeho domestikovaná forma - velbloud domácí - je rozšířena ve Střední, Přední a Malé Asii. Byl domestikován mon­golskými národy ve 3.-2. tisíciletí př. Kr.

Velbloudi patří mezi sudokopytníky a potravu přežvykují. Řadí se do zvláštního podřádu mozolnatců (Tylopoda). Na rozdíl od jiných kopytníků totiž našlapují na pružný mozol kryjící zespodu tři prstní články. Oba srostlé prsty jsou talířovitě rozšířené a usnad­ňují chůzi v měkkém písku.

Hrb, typický znak velblouda, obsahuje tuk. Je zásobárnou energie a zároveň slouží jako důmyslné klimatizační zařízení. V noci, když teplota v poušti klesá až k bodu mrazu, sníží velbloud svou tělesnou teplotu na 34 °C. Ve dne pak prochází krev systémem cév v ochla­zeném hrbu izolovaném navíc tukovou vrstvou. Hrb tak působí jako účinný chladič a jeho nositel může po řadu hodin snadno vzdorovat okolnímu žáru přesahujícímu často 60°C. Jako další ochrana proti přehřátí slouží velbloudům srst. Na povrchu může být rozpálená do žhava, ale na kůži zůstává teplota kolem 40 až 42° C. Při vdechu velbloud za nozdrami zachycuje vydechovanou vlhkost a současně se ochlazuje vdechovaný pouštní vzduch. Ledviny zčásti vrací vodu z moči zpět do těla. Moč je hustá sirupovitá kapalina. Trus je tak dokonale zbaven vody, že je možného ihned použít k rozdělání ohně. Velbloud vydrží bez vody dva týdny až šest týdnů podle druhu potravy. Během patnácti minut může vypít i 150 litrů vody. Část této zásoby uchovává v osmi stech malých přepážkách jednoho oddílu svého složeného žaludku.

Velbloudí maso se chutí podobá hovězímu. Mánízký obsah tuku. Lahodné mléko s vysokým obsahem proteinů vydržídlouho i v horku a používá se k výrobě másla, sýru a dalších mléčných výrobků. Ze srsti se vyrábějí koberce, přehozy a látky. Velbloud sám se používá jako nosič břemen a dopravní prostředek.

V bibli je velbloud představitelem hod­not­ného domácího zvířete vedle ovcí a oslů, mezků a skotu; např. Gn 12,16, Genesis kap. 24. Je označován za zvíře nečisté (Lv11,4; Dt 14,7). V Mt 19,24; Mk 10,25; Lk 18,25 a Mt 23,24 slouží především jako příklad tehdy největšího zvířete žijícího běžně v Palestině. Z bib­lického poselství je zřejmé, že velbloudi byli běžnou a nepostradatelnou součástí života Izraelců i všech jejich sousedů.

ZaL