Jste zde

Pozvání k naději

 

Ohlédnutí za Setkáním křesťanů v Praze 2005

Filip Outrata

Ve dnech 17. až 19. června se v Praze uskutečnilo setkání křesťanů šesti středoevropských zemí, vedle země pořádající také Německa, Polska, Slovenska, Rakouska a Maďarska. Heslem a mottem setkání bylo "Pozvání k naději". Tolik stručný popis události. Jaký vlastně byl průběh, a jaký smysl a přínos tohoto "pražského Kirchentagu"?

Brožurka s programem Setkání křesťanů měla celých 40 stran. Na pouhé dva dny - v pátek se konalo vítání hostů v pražských sborech, obcích a farnostech, hlavní část programu připadla na sobotu a nedělní dopoledne - opravdu úctyhodná nabídka. Nabídka zajímavá nejen kvantitou: kdo se setkání účastnil, zřejmě potvrdí, že například mezi besedami v sobotu odpoledne vůbec nebylo lehké vybírat.

Program setkání byl rozdělen do čtyř základních fází: v sobotu dopoledne biblické hodiny, odpoledne přednášky, besedy a hlavní (a televizní) shromáždění na Ovocném trhu, v sobotu večer koncerty a meditace, v neděli ráno a dopoledne bohoslužby, po jejichž vyslání se hosté skutečně rozjeli zpátky do svých domovů. Doplňme paralelní program pro děti, mládež a ženy (pro představu například slovenské ruční práce a kroje v podání Spoločenstva evanjelických žien).

Biblické práce se konaly na mnoha místech a v mnoha jazycích, spojoval je však ústřední biblický text z listu Filipským (Fp 3, 7-14). Za ocitování stojí "prováděcí pokyny" kjednotlivým skupinám, podle nichž se v Praze biblicky pracovalo metodami opravdu různorodými: "biblická práce nejen pro mládež","teologové v dialogu", "aktuální projev s evangelizačním zaměřením", "výklad z pohledu tří žen", "nejen slovo, ale i pohyb hovoří", dramatické pásmo "Úprk k cíli", "program pro děti s rodičii bez rodičů". Z nabídky biblických hodin poněkud vyčnívala "pouť od Salvátora k Salvátoru" (neboli od Tomáše Halíka k Miloši Rejchrtovi) s "instruktáží a lidovým zpěvem, prvky pouličního divadla a dechovou hudbou" a zastaveními na místech, kudy procházely dějiny. Nic proti této jistě zdařilé akci, snad jen nemusela být zařazena na tutéž hodinu jako biblická zamyšlení nad jednotícím textem. Pro spravedlnost dodejme, že podobně "vybočili" i pravoslavní s kladením věncům a bohoslužbou za oběti druhé světové války. Samo o sobě určitě dobré a potřebné, jen snad maličko "sólistický" přístup.

Při čtení "menu" sobotních besed jsem musel ocenit snahu organizátorů věnovat se skutečně aktuálním a živým tématům. Byly rozděleny do tří bloků: v Naději pro Evropu se diskutovalo o sousedství ve střední Evropě, roli církví v Evropě, vztahu Evropy k chudobě ve světě, a dostalo se i na rozhovor biskupů (a ekvivalentních představitelů neepiskopálních církví). Sekce Naděje pro církev zahrnovala otázky evangelizace a misie, partnerství mezi sbory a život a zkušenosti místních společenství. Třetí naděje, Naděje pro společnost, nabízela diskuse o víře a náboženství Romů, ekologii, rodině a stárnoucí populaci.

Hlavní shromáždění na Ovocném trhu v sobotu odpoledne přenášela Česká televize, a stalo se tak jakýmsi oficiálním výstupem Setkání křesťanů veřejnosti. Možná ne úplně šťastně - prezentovala se tím nejoficiálnější, místy až kožená akce připomínající koláž pospojovaných proslovů představitelů církví, biblických čtení a kázání, modliteb, písní a tance. Spíš než mozaika skládající výsledný obraz působila akce jako nesourodé pásmo, jakkoli její jednotlivé části byly většinou zajímavé. Moderátor shromáždění připomněl hned v úvodu, že ačkoli toto shromáždění není bohoslužba, přece má rysy bohoslužby a do jisté míry bohoslužbou je. Nevím, zda se shodnu s jinými účastníky,alespoň pro mne však toto shromáždění přineslo důkaz o tom, jaktěžké je spojit bohoslužbu a pořad pro (byť omezenou) "masu" diváků. V průběhu shromáždění se několikrát opakovala otázka, zda takovéto setkání může oslovit ty "okolo". Dotázaní, jako Václav Malý či Miloš Rejchrt, odpovídali kladně, kdybych však byl tím "okolo" a sledoval právě jen hlavní shromáždění, zřejmě by mě příliš nepřesvědčilo o reálnosti a síle naděje, kterou chtělo přinést a nabídnout.

Naštěstí Setkání křesťanů nebylo pouze hlavní televizní shromáždění. Hned pár metrů od tribuny na Ovocném trhu stál věnec stánků "Tržiště možností" (druhá polovina byla na Jungmannově náměstí), a na něm velmi bohatá paleta organizací, sdružení a společností. Projít se po tomto tržišti znamenalo získat dobrý přehled o tom, jak pestrá je škála aktivit, kterým se církve a křesťané v tomto kousku Evropy věnují. Většina z nich cosi nabízí, otevírá se navenek, ať už pomocí homosexuálním spoluobčanům jako hnutí Logos, lidem starým a nemocným jako hospic Cesta domů nebo chudému "třetímu světu" jako Obchůdek jednoho světa. Otevřenost v různých podobách a různých projevech: právě v ní bylo možná největší pozitivum Setkání křesťanů.

V sobotu večer se otevřely i kostely a modlitebny jednotlivých zúčastněných církví - začala Noc otevřených kostelů, během níž se konaly koncerty, divadelní hry i modlitební ztišení. Kázání při nedělních bohoslužbách zněla v různých jazycích. Jedna z bohoslužeb měla trochu zvláštní ráz - v Betlémské kapli se sešli potomci českých exulantů do Polska. Kázali v češtině Pavel Smetana a polsky Miroslav Jelínek, a sledovat slzy dojet íčesko-polského pastora, kterému se tímto návratem splnil sen, byl silný zážitek a přímo hmatatelný dotek dějin.

Setkání křesťanů v roce 2005 v Praze bylo důkazem o tom, kolik různých rovin má a může mít setkávání. Ne všechny přitom mají stejnou přesvědčivost i sdělnost, a ne všechny jsou schopné oslovit: možná stojí za zamyšlení pokusit se příště ubrat z oficiálního charakteru a nabídnout spontánnější tvář - to však směřuje stejně tak ke sdělovacím prostředkům, v tomto případě ČT, které jsou zřejmě na oficialitu podobných akcí zvyklé a spíše ji vítají.

Každé setkání však je obohacením, znamená vznik nových spojení a vazeb, otevření nových obzorů, nových otázek i odpovědí. Pražské setkání s mottem "Pozvání k naději" jistě nepřineslo a ani nemohlo přinést zaručený recept, jak sami sobě i "těm okolo" naději naordinovat. Cesta naděje, která se podobá onomu "závodu" z ústředního biblického textu, však je možná právě cestousetkávání.

Setkání křesťanů 2005 bylo akcí ekumenickou, zúčastnilo se jí 9 českých církví a 10 církví ze sousedních zemí. Na úplný závěr tedy jednu malou ekumenickou vzpomínku k zamyšlení. V klášteře augustiniánů na Malé Straně připravoval tým "mladých dospělých" z německého Zhořelce (Görlitz) biblickou cestu na motivy 23. žalmu. Zeptal jsem se jedné z organizátorek, zda jsou členové jejich skupiny evangelíci. "Evangelíci i katolíci, " odpověděla dívka a v tónu její odpovědi byla naprostá samozřejmost takové spolupráce a trochu i údiv nad tím, proč je taková otázka vůbec pokládána.