Walter Fleischmann-Bisten

25 let od Limských prohlášení

 „Hvězdná hodina ekumeny"- co je nutno připomenout

12. ledna 1982 dospěla Komise pro víru a řád Ekumenické rady církví (něm. zkr. SRC) k rozhodnutí, jehož význam a důsledky v dějinách církve byly značné: Asi 120 jejích členů rozhodlo se vzácnou jednomyslností (nikdo nebyl proti a nikdo se nezdržel hlasování), aby byla dlouho připravovaná a uvnitř členských církví již diskutovaná a do poslední chvíle přepracovávaná „Konvergenční prohlášení o křtu, eucharistii a úřadu" konečně zaslána církvím k „recepci". Protože se zasedání komise konalo v „Oasis de los Santos Apostolos" nedaleko hlavního města Peru Limy, začalo se těmto prohlášením mezi odborníky a v odborné literatuře říkat „Limské texty", „Limská deklarace", „Limské dokumenty" nebo prostě „Lima".¹ Tehdejší pozorovatelé a zpravodajové hovoří i dnes, po 25 letech, o „hvězdné hodině ekumeny".²

Sdružení pro zkoumání svobodných církví se zabývalo ekumenickým dialogem mezi svobodnými církvemi a římskokatolickou církví.

Letošní podzimní zasedání Sdružení pro zkoumání svobodných církví (Verein für Freikirchenforschung, zkr. VFF) se zabývalo ve dnech 26.-28. října 2006 znovu tématem, které je ekumenicky explozivní a teologicky aktuální: 40 let dialogu svobodných církví s Vatikánem. V úvodním slovu popsal prof. Erich Geldbach (Marburg), předseda VFF, jak se z tradičních protivníků z obou konfesních rodin stali v průběhu posledních čtyřiceti let sourozenci ve víře. Připomněl jasnou definici římského ekumenismu, formulovanou  II. vatikánským sněmem (1962-1965), na nějž papež Jan XXIII. pozval i zástupce všech denominací svobodných církví jako pozorovatele. Tam se v souvislosti s rozdělenými křesťany mluvilo o oboustranné vině; církve a společenství vzniklé z reformace 16. století byly vzhledem ke spojení ve křtu označeny jako „respektovaní a milovaní bratři". Bylo též výslovně řečeno, že překážky, stojící v cestě užšímu společenství, mají být zpracovávány pomocí teologického dialogu. Téměř padesát účastníků ze sedmi různých německých svobodných církví a některých zemských církví bylo na zasedání informováno o průběhu a výsledcích bilaterálního dialogu katolické církve s těmito svobodnými církvemi: mennonité (Andrea Langeová, Weierhof bei Kirchheimbolanden), baptisté (Erich Geldbach), metodisté (Christoph Radel, Kastel) adventisté (Rolf J. Pöhler, Hannover) a církve letniční (Bernard Bially, Düsseldorf, a Hans Gasper, Bonn). Referující byli většinou sami členy některé z komisí pro dialog.