Sdružení pro zkoumání svobodných církví se zabývalo ekumenickým dialogem mezi svobodnými církvemi a římskokatolickou církví.
Letošní podzimní zasedání Sdružení pro zkoumání svobodných církví (Verein für Freikirchenforschung, zkr. VFF) se zabývalo ve dnech 26.-28. října 2006 znovu tématem, které je ekumenicky explozivní a teologicky aktuální: 40 let dialogu svobodných církví s Vatikánem. V úvodním slovu popsal prof. Erich Geldbach (Marburg), předseda VFF, jak se z tradičních protivníků z obou konfesních rodin stali v průběhu posledních čtyřiceti let sourozenci ve víře. Připomněl jasnou definici římského ekumenismu, formulovanou II. vatikánským sněmem (1962-1965), na nějž papež Jan XXIII. pozval i zástupce všech denominací svobodných církví jako pozorovatele. Tam se v souvislosti s rozdělenými křesťany mluvilo o oboustranné vině; církve a společenství vzniklé z reformace 16. století byly vzhledem ke spojení ve křtu označeny jako „respektovaní a milovaní bratři". Bylo též výslovně řečeno, že překážky, stojící v cestě užšímu společenství, mají být zpracovávány pomocí teologického dialogu. Téměř padesát účastníků ze sedmi různých německých svobodných církví a některých zemských církví bylo na zasedání informováno o průběhu a výsledcích bilaterálního dialogu katolické církve s těmito svobodnými církvemi: mennonité (Andrea Langeová, Weierhof bei Kirchheimbolanden), baptisté (Erich Geldbach), metodisté (Christoph Radel, Kastel) adventisté (Rolf J. Pöhler, Hannover) a církve letniční (Bernard Bially, Düsseldorf, a Hans Gasper, Bonn). Referující byli většinou sami členy některé z komisí pro dialog.
Lze shrnout tyto poznatky:
- Kongregacionalistické zřízení (samostatnost jednotlivých obcí) v mnoha svobodných církvích ztěžovalo dialog vzhledem k rozdílným teologickým pozicím laických církví orientovaných na základnu, což je v protikladu k učitelskému úřadu katolické světové církve i k vlastnímu konfesnímu světovému svazu.
- To, že se Řím na II. Vaticanu přihlásil k náboženské svobodě, usnadnilo odbourávání mnohých starých předsudků, zranění a bariér.
- Často je obtížné vysvětlit zúčastněným církvím a místním obcím vlastní činnost a vývoj komisí. Přesto existují slibné náznaky fungujících kontaktů mezi obcemi a partnery dialogu, kteří jako multiplikátoři mají před sebou značnou úlohu při vytváření důvěry.
- Poněvadž šlo v mnoha případech o první oficiální rozhovory o církevním učení od reformace, resp. za posledních sto či sto padesát let, nepřekvapí, že v mnoha teologických problémech (chápání církve, svátostí) a hermeneutických stanoviscích bylo těžké najít společnou řeč, což ještě komplikovala skutečnost, že ne pro všechny zúčastněné byla angličtina důvěrně známou řečí.
- Dobré bylo, že se od začátku pracovalo střízlivě: Nikdy nebylo cílem úplné církevní společenství, nýbrž šlo o to, objevit u dvou rozdílných církví společné rysy v chápání církve a Krista a nalézt témata pro další kolo dialogu.
- Zvláštní roli asi sehrál nejdéle (40 let) trvající dialog Vatikánu se Světovou radou metodistických církví. Navzdory přiblížení - až po podepsání Společného prohlášení k nauce o ospravedlnění - existují dále zjevné rozdíly v ústředních bodech: v posuzování role laiků při vedení církve, ve svátostném chápání ordinace, v posuzování „apoštolské posloupnosti" biskupského úřadu, jakož i v otázce neomylnosti člověka a papežského úřadu.
- Bylo zřejmé, že je nutno vyřešit problém uznání jednotlivých svobodných církví za církve křesťanské. Prohlubování dorozumění pomocí další práce na rozmanitých teologických otázkách leží očividně všem zúčastněným na srdci.
Zdá se, že jednou zahájený postup od „hermeneutiky podezírání" k „hermeneutice důvěry" nelze zvrátit. Všechna kola dialogu sloužila odbourávání neznalosti a předsudků. To potvrdil také ve svém závěrečném příspěvku katolický odborník na svobodné církve Hans-Jörg Urban z Institutu Johanna Möhlera v Paderbornu.
Místo zasedání skvěle odpovídalo tématu: Benediktinský klášter v dolnobavorském Niederaltaichu má velkou ekumenickou tradici i zkušenost s dialogem mezi západní a východní církví. Na to poukázal už na začátku rokování rektor Ekumenického institutu pater Bernard Voß OSB, dlouholetý předseda Pracovního společenství křesťanských církví (Arbeitsgemeinschaft christlicher Kirchen, zkr. ACK) v Bavorsku, jehož úspěšné kontakty se svobodnými církvemi jsou dostatečně známy.
přeložila Helena Medková
Poslední komentáře