Karl Schlemmer

Pokus o oživení ušní zpovědi¹, který nedávno na značný nátlak Říma provedla švýcarská biskupská konference, nebyl žádný mistrovský pastorální výkon.

Komentář z března 2009

V srpnu 2003 jsem měl neočekávaně příležitost navštívit se svými švýcarskými přáteli z kantonu Graubünden „Passium a Vella" v údolí Val Lumnezia. Tyto pašijové hry v raetorománské jazykové oblasti Surselva na nás všechny zapůsobily hlubokým dojmem, protože se od obvyklých, nám známých pašijových her jako na příklad těch

Reformace byla pro starou církev mohutnou výzvou, a proto se také stala léčivým popudem ke kritickému zamyšlení se nad sebou samou a k obnově, jež však přináší své pravé ovoce teprve staletí později. Liturgická konstituce Druhého vatikánského koncilu a z ní vycházející impulzy pro liturgickou obnovu v římské církvi jsou zcela zřejmý

Ještě krátce před svou smrtí na jaře 1991 švýcarský spisovatel a dramatik Max Frisch plánoval a skicoval návrhy děl. Sám napsal režijní pokyny ke svému pohřbu. Nechal si přinést fotografie interiéru curyšského kostela sv. Petra, a pak stanovil zasedací pořádek a uspořádání presbytáře. Autor naplánoval tuto slavnost jako velkou hostinu pro přátele.

Písemná předloha přednášky prof. ThDr. Karl Schlemmera z Pasovské uviverzity.

Přeložil prof. ThDr. Josef Smolík.

(k období od července do listopadu 2007)

Mnozí z těch, kteří dnes blouzní o staré církvi, nemají ani ponětí o tom,
jak skutečně vypadala. Z toho důvodu by nikdo neměl blouznit o minulosti.
(Franz Kamphaus, emeritní biskup limburský)