Enrico Galavotti

Více než půlstoletí, které uplynulo od skončení Druhého vatikánského koncilu (1962-1965), je dostatečně dlouhá doba, abychom se ptali, do jaké míry se koncilu podařilo zásadně proměnit pohled na roli církve a úkoly teologie. Koncil byl zahájen v období, kdy četné iniciativy požadující nový způsob teologické práce byly systematicky potlačovány. Pročítáme-li dnes výnosy, které římská Kongregace pro nauku víry vydala v průběhu padesáti let před rozhodnutím Jan XXIII.

Myslím, že jednou z největších potíží, na něž dnes při úvahách o římské kurii narážíme, patří skutečnost, že o ní víme jen málo. Jednak je to téma neobyčejně složité, jednak se mu – přinejmenším v oblasti historického výzkumu – ještě nedostalo zasloužené pozornosti. Zatímco je naprosto jasné, kdy a jak kurie vznikla a jakými zásadními organizačními a strukturálními změnami prošla v 16.