Jak bylo naznačeno v příspěvku o ambroziánském lekcionáři,1 začali jsme vkládat na web lekce ambroziánského lekcionáře. Zatím jsou vloženy nedělní lekce do konce roku A a feriální na nejbližší období. Využíváme zdroje na stránkách milánského arcibiskupství pro neděle a svátky a pro všední dny.
Lekce ambroziánského lekcionáře dané neděle jsou vybírány tak, aby spolu souvisely. Neuplatňuje se zásada (polo)souvislého čtení jako v římském či ekumenickém lekcionáři. Z toho důvodu se neuplatní ani vázanost cyklů (A, B, C) na jednotlivá synoptická evangelia. Římskému způsobu výběru odpovídá 1. čtení ze SZ (ve velikonoční době ze Sk), 2. čtení z listů (ovšem nikoli ze 7 obecných, ty jsou řazeny jako 1. čtení) a 3. čtení z evangelia.
Důraz na biblická kritéria při tvorbě lekcionáře není tak dominantní jako u lekcionáře ekumenického (RCL), kde např. SZ proroci v roce C nejsou řazeni podle svého umístění v Bibli, ale podle pravděpodobné doby napsání. Ambroziánský lekcionář klade důraz na liturgická a systematicko-teologická hlediska. Vedle biblických přihlíží i k homiletickým, katechetickým a pedagogickým zřetelům. Neděli často dominuje některá biblická postava.
Velká pozornost je věnována výběru mezizpěvů – žalmu/kantiku po 1. čtení a alelujovému veršíku před evangeliem. Z žalmů jsou vybírány jednotlivé verše – jednak je žalm kratší, jednak lépe tematicky odpovídá ostatním lekcím.
Ambroziánský liturgický rok nezná Popeleční středu. Postní doba začíná 1. nedělí resp. sobotními nešporami. Neděle všech tří cyklů (A, B, C) mají stejná evangelia, ale proměnná 1. a 2. čtení. O 1. neděli, na začátku postní doby, se čte o Ježíšově pokušení na poušti po dobu 40 dnů (Mt 4, 1-11). K němu se letos (v cyklu A) řadí 1. čtení Iz 58, 4b-12b o smyslu postu (odpovídá alternativnímu 1. čtení římské Popeleční středy). 2. čtení 2K 5,18 – 6,2 zvěstuje „nyní je nanejvýš vítaný čas“.
Další 4 neděle jsou charakterizovány čtyřmi janovskými perikopami. Slouží k bezprostřední přípravě jednak katechumenů na křest, jednak ostatních na obnovu křtu. O 2. neděli je to setkání Ježíše se Samaritánkou u studny (téma voda). Hospodin se o této neděli (v roce A) zjevuje skrze Mojžíše (Ex 20, 2-24 desatero), Pavla (Ef 1, 15-23) a Ježíše hovořícího se Samaritánkou (J 4, 5-42).
Evangelium 3. neděle je věnováno Abrahamovi, resp. odvoláváním se na abrahomovskou víru (J 8, 31-59). Ježíš polemizuje se Židy, kteří paradoxně na jedné straně v něj uvěřili, na druhé straně ho chtějí zabít. S tím koresponduje 1. čtení (Ex 34, 1-10) o milujícím Hospodinu a lidu „tvrdé šíje“ a 2. čtení (Ga 3, 6-14) o vytrvalé a věrné Abrahamově víře.
4. neděle (v roce A) se zabývá závojem/slepotou. V 1. čtení (Ex 34,27 – 35,1) si Mojžíš musí zakrývat zářící tvář, poté co mluvil s Hospodinem. Tato událost je reflektována ve 2. čtení (2 K 3, 7-18) kde když se člověk obrátí k Pánu je tento závoj odstraněn. V evangeliu (J 9, 1-38b) Ježíš uzdravuje slepého od narození. Dostává i vnitřní zrak. který Ježíšovi odpůrci nemají.
5. neděle je věnována radikální záchraně (života). I. čtení (Ex 14, 15-31) o průchodu Rákosovým mořem se čte i o velikonoční vigilii. 2. čtení Ef 2, 4-10 svědčí, že záchrana není z nás, ale je božím darem. V evangeliu (J 11, 1-53) Ježíš křísí Lazara, ukazuje že je Pánem i nad smrtí.
Kromě nedělí si zaslouží pozornost soboty. V ambroziánském ritu je každá sobota vnímána jako „poloviční neděle“ (podobně jako např. v byzantském ritu). Odpovídá tomu počet čtení, podobně jako v neděli (1. čtení, epištola, evangelium). Soboty postní doby jsou navíc zaměřeny na bezprostřední přípravu křtu. Sobota po 5. neděli v době postní obsahuje předání symbola (vyznání víry) čekatelům křtu.
Sobota 1. týdne je věnována boží lásce, jeho milosrdenství; 2. týdne lidské nevěře a odmítání Boha; 3. týdne zasvěcení/posvěcení; 4. týdne přijetí nás Bohem; 5. týdne přijetí Boha námi.
Pátky postní doby jsou v ambroziánském ritu aliturgickými dny (tj. neslaví se eucharistie). V rámci nešpor jsou každý týden zařazeny 4 čtení (vč. svých žalmů), které myšlenkově rozvíjí SZ čtení předchozí neděle.
Pondělky – čtvrtky v době postní obsahují vždy trojici čtení s příslušnými mezizpěvy: 1. čtení z Geneze volené semikontunuálně, 2. čtení z knihy Přísloví čtené rovněž v podstatě semikontinuálně (s výjimkami sloužícími k harmonizaci se zbylými čteními); 3. čtení z evangelia, kdy o prvních 4 týdnech se čte Horská řeč z Matouše semikontinuálně.
Všechny ferie v ambrouziánském lekcionáři (vč. těch postních) jsou uspořádány ve dvou řadách (1. a II.). V letošním roce 2026 – sudý rok – je to řada II. Evangelia (a veršíky před nimi) jsou v obou řadách stejná, liší se 1. a 2. čtení, často i žalm po 1. čtení.