Každé hebrejské jídlo začínalo požehnáním, rozlámáním chleba a podáním stolovníkům. Lámání chleba patří i mezi čtyři „instituční" eucharistické akty („vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim..." Mk 14, 22). Toto dílčí eucharistické jednání slouží i k pojmenování celého eucharistického slavení. („Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se." Sk 2, 42). Eucharistický chléb zpřítomňuje Ježíše Krista - Beránka daného/dávajícího se jako smírná oběť za celý svět. Ježíš je označen jako Beránek jak v Janově evangeliu (J 1, 29.36), tak v Apokalypse (Zj 5, 6; 13, 8). („Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa." J 1, 29). Východní liturgie označují dodnes centrální díl eucharistického chleba jako Beránka. Základní interpretace lámání eucharistického chleba je dvojí: jednak naznačení Ježíšovy smrti, jednak projev sounáležitosti, ochoty se dělit.
Hymnus „Beránku Boží" je syrského původu a do římské liturgie jej jako doprovod lámání chleba zavedl papež Sergei I. (676-701) pocházející ze Syrie. Zpěv obsahující prosbu o slitování se opakoval dokud všechen eucharistický chléb nebyl nalámán. Zakončen byl prosbou o eschatologický pokoj.
Od 12. století, kdy už se lámala pouze jedna hostie, neboť nebylo lámat pro koho - přijímal obvykle pouze předsedající - se začal Agnus zpívat pouze 3x:
Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis.
Agnus Dei,
qui tollis peccata mundi, miserere nobis.
Agnus Dei, qui tollis
peccata mundi, dona nobis pacem.
Beránku Boží,
který snímáš hříchy světa, smiluj se
nad námi.
Beránku Boží, který snímáš
hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku
Boží, který snímáš hříchy
světa, daruj nám pokoj.
Zároveň došlo k rozpojení lámání a tohoto hymnu. Pro tehdejší chápání symbolu bylo lámání v rozporu s Janovým evangeliem: („Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali..."J 19, 33) Zpěv byl proto předsunut před vlastní rozlomení hostie. Tridentská reforma naopak recitaci Agnus posunula až za rozlomení. Při slavné liturgii zpěv Agnus zůstal, ale nezáleželo tolik, v jakém okamžiku se zpívá. Stejně neměl náležitou „platnost" - tu měla pouze slova pronesená knězem.
I Martin Luther hledal pro Agnus nejlepší uplatnění. Ve své latinské „Formula Missae" (1523) jej zařadil při rozdílení eucharistických způsob. V „Deutsche Messe" (1526) po institučních slovech nad kalichem následuje pozdvihování a přitom se zpívá německé Agnus.
Luterské liturgie, jako ostatně řada dalších západních liturgií obsahují Agnus dodnes. Např. v Agendě ČCE se vyskytuje Agnus ve formulářích B a D.
Tam, kde je chléb skutečně lámán pro všechny přijímající, se zpívá Agnus opět tak dlouho, dokud všechen chléb není nalámán. Zpěv tak slouží k bezprostřednímu usebrání před přijímáním, k vědomí sounáležitosti nejen se spolustolovníky, ale se všemi lidmi, s celým tvorstvem.
Teologii Lámání chleba přibližují současné alternativní formy. Např. Agenda kanadské Anglikánské církve obsahuje 8 variant dialogu během lámání:
1. Předsedající: „Já jsem chléb života," praví Pán. „Kdokoli ke mně přichází, nebude nikdy hladovět; kdokoli ve mě věří, nebude nikdy žíznit." / Všichni: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý; blaze těm, kdo v něho věří!
2. Předsedající: Lámeme tento chléb, abychom měli účast na těle Kristově. / Všichni: Ačkoli je nás mnoho, jsme jedno tělo, protože máme účast na tomto jednom chlebu.
3. Předsedající: Stvořiteli všeho, tys nám dal zlatavá pole pšenice a my jsme shromáždili množství jejích zrn a učinili z nich tento jeden chléb. / Všichni: Ať je i tvá církev shromážděna ze všech konců světa do tvého království.
4. Předsedající: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe," praví Pán. / Všichni: Daruj nám tento chléb pro věčnost. / Předsedající: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti." / Všichni: Ať přebýváme v něm, jako on žije v nás.
5. (Advent) Předsedající: Podle svého zaslíbení, Bože, máš pro nás připravenou hostinu ve svém království. / Všichni: Blaze těm, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově.
6. (Vánoce) Předsedající: Lámeme chléb života a tento život je světlem světa. / Všichni: Bože přítomný zde mezi námi, ty světlo uprostřed nás, doveď nás ke světlu a do života.
7. (Půst a Svatý týden) Předsedající: Lámeme tento chléb, / Všichni: na znamení společenství v Kristově těle kdysi rozbitém. / Předsedající: Ať je tvá církev zrnem, které vydá úrodu, když zemře. / Všichni: Jestliže jsme s Kristem zemřeli, budeme s ním také žít; jestliže vytrváme, budeme s ním vládnout.
8. (Velikonoční doba) Předsedající: Pane, zemřeli jsme s tebou na kříži. / Všichni: A nyní jsme vstali k novému životu. / Předsedající: Byli jsme pohřbeni do tvého hrobu. / Všichni: A nyní máme podíl na tvém vzkříšení. / Předsedající: Žij v nás, abychom mohli my žít v tobě.
Poslední komentáře