Významný přestavitel „koncilního" směru katolické teologie, vlámský dominikán Edward Schillebeeckx (* 1914) vydal v češtině svoji knihu Lidé jako Boží příběh (nakladatelství CDK Brno). Vedle tradičních teologických témat se věnuje i věcem, které bychom pravděpodobně z průměrné české kazatelny nečekali: Jedna ze čtyř hlavních částí je například nadepsána K demokratické správě církve jako Boží obce. A vedle složitých, vážných úvah dokáže použít i vtip. Například mě zaujala jeho poznámka na okraj ekologické etiky: „Kdysi jsem viděl obrázek: pozadí ukazuje řadu továrních komínů vypouštějících síru a nejrůznější jed, zatímco tam naproti, na kraji lesa, se milují chlapec a děvče. S kašlem a kýcháním od toho továrního kouře prochází kolem farář, vidí milostný pár a volá na ně: Nestydové!"
Ve stejném nakladatelství vyšel sborník Teorie a praxe politického katolicismu 1870-2007, jehož editorem je Pavel Marek. Mě osobně zaujala například studie Tomáše Petráčka věnovaná francouzskému hnutí Sillon a jeho zakladateli Marcu Sangnierovi, tedy pozoruhodné obnovné iniciativě z přelomu 19. a 20. století, která svou otevřeností a důrazem na svobodnou aktivitu „laiků" předběhla dobu o nejméně 60 let (a byla proto rozdrcena konzervativci v Římě i mimo něj).
Třetí číslo časopisu Proglas má hlavní stať od Rémi Bragua, jmenuje se Skoncujme s „třemi monoteismy"! Autorovým cílem je ukázat, že židovství, křesťanství a islám, jakkoli mají mnoho shodného, nelze převést na nějakého společného jmenovatele, tvářit se, jako by šlo vlastně o podobná náboženství.
Poslední komentáře