Jste zde

K některým problémům koncepce náboženské výchovy a duchovního vedení dětí mimo rodinu

(Podněty pro biskupskou konferenci ČSFR)

1. Výuka náboženství ve školách

Církev na koncilu veřejně prohlašuje, že chce světu sloužit. Vzhledem k tomu, že se na náboženství ve školách přihlásilo velké procento nevěřících dětí a mládeže, je nutné se tomu přizpůsobit. Osnovy 20 let staré jsou jen stěží použitelné. Nový přístup by měl zejména podávat nevtíravým způsobem základní informace biblické, historické, etické tak, aby si mládež mohla utvořit světový názor. Ekumenické hledisko je samozřejmým předpokladem. Hodiny by neměly obsahovat "církevní agitaci". S pastýřskou moudrostí pokračovat v pečlivém výběru, komu udělit kanonickou misi - osobnostem, které samy věří tomu, co říkají, a odpovídá to jejich životní zkušenosti. Nejedná se jen o otázku správných znalostí.

2. "Nedělní školy"

Těžiště náboženské výchovy soustředit do nedělních dětských shromáždění v prostorách církve. Zde by se měla odehrávat na biblickém základě příprava na přijetí svátostí. Zde by děti měly zakoušet církevní společenství a učit se účasti v něm. Forma vzdělávání by neměla být příliš "školní ", ale svědecká. Vedení těchto shromáždění svěřit rodičům a těm, kteří jsou schopni získat neformální autoritu (ta je nutnou sociologickou podmínkou pro vznik společenství). Děti vést při těchto shromážděních ke spontánní modlitbě, k orientaci v Písmu svatém, k bohoslužbám smíření, k vzájemné otevřenosti, důvěře a odpovědnosti za průběh shromáždění.

3. Oddíly skautské, turistické a pod. mají pro rozvoj osobnosti dítěte veliký význam. Pokládáme za méně vhodné vytvářet zvláštní "katolické" oddíly. Vede to k umělé segregaci dětí od ostatní populace a skleníkové výchově. Křesťanské zásady soužití by se měly uplatnit opět nenásilným, ne příliš proklamovaným způsobem. Veškeré duchovní aktivity rozvíjet takovým způsobem, aby se jich mohli (ale nemuseli) zúčastnit všichni, tj. i nevěřící. Zdá se však, že Ústřední duchovní rada Junáka navrhuje jiná, ne příliš šťastná řešení. Praktický problém slavení neděle na táboře či několikadenním výletě je možné řešit několikerým způsobem. Přimlouváme se za způsob, který "netrhá partu" dětí, ať jsou z kterékoli církve či nevěřící. Vždyť to je na neděli jeden z nejdůležitějších momentů - být spolu zajedno ke slávě Boží. Společná návštěva kostela je výjimečně přijatelná. Ale kterého, jsou-li v oddílu děti z různých církví? Stejný problém vytváří slavení liturgie přímo v táboře, zejména pokud se příslušný služebník soustředí pouze na liturgickou službu a jinak se života tábora nezúčastní. Navrhujeme uspořádat v neděli shromáždění, kde výběr biblických textů i forma jejich přiblížení je přijatelná pro všechny účastníky. A to i za cenu,že se katolické děti nezúčastní eucharistie. Biskupové by svojí autoritou mohli osvobodit příliš úzkostlivé svědomí některých dětí a zejména jejich vedoucích, rodičů či prarodičů, kteří účast na eucharistii bezpodmínečně vyžadují. Na druhé straně by mohli podtrhnout význam oslavy neděle i v podmínkách tábora či výletu a povzbudit vedoucí, aby tyto oslavy připravovali.