Jste zde

Statio

Statio znamená zastavení. Ve starém Římě se místní biskup spolu s dalšími Římany "zastavoval" při význačných příležitostech v různých kostelích města ke slavení bohoslužeb. Pořad se nakonec ustálil tak, že např. v době postní každému dni odpovídalo určité každý rok stejné - místo setkávání. Charakter tohoto místa (např. blízkost rybníku) či světec, jemuž bylo místo zasvěceno, určoval výběr biblických textů. Dokonce i současný postní lekcionář (římskokatolický) je tím ještě ovlivněn. Takovéto putování mělo význam pro přípravu na Velikonoce - jak pro křesťany daného místa, tak pro hosty z míst jiných. V minulosti jsem zažil dvě formy slavení postních statií. Jednak v šedesátých letech navštěvoval tehdejší pražský apoštolský administrátor F. Tomášek v postní době jednotlivé pražské farnosti. Druhá forma slavení je živá tuším dodnes v Týnském chrámu: bohoslužby se ve všední postní dny konají každý den u jiného postranního oltáře. Pamětlivi této staré tradice církve, slavíme již několik let i v naší obci stacionární bohoslužby. V době postní se shromažďujeme vždy v pátek ve 20 hod. v některé rodině, obvykle v menším počtu, v intimnější atmosféře než při velkých shromážděních celé obce. Prosíme o posvěcení daného místa a těch, kdo v něm bydlí. Jsme od sebe vzdáleni i desítky kilometrů a takto se dostaneme i na "zapomenutá" místa.