Ohlasy

Pouť důvěry na zemi

Navazujeme na Pavlovu výzvu a rádi bychom se s Vámi podělili o to, k čemu nás nasměrovalo Evropské setkání mladých v Praze. Patříme ke generaci rodičů poutníků, a tak jsme se mohli podílet na setkání poskytnutím noclehu nebo nějakou službou. Pán nás přivedl ke zdroji, u kterého jsme byli obdarováni, že vlastně z toho zdroje stále čerpáme nové a nové podněty.

Při jednom setkání v našem společenství si jedna mladší sestra posteskla, že si vzala na starost na jedné škole zajištění zázemí pro poutníky a že má z toho strach, zda na to bude stačit. Nabídli jsme jí k její radosti spolupráci a od té chvíle jsme byli přímo posouváni k tomu, co bylo potřebné. Zároveň jsme byli vedeni k tomu, abychom důvěřovali, že Pán je při díle a dává nám potřebné impulsy i potřebnou sílu k tomu, co je nezbytné dělat. Protože k "naší škole", ve které bylo možno zajišťovat snídaně, byly přidruženy další dvě ubytovny, zjistili jsme, že všichni, kteří jsme zajišťovali zázemí na těchto ubytovnách, máme k sobě najednou blíž a že je nezbytné, abychom toto společenství již nerozpouštěli, ale pokusili se o to, aby se z nás stalo modlitební společenství.

Čím jsme byli obdarováni skrze poutníky? Už tím, že přijeli a byli tak bezprostředně otevření, zvláště ti ze západních zemí. Oni to jsou, kteří nám připomínají, s jakou otevřeností máme my mezi sebou komunikovat a mít na paměti, že jde o naši osobní vydanost, která ji umožní i tomu druhému. Dále jsme byli obdarováni způsobem novoroční oslavy. Všichni poutníci ubytovaní na Kladně se shromáždili ke společné oslavě příchodu nového roku ve sportovní hale. Oslava začala bujarým veselím a srdečnými projevy přátelství všech. Ke zklidnění této vřavy stačilo pár tónů z flétničky a oslava pokračovala v modlitbě a zpěvu.

Abychom tuto pouť víc pochopili, jeli jsme s poutníky i do Prahy. Návštěva "stanů" na Letné nám připomněla, že náš život žijeme ve stejném provizoriu, jako jsou tyto stany. A stejně tak jako při této pouti, jsme i my stále a kdekoliv vedeni k setkávání s Bohem i se sebou navzájem. A skrze tato setkání jsme proměňováni a naplňováni nadějí na další setkání, která nás vedou cestou novou a živou (srv. Žd 10, 19{20). Všechna ta obdarování se nedají ani popsat. Jsou nám jen živou připomínkou, že stačí trochu otevřenosti a vnímavosti ke službě a Bůh nás naplní radostí a pokojem.

Standa

Taizé - malá vesnička na jihu Francie - bratr Roger - několik pěkných písní, které jsme občas zpívali a povědomí o tom, že je to komunita, ve které se snaží uskutečňovat jednotu mezi křesťany. . . S touto chudou výbavou jsem vloni v srpnu přijela do Taizé, abych po několika dnech strávených na nepatrném kousku krásné země, mezi množstvím lidí z celého světa, v jednoduchosti téměř až provizorní mohla pocítit sílu lidského společenství a znovu prožít, že člověk se setkává s Bohem skrze druhého člověka. A pak jsme odjížděli s výzvou bratrů - abychom doma posilovali důvěru v Boha a v jeho přítomnost - a s příslibem, že se brzy setkáme. Ta výzva je stále aktuální, ten příslib se brzy naplnil.

A tak jsme se mohli celý podzim setkávat na přípravách pražského meetingu a na modlitbách. V mnohých situacích, které byly z našeho hlediska a v našich podmínkách tak těžko řešitelné, byla vždy velkým povzbuzením víra bratrů - často vyjadřovaná zcela jednoduchým ujištěním "It will be good". Čím dál jsme však poznávali, že tato slova nejsou vůbec laciná, ale je za nimi ukryto denní nasazení a doslova mravenčí práce mnoha velice schopných bratrů a jejich pomocníků. Celé dílo je přesto nutně stavěno na důvěře a ochotě lidí, se kterými potřebují bratři spolupracovat, a na přesvědčení, že právě tato práce má smysl. Je totiž velice důležité probouzet lidi ze spánku lhostejnosti a nezájmu, umožnit jim otevírat jejich vlastní domovy a přijímat do nich i ty, kterých by si jindy vůbec nevšimli. Udělat prostor všem, kdo chtějí posloužit svými schopnostmi, ukázat, že se nemusí bát rozdělit o svůj chléb - a pak se upřímně radovat ze setkání s Bohem v tolika otevřených srdcích. Setkání, která v těchto dnech proměnila tolik lidí.

Jeden příklad, který takovou proměnu krásně ilustruje: V kostele Nejsvětějšího srdce Páně má na starosti úklid a provoz starší řádová sestra Viktorie. Právě v tomto kostele už od 26. 12. spalo kolem dvou set lidí, konaly se tam všechny společné modlitby a průběžně bylo podáváno občerstvení všem příchozím. Během těchto náročných dní se zdálo, že to vše je nad síly naší sestry a že při nejlepším bude na tento "mumraj" vzpomínat jako na zlý sen. Když jsem se s ní setkala 2. ledna - to ještě přicházeli přespat ti poutníci, kteří odjížděli až druhý den ráno (převážně Poláci) - všimla jsem si proměny v její tváři a ona - jako by věděla - to hned zdůraznila slovy: "Tak tu pořád vařím tu herbatu a říkám si: "Dali jste mi najíst a dali jste mi napít..." K tomu už nebylo co dodat, a tak jsem jí poděkovala - a uvědomila jsem si, že sestra Viktorie prožila setkání Taizé. Myslím si, že takových lidí nebylo málo. A jistě není málo ani těch, kteří možná poprvé byli schopni pokleknout, sklonit hlavu a přidat se k tomu mocnému chorálu tisíců hlasů, který se dotýká nebe a mnohým otevírá cestu k Bohu. A protože je dobré, aby tento zpěv v nás nepřestal znít, rozhodli jsme se pro malá modlitební setkávání se zpěvy Taizé vždy v pondělí po mši sv. (18.45) v kostele na Jiřího z Poděbrad. Přijďte se někdy přidat.

Eva

Několik dodatků k "Několika poznámkám ke katechumenátu"

(Getsemany 3, Honza Spousta)

Několik poznámek je pozoruhodný článek. Domnívám se, že naznačuje cosi nadějného. Ve srovnán s příspěvkem HS v Gets. 2 je tu už relativně méně nezkrocených emocí. Takže - zdá se - postačí dodat ještě fakta a budete si už schopni udělat sami představu, oč nám v katechezi šlo či jde. (Říkám "nám", protože popisovaný katechumenát se i mne bezprostředně dotýkal, protože i v článku byla řeč o mně a protože autor je - domnívám se - mým přítelem.) Zkrátka, jak říká pohádka o polévce ze sekerky: "Mohlo by to dobré býti, jen to trochu osoliti, opepřiti, omastiti. . .\ Napřed holá fakta: Není pravdou,

- že "v loňském roce se vytvořila (v obci) skupina, která má zájemcům umožnit přístup ke křesťanské tradici" (to přece je hlavní pracovní náplní obce už druhé desetiletí

- tuto Ameriku už kdosi objevil dříve. . .)

- že obsah katecheze by měl vyplynout z dohody mezi katechumeny a katechetou; obsah také nezávisí ani na představivosti katechety

- jde přece o víru obecné církve, ručí za ni církev

- že "Jana K. zažila trauma ze křtu jako samozřejmého požadavku její účasti v katechumenátu" (dřív, než měla čas se vůbec vylekat, dohodli jsme se spolu, že pro ni bude možná užitečné vědět, čemu její manžel věří, ale že se nemusí účastnit - může přece ve svém bytě volit, kde bude; sám jsem jí to navrhl při úvodním představování všech přítomných) - že požadavky na obsah reflexe víry dospělého křtěnce podle naší osnovy jsou příliš vysoké (osnovu můžeme publikovat) - že použitá osnova je přetížena cizími slovy či komplikovanými konstrukcemi (jde jen o hesla) - že použitá osnova už dříve ztroskotala (nebyla totiž ještě nikdy v tomto znění nikde použita) { že katecheze ztroskotala kvůli katechetům (totiž údajnému nezájmu či nedostatku času) { že katechetům chyběly zkušenosti s evangelizací mladých (mladické omyly v tomto podnikání mají za sebou desítky let). Naproti tomu je pravdou, { že obec byla loni požádána o přípravu katechumenů (a proto si také vyžádala potřebné náležitosti { ke katechezi je nutná kanonická mise, jde přece o dílo podnikané jménem celé církve) { už u nás katecheze delší dobu neběží, protože není ani jediný katechumen (zato několik zájemců o blíže nespecifikované a hlavně nenavazující popovídání). Tato fakta mohou dát þPoznámkám\ H.S. realistický rámec. Ale cosi by přece jen chybělo: Zatím nebyla vůbec řeč o metodě katecheze. Chtěli jsme totiž experimentálně ověřit formu novou. Nepovedlo se. V přípravném stadiu jsme vycházeli z principů, že katechumen potřebuje víru poznat i zakusit. Poznat obsahově (poučit se o þpředmětu\ víry), ale potřebuje i prožít vyznání této víry, vyznání víry integrované do osobního života katechety i svého vlastního. To vymezilo i þtaktiku\ katecheze: Katechetů bude současně víc (byli vybráni H, záměrně zcela rozdílné povahy, rozdílné vyjadřovací schopnosti), budou mít společnou osnovu, ale způsob vyznání si volí každý individuálně tak, aby vyznání poučovalo (anebo poučení vyznávalo). Jeden z nich střídavě večer vede, ostatní jej mohou podpořit, doplnit, provokovat otázkou ze své pozice, korigovat. Doufali jsme, že alespoň v některém z těch H se þnajde\ kterýkoli z katechumenů. Poučení musí mít systém, nesmí se utopit v bezbřehých exkurzech do oblíbených témat. Proto osnova předepisovala 9 hlavních témat v určeném pořadí, dále předepisovala heslovitě pojmy, které se mají v rámci tématu objevit v určitém kontextu. Osnovu měli dostat (jako syllabus) i všichni Getsemany číslo 4 - 21. strana katechumeni pro případ, že by po uzavření některého tématu nerozuměli kterémukoli z uvedených hesel. Po absolvování každého tématu pak měli dostat i souvisle zpracované téma þvyznané\, jakýsi þvzor\, jeden z možných způsobů zpracování či reflexe tématu. (Jestliže osnova měla zhruba 15 hesel v tématu, souvislá reflexe měla 2{4 strany textu.) Je snad zřejmé, že pokud by byl tento postup dodržen, byly by všechny nářky nad intelektuálštinou či přetěžováním prostě absurdní: Každý z katechetů měl i směl mluvit po svém { jednoduše či květnatě, přesně či přibližně. Povinná byla pouze osnova. Téma nebylo nutno vyčerpat za jediné setkání. Byl takový postup dodržen? NEVÍM: Sám jsem byl hned po úvodním večeru jemně, ale důrazně upozorněn (nikoli ovšem z přítomných, ale oklikou), že mluvím příliš složitě. Proto už prvé téma převzal další katecheta a od dalšího večera už běžela katecheze vůbec mimo mne. Je zřejmé, že posluchači se začali þvyměňovat\ (a mizet) až později. Důvody rozpadu tedy bude správné hledat jinde, než je vidí HS. Snad jsem se zastal pravdy věci samé. Dlužno však se zastat také Marie a Evy, kterých { podle mého názoru nespravedlivě (nejen necitelně či bezohledně) v Poznámkách použil HS jako střeliva do svých houfnic. Prosím všechny čtenáře, aby všechny zmínky o M. i E. rychle zapomněli. Tvrzení HS totiž diktovalo zřejmé nepochopení. Snad se nemýlím, jsem{li přesvědčen, že Honza nechtěl svým článkem ublížit nikomu, tedy ani jim. Kéž tedy vezmou obě jmenované jeho poznámky jako názor nikoli zlomyslný a odpustí! Budiž mi dovolena trochu odlišná formulace závěrů k celé té þlavorové bouři\ v našem þbulvárním\ tisku. Závěry nejen ke katechezi, ale i k ní: 1. Katecheze je službou a Darem Ducha církvi. Kdo vstupuje na tuto půdu hořícího keře, měl by se zout. 2. Nepleťme si navzájem katechumenát, apoštolát, evangelizaci a vytváření skupinek sympatizujících či obdivovatelů. Vše může být užitečné, ale každá z těch služeb chce své. 3. Nezaměňujme horlivost s odpovědností, nadšení s účinností, sebeuspokojení s dobře vykonanou prací. 4. Své skutečné přednosti nedemonstrujme na domnělé impotenci těch druhých. Dobrý strom přinese dobré ovoce, budeme{li trpěliví. A kritika je požehnáním, zůstane{li kritikou. (A také nechceme{li být souzeni, raději nesuďme vůbec.) Getsemany číslo 4 - 22. strana 5. Odhodláme{li se přesto soudit, neměli bychom zapomínat, co pro takové spory ukládá Matoušova 18. kapitola. Netřeba číst postbultmanovsky (?!), stačí þselsky\. 6. Nechme mrtvé pochovávat mrtvým, intelektuály intelektuálštit, horlivce horlit. Ale také odpusťme přestárlým přestárlost, uštvaným ospalost. (Určitě pak rádi odpustí ctižádostivým jejich šturm.) 7. Spolu s Chestertonem se aspoň občas ptejme i sami sebe { nejen těch druhých: þProč vlastně tvrdím o tomhle zvířeti ,Je to velbloud`, když nemá ani dva hrby, ani jeden hrb?!\ 8. Učme se SLOUŽIT. Nadání (paměť, bystrost úsudku) člověk dostane, ale umění sloužit se musí pracně naučit. Přinuťme své JÁ naslouchat. Přinuťme své nadané JÁ vytvářet solidární MY. Církev je Boží lid. Tento lid už svého Pána má, ale služebníků nemá nikdy dost. Jan

Otevřený dopis

Ahoj Edy, jsem ráda, že jsem se zúčastnila skautského semináře o výchově mládeže v Ostrovní ulici a čerpala z toho, co se tam odehrávalo. Mimo jiné mě to vyprovokovalo, abych Ti konečně napsala dopis, jak už jsem se dlouho chystala. Ráda bych se s Tebou podělila o své obavy. Považuj prosím tento dopis za þotevřený\. Myslím, že je nutné znovu se zamyslet nad vznikajícími katolickými nebo křesťanskými oddíly. Mimochodem Ty jsi byl jeden z mála, kdo o těchto oddílech mluvil jako o křesťanských. þZ terénu\ se ozývalo takřka výhradně označení katolické a þterén\ znamená žitou praxi. Tento přístup se mi zdá dost varující. Jaké jsou vlastně výhody těchto k. oddílů? Pokud si představím oddíl složený pouze z křesťanů, pak to znamená, že vznikl v místě nebo obci, kde je velmi mnoho dětí. Kam půjdou ty ostatní? Vznikne v té obci jiný oddíl, kde jsou děti nekřesťanské? Jaká bude spolupráce těchto oddílů? Snad víš, jak Getsemany číslo 4 - 23. strana snadno vzniká nesnášenlivost a nevraživost tam, kde není hned od začátku velká snaha o jednotu. Řeknu Ti svůj pohled na tuto věc. Myslím, že bychom se neměli odlišovat vnějšími znaky { názvem katolický, liliovým křížem { od ostatních oddílů. Domnívám se, že oddíly by měly být křesťanské především skrze své vedoucí. Ti by měli pravidelně posilovat a obnovovat svou víru a usilovat o jednotu s ostatními křesťanskými vedoucími ve své obci. Ale k tomu je potřeba tyto vedoucí povzbuzovat a vést. Má současná zkušenost je taková, že mnoho mladých lidí se o křesťanství zajímá. Ale poněkud větší problém je se střední generací, tedy s rodiči nám svěřených dětí. To, že celý život slyšeli o naprosté nemožnosti a přežitosti náboženství, se na nich podepsalo a je pro ně mnohem obtížnější dělat kroky k víře. Další má zkušenost ukazuje, že je velmi těžké, snad dokonce nemožné, vychovávat děti bez spolupráce rodičů, nebo proti jejich vůli. Přímo na semináři jsem slyšela toto: þVedoucí začíná každou schůzku modlitbou. Má tam ale dítě, které modlitbu narušuje a je vůči ní nepřátelské.\ Co bude s tímto dítětem? Jsou asi dvě cesty. Buď si zvykne a ukázní se, nebo odejde. Je nutné, aby docházelo k takovým situacím? Děti, které v křesťanství vyrůstají, by měly mít možnost nábožensky se projevovat na mnoha místech. V rodině, v kostele, na náboženství. . . Ano, bylo by lépe o tom spolu hovořit než psát dopisy. Slyším Tvé námitky a jsou to i mé námitky. Děti se většinou doma spolu s rodiči nemodlí. Rodiny, kde se děti modlí vlastními slovy, kde mají důvěru k rodičům a o své víře si s nimi povídají, je asi málo. Katolických bohoslužeb, kde by se děti rádi a otevřeně projevovaly, je ještě méně. O kvalitní, ekumenické výuce náboženství ani nemluvím. Je to obrovská práce, kterou máme my všichni křesťané před sebou a ze které se budeme zodpovídat. Je nutné vše zlepšovat, ale ne tyto nedostatky řešit k. oddíly. Je potřeba být v kontaktu s rodiči dětí, ptát se, půjčit knihu. . . Je potřeba vyprosit si ducha spolupráce s knězem v obci, i když je to pro něho něco velmi nezvyklého. . . Smíšené oddíly i oddíly, kde jsou děti různých vyznání, nás nutí ke dvěma pro církev i pro svět prospěšným věcem. Jedna z nich je ekumenické smýšlení. Druhá věc je hledání, jak žít víru a zvěstovat evangelium způsobem, který je srozumitelný a stravitelný pro naše okolí. Pro děti, které vedeme, pro jejich rodiče a ostatní. To druhé je asi velmi těžké a já sama bych si moc přála to umět. Nadějí jsou pro mě osobnosti, jako je V. Havel nebo jako byl G. K. Chesterton. Jsem ráda, že i J. Pečený, jak jsem se dočetla v þOběžníku ÚDR\ { leden 1991, hledá tento způsob pro spolupráci s Getsemany číslo 4 - 24. strana þnevěřícími\. Skauting je jedna z mála forem, která může mít nenásilný misijní charakter, a to jak vůči dětem z ateistických rodin, tak i vzhledem k rodičům. Když přijímám nováčka do oddílu, jdu si vždy promluvit s rodiči. Vysvětlím jim, co to skauting je, seznámím je s programem, a taky jim řeknu, že jsem křesťanka a do jaké míry se to odráží na mé práci s dětmi. Řeknu jim, že se nemusí bát vysloveně náboženských projevů, jako je např. modlitba, ale že děti budu postupně seznamovat s biblí. Při té příležitosti o bibli něco řeknu i rodičům, hlavně to, že jsou v ní krásné, moudré příběhy, z kterých lidstvo čerpá od nepaměti a že je škoda o ní nic nevědět. Zatím jsem nezažila zápornou reakci. Seznámím Tě ještě se svým zážitkem z lesní školy v Jesenném. Čekala nás duchovní beseda. Většina holek se projevovala takto: þLesní škola je fajn, ale to duchovno si mohli odpustit.\ Jan Pečený ovšem þzaválel\. Zvolil právě tu nenáboženskou formu a nesympatie se změnily ve velký zájem. Bylo by žádoucí dělat podobné rozpravy pro skautské vedoucí a také je populárním způsobem seznamovat s biblí. Jedno vysvětlení, abys mě špatně nepochopil. Nemám nic proti k. oddílům, které vznikly. Snad jenom, že si to dávají do názvu, jinak nic. A v takovém uzavřeném oddíle je jasné, že je dobré se společně modlit a mluvit o víře. Mám ale silné výhrady proti cílenému trendu, který podporuje vznikání právě takových oddílů a který neradí ke vznikání oddílů otevřených (smíšených) a dává málo námětů k jejich práci. Tento trend uzavřených k. oddílů podle mne podporují i odznaky liliového kříže. Smysl tohoto odznaku mi uniká, a pokud bys měl někdy chvilku, ráda bych si s Tebou o tom popovídala. Pokud si uděláš čas, můžeme to domluvit tak, aby nás naslouchajících bylo víc. Na závěr tohoto dopisu Ti chci, Edy, poděkovat za všechno Tvé úsilí. Prosím našeho Pána, aby žehnal Tvé práci i Tvým drahým a aby Ti dal vše potřebné. Míla

Věc: pořad "INTERRUPCE" - 21. 1. 91

Kopii dopisu, zaslaného do televize, nám poskytl Honza. Getsemany číslo 4 - 25. strana Vážená redakce, nepatří k mým zálibám dopisovat si s masmédii a přidělávat Vám či Vašim kolegům práci. Ostatně mám i odůvodněné pochybnosti o účelnosti svého počínání. Nicméně klid mého nemocničního ošetřování mi dovoluje uvolnit všechny ony tenze způsobené Vaším vysíláním a přenést je na tento kus papíru: Předesílám, že jsem si vědom, že jsem odkázán jen na svou paměť a že nemaje v ruce scénář pořadu nejsem schopen vše usoustavnit tak, jak by bylo třeba. Bude to tedy jen pár þnahozených poznámek\. 1. Definice pojmu je předpokladem pro každou seriózní debatu. þInterruptio\ je přerušení. Nejsem si jist, že jde pouze a prvotně o přerušení stavu ženy. Jde přece o přerušení života, či jak řekl onen pan profesor (jehož tituly se sotva vešly na šířku naší obrazovky), o jeho likvidaci. 2. Docela se mi líbilo, že bylo připomenuto, že ve 12 týdnech je již dávno v těle matky diferencované tělo člověka. Petriho miska s roztrhanými lidskými údy byla toho názornou a drastickou demonstrací. V expozici problému však podstatně chyběl jeden údaj { totiž četnost interrupcí u nás. 3. Dopady tohoto zásahu do těla a psychiky þmatky, která se nepovedla\, protože si mateřství nepřála, tu též nebyly ani v hrubých obrysech pojednány komplexně. Nevěřím tomu, že matka, která jednou likviduje (podle pana prof. DrSc) život dítěte nežádoucího či nekalkulovaného, bude jednou něžnou matkou dítěte žádoucího. Tuto pochybnost ve mně ovšem neživí jen jakási þcitovost\, ale skutečnost dalších v pořadu nezmiňovaných důsledků interrupcí, jako jsou poruchy v následných těhotenstvích, zvýšený výskyt rakoviny dělohy ap. To vše bylo hrubě opomenuto. Otázka þinterrupce ano\ či þinterrupce ne\ je jistě nějak složitá. Proč ale, přibíráme{li do rozpravy vědecké pracovníky, ponecháváme stranou základní vědecké přístupy, jako je soustavnost holistního přístupu, statistické metody aj.? Vždyť takový pořad má své poslání nepochybně v osvětě, tj. přinášení světla těm, kdo jsou na televizi þodkázáni\, neboť k jinému zdroji poučení se z různých příčin (bohužel) nedostanou. I tak mohu dodat, že kvalita pořadu byla z řad mých spolupacientů { reprezentantů naší vesnice { správně odhadnuta a podrobena ostré kritice. 4. Přece však věřím, že mezi tvůrce pořadu se vpašovala nějaká dobrá víla, která tam þdostala\ aspoň pár náznaků či indicií. Getsemany číslo 4 - 26. strana Předně ty snímky z ulice, otřesná úroveň odpovědí: nezájem o otázku (ať u oné bezdětné ženy či u jiných), tupost, odpověď þneškodného\ šedesátníka poplatná současné přisexlé atmosféře. . . 5. Nechápu, že se těm odpovědím nikdo z pánů vědců nevěnoval. Že z nich nic nevyvozujeme! Tím méně chápu onu neuvěřitelnou argumentaci citující, že striktně vzato by z určitého pohledu byla menstruace vraždou. Vždyť citovaný i citující museli vědět, že život je tu až po vzniku zygoty, že gametami příroda hýří na všech stranách (u pollutio nocturna dokonce po milionech!). Opravdu nechápu. . . 6. Podněty tu jistě byly. Celkově ale soudím, že to bylo sterilní. Nářky nad nedostatkem antikoncepčních prostředků či nad nedostatečnou znalostí antikoncepčních metod tu jsou nadbytečné. K početí něčeho nového tu nedošlo. Závěrečné přání lepší sexuální výchovy je jen plácnutím do vody. Nic se tu nestalo. Lidi se podívali, autoři dostali honoráře. . . Někdy před 30 roky jsme viděli v kinech film Starci na chmelu. Bylo to něco nového, slibného, blýskání na nové časy za Novotného režimu. Pamatuji, jak jsme to baštili. Pamatuju þjak jeden mladík s jednou slečnou\ þse spolu oženili bez požehnání úřadů\. Unikly mi tehdy jen dvě partikule: þKéž dojedou až na konečnou, snad na trati se neztratí.\ þKéž\ a þsnad\ { na těchto dvou partikulích se zdá viset to, zda na trati nepotratí. Paleta odpovědí Vašich respondentů nasvědčuje spíše tomu, že jsou tu slabé perspektivy. Závěr Vašeho pořadu vyústil v konstatování nepostačujících antikoncepčních prostředků a nedostatečných znalostí o antikoncepci u mládeže. Antikoncepce tu pořádná není, budem se tedy snažit lépe poučovat mladé, učebnice tu ostatně už jsou a pokud si je učitelé nepletou s nějakým porno (cha! cha!!), mohou už dnes plnit svou úlohu. Vražda to ostatně taky není, je to jen likvidace, jak pravil jeden univ. prof., zejména pak, když se vlastně neví, od kterého okamžiku je zygota člověk, jak pravil univ. prof. druhý. Vše je vágní. Tedy sláva! Hurvínek se už nemusí ptát Spejbla, zda děti můžou mít děti { jak praví jeden vtípek zrozený v podobné duchovní huti { a tím méně potřebuje chlácholit poté Máničku, že všechno je OK. Getsemany číslo 4 - 27. strana Pragmatičtí gynekologové vychovaní touto atmosférou pak vítají příchod člověka na svět otázkou položenou þfemininnímu recipientu zygoty\: þChcete si to nechat?\ Vyjadřuju se tak krkolomně s úmyslem, neboť nestojí před lékařem matka dítěte, ale antropoidní recipient něčeho, co je þto\ (bez právní subjektivity). Tento recipient má teprve možnost svobodně rozhodnout o svém stavu, který pak (snad { nebo kéž?) bude ex post deklarován jako mateřství. Je to opravdu úžasné, k jaké svobodě jsme se až dopracovali: Plánované hospodářství, plánované rodičovství. Pořídili jsme si Wartburga a příklepovou vrtačku, pořídíme si ještě Barborku (ňu, ňu jak je to rozkošný!). Tak daleko jsme tedy dospěli. Z člověka osvíceného, který sama sebe osvěcoval světlem své vědy, se stal Kalkul, kterým tento sebejistý Inženýr kosmu svobodně táhne po svých šachovnicích. Jen tu a tam se jaksi vloudí chybička, když např. ekonomové zdravotnictví zjistí, že léčení AIDS je docela drahé. Tehdy pak někdejší proroci promiskuity rychle berou své nauky zpět tvrdíce, že nikdy nic podobného dokonce snad ani nehlásali. Pak přijde opět ke slovu prastarý termín věrnosti, vytažený odkudsi z prastarého zatuchlého lexikálního haraburdí našich babiček. Obávám se, že tato země je opravdu orwellovsky vykořeněná. Na ad hoc kladené otázky jsou nám dodávány ad hoc odpovědi. Přitom bychom měli klást otázky široce založené a pokorným vědeckým přístupem se snažit hledat kořeny věcí. Ptát se po lidství vůbec, po mravních hodnotách, které se zdají být conditio sine qua non naší existence, a to nejen jako þtechnická\ premisa, ale jako něco fundamentálně ustavujícího. Je to zcela analogické jako u ekokrize. Klást si partikulární otázky zda vysazovat stromky, či zda vyrábět nějaké zaručeně þčisté\ cereální snídaně je s prominutím þpro kočku\, dokud nepostavíme zásadní otázku vztahu člověk { příroda a zejména člověk { člověk a otázku smyslu těchto vztahů. Stejně je tomu u interrupce. Jsou tu široké otázky života, výchovy, mravnosti, úcty k životu, smyslu sexuality, práva a jiné. To vědí odborníci lépe. Škoda jen, že se nezdá, že by tyto otázky takto ze široka prezentovali naší veřejnosti. Z toho, co bylo řečeno ve Vašich þSondách\, lze dovodit pro praktický život téměř cokoli.