Jste zde

K pastýřskému listu českých biskupů

autor: 

Na prvou adventní neděli jsme slyšeli pastýřský list českých biskupů, věnovaný kněžským a řeholním povoláním. Mnohé jistě potěšil pozoruhodně věcnou argumentací, nepředstíraným zájmem o budoucnost služby v Božím lidu, střízlivým tónem a vstřícnou ochotou (např. vůči neofytům - zde jsou ordináři zřejmě předem ochotni i využít práva dispensovat tuto kanonickou překážku!). Díky Bohu, díky autorům listu, podpořili tak tolik potřebnou adventní naději dobrým znamením.

Budiž mi dovoleno několik drobných poznámek, vzbuzených tímto potěšujícím listem. Kdosi opatřil text dovětkem, že "má být čten místo kázání". Škoda. Jako by už ztratilo význam výslovné přání koncilu, že nedělní a sváteční homilie se nemá vynechávat. V daném případě konkrétních perikop by poslušnost prospěla dvojnásob: Velice vhodně by homilie k textům připravila i půdu pro pastýřský list a brala by vítr z plachet oblíbeným lidovým výkladům parusie (žijeme přece na přelomu tisíciletí, chiliasmus opět kvete!). Za apelem perikop i starostí ordinářů stojí týž Duch. Projevy téhož Ducha by si vzájemně neměly konkurovat, oslovují-li Boží lid. A také farář je Božím lidem, i jemu samotnému prospěje, uvažuje-li nad biblickými texty, i on jimi má být v homilii osloven. (Velice mne potěšilo, že farář místa, kde jsem se shodou okolností účastnil nedělní eucharistie, homilii nevynechal. Jen ji zkrátil do několika hutných upřímných vět, kterými perikopy vyložil a hned naznačil jejich praktický význam "pro nás zde a teď". Pochopitelně tím riskoval, že zákoník mu vyčte "neposlušnost" a farizej mu připomene "spásonosnou" disciplínu.) Dovětek pastýřského listu ve skutečnosti a v praxi popírá specificky katolickou zásadu (jindy vehementně prosazovanou), že lid má právo číst (slyšet) bibli s výkladem. Snad ten dovětek diktovala starost, aby to celebrant stihl časově, má-li více mší za sebou. V takových případech ovšem třeba setřit čas jinde. Lze krátit lidový zpěv, lze krátit komunio využitím akolytů, netřeba dublovat antifonu, zpívá-li se lidová píseň atd.

Další otazník napadne jen ty, kteří sledují situaci bývalé "podzemní" církve aspoň ve veřejně publikovaných tiskovinách. Tato "podzemní" církev se celou dobu útlaku věnovala vyhledávání a probouzení povolání jako jednomu z nosných úkolů. Sám znám několik tehdy mladíků, které se podařilo individuální pastorací připravit do tehdejšího semináře a dnes už léta slouží na farách. (Zdaleka ne všechny povolané byl tehdejší seminář - nebo církevní tajemník - ochoten přijmout. Já sám znám případy odmítnutí i ze strany samotných funkcionářů tehdejšího semináře! Proto existovaly i výchovné instituce neveřejné. To je ale jiná věc.) Pochopitelně nepřipomínám v této souvislosti instituce podzemních řeholí, ale činnost právě těch prožluklých "davídkovců", údajně "romantických, neodpovědných a světících i nepovolané".

Msgre Lefebvre - jak známo - nekompromisně odmítl své příznivce pustit do katolických seminářů. Posílali-li je tam "davídkovci" kdykoli to bylo jen trochu možné, stěží je k tomu vedla jiná odpovědnost než ta, která diktovala i pastýřský list českých biskupů. Zvláštní světlo ovšem vrhá na naléhavost apelu pastýřského listu nedávno publikované prohlášení katolické agentury SKTS. Předpokládám, že SKTS má podporu aspoň některých členů jedné jediné biskupské konference. SKTS hodnotí přípravu údajně stovek kněží jako cosi okrajového ve srovnání s úspěchy podzemí v Bratislavě či na Slovensku. Uvážíme-li, že svět neváže ona specifická úcta k autoritě biskupů (je pouze vírou přístupná!), pak čte protichůdná prohlášení dvou katolických institucí k této věci se smíšenými pocity: která z obou předvádí světu Potěmkinovu vesnici? Je kněží málo, nebo moc?

-j-

K tomu přidávám dva názory:

1. Nahražování homilie pastýřským listem. Nedomívám se, že by čeští a moravští biskupové úmyslně zanedbávali přání koncilu. Zdá se, že se ještě daným problémem nezabývali, že jej jako problém nevidí, že pokyn ke čtení namísto homilie byl napsán ze "setrvačnosti". Sám jsem názor obdobný s výše uvedeným publikoval v "Poznámce k pastýřskému listu" v samizdatových Teologických textech 10 v roce 1985, několikrát jsem o tom hovořil i se dvěma biskupy. V době nedávno minulé jsme předali sekretariátu Biskupské konference ČSFR návrh "Upozornění na některé nedostatky v liturgicko-právní oblasti", kde je zahrnut i tento problém. (Návrh otiskujeme v tomto čísle Getseman.) Věřím, že biskupové problém uspokojivě (v souladu s názorem světového episkopátu) vyřeší.

2. Rozpor mezi pastýřským listem českých a moravských biskupů a agenturou SKTS. Obávám se, že tento rozpor je pouze viditelnou částí obrovského ledovce rozporů mezi českomoravským a slovenským biskupským sborem. A myslím, že českomoravským biskupům se přes všechnu snahu zatím nedaří najít ke slovenským cestu. Slovenští biskupové, zdá se, nemají o jednotu příliš velký zájem. Může se tak stát, že brzy budeme mít biskupské konference dvě i de iure, když de facto už tomu tak je. A to je smutné. Máme nadto velmi málo možností pomoci. Prosíme proto čtenáře v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku o poctivou modlitbu za sblížení.

Pavel